Síla vůle

15. ledna 2017 v 13:50 | donPepe |  Úvahy
Silou vůle hýbat s předměty, popřípadě i se zvířaty nebo lidmi. S takovou silou vůle se snad nikdy nesetkám a já osobně bych jí nechtěl. Protože je otázka, zda by při tak velké síle vůle, bych byl schopen jí ovládat. I malinkatá přání nebo jen záblesky myšlenek by pak rozhýbaly všechno kolem. Tak tolik k počátečnímu odlehčení.
Síla vůle je navazující téma novoročních předsevzetí. Dáme si je a nechť se prokáže, jak jmse na tom s tou pověstnou silou vůle. Nejčastěji ji zmiňujeme při boji s našimi neřestmi jako je kouření, pití a nezdravý životní styl. Já osobně mám zkušenost s přestáváním holdování nikotinu. Jako každý puberťák jsem s cigaretami koketoval v období dospívání. Jako součást vývoje, vzdoru a dokazování, že jsem už přece dospělý. Nikdy jsem nepatřil k velkým vyznavačům kouření, ale v hospodě a baru krabka klidně zahučela. Přestal jsem už před vojnou. a ze dne na den. Koupil jsem si krabičku Peter za 12 Kčs (jo, je to dávno) už s tím, že je poslední. Během dne jsem ji vykouřil a pak už si nezapálil. Bohužel, na vojně jsem zjistil, že je výhodné kouřit a mít při sobě vždy nějaké to retko. Jelikož fungovaly pauzy jen pro vyvolené, tzv. kouřové. Ostatním kolikrát hrozila nějaké jiná, nenpopulární činnost. A samozřejmě na dotaz starého: má někdo cigárko, dáme ? bylo dobré kladně odpovědět a účastnit se rituálu. Navíc nástup nebo stráž v zimě, nekonečné a neustálé čekání na něco, ať už osamoceně nebo hromadně, lépe utíká s kouřovou. Tak že ještě na vojně jsem se ke zlozvyku vrátil, ale nebylo to nedostatkem silné vůle. Hlavní roli hrála prostě účelovost. A po vojně jsem se držel celkem v pohodě. Musím ale přiznat, že za těch dalších zhruba 25 let se naskytlo několik situací, kdy alkohol zcela ovládl jednání a dle vyprávění, jsem si jednu zapálil. Tuším, že se stalo zhruba pětkrát.
Kdo bojuje s tímto nešvarem, má mou sympatii. Někdo musí vynaložit daleko silnější vůli než ostatní. Záleží totiž i na prostředí. Když nechodíte do hospody nebo baru, doma nikdo nekouří a ani vaši přátelé ne, je to snažší. A díky zákonům už ani v té hospodě si za chvíli nezapálíte. Měl jsem jednoho kamaráda, který provozoval bar (samozřejmě kuřácký) a přestával kouřit. A dokázal to i v takovém rizikovém prostředí.
Tak že každý máme nějakou sílu vůle. Když už předem někdo vzdává se slovy: já mám slabou vůli - nešvar zvítězí. Taky je dobré pořád dokola o tom nemlít ve svém okolí, lidem to jde na nervy. Jo, svěřit se, hledat podporu, ale pak už sbojovat sám se sebou. To jsou ty nejtěžší boje, co bojujeme. Nepřítel nás totiž zná velice dobře.
Tak přeju všem silnou vůli, ať už k čemukoliv. Jo, pokud nejde o to, někomu ublížit. Na to se předem vykašlete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. ledna 2017 v 14:21 | Reagovat

Já jsem kouřila v patnácti ale jen z hlouposti a abych zapadla mezi ostatní. Po půl roce jsem se na to vykašlala a doteď nekouřím.

2 donPepe donPepe | 15. ledna 2017 v 17:05 | Reagovat

To je dobře, je pravda, že i díky zákonům je dost míst, kde se nesmí, já si ještě pamatuji, kdy se kouřilo i pomalu v ordinaci. A venku, v hospodě, v paneláku to už vůbec nikdo neřešil :)

3 N. N. | 16. ledna 2017 v 11:50 | Reagovat

Hulit jsem začal v sedumdesátých letech na vojně. Při čtyřiadvacítkách na ústřednách nebo u radia to bez cigarety a kafe nešlo. Když jsem byl předčasně vyobcován z armádního tělesa, a dalších čtyřicet let se mne neodvážili povolat, skončil jsem v civilu s neradostnými šedesáti denně. Ještě neradostnější bylo, že jsem kouřil camelky, což již tehdy dalo čtyřicet babek za krabičku. Jednou jsem šel po mostě přes Vltavu, a vyhodil tam do vody načatou krabičku i tehdy extrémně drahý plynový zapalovač. To mne tak nasralo, že jsem asi měsíc přestal. První tři neděle byly strašné, protože nekuřácký abus je horší než alkoholový, třesou se ruce a člověk je nervozní, a neusne. Pak to znenadání přestalo. Musím se pochlubit, že drč žím víc než třicet let. Ještě bych chtěl upozornit na jednu zajímavost: Před časem jsem seděl u piva v jedné téměř prázdné libeňské hospodě s jedním zákazníkem. Přede mnou byl na stěně pověšen plochý plazmový televizor, a na něm se pohybovaly krásné barevné krbové plameny. Skoro mi z nich bylo teplo. Asi po dvou hodinách jsme se rozešli, a já odjížděl metrem domů. nevím, co se to se mnou dělo, ale najednou jsem stál v trafice, a vytahoval kilo, a prodavačka mi podávala krabičku s Philip Moris. Díval jsem se sám na sebe s úžasem, nevěděl co dělám, a pak jsem se omluvil a odešel trapně bez krabičky. Prodavačka se na mne dívala jak na psychopata. Jsem si dnes jist, že šlo o podprahovou reklamu v těch krásných barevných televizních plamenech, protože Philip Morris jsem nikdy nekouřil. Bacha na televizi...

4 donPepe donPepe | 16. ledna 2017 v 13:39 | Reagovat

[3]: Velmi zajímavé, žádná agresivní reklama, ale klidné plameny na nás :)

5 Jana Jana | E-mail | Web | 16. ledna 2017 v 14:06 | Reagovat

No, safra, jak o tom píšeš, tak mám chuť na jedno ... :D :D

6 donPepe donPepe | 16. ledna 2017 v 20:31 | Reagovat

[5]: :)

7 N. N. | 17. ledna 2017 v 12:46 | Reagovat

Cigarety dnes a kdysi se dosti podstatně liší. Samozřejmě že to nejde udělat na kuchyňské lince, ale zkuste krabičku nevykouřit, ale napojit na vývěvu přes silikagelový filtr. Průtok vzduchu tak čtvrt litru za minutu, a vytahat do toho poctivě všech dvacet z krabičky. Když to pak dáme na testy na hygienu, zjistíme kromě různých dalších humusů několik zásadních:
- teplotou degradované organofosfáty
- teplotou degradované organokovové arzenové přípravky na ochranu rostlin
- Podstatně až 20x zvýšenou hodnotu radioaktivního pozadí v oblasti alfa záření.
Všechny tyto věci jsou záležitostí moderních technologií pěstování tabáku, a jeho ochranou před plísněmi na plantážích. To poslední je nejpodstatnější, všichni o tom vědí, a všichni mlčí. Tabák prostě t roste podstatně rychleji, když je půda pod ním radioaktivní, a kšeft musí běžet, kdyby fotra věšeli, a u hrobu mu svítili svíčkama bez knotů. Jednou jsem se dokonce v tomto bádání utkal s vědcem, který mi tu radioaktivitu vymlouval. Jako měřicí přístroj použil vysoce citlivý digitální ruský GM metr. Bohužel byl ale jen na záření beta a gama.Když jsem ho na to upozornil, přestal komunikovat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama