Listopad 2017

Kajínek - glorifikace zločince

18. listopadu 2017 v 11:41 | donPepe |  Úvahy
Zítra televize Prima odvysílá druhý díl dokumentární série o panu Kajínkovi. Já se rozhodně dívat nebudu, z prvního dílu jsem viděl pár fragmentů a stačilo mi to. Je mi velmi nepříjemná glorifikace zločince, i když chápu komerční televizi ženoucí se za ziskem a zároveň i fascinaci lidí téměř mytickou bytostí, která byla schopna utéct z ostře střežené káznice. I ve filmech lidé často fandí druhé a temné straně místo policistům a justici. Sympatie veřejnosti měli různí zločinci od Babinského až právě po Kajínka.
Kajínkovi nahrává fakt, že celý svůj případ prezentuje jako boj s nespravedlivou justicí, která mu ublížila. Navíc vůbec nezapírá, že zločincem je. Jeho případ jsem v reálu sledoval jen okrajově, ale jméno jsem samozřejmě zaregistroval. Sám jsem na přelomu milénia pracoval ve věznici Rýnovice. Proto si moc dobře pamatuji jeho útěk, kdy ve všech věznicích byl vyhlášen poplach a přijímaly se různá opatření jako ponaučení z útěku, ke kterému by při dodržování předpisů a norem nemělo vůbec dojít. Ve věznici už dávno nepracuji, ale někteří kolegové ještě slouží. Pro ně znamenala přítomnost Kajínka v Rýnovicích jen nepříjemnou publicitu, práci navíc a pod drobnohledem.
Když jsem sledoval davy lidí okupující závoru při východu z areálu věznice Rýnovice, kteří čekali až Kajínek opustí vězení, bylo mi až špatně. Novináři předhánějící se v servilnosti a narcistní psychopat na výsluní.
Co vás práce ve vězení dá a ukáže ? Na minimálním prostoru spoustu intrik, výhrůžek, skrytého násilí, neskonalé vynalézavosti odsouzených a hlavně neuvěřitelné příběhy a fabulace o bezpráví a nespravedlnosti. Ano, setkal jsem se s i pro mě kuriózními případy, že mi trest nepřipadal adekvátní. Ale je to hodně o informacích. Jsou to prostě pohádkáři, kteří se kolikrát živí manipulováním a podváděním lidí. I když je pak chytí a odsoudí, jsou v tom výborní. Čeho ve vězení mají nejvíce je čas. Mohou ho trávit neustálým vzpomínáním, plánováním a vyšperkováním svých příběhů.
A to pan Kajínek obratně zvládá. Na jedné straně získává sympatie prohlášením typu, že ví čím je, když někdo něco udělá, má být potrestán, že ho rodiče vedli ke svobodě apod. A pak začne vyzdvihovat svou výjimečnost. Všichni ostatní za to dostávali podmínky a já rok natvrdo ? Zase ta nespravedlnost proti jeho osobě. Samozřejmě se mu nedivím, že kuje železo, dokud je žhavé a hodlá se zabezpečit ještě lépe. A společnost mu to žere, tak televize natáčí.
Nevím, jestli Kajínek vraždil nebo ne. V nebezpečném prostředí se pohyboval a když tančíš s ďáblem, nesmíš se divit, že ti šlápne kopytem na nohu nebo praští ocasem. Za svou kariéru mohl zabít klidně i někoho jiného. Jeho hlavním argumentem je fakt, že byl celkem zajištěný, bohatý, úspěšný zloděj s nahromaděným majetkem, což se dá z dnešního hlediska těžko ověřit. Peníze uměl určitě hezky roztočit, v centru dění a mezi ženami se snažil být vždy. Tak proč by měl vraždit a ještě za tak málo ? Hypotéz se dá napsat mnoho. Například osobní zášť, konkurenční boj, vlastnictví kompromitujících materiálů a vydírání atd. Čím jsou 90. léta ne opakovatelná je náhlým prorůstáním zločinu do policie a naopak. Vznikaly elitní útvary, které potřebovaly určitý typ lidí, hodně policistů odešlo a začalo podnikat využívající a zneužívající své kontakty v podsvětí i policie. Boj o moc, peníze, území, korupce. Tím si procházelo každé střední a větší město v naší republice.
Narcistní psychopat nejedná jen pro peníze, když nabude dojmu, že mu někdo překáží nebo ho urazil, zesměšnil, ztrácí právo žít. Střílel tenkrát Kajínek, byl tam sám, dělal jen řidiče nebo ho opravdu jen využili a je nevinný ? Možná už to neví ani on sám. Na Plzeňsku bylo podsvětí propojeno s policií až hrůzostrašně. Důkazy se ztrácely a nastrkovaly i v jiných případech, sposta lidí je po smrti. Poslední zamyšlení - proč by tehdejší svědek lhal a tak dlouho si trval na svém ? Pro peníze ? Sotva by mu někdo dal tolik, aby 25 let fabuloval. Falešní svědci se v takových případech nenechávají tak dlouho na živu. Zbavit se jich hned nebo po čase je vždy levnější a bezpečnější. Lhal tedy ze strachu nebo z pomsty ? Zase, možná už to neví ani on sám a možná mluví prostě pravdu.

Každý ať si vybere svou verzi příběhu a klidně se na dokument podívá. Mě je glorifikace zločinců proti srsti a proto budu volit jiný program. Hezkou neděli všem.

Politikův syndrom nepostradatelnosti

10. listopadu 2017 v 12:48 | donPepe |  Úvahy
Volby proběhly, jednání se rozjely, politici na nás chrlí svá stanoviska, strategie, zásady a moudra. Někteří předsedové a další čelní představitelé tradičních stran sklidili drtivou porážku. První reakce požadující jejich odchod na sebe nedaly dlouho čekat. Postupně podlehli hlasům členů a stáhnou se z vedení svých stran. Každému to trvalo jiný čas, někteří kolem sebe kopou dodnes. Nejvíce mě svou prvotní rekcí rozesmál předseda KSČM Vojtěch Filip. Na první hlasy volající po jeho odchodu z funkce řekl něco v tom smyslu, že odejít je jednoduché, zůstat a bojovat je těžší. Zde je syndrom nepostradatelnosti úplně zvrácený. Léty neochvějné pozice ztratil veškerou soudnost a sebereflexi. Vždyť přece jen on ví, jak to dělat dobře, dělá to přeci tak dlouho. A pomíjím fakt, že dle mého, lidé patřící mezi členy nebo příznivce KSČM soudnost nemají už z principu. U ČSSD rozhodne až sjezd, tam ze z funkcí po debaklu též moc odcházet nechce. Dalo by se shrnout, že v neúspěšných pravicových stranách se čelní představitelé svých funkcí vzdali a odpovědnost přijali rychleji a lépe. Asi to nebude náhoda, že levicově orientovaní politici se nechtějí vzdát svých prebend. To ovšem neznamená, že třeba pan Kalousek se vzdává a syndromem nepostradatelnosti netrpí. Z vedení strany se sice stáhl, ale poslaneckou sněmovnu by nejradši zablokoval i kdyby byl jediným poslancem své strany.
A pak tu máme ty úspěšné, kteří mají své funkce z místních nebo krajských zastupitelstvech. Někde mají strategii danou a mají si vybrat, např. ANO. Ale zatím to neučinili úplně všichni. Vždyť přece jsou tak dobří a výjimeční, že zvládnou oba mandáty. A k tomu samozřejmě ještě členství v pár dozorčích radách. Jako např. I primátor Jablonce n. N. pan Bietl, ten zvládne vše najednou. A určitě na sto procent. Jen on přece ví nejlíp, co občané Jablonce chtějí, jak správně město řídit, komu přiklepnout jakou zakázku nebo prodat majetek obce. A teď přece může své dovednosti ukázat i na celostátní úrovni. Tomu se přece odolat nedá. Zde je syndrom plně vyvinutý a může ještě gradovat.
Jsem zvědavý, jakých kousků se od něj dočkáme na obou úrovních.
Syndrom nepostradatelnosti politika vidíme samozřejmě u dalších a dalších. U pana Babiše už možná přešel na mesiášský level. Jen za něj to šlapalo, všichni ostatní jen kecají a navíc ho jen očerňují a pořádají štvavé nepravdivé kampaně. Jeho rozpočet se vezl na vlně růstu po největší krizi posledních desetiletí. Svůj majetek a majetek firem na něj navázaných dokázal za čtyři roky zněkolikanásobit. Ještě mu zbývá ta voda na víno a z mrtvýchvstání.
Závěrem jen poznámka, že syndromu samozřejmě podléhají politici napříč světem bez rozdílu. Putin v Rusku, čínský prezident, v některých zemích na to mají i rodinné klany jako v KLDR, ale i USA - Bushovi a Clintonovi. A je bláhové se domnívat, že tomu někdy bude jinak.