Leden 2017

Chudák šátek

27. ledna 2017 v 14:02 | donPepe |  Úvahy
První verdikt ohledně údajné diskriminace studentky kvůli nošení šátku dopadl dle předpokladů a selského rozumu. Nedoložením povolení k trvalému pobytu ani nesplnila podmínky k nastoupení studia. A kolik už proces stál, kolik se popsalo papíru, kolik lidí se zviditelnilo z obou táborů. A úplně zbytečně. Po pár měsících se pak ohání nenastoupením studia z důvodů diskriminace.
A já se ptám, jak k tomu přijde ten chudák šátek, který se stal symbolem boje buď s diskriminací nebo s nenávistnou muslimskou ideologiíí. A při tom šátek vždy sloužil k zakrytí hlavy v nečasu a zimě, používal se k nošení různých břemen, byl vhodným módním doplňkem. A co teprve trojcípý šátek. Kolik rukou znehybnil, podpíral a pomáhal léčit. A jak by vypadali piráti nebo motorkáři bez šátku ? Já sám jsem se něco nanosil šátku po barech a hospodách. Dodnes šátek používám ke zkrocení své kštice při sportování. Tohle si šátek opravdu nezaslouží, být propůjčen k nějakému ideologickému a náboženskému boji.
Každá vyjímka v pravidlech přibližuje chaos. Jsem vyznavačem SM praktik ? Mám přece právo na podle toho se oblékat ? Tak že prostě budu chodit do školy v latexu a v masce se zipem. Právo na víru a orientaci nikomu neberu. Ale mají se ostatní přizpůsobovat ? Z náboženských důvodů si nosí šátek, ale já nemůžu chodit vystrojený jako pirát. Ani toho papouška na rameni mi škola nedovolí. To je opravdu skandální, zneužívat módní doplněk v boji za práva. A z druhé strany. Jsou lidé, které bych radši viděl jen zahalané. A nejen pod šátkem, klidně na ně hoďte deku.
Šátkem to začne, pak je škola povinna vyjít vstříc jídelníčkem, zakáže ostatním se oblékat do minisukní, protože muslim má právo na své prostředí. A opovažte se v jeho blízkosti grilovat vepřové. To je útok na jeho víru. A nechte ho se v klidu oženit s tou desetiletou dívkou, už má menstruaci, tak že je to žena. Já se asi dám na uctíváníí indické bohyně Khálí. V opuštěném lomu vystavím chrám a na ulicích si budu vybírat lidské oběti. A stát mi to pěkně dovolí, protože já na to mám přece právo, má víra mi to dovoluje a ostatní se musí podřídit.
Tak že šup, šátky na hlavu a do ulic. Šátek na hrad. Vyhoďte ortézy, fixujte šátkem. Vyhoďte čepice, stříhejte kapuce. A nikdo vás nesmí odnikud vyhodit s šátkem na hlavě ani na ruce, popřípadě kolem krku. Ani z bazénu nebo ze sauny. Protože na to máte přece právo, ne ?!
Předem se těším na komentáře o mé xenofobii a nenávisti. Ale vraťme šátku jeho důstojnost a nepoužívejme ho k ideologickému a náboženskému boji. Nezaslouží si to. Ať žije šátek.

Síla vůle

15. ledna 2017 v 13:50 | donPepe |  Úvahy
Silou vůle hýbat s předměty, popřípadě i se zvířaty nebo lidmi. S takovou silou vůle se snad nikdy nesetkám a já osobně bych jí nechtěl. Protože je otázka, zda by při tak velké síle vůle, bych byl schopen jí ovládat. I malinkatá přání nebo jen záblesky myšlenek by pak rozhýbaly všechno kolem. Tak tolik k počátečnímu odlehčení.
Síla vůle je navazující téma novoročních předsevzetí. Dáme si je a nechť se prokáže, jak jmse na tom s tou pověstnou silou vůle. Nejčastěji ji zmiňujeme při boji s našimi neřestmi jako je kouření, pití a nezdravý životní styl. Já osobně mám zkušenost s přestáváním holdování nikotinu. Jako každý puberťák jsem s cigaretami koketoval v období dospívání. Jako součást vývoje, vzdoru a dokazování, že jsem už přece dospělý. Nikdy jsem nepatřil k velkým vyznavačům kouření, ale v hospodě a baru krabka klidně zahučela. Přestal jsem už před vojnou. a ze dne na den. Koupil jsem si krabičku Peter za 12 Kčs (jo, je to dávno) už s tím, že je poslední. Během dne jsem ji vykouřil a pak už si nezapálil. Bohužel, na vojně jsem zjistil, že je výhodné kouřit a mít při sobě vždy nějaké to retko. Jelikož fungovaly pauzy jen pro vyvolené, tzv. kouřové. Ostatním kolikrát hrozila nějaké jiná, nenpopulární činnost. A samozřejmě na dotaz starého: má někdo cigárko, dáme ? bylo dobré kladně odpovědět a účastnit se rituálu. Navíc nástup nebo stráž v zimě, nekonečné a neustálé čekání na něco, ať už osamoceně nebo hromadně, lépe utíká s kouřovou. Tak že ještě na vojně jsem se ke zlozvyku vrátil, ale nebylo to nedostatkem silné vůle. Hlavní roli hrála prostě účelovost. A po vojně jsem se držel celkem v pohodě. Musím ale přiznat, že za těch dalších zhruba 25 let se naskytlo několik situací, kdy alkohol zcela ovládl jednání a dle vyprávění, jsem si jednu zapálil. Tuším, že se stalo zhruba pětkrát.
Kdo bojuje s tímto nešvarem, má mou sympatii. Někdo musí vynaložit daleko silnější vůli než ostatní. Záleží totiž i na prostředí. Když nechodíte do hospody nebo baru, doma nikdo nekouří a ani vaši přátelé ne, je to snažší. A díky zákonům už ani v té hospodě si za chvíli nezapálíte. Měl jsem jednoho kamaráda, který provozoval bar (samozřejmě kuřácký) a přestával kouřit. A dokázal to i v takovém rizikovém prostředí.
Tak že každý máme nějakou sílu vůle. Když už předem někdo vzdává se slovy: já mám slabou vůli - nešvar zvítězí. Taky je dobré pořád dokola o tom nemlít ve svém okolí, lidem to jde na nervy. Jo, svěřit se, hledat podporu, ale pak už sbojovat sám se sebou. To jsou ty nejtěžší boje, co bojujeme. Nepřítel nás totiž zná velice dobře.
Tak přeju všem silnou vůli, ať už k čemukoliv. Jo, pokud nejde o to, někomu ublížit. Na to se předem vykašlete.

Lednové tsunami ve fitku

4. ledna 2017 v 11:17 | donPepe |  Životní styl
Na vlně zvyku dávat si novoroční předsevzetí se zaplňují fitka v lednu. Já sám nijak dlouho pravidelně necvičím, zhruba rok. Ale vždy jsem se o svou životosprávu a váhu staral. Skupina nových příchozích se dá rozdělit na dvě poloviny. První chce shodit opravdu jen těch pár kil, co přibrali na svátky a druhá chce zhubnout víc, chce změnit jídelníček a stravovací návyky, správně se hýbat a zesílit. Pak přijde ta část plná odříkání a bolesti, v prvních týdnech bez viditelného výsledku. Ale kdo vytrvá, výsledků se dočká. Klouby a svaly nás nebolí kvůli námaze, ale hlavně kvůli ztuhlosti a ochabnutí svalstva. Po několika měsíční dřině jsou výsledky už znát, tělo si zvyklo na nový režim, svaly zesílily, psychiky jde nahoru.
Pak se dá plánovat dál. Kolikrát týdně jsem schopný nebo ochotný chodit cvičit, chci nabrat svalovou hmotu, jsem ochoten užívat potravinové doplňky, které to podporují ? Já osobně jsem se svojí váhou i svalovou hmotou spokojen, mým cílem je jen se udržovat v kondici. Ale samozřejmě i já se rád zlepšuji a zvyšuji dávky. Dnes už jsem asi narazil na své hmotnostní limity, jejich zvětšení by už vyžadovalo častější a odbornější cvičení a vedení. Možná někdy v budoucnu.
Hodně záleží i na atmosféře a personálu. Já mám to štěstí, že provozovatele znám ještě z dětských let a ženská část je též velice příjmená a komunikativní. Zablbnout si, zesílit a ještě si dobře pokecat. Panuje zde taková příjemná, až rodinná atmosféra. Lidé mají různá povolání i cíle cvičení, nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Jak já říkám, ve cvičebním úboru jsme si všichni rovni.
Na závěr ještě jeden klasický požadavek nových lednových abonentů. Potřebuji zhubnout, hlavně břicho a stehna, nechci se omezovat moc v jídle, výsledek má bý vidět po pár návštěvách a hlavně, aby to nebylo moc namáhavé. Co se mnou teda uděláte ?
A to je velký oříšek i pro čaroděje ....