Blogování

27. července 2016 v 9:25 | donPepe |  Životní styl
Bloguju, protože můžu a navíc mě to baví. I když jsem se dlouho vyhýbal možnosti, být na síti nějak moc aktivní. V tomto ohledu jsem trochu paranoidní, možnost vygooglování kohokoliv s jeho názory mě trochu děsí. Blogování je vlastně náhrada diskuze ve veřejném prostoru. Dříve jsme se sešli v hospodě, kavárně, vinárně, školním dvoře, sportovišti a kecali jsme. Různorodost názorů vedla k další diskuzi, komentování probíhalo v přímém přenosu, lépe se reagovalo na připomínky. Já vždy radši jednám tváří v tvář, mám rád přímou interakci s protějškem, i když má zcela opačné názory. Při blogování jsem narazil na jedno úskalí, mně můj článek dává přesný smysl, jelikož vychází z mých názorů a hodnot, ale někdo naladěný na jinou notu může stejnou větu pochopit zcela jinak. Jsem rád, když mi svou poznámku, ať už pozitivní nebo negativní, napíše. Protože nás formuje prostředí, v kterém vyrůstáme a životní zkušenosti, které nabýváme.
Bloguji, protože mohu oslovit lidi se stejným nebo opačným názorem na věc. I pro ně může být můj názor inspirující, jako jejich názor pro mě. Každý má určité vlastnosti a názory, k velkému posunu bez prožitých krizí nedochází. Je hezké číst články mladší generace, které jsou plné optimismu a nadějí. A zase smutné, když už v mládí píší o frustraci, deziluzi a beznaději doby.
Sám si myslím o sobě, že jsem realista. Komenty k některým mým článkům odkazují spíše na pesimistu. Je pravda, že i vživotě počítám spíše s horšími variantami vývoje událostí. Což souvisí právě s prožitky. Život mi nadělil pár direktů, které mě donutily spoléhat se hlavně sám na sebe. Mám problém se svěřováním, a o určitých problémech nebo názorech, nebloguji. Ne ze strachu z negativních ohlasů, ale určitou část soukromí si člověk zanechat musí. Aspoň dle mého. Je výhoda, že člověk komentující zanechá automaticky odkaz na svůj blog. Když má někdo vyloženě negativní názor na můj článek, zvědavist mi nedá, abych se nepodíval na jeho články a názory. A zatím jsem byl vždy spokojený, jelikož po shlédnutí názorů a témat negativně reagujícího jsem shledal, že mě samotného by naštvalo, kdyby se dotyčnému mé články líbily. Platí i u souhlasných komentářů, kde zase panuje shoda v názorech. Ale jinak se neohlížím na názory jiných, když mě něco trápí nebo zaujme, napíšu o tom.
Bloguji, protože se tím i odreaguji, přivádí to na jiné myšlenky, trochu si odfouknout od pracovních záležitostí. Jsem rád, že žiju ve společnosti, kde blogovat můžeme na jakékoliv téma a doufám, že to tak dlouho zůstane. Jsou země, kde mizí nejdříve články, pak celé blogy a nakonec i lidé. Toho se snad v naší krásné zemi nedožiji.
Všem blogerům a blogerkám zdar.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 alka-fejetony alka-fejetony | E-mail | 29. července 2016 v 10:35 | Reagovat

Inu ano - taky se ráda vykecávám. Také zvažuji, co vykecám. Také mám ráda reakce, protože - ať kladné, nebo záporné - vypovídají o respondentech. Stejně tak i o mně.

2 donPepe donPepe | Web | 30. července 2016 v 7:47 | Reagovat

[1]: Přesně tak :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama