Chytání Pokemonů ?

15. července 2016 v 10:59 | donPepe |  Životní styl
Samozřejmě vím, co je to Pokemon. Přiznám se, že ještě z 90.let minulého století mám stále nahrané díly na videokazetách a má dcera u nich pár hodin strávila. Měla i trička, čepice, teplákové soupravy s vyobrazením různých Pokemonů. Vládl Pikachu a když jsem jí vyprováděl do školky a ze školky, každé dítě tím bylo poznamenané. Byznys především, oblečení, školní batohy, penály, tužky a samozřejmě hračky. Též mi doma zbylo dost gumových i plyšových Pokemonů. Tolik o mých zkušenostech s nimi.
Chytat je ve hře, kde se virtuální svět protíná s reálným je výborný marketingový tah. Jaké dopady bude mít na společnost, je otázka. vynoří se určitě další hry na různá témata. Podléhají děti i dospělí. Hlavně u dětí je to problém. Uvědomit si v dnešní době oddělenost reálného a virtuálního života je stále těžší. A pro dnešní děti je virtuální daleko lákavější. Na co úspěch ve škole nebo sportu, když hraním takových her se vyplaví endorfinů mnohem více ? Pocit úspěchu při hraní dává větší odměnu než úspěch v reálném životě, pro který se navíc musí něco obětovat, studovat nebo pracovat. Proto se mi nelíbí i tlaky IT firem na větším využití tabletů, nejlépe už ve školkách a zástupy nadšených pedagogů, kteří si pochvalují, co vše ty chytré aplikace umí. Jako doplněk výuky, prosím, ale pouze doplněk v omezeném čase. Jinak si tu vytvoříme zástupy gamblerů a závisláků na technologiích. Jak je člověk jednou závislý na čemkoliv, riziko recidivy nad ním visí už napořád. A může se projevit jen jinou závislostí. Čím mladší mozek, tím podléhá rychleji a následky jsou trvalejší. Pak záleží na tom, jak pracuje rodina jako celek, ale ze statisktik vyplývá, že rodiny se rozcházejí a jeden rodič má pak o to méně času na usměrňování svých potomků. Ať si hraje, hlavně že je klid. I já jsem občas použil v náročných dnech po nočních směnách. Ale pořád to bylo jen na obrazovce televize, kde je hranice mezi reálným a virtuálním světem jasně vymezená. Prolínání virtuálních a reálných světů může napáchat daleko větší škody ve vývoji. Čas ukáže. možná jsem jen velký skeptika pesimista.
Až budu za nějakých 40 let ležet na lůžku v domově důchodců, tak za promítání virtuální reality z prohlídek přírody nebo památek, budu vděčný. Do té doby se budu věnovat hlavně reálnému světu. Ten se neustále mění. Virtuální počká. Tak vyražte na výlety i s dětmi a dejte si pár hodin jen pro sebe bez přístrojů, ať se nám ten reálný svět zase o kus nevzdálí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mtb mtb | Web | 15. července 2016 v 11:21 | Reagovat

super článek :)

2 donPepe donPepe | Web | 15. července 2016 v 11:34 | Reagovat

[1]:Díky

3 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 15. července 2016 v 15:50 | Reagovat

Pěkně napsáno!

4 donPepe donPepe | Web | 15. července 2016 v 21:33 | Reagovat

[3]: Díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama