Sochy a pomníky minulosti

4. září 2017 v 10:19 | donPepe |  Úvahy
Problémy soch, památníků a názvů měst, ulic nebo náměstí lidstvo provází od nepaměti. Vyhraná bitva nebo válka, změna panovníka nebo režimu, víry nebo náboženství. Stavění a následné bourání , pojmenování a přejmenování. U nás ve městě máme Horní náměstí, nedávno Náměstí Rudé armády, na kterém sídly katolický kostel. Už to byl zajímavý paradox. Po druhé světové válce zde přibyla socha Rudoarmějce na oslavu a připomenutí osvobození. Celkem v pořádku. Pochopitelně v hektickém roce 1968 byla socha poničena, posléze opravena. A po listopadu 1989 nakonec zmizela úplně. Nejsem přítel SSSR, ale na vítězství a našem osvobození měli velký podíl a mně osobně socha nevadila. Kdyby to byla socha Lenina, Stalina, Gottwalda tak bych její odstranění chápal. Ale doba si žádala oběti.
Ještě dříve na náměstí vedle kostela stála socha německého rytíře, která byla zase odstraněna z jiných nacionalistických důvodů. A nyní se objevily snahy, sochu rytíře na náměstí vrátit. A rozjela se ostrá polemika příznivců i odpůrců. Nevím přesně, komu patří pozemek, na kterém by měla socha stát. Bude na majiteli, jak s tím naloží. A můj názor ? Sochy a památníky mají lidi spojovat, ne rozdělovat. Já bych tam klidně vrátil jak rytíře tak rudoarmějce, když už tam jednou stáli. Připomínali by nám různá období vývoje naší země. Jak je jednoduché podlehnout síle davu, bořit, vyhánět v nenávisti. Stáli by hezky bok po boku. Než by zase proběhla nová událost a proces se opakoval.
Asi bych ani nesvedl spočítat ulice, které ve 20. století měnily jméno. Švermovo náměstí, Gottwaldova ulice, pak několik ulic pojmenovaných po řeckých a dalších revolucionářích. Dnes Dolní náměstí, Podhorská, Nová pasířská atd. Dnes máme zase třídu Milady Horákové, náměstí Eduarda Beneše a dokonce nám vrátili Zlín. Což byla asi největší změna v poválečné historii, město snad už přejmenovávat nebudeme.

Blíží se volby a opět hrozí, že podobné pomníky, sochy a jiné památníky budou zneužívány k rozdělování společnosti, místo aby nás spojovali. Sám jsem zvědavý, jestli se socha rytíře objeví a stane se chloubou města, které má silnou česko-německou historii. Žili tu pospolu celé generace, než divoké dvacáté století tomu udělalo přítrž a zvítězila nevraživost a nenávist. Tak snad se do sebe nepustí oba tábory při případném slavnostním uvedením nebo jiné akci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama