Červen 2018

Výuka českého jazyka

15. června 2018 v 12:14 | donPepe |  Úvahy
Zajímalo by mě, kdy naposledy se měnily osnovy výuky na základních školách na druhém stupni. Já jsem ho absolvoval zhruba před 30 lety a připadá mi, že vůbec. I výborně prospívající žáci tvarosloví a větný rozbor nenávidí. Hodiny českého jazyka nikoho nebaví. I rodiče se vlastně diví, proč se to ještě pořád učí stejným způsobem desítky a desítky let a ti odvážní dětem přiznají, že jim to v životě opravdu, ale opravdu k ničemu není.
Na prvním stupni se drtí čtení, psaní, vyjmenovaná slova a základní slovní druhy. Základ je důležitý. Ovšem na druhém stupni se český jazyk vyučuje jako latina za první republiky. Spousta názvosloví, z toho některá stále latinská. Jediným argumentem je - vždy se to učilo takhle, není důvod to měnit. Jako by se doba, prostředí a požadavky na komunikaci neměnily. Já osobně bych klidně zrušil měkké i a tvrdé y. Ovšem chápu, že by bylo příliš radikální. Ale například oblíbená písemka učitelů na správné skloňování zájmena - téhož. Skvěle se opravuje, pro děti strašák a já osobně bych to asi nedal. Úplně zbytečná věc. Zmínit, vysvětlit význam, kdyby v budoucnosti náhodou děti v textu na to někdy narazily. Dále opakované zkoušení podmiňovacího způsobu, v běžné mluvě a komunikaci v podstatě bezvýznamné. Ve větném rozboru všechny názvy začínají na P - podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení a přístavek. Velmi matoucí. Podtrhávaní rovnou čarou, vlnovkou, grafické znázornění souvětí, určování druhu vedlejších vět atd. Přesunout na gymnázia a střední školy a učiliště s maturitou.
Není vůbec důležité vědět, že vedlejší věta je důsledková a že je podmět rozvitý nebo několikanásobný. Ale rozumět obsahově sdělené informaci a umět ji interpretovat vlastními slovy. Umět z textu vybrat důležité informace, vytáhnout hesla, zestručnit nebo převyprávět. A ne pojmenovávat jednotlivá slova nebo děje.
Ostatně i na prvním stupni ve slabikářích stále zůstávají archaické věty typu: máma mele maso, Ema má mísu, děti běhají po strništi a natahují moldánky. Dnešní děti se s podobnými výrazy setkají jen v učebnicích. A nejhorší je číst text, v kterém nerozumím jednotlivým slovům.
Škola má připravit maličko na život, tak proč v českém jazyce se vyučuje něco, s čím se setkáme právě jen na hodinách nebo v učebnicích a v životě vůbec ne ?
Systém výuky a přezkušování je zastaralý a nezáživný, ale pro učitele lehký v opravování. Kreativnost se nenosí a nikoho hodiny českého jazyka nebaví. I texty v učebnicích jsou nezáživné, ze starých knih, kde polovině výrazů děti ani nerozumí.
Samozřejmě vše začíná na akademické půdě, která se vždy vyznačovala značným konzervatismem a neochotou zavádět nové věci a neakceptováním změn ve společnosti.
Tak že dalších minimálně 20 let se nic nezmění, děti se budou češtiny bát a hodiny pro ně budou utrpením.