Proč neodkládat rodičovství

13. září 2016 v 18:06 | donPepe |  Životní styl
Já jsem do rodičovsství a manželství skočil rovnýma nohama v polovině 90. let. Bez příprav, bytu a patřičného zázemí. na první i druhý pohled velmi nerozumné, samozřejmě neplánované. Rychle sehnat vhodný pronájem bytu, měnit práci na lukrativnější, omezit se v koníčcích a všechen čas věnovat rodině. Byl to záhul, ale zvládli jsme to. Co na tom, že manželství se rozpadlo, krásná a zdravá dcera zůstala v mé péči a dnes už jí bude 20 let a má sama fungující vztah.
V nějakých 23 letech je člověk plný sil a elánu, zdravotní stav výborný. Mezi nočními mi stačilo pár hodin odpočinku. Zároveň jsme si nestačili zvyknout na vysoký standart domácnosti, kdy oba rodiče vydělávají a mohou utrácet. Rodičovský příspěvek byl tehdy směšná záležitost. Neměli jsme také vytvořeny návyky soužití, které někdy brání společnému soužití. Čím je člověk starší, snáší změny prostě hůře. Další výhodou bylo, že naše prarodiče byli ještě stále hluboce v aktivním věku a mohli nám pomoct s hlídáním nebo organizací. Kdybych měl dnes novorozeně, jako že mám kamarády stejného věku, kteří je mají, nemohl bych využít moje 70. leté rodiče. Ani tehdy jsem nezneužíval, ale jak jsem dceru vychovával sám a chodil na noční, tak to jinak nešlo. Musel bych změnit zaměstnání a využít sociální systém. Takhle jsem si s pomocí rodičů pomohl sám. Byla to makačka a jsem rád, že mi bylo tak málo let, dnes si to se svým metabolismem a nároky na odpočinek nedovedu představit.
Dále má odkládání rodičovství zdravotní rizika pro oba rodiče. Zároveň hrozí, že až bude dítko v pubertě nebo bude dospívat, rodičům bude k 60. letům. Zdraví pryč, výchova vyčerpala. Vůči dítěti i trochu nezodpovědné, co když přijde nějaký větší zdravotní problém jak např. mrtvice ? Dítě snad převezme snad roli ošetřovatele bez nároku na vlastní život. Další generace má hlavně za úkol přivést na svět další generaci. Máme je plodit právě v produktivním věku tak, aby stačili vychovat své potomky a pak dejme tomu se mohou postarat i o rodiče. Když jedna generace odloží založení rodiny na později, další to udělá také, vnoučat se ani nedožije nebo si je neužije.
Já se na vnoučata těším, ale když dcera ještě tak 5 let počká s přítelem, budu rád. Nemusí zopakovat naši chybu a skočit do toho bez přípravy. Když jim bude 25 let, mně ještě nebude ani 50 a stále v plné síle. Už se těším, jak si další rodiče na pískovišti budou myslet, že to je moje dítě a ne vnouče.
Sice se dožíváme delšího věku, zdravotní péče je na vysoké úrovni, ale pro založení rodiny je dle mého kritický bod 30. rok věku. Kdo si do 30 let nevybuduje nějaké zázemí nebo kariéru, není zrovna předpoklad, že dál se bude dařit lépe. Někdy to můžeme svádět i na to, že není vhodný protějšek. V tom je to emancipované, stěžují si ženy i muži. Možná vysoké nároky, nechuť na kompromis a lákadla života bez dětí. Ty možnosti, a doba je přece zlá, nemáme kde bydlet, počkáme ještě. No a pak se stejně zadlužíme ještě dřív než založíme roidnu. a Když to není na bydlení, ale na konzumní život, je to malér.
Tak milujte se a množte se.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. září 2016 v 18:45 | Reagovat

Moje řeč :-)
edávno jsem přemýšlela nad miminkem. Ne proto, že bych tolik toužila po čtvrtém dítěti, ale proto, že miminka miluju.
No jo, jenže...
Jenže až by tohle dítko bylo v pubertě, já bych byla protivná stará bába a na puberty bych nervy rozhodně neměla.
Puberťák po padesátce? Tak leda půjčit a vrátit :-)

2 donPepe donPepe | Web | 13. září 2016 v 18:48 | Reagovat

[1]: Přesně tak :)

3 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 13. září 2016 v 19:50 | Reagovat

Hezký článek, rozmezí 25-30 mi přijde doopravdy nejlepší :)

4 donPepe donPepe | Web | 13. září 2016 v 21:16 | Reagovat

[3]: Díky :)

5 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 13. září 2016 v 21:25 | Reagovat

Ve 23 není zdravotní stav u všech výborný, alespoň u mě tedy ne. Chodím na vejšku, děti bych chtěla, ale pravděpodobně to kvůli endometrióze nepůjde... Souhlasím, že v pozdějším věku je to náročnější. Mám tetu, je jí 41 a má 2 roční holčičku a k tomu 3 děti skoro všem 20 a je vidět, že je toho na ni hodně. Nebýt partnera, nezvládala by to. A to je také podle mě důležité, mít vedle sebe někoho, kdo člověka ve všech situacích podrží. Každopádně hezký článek :)

6 donPepe donPepe | Web | 14. září 2016 v 8:01 | Reagovat

[5]: Váš zdravotní mě mrzí. Myslel jsem to tak, že je zdravotní stav nejlepší, co můžeme mít. Teď v 43 letech: občas plotýnky, zlobí křečové žíly, klouby atd. ano, partner je důležitý, i tady je lepší být mladší. když člověk zůstane sám, lépe se oklepe v mladším věku a snáší útrapy. Znám pár případů, kdy žena po 40 zůstala sama s malým dítětem a nebudu přehánět, když řeknu, že jí to ničí a ani dítěti není zrovna do zpěvu.

7 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 14. září 2016 v 9:13 | Reagovat

[6]: Brala jsem to spíše obecně, že u každého, ač by chtěl, to tak není. Samozřejmě vím, jak jste to myslel. To, že žena zůstane s dítětem sama, v jakémkoli věku, by vydalo na samostatný článek.

8 donPepe donPepe | Web | 14. září 2016 v 13:06 | Reagovat

[7]: Spíš by vydalo na několik románů. je to taková emancipace naruby, u mužů mizí pocit odpovědnosti a vůle se postarat. Bohužel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama