Říjen 2017

Proč mladí preferují levici

19. října 2017 v 16:17 | donPepe |  Úvahy
Samozřejmě hrají roli rodinné a sociální poměry i místo bydliště. Pokud vyrůstáte vedle vyloučené lokality a jste denně svědkem hluku, obtěžování a drobné kriminality, osloví vás spíše pravice. Ale většina se přece jen setkává s problémy pouze zprostředkovaně pomocí médií a internetu. Mládí znamená elán, naději a optimismus. Mělo by být přeci normální, že úspěšní se dělí s neúspěšnými, že se podporují rodiny s dětmi, opatřují se senioři, financuje se hlavně školství, věda a zdravotnictví, vše v souladu s přírodou. Prostě spolu žít v míru, pomáhat si, ochraňovat menšiny a slabé.
Každé volební období je slyšet, že klasické strany selhaly, že je potřeba volit nová řešení. Proto se již dříve dostali do parlamentu Zelení, kteří oslovují asi nejvíce mladé optimisty. Ovšem ti svou šanci hodně propásli. Jejich hašteření, nespolehlivost až trapnost způsobili, že další období se do parlamentu nedostali a pochybuji, že budou mít někdy další šanci.
Jejich místo po té zaujali Piráti, kteří se sice sami jako levicoví nedefinují, ale mladými jsou takto vnímáni. Dále je oslovují tématy využití IT technologií ve státní správě nebo legalizací marihuany. Proto bývají zřejmě nespravedlivě označováni za stranu smažek. Já bych zmenšení byrokracie též přivítal, ale se zkušeností s velkými IT zakázkami různých ministerstvech si myslím, že i zde by narazili v realizaci na spoustu problémů. A starší generace se zase všeobecně bojí zavádění technologií do správy státu. EET, elektronický recept, občanka s PINem, pouze bezhotovostní platby prostě někoho děsí. Ne tak mladé, kteří bez chytrého telefonu a jeho aplikací neudělají ani krok nebo rozhodnutí. Jestli to je dobře a do jaké míry se dá zavést více do fungování celé společnosti ukáže čas.
Mladí doma často poslouchají stížnosti rodičů, jak je vše na houby, všichni kradou a běžný občan nemá zastání. A právem se ptají, proč to tak je ? Proč s tím tedy nic rodiče neudělali nebo nedělají ? Odpovědí bývá, že tomu nemůžou rozumět, a že ještě poznají, jak to na světě chodí. A je tedy logické, že se jim nejvíce líbí ideje rovnoprávnosti, solidarity a štěstí pro všechny. Levicové názory jsou v podstatě součástí dospívání a vzdoru proti zaběhaným autoritám a rodičům. Někteří vytrvají a jsou označováni časem za Sluníčkáře (nemyslím to hanlivě), další vystřízliví a přehodnotí své názory a nebo rezignují a přestanou se o politiku zajímat.

V každém případě je dobré si priority a názory sepsat a po pár letech se nad seznamem zamyslet a zhodnotit, kam se člověk posunul. Dobré je nepřijímat hned v mládí žádná dogmata. A jen bych apeloval na mladší ročníky, kteří si diktaturu proletariátu nezažili a nedokáží posoudit, jak komunistický režim pokřivil společenské i rodinné vztahy, kdy vše patřilo všem, nikdo o nic nepečoval a všichni si kradli pod sebe nebo donášeli na souseda, aby nepodléhaly svodům komunistické strany, jediné zhoubné levice, která nám hrozí. Jinak mladým popřeji mnoho štěstí při volbě a splnění všech ideí a snů.

Střídavá péče

11. října 2017 v 15:27 | donPepe |  Úvahy
Střídavá péče se stala oblíbenou mantrou systému jako nejlepší řešení pro děti. Ale je tomu tak skutečně ? Mně to přijde jako nejvhodnější řešení pro dospělé. Působí to na mě jako vytvoření si alibi nebo obhajoby - vždyť jsme se dohodli, dítě bude mít oba rodiče, a to je pro něj to nejlepší. Jsou případy, kdy to rozhodně platí, ale existují samozřejmě takové, kdy by bylo lepší svěřit jednomu rodiči.
Kdyby se opravdu hledělo na zájem dítěte, vypadala by střídavá péče následovně. Dítě by bydlelo ve stejném bytě ve stabilním prostředí a střídali by se u něj naopak rodiče. Což je samozřejmě utopie.
Nejlépe asi funguje těsně po rozsudku. Dítě pendluje po jednom týdnu mezi rodiči, většinou ve stejném městě. Sžívá se s novou situací, oba rodiče se snaží být ohleduplní. Často dítěti věnují více času, když je u nich, snaží se ukázat, jak jsou rozumní a dokázat si, jací jsou výborní rodiče. Po čase může přijít na řadě soutěživost, kdo je vlastně ten lepší rodič. Dítě může využít k materiálnímu obohacení nebo ústupkům - u mámy můžu, táta mi to dovolil. Zde by měla fungovat spolupráce a společný postup. Ale už to kolikrát není jen o rodičích toho konkrétního dítěte nebo dětí. Už jsou na scéně další partneři a partnerky. Každý má na výchovu jiný názor. V horším případě se někdo odstěhuje do jiného města a dítě začne pendlovat po dvou týdnech z města do města, dvě školy, různí kamarádi, různé prostředí. To je nejlepší pro klidné dětství a dospívání ? Je to nejlepší pro dítě nebo pro rodiče, kteří si chtějí dokázat, jak jsou skvělí ?
Další úskalí čeká v rodinách, kde dojde k narození dalšího potomka z nových vztahů, kdy se pak rodinná ekonomika dostává do úzkých. Když se k tomu přidá například ztráta zaměstnání, úraz, nemoc nebo rozchod s novým partnerem jen u jednoho z rodičů, může nastat emocionální kolotoč.
V současném trendu rozhodování soudů časem dojde ke kumulaci střídavých péčí. Každý partner má ze svých bývalých vztahů ve střídavé péči své dítě nebo děti a mají ještě dalšího potomka spolu v nových vztazích. A až se rozjedou, bude zase střídavka ? Sestavit více rodinný harmonogram a pravidla střídavých péči je po té velký oříšek.
Většinou to končí tak, že až dítě dospěje do věku teenagera, zažádá si samo o úpravu a svěření do péče jednoho rodiče. Možná to je i dobou, žijeme v době sdílené. Sdílená ekonomika zasahuje do všech odvětví. A střídavá péče je technicky sdílení dětí s bývalým partnerem dle daného harmonogramu.

Dříve byly děti automaticky svěřovány do péče matky, nyní zase převládá střídavá péče. Ode zdi ke zdi. Možná se dočkáme i rozumného postupu rodičů i soudů a posuzování případů individuálně. I když v současném trendu práv dětí, kdy pracovnice OSPOD dle metodických příruček učí děti při výslechu lhát, protože přeci mají právo lhát, mají právo chodit za školu, užívat alkohol nebo drogy (skutečně je to tak), se můžeme dočkat i zcela nepředvídatelných postupů a absurdních rozhodnutí.