DKB

29. listopadu 2016 v 11:40 | donPepe |  Historky z vojny
Zkratka znamená dozorčí kuchyňského bloku. Těchto služeb jsem za základní vojenskou službu absolvoval nejvíce. Následoval dozorčí, nebo pomocník dozorčího roty a člen stráže. O tom zase jindy.
Službu DKB vykonávali hlavně tzv. výkonní prapročíci. Což byla taková pravá ruka velitele roty, starající se o výkazy na stravu, denní rozkazy, přípravu a pokrytí služeb apod. Což jim dávalo určitá privilegia a ostatní na rotě se snažili o dobré vztahy. A zpátky do kuchyně. Do té doby jsem neměl absolutně ponětí, jak to funguje v kychyni. Nejdříve se člověk musel spřátelit s kuchaři, protože ti byli pravými vládci. Kdybych na ně šel z hlediska velení a hiararchie, narazil bych. Byl jsem v podstatě takový úředník, který řídí pomocníky kuchařů sestavené do tzv. směny do kzchyně. Ti mne jakž takž museli poslouchat, i když hlavně záleželo na čísle (počet dnů do civilu). Čím menší, tím větší problémy. Ale zároveň jsem za vše odpovídal. Za provoz, fasování, včasnou přípravu a výdej. A samozřejmě i za kvalitu. Což byl zásadní problém. Protože i když jsem surovinám a jejich přípravě moc nerozumněl, kvalita byla bídná na první pohled. Kuchaři byli taková malá šlechta, většinou ani nejedli to, co připravili pro ostatní.
Jako první přišel tzv. dévéťák - dozorčí celého útvaru - voják z povolání. Ten měl za úkol ochutnat a vždy se samozřejmě ptal, co je lepší. Z počátku jsem se snažil ochutnávat obojí, ale při sledování surovin a přípravy jsem nebyl schopen jíst to, co se ten den připravovalo. Vymlouval jsem se na vegetariánství. Byl jsem sice za vola, ale svůj účel to splnilo. S dévéťákem jsem musel dobře vycházet, kontroloval vše a jeho špatné hodnocení nebo zapsání do rozkazu. U většího průšvihu samozřejmě hrozilo degradování nebo basa. Degradován jsem nakonec byl, ale za jiný průšvih.
Na vojně se kradlo, všemi směry, jedno jestli jste byl záklaďák nebo lampasák. Pamatuji si služby, kdy přišel dévéťák a na rovinu řekl: 4 kila řízků nebo sekaný, 4 bochníky chleba, sýry salámy atd., dle toho, co bylo k dispozici. Sehnalo se, a byl klid.
Na konec přihodím jednu veselou historku. Hlavní provianťák - jistý plukovník, guma jak vyšitá. Přišel jako vždy, nadával, kritizoval, sliboval tresty - to byl takový kolorit. Po pár kontrolách si člověk zvykne. A jednou začal hodnotit dlažbu v kuchyni, jako bych na měl nějaký vliv. Jedna dlaždice byla totiž prasklá.

"Jak to že máte tady prasklou dlaždici, desátníku ?"
"Nevím, pane plukovníku, asi na ni někdo dupnul a praskla."
"Co mi to tady vykládáte za hovadiny. Já tady dupám na dlaždice a nic."
A párkrát dokonce skočil, což při jeho těžké váze hrozilo úrazem. A prásk. Další dlaždice rupla.
"Vidíte co děláte, desátníku. Kvůli vám jsem zničil dlaždici. To vám naúčtujeme k úhradě. To je bordel, ta kuchyně ..."

Jo, dneska to je veselé, tenkrát spíše tragikomické. A takových lampasáků byla plná armáda. Naštěstí jsme žádnému konfliktu čelit nemuseli.
Tak zase někdy příště u veselé nebo absurdní příhody.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 N. N. | 29. listopadu 2016 v 19:36 | Reagovat

Kuchyně, knihovna a prasata. To byla elitní pracoviště každého vojenského útvaru. Chtěl jsem k prasatům. Nebylo tam volné místo, a tak jsem šel do knihovny. velel mi slovenský četař, který přišel z psychiatrie. Udělal ešdézetku, a na její konec dostal k vyzkoušení si velení četu cikánů a jedno dělo. Jeden cikán u děla spal. Četač ho chtěl postavit do pozoru. Cikán si dal do úst trávu, a řekl mu: Bež jobať svoju mať. Četač ř zbělel a upadl. Dostal lehký infarkt. Odvezli ho do nemocnice, kde se probudil, a napsal stížnsot na ministerstvo národní obrany. Za týden přišel rozkaz k jeho přemístění na psychiatrii. Když přišel k útvaru, tak ještě předtím, než si nabil na kanady železné podkůvky, aby měl dostatečně  pořadový krok, přihlásil se do útvarové organizace KSČ. Jednou mi poručil, abych mu uvařil kafe. Před mým stolem zrovna seděl nějaký kapitán, a svěřoval se mi se svými manželskými potížemi. Uvařil jsem požadované kafě e, ale bylo mi  vráceno, že nemá dost pěny. Kapitán vzal hrnek, a odešel, po chvíli se vrátil, a dal mu jeho hrnek.

Pozri sa ako sa ma kafe variť...

ukázal mi nadšeně desátník. Když odešel, ptal jsem se kapitána, jak uvařil to kafe když ani nezapnul vařič. On mi s filozofickým výrazem ve tváři odvětil:

Já jsem nic nevařil, jenom jsem mu do toho plivnul. A vidíte, byl vrcholně spokojen...

2 donPepe donPepe | Web | 29. listopadu 2016 v 19:43 | Reagovat

Též pěkná historka, já tedy naštěstí byl na vojně až po 89. roce ...

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. listopadu 2016 v 20:09 | Reagovat

Někteří lampasáci se ani nenarodili.
Vyšli rozkazem.

4 donPepe donPepe | Web | 29. listopadu 2016 v 20:32 | Reagovat

[3]: Zajímalo by mě, pokud se takový lidé stále rodí, kde pracují :)

5 Jan Jan | Web | 30. listopadu 2016 v 14:03 | Reagovat

Nojo, tenkrát tam, kde končila lidská blbost, začínala vojenská logika!

6 N. N. | 30. listopadu 2016 v 16:04 | Reagovat

.........Zajímalo by mě, pokud se takový lidé stále rodí, kde pracují .....

Připadá mi, že dnes se takových lidí rodí podstatně víc než za tzv. "socializmu", a protože jsou jejich výšezmíněné vlastnosti dnes základním perzonálním předpokladem, ti co neskončí opět v armádě jdou do soukromých bezpečnostních služeb, státních úřadů a nebo zahraničních korporací.

7 donPepe donPepe | Web | 30. listopadu 2016 v 16:57 | Reagovat

[6]: Tak proto je to na úřadě tak těžké se domluvit :)

8 donPepe donPepe | Web | 30. listopadu 2016 v 16:58 | Reagovat

[5]: přesně tak, byla neúprosná :)

9 N. N. | 30. listopadu 2016 v 18:39 | Reagovat

Tlusťochovo vyjádření:

Někteří lampasáci se ani nenarodili.
Vyšli rozkazem.

považuji za expertní.

10 donPepe donPepe | Web | 30. listopadu 2016 v 19:12 | Reagovat

[9]: A pořád jsou mezi námi :)

11 N. N. | 30. listopadu 2016 v 19:18 | Reagovat

Za co jste byl degradován ? Mne osobně jednou před koncem základní vojenské služby sdělil kapitán: Všichni cikáni jsou kolem vás minimálně desátníky, vy máte průmku, a jste vojákem. Nevadí vám to ?Ne, řekl jsem mu, mne to plně vyhovuje. Udělám z Vás svobodnika, řekl kapitán. Já udělám v tom případě svobodníka z Vás, odvětil jsem mu bez jakékoli subordinace. Usmál se sadisticky, a začal vyplňovat nějaký papír. Ten den jsem měl noční službu na protiletecké hlásce, kde se nacházela bílá trubice s nožičkama, velká asi jako komínová roura. Byla to sovětská signalizační raketa. Chodil jsem vždycky kolem ní a hladil ji rukama jak milenku. Ve dvacet dva třicet jsem nahlásil telefonem že slyším hluk leteckého motoru, postavil svou milenku na nožičky, odtrhl náplast, vytáhl provázek s kuličkou, a prudce podle návodu zatáhl kolmo od trubice. Ozvala se neuvěřitelná rána, do vzduchu vylétlo nějaké žhavé bago, asi v kilometru výše se od toho uoddělilo něco jako prostěradlo, a pod tím se rozsvítil neuvěřitelně silný zelený bod. Krajina kolem byla zalita sytě zeleným světlem jak ve filmu. Efekt trval asi pět minut, pak pomalu zhasl, a začaly létat helikoptéry. Druhý den jsem přišel do kanclu, kde seděl zarostlý alkoholem páchnoucí muž, a když mě uviděl, jak střela uchopil lisovaný popelník, a vší silou ho po mne vrhnul. Kdybych neuhnul, nepíšu dnes tyto řádky. Tím moje služba socialistické vlasti skončila. Příští den večer nme tajně naložili zástupce pro věci politické a velitel kontrarozvědky do gazu, a odvezli mne na nádraží. Koupili mi lístek, a naložili do vlaku. Když vlak zahoukal, vyklonil jsem se z okénka, a bez čepice zasalutoval. Oni k sobě přiskočili, a začali se spolu prát...

12 donPepe donPepe | Web | 1. prosince 2016 v 7:25 | Reagovat

[11]: Hezké, já tedy sloužil až po 89. degradován jsem vlastně za doslovné plnění rozkazu, který ovšem nedopadl dobře. stal jsem se obětním beránkem, ale měl jsem asi měsíc do civilu, tak že mi to bylo jedno. s četaře svobodníkem :)

13 N. N. | 1. prosince 2016 v 12:42 | Reagovat

Nechtěl bych, aby si někdo myslel, že jsem tehdy rozvracel, ale prostě jsem nebyl náturou voják. Oznámil jsem jim to již při narukování. Rozesmáté zelené tváře s výrazem nejvyššího porozumění a suvereními profesionálními výrazy tvrdily, že budu za měsíc jeden z nejlepších. Nestalo se tak. Svými neobvyklými příhodami bych chtěl jen upřímně  pochválit tehdejší socialistickou demokracii. Ze 720 dní služby vlasti jsem měl asi 490 dní trestů. Nikdy se mi však nic podstatného nestalo. Přiznávám, že jsem spoustu věcí zničil, ale nikdy jsem nic neukrad. Možná že právě z tohoto důvodu jsem mohl tropit co jsem tropil.

Na vojně je nutno udělat pořádný průser, jinak je člověk tvrdě potrestán.

1- za špatně umytou chodbu vězení.

2- zapomenu li měsíc dělo i s bedýnkama nábojů na poli, a přijde mi do kasáren vynadat předseda JZD, že nemohou orat, důtka na štábu.

3- za vlastizradu funkce náčelníka ozbrojených sil.......

14 donPepe donPepe | Web | 1. prosince 2016 v 18:11 | Reagovat

[13]: Slušný výkon :)

15 N. N. | 1. prosince 2016 v 19:49 | Reagovat

Do báně jsem měl jít hned po asi prvních čtrnácti dnech po nástupu, kdy jsem se šíleně sežral s maďarskými kuchaři. Původně jsem se jich dost obával, protože jeden na mně vystřelil ze srandy SA na ubikacích. Když jsem byl napsán na službu v kuchyni, dostali jsme každý klacík, a měli vyškrabovat šmír z kachlíků mezi kotly. Bylo to na poblití. Kolega vlezl do topeniště, a usnul tam. Přišel maďar, viděl jak nohy čouhají z pod kotle,  polil mu boty petrolejem, a zapálil. U jednoho kotle se tam topilo parou. Vzal jsem hadici, a zkusil tu páru  pustit na ty kachlíky. Mylo je to okamžitě a dokonale. Dost jsem byl překvapen, že největší maďar to zkusil taky, ocenil, přinesl lahev meruňkovice a asi půl metru salámu a dal mi to. Vypili jsme lahev, potom druhou, pak tam někdo tancoval na stole, a probudil jsem se za dva dny na marodce, a teprve potom se mi udělalo pořádně blbě. Posádka měla dva dny studenou stravu.  Šel jsem na hlášení, ale zjistil jsem, že maďarští kluci řekli, že mne prej svedli, a šli si solidárně sednout do báně. Připadalo mi to od nich neuvěřitelně seriozní, a šel jsem je večer tajně navštívit. Kdo se s maďarama vožere, stane se napořád jejich kamarádem. Nikdo nemohl pochopit jak jsem to dokázal. Byli to skvělí kluci. Chtěl jsem si sednout do basy s nimi, ale nedovolili mi to.

16 donPepe donPepe | Web | 1. prosince 2016 v 20:36 | Reagovat

[15]: Je pravda, že přátelství navázané na vojně je hodně specifické :)

17 N. N. | 2. prosince 2016 v 10:55 | Reagovat

Na hlášení jsem dostal možnost, zcela demokraticky si vybrat: Buď budu dále vzorným vojákem, a nebo mne pošlou na psychiatri, a tam rozhodnou, zdali jsem jen blbec, v tom případě se vrátím k útvaru, blázen, pak si mne tam nechají, a nebo d sabotér, a pak poputuji so Sabinova. Vybral jsem si psychiatrii. Za dva dny jsem odjížděl s tlustou obálkou. Ve vlaku jsem našel jedno kupé, kde bylo volno. Na jedné lavici byl rozlit nějaký železničářský šmír, a pod druhou se válelo lidské lejno. Uvažoval jsem o tom, že bych si sedl do toho šmíru, aby můj příchod do nemocnice měl nějakou váhu, ale předešel mne opilý slovák v béžovém plášti. Vystupoval hned druhou stanici, a pozoroval jsem ho oknem v chumlu lidí jako nějakého označeného pokusného brouka. Za dvě hodiny jsem stanul přede dveřmi s nápisem: Psychiatria. Něklopať, něfajčiť. Protože jsem neměl cigaretu, aspoň jsem zaklepal...
Za dvě hodiny jsem odcházel z ordinace s další obálkou, tlustší než at co jsem jim přinesl. Když jsem ji za dalších šest hodin předával v kanclu malému podplukovníkovi, který si nechal říkat Bredly, trhal si šílenstvím šedivé vlasy na hlavě. V obálce byl seznam činností, které jsou mi lékařem v kasárních zakázány. Dozvěděl jsem se pak s potěšením, že nemohu dělat prakticky nic. Odebral jsem se na ubikace. Jednotka se právě řadila k večeři, a dostala povel: Na večeři poklusem klus !!! Protože jsem měl zakázáno i běhat, šel jsem ty dvě patra dolů pomalu za nimi. Na dvoře byla jednotka zastavena, protože prý se přesunovala neuspořádaně, a odeslána zpět do druhého patra. Chvíli jsem přemýšlel, mám li vystoupat do druhého patra pomalu za nimi, ale pak jsem se rozmyslel, a odešel zvolna do jídelny. Když se znovu přiřítili spořádaně, měl jsem již v prázdné jídelně skoro půl večeře zkonzumováno. Všichni se divili mé dvacet centimetrů dlouhé klobáse, zatímco oni dostali jen jakýsi prohořelý poloviční buřt. Protekce u maďarských kuchařů byla výhodná...

18 donPepe donPepe | Web | 2. prosince 2016 v 11:02 | Reagovat

[17]: Velmi zajímavé :)

19 N. N. | 2. prosince 2016 v 14:58 | Reagovat

Jako oficiální psychoastenik s retardáciou v motorickej oblasti jsem pak nejprve fungoval na politickém oddělení štábu. Za týden jsem měl vést politické školení nějakých pohraničních důstojníků. Ráno přijely na dvůr dva autobusy plné osmahlých mužů v uniformách. Vpustil jsem je na klub, a tu se u mne objevil nějaký podplukovník od nich, v ruce měl štos bankovek, a dal mi rozkaz, abych za ně nakoupil dvě basy ferneta. Splnil jsem jeho rozkaz, a stanuv pak u šatny klubu, rozléval jak u výčepu papírové kelímky na limonádu z lahví. Osmahlí muži to radostně  vyžahli, vešli do posluchárny s řečnickou tribunkou a zesilovači, ulehli mezi židle, zčásti si zapálili, a dopíjeje kelímky, někteří usnuli a začali chrápat. Když jsem se postavil u tribunky a přivítal je, podplukovník který mi dal peníze se vzbudil, a rozladěně  řekl, abych ztlumil světla, a zamkl. Splnil jsem jeho rozkaz, a protože opět usnul, pustil jsem jen zesilovače na tichý šum, a čekal, jak tento průser dopadne. Za dvě hodiny se podplukovník probudil, přešel k mikrofonu, poděkoval absolventům za účast na školení, poděkoval mi, všichni opálení muži se zdvihli z podlahy, mnozí mi potřásli rukou, a všichni spořádaně nastoupili do autobusů, a odjeli. Poměrně pracné bylo vyvětrání sálu, kde to páchlo jak z putyky. Nikde ovšem nebyl žádný nepořádek, a k mému překvapení se nikdo na sále ani ne.....l. Za týden přišlo na velitelství ještě poděkování a kdosi v oficiálním dopise  doufal, že účastníci jej vysoce hodnotí co se týče odborného rozsahu , a věří, že se  bude brzy opakovat. Začal jsem se učit, přestat se naprosto bát...

20 donPepe donPepe | Web | 2. prosince 2016 v 15:01 | Reagovat

já myslím, že je dobře, že nevznikl žádný vojenský konflikt ....

21 N. N. | 2. prosince 2016 v 17:25 | Reagovat

Vojenský konflikt to je zajímavé téma. Uvažujme statuty: "Bundesdojčerepublik" byla tehdy zapsaná v obchodním rejstříku jako g.m.b.h / společnost s ručením omezeným/, a byla to v podstatě americká soukromá firma./ touto firmou je dodnes !!!/ Československá socialistická republika byla jen další svazovou republikou svazu sovětských socialistických republik. Kde tedy mohl vzniknout vojenský konflikt ? V podstaě to bylo vyloučeno. samozřejěm už tehdy probíhal konflikt ekonomický. jako chudáci jsem chodili do zákopů nepřítele, kde byl lepší chlast a vše ostatní z Neckermanova a Qelle katalogu. Celé pohraniční útvary se živily bártrovým obchodem přes ty absurdní hraniční stěny. Kdybyste vidsěl, ja západním němcům chutnaly borůvky z šumavských strání v hraničním pásmu kam nikdo nesměl, a lampasáky, kteří za ně dostávali do rukou svazky západoněmeckých marek...Jednou jsem ráno na černo poslouchal Deutsche wele, a viděl na s-metru, že to řve z rádia asi dvacetkrát silěnji než jindy. radista mi s tlumeným tonem vysvětlil, že bošům kleknul vysílač, tak ho vykryli za pár set marek do kapsy vysílačem pohraničníků, aby to nebylo poznat. Kolaborace byla z obou stran dokonalá. Vojenský konflikt, pokud by opravdu vznikl, by byla jen místní simulovaná parodie německých a českých švejků, z nichž nikdo by asi nechtěl přijít o život...

22 Caseyimise Caseyimise | E-mail | Web | 22. září 2017 v 15:23 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>More info>>></a>

23 Jefferydrede Jefferydrede | E-mail | Web | 2. října 2017 v 4:33 | Reagovat

Stress can have an unbelievable impact on health. It can come from a variety of sources and have a diversity of manifestations. The tips that are outlined below will aid in the identification of the factors that cause stress and in the steps that we can take to reduce its impacts or eliminate them entirely.

<a href=https://www.acheterviagrafr24.com/acheter-viagra-pfizer-news/>acheter viagra pfizer news</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama