Tabu ...

18. listopadu 2016 v 11:44 | donPepe |  Úvahy
Pojem tabu zná každý, ale obsahově je velmi různorodý. Tabu by se dalo rozdělit na náboženské celospolečenské, rodinné a osobní. A navzájem se propojují a ovlivňují. V různých dobách za tabu považovalo pochopitekně něco jiného. V historii se ovšem můžeme jen domnívat, co bylo tabu. Vycházet můžeme z kronik nebo starých knih, ale gramotnost tehdy byla bídná a až vlastně s rozvojem knihtisku se situace začala zlepšovat. Od starověku ke středověku témata tabu ovlivňovalo hlavně náboženství. Od celkem tolerantních filozofů Starověkého Řecka se dostaneme k nekompromisní katolické církvi. Zde se propojují náboženská dogmata s tabu přemýšlet jiným směrem o nich. Mám na mysli kulatá Země, vesmír, co se kolem čeho točí, pitva člověka, lékařství a léčitelství, věda. Tehdy se bořiči dogmat a tabu setkávali s větou: " Je to kacíř, na hranici s ním," velmi často. Z dnešního hlediska výrazný posun. Dnes hrozí hlavně nenávistné komentáře a nějaká ta facka. K davovému šílenství a lynčování nedochází už tak často. Tudíž problém celospolečenského a nábožesnkého tabu je velmi často spojeno s násilím a perzekucemi ze strany vládnoucí třídy, ať už je to kdokoliv. Z minulého století s rozvojem vědy, kultury a společenských vět docházelo k prolomením tabu častěji než dříve. I tak se našlo dost témat tabu: sex a sexuální orientace, volební právo pro ženy, rasová segregace, drogy, péče o mentálně i tělesně postižené, fašismus, komunismus, válečné oběti, vykonstruované politické procesy atd.
Celospolečenská tabu samozřejmě ovlivňují ta rodinná. Např. u nás v rodině se nemluvilo o politice vůbec, např. nevraživost vůči SSSR kvůli Pražskému jaru jsem vnímal přes sportovní události - hlavně hokej. I to ovlivnilo moji averzi k ruštině. Kdybych vyrůstal v rodině zasloužilých straníků a měli bychom jié tabu, můj pohled na svět by byl úplně jiný. Dalším tématem byl samozřejmě sex. Vůbec si nedovedu představit nahodit téma doma jako dospívající. Toto rodinné tabu jsem přijal a vlastně přetrvává dodnes, stále je hluboko zakořeněné a dnes se téma otevírá výjimečně ve formě vtipů. Při výchově své dcery jsem ale zvolil odlišný přístup a byl jsem ochotný debatovat o všem, o co byl zájem. Samozřejmě přiměřeně věku. Např. drogová historie její matky byla nejdříve pojmenována jako "prostě problém" později už správně pojmenovaný, ale stále jsem chtěl, aby jí to nejdříve vysvětlila sama. Zde dcera narazila na její tabu, o tom se bavit nechci. Tak že to nakonec zbylo na mně.
A tím se dostáváme k osobnímu tabu. Každý má své, nedokáže o nich mluvit, když se o nich baví ostatní, stáhnou se do sebe nebo odcházejí. Jako příklad uvedu téma šikana na vojně. Kdo absolvoval, pochopí. Nejprve oběť, posléze pachatel. Jen rozsah se liší. Já šikaně čelil, snažil se zasahovat, bránit ještě slabší a jako starej se jí snažil udržet na uzdě od ostatních. A sledoval jsem, že opravdu často fungovalo klišé, že kdo byl hodně šikanovaný, sám šikanoval často. A někdy se člověk sejde s pár známými, kecají o všem možném, dostanou se k vojně a někdo zbledne a než se přejde k dalšímu tématu, mlčí. Jestli zažil něco tak hrozného nebo jen to nedokáže zpracovat, těžko říct. Každý má hranice někde jinde.
Já měl jedno osobní tabu. Když jsem se dostal do finančních problémů, protože mi zaměstnavatel prostě neplatil, bylo pro mě z počátku nepředstavitelné se svěřit. "Jo, v pohodě, ale znáš to, jde to, ale dře to ...." - byly nejčastější odpovědi na toto téma. Ale nakonec jsem tabu prolomil, mluvil, požádal o pomoc a dostal ji. Dodnes jsem vděčný svým přátelům i rodině. Tak že jen malé doporučení - nejtěžší je tabu prolomit, každý další krok je lehčí. A fakt se časem uleví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama