Červen 2016

Bezpečná hřiště ?

29. června 2016 v 11:06 | donPepe |  Úvahy
Nedávno jsem viděl reportáž o dětských hřištích a o možnosti jim udělovat certifikát "Bezpečné dětské hřiště." Mluvili tam různí tzv. odborníci na dětská hřiště o prvcívh nebezpečných pro děti a že většinou nějakou závadu najdou i u zabezpečených a oplocených hřišť. Když pominu, že se tím zřejmě tito lidé živí, tak se mi to zdá absurdní. Vzpomínám na své mládí a dětská hřiště. Tehdy se rodilo několikrát více dětí a na sídlišti tato hřiště byla celkem přeplněná. Úrazy se stávaly, děti občas plakali, ale to k tomu patří. Dnes bychom snad chtěli prostory, kam děti odložíme a vůbec žádné nebezpečí nemusíme řešit. Dobrý vývoj je podmíněn zkouškami. Ještě více mě štvou různé pomůcky jako přilby pro nejmenší, které slouží, jako ochrana před úrazy v domácnosti. Chápu je jen ze zdravotních důvodů nebo při sportu. Jak se má dítě naučit koordinovat pohyby a padat ? Akorát si zvykne, že se mu nic nestane a opravdový úraz pak bude mít větší následky. O peníze jde především, stačí raklama a matky zahlcené informacemi si koupí další pomůcku.
Ale zpátky k hřištím. Dříve se kolem hřišť pohybovali rodiče, mluvili spolu a dohlíželi na své děti. Když kouknu dnes, matky hledí do svých telefonů a tabletů ve snaze o nabytí dalších zbytečných informací a o sdílení dalších blbostí. Děti tak mají zdokumentovaný celý život veřejně přístupný na síti (jako teenager to faktocky "ocení"), ale vyroste z něj nemehlo. Přestal fungovat přirozený vývoj a výběr. Jsme obětí bezpečnosti. Nikomu se nic nestane, ale další generace budou líná nemehla s cukrovkou a svoje špatné geny a hlavně návyky předají dál. Naštěstí mě už to tolik nezasáhne.
Samozřejmě článek je myšlen jako nadsázka a měl by sloužit k zamyšlení a správné reakci na to, až bude nějaký expert nabízet super bezpečné pomůcky a hřiště, na které děti můžete odložit, nestarat se a nic se nestane. Svalovat vinu na uspěchanou dobu je zcestné v záplavě spotřebičů, které nám usnaňují život. Dnes se vaření smrsklo na ohřívání polotovarů, dále máme pračky, sušičky, všude vozíme děti autem. Např. vyváření plen už známe jen z filmů. Naši rodiče měli daleko méně času a vše trvalo déle. A myslím, že generace jejich dětí celkem ujde. My už přebíráme hlavně pohodlnost naší doby.

Schimanski

27. června 2016 v 9:47 | donPepe |  Volný čas
Dnes proběhla médii zpráva o úmrtí německého herce G. Georgeho. Pro mě a většinu pamětníků 80. let nezapomenutelný komisař Schimanski s Duisburgu. Komunistická televize vysílala tento seriál hlavně proto, že chtěla ukázat prohnilost západního světa prolezlého zločinem. Ostatně jako většinu západní produkce.
Pro mě to mělo spíše opačný účinek. Přímý, drsný komisař s problémy s alkoholem, ženami i podezřelými styky, si mě získal a jeho příběhy jsem hltal. Svobodný, trochu rebel, co neuhne ze svých zásad a má problémy s nadřízenými. Většinu příběhů mám ještě nahrané na videokazetách a díky internetu mám přístup k celé sérii kriminálních příběhů, které posléze pokračovaly seriálem s jeho jménem. Poslední příběh vznikl v roce 2013, kdy mu bylo 74 let a předváděl po fyzické stránce kvalitní výkon. V seriálu byl krásně vystižen příchod nových tecnologií a přístupů policie, která se stala více úřednickou a sledovací službou a neustálý problém a neochota starého psa se učit novým kouskům. Těch několik desetiletí prošel se stejnou vizáží i manýry.
Až mnohem později jsem zaznamenal jeho vystupování ve filmech na motivy K. Maye. Pro mě zůstane navždy nezkrotným komisařem Schimanskim. Čest jeho památce.

Manuál pro život, nexistuje

24. června 2016 v 10:38 | donPepe |  Životní styl
Manuál pro život neexistuje. Prostě se žije. Dětství, rodina, škola, dospívání formuje vaše názory a zásady. Úspěchy, neúspěchy, frustace, příkoří ovlivňují naše vlastnosti a formují osobnost. Základem pro žití je svoboda a odpovědnost.
Když se rozhodnu být hajzl, všem lžu, podvádím, kradu a neohlížím se na ostatní, tak z počátku je život velmi jednoduchý. O ostatních si budu myslet, jaký to jsou hlupáci, jak jsem je zase dostal. Sklízet cizí úrodu, to je paráda. Když jsou lidi tak blbí, proč toho nevyužít ? Ale vždy nás dostihnou naše činy. Někdy to trvá léta, ale vždy se tak stane. A nemusí to být jen kvůli karmě. Rodina i přátelé se odvrátí, existujete jen ve společnosti stejných lidí, kde slovo a podaná ruka nic neznamená.
Druhá cesta lásky, pravdy a nastavování druhé tváře je daleko těžší. Většina lidí se pohybuje někde uprostřed.
Někteří lidé vyznávají různá náboženství, jsou členem nějaké sekty, politické strany nebo hnutí právě proto, že čekají, že jim někdo řekne, jak mají žít svůj život, jaké mají mít priority, jak se chovat k okolí, co mají nenávidět a kdo je úhlavní nepřítel.
To se odráží v celé společnosti. V různých oborech vznikají metodické příručky, jak se má postupovat při různých situacích. Jenom, pro boha, abych nenesl nějakou odpovědnost. Postupoval jsem podle manuálu, tak že je vše v pořádku. Mám čisté svědomí, řídil jsem se návodem. Mizí touha po vlastním rozhodnutí a odpovědnost. Mám dojem, že dnešní společnost, hlavně mladší generace, by si nejradši stáhla aplikaci šťastný život do svých chytrých telefonů, a řídila by se dle ní. Což v reálném světě neexistuje. Proto se utíká do toho virtuálního, kde to vše funguje. V reálném dodržujete pravidla, jste hodní a čekáte, že když se stane nějaká nespravedlnost nebo trestný čin, stát se postará o nápravu. A pak trpce zjistíte, že tomu tak není. Důvěra v pravidla a společnost se časem může vytratit a člověk hledá další cestu.
Tak se všichni snažme žít své životy podle nějakých svých pravidel, abychom se mohli podívat každé ráno do zrcadla bez studu a výčitek.

Krátké zhodnocení vystoupení na ME

23. června 2016 v 11:46 | donPepe |  Úvahy
Anylýz a hodnocení už vyšlo dost. A ještě jich bude. Chci se podívat na věc z pohledu fotbalového prostředí u nás doma v ligové soutěži, konkrétně z mého rodného Jablonce n.N. Za konec ligové sezóny jsem se styděl. Záchrana Příbrama po domluvené remíze (ať si hráči a trenéři říkají, co chtějí) je špička ledovce. Kvalitních zápasů je málo. Tak 6 za sezónu. Jinak stačí zápasy nějak odehrát, odchodit. Co, výplata přece přijde. Kluby nechávají žít své hvězdy v bublinách jejich velikosti. Trenéři a funkcionáři se vzájmeně poplácávají po zádech. Fanoušek je jen do počtu. Od sponzorů jsou žádány peníze, od měst podpora, ale výchovu kvalitní mládeže s etickýmin zásadami a pokorou od klubů nečekejme. Nadstandartní podmínky berou jako samozřejmost, nemusí bojovat o další lepší angažmá jako generace před nimi.
Kdybychom se zeptali před ME někoho z realizačního týmu, jestli je naše reprezentace kvalitnější a lepší než např. Maďarsko, odpověděl by, že určitě ano. Máme více fotbalistů hrajících v lepších klubech a naše liga je kvalitnější. A všichni dnes víme, jakou hrou se prezentovali Maďaři a jakou my. O Severním Irsku ani nemluvě. I Island se dostal bojovností, zarputilostí a vůlí dál. Bojácnost naordinovaná trenérem na první zápas se nad týmem vznášela zbylé zápasy. Fotbalisté si šli prostě jenom zaběhat a užít si zápas, ne ho bojovností vyhrát. Už od žáků se místo individuálních dovedností řeší taktika. Ta se ovšem dá doučit později. Rychlé převzetí a zpracování míče a drive na bránu musejí mladí fotbalisté dostat do krve co nejdříve. Snad to odpovědným lidem otevře oči a vydají se správnou cestou.
Tlak od Svazu na kluby na výchovu mládeže, od sponzorů na čisté prostředí bez úplatných sudích a funkcionářích. Od fanouška tlak na to, aby každý zápas fotbalisté odjezdili po zadku a ne jako už ve zmiňovaném zaápase Jablonec - Příbram. Podobných zápasů, kde jako o nic nejde, tak co, je v naší lize pořád dost.
Jen nevím, jestli se dají čekat změny od současného vedení. Liga má být sice samostatná, mluví se o videu, ale až čas ukáže, jak čistá či špinavá samostatná liga bude. Na tom záleží, jak kvalitní reprezentace bude, jelikož v kvalitních soutěžích nemáme moc nepostradatelných fotbalistů pro dotyčné kluby.
Tak snad bude lépe, ale svou hrou jsme patřili k nejhorší týmům, a postoupit jsme si opravdu nezasloužili.

EU, Brexit

21. června 2016 v 9:01 | donPepe |  Úvahy
Dovolím si krátkou úvahu o Brexitu a vůbec EU. Prognózy vypadají vyrovnaně. Vražda poslankyně vrhá na celou záležitost velký stín. Zajímavé je sledovat reakce médií a sociálních sítí. Následovala vlna podpory a odsouzení. Nyní se objevují články o tom, jaké měla dotyčná levičácké názory, kdo je zač její manžel až po: "co všechno má na svědomí ta levíčácká zrůda" a "že si to v podstatě zasloužila." S tím posledním samozřejmě nesouhlasím, jinak mám málo relevantních informací. To je vůbec problém naší doby. Přemíra informací s absolutní nemožností si je ověřit. Je to ale pořád lepší, než cenzura a neinformovanost. Divím se, že se ještě neobjevily konspirační teorie o tom, že ji zavraždili zastánci EU, aby ovlivnili společnost ve prospěch EU. Možná to ještě přijde.
Ruský prezident Putin v reakci na prohlášení Camerona, že se obává výsledku referenda prohlásil, že nechápe, proč ho tedy vyhlašoval, když se bojí o výsledek. To je právě ten zásadní rozdíl v chápání. V Rusku by samozřejměnic takového proběhnout nemohlo. Vládne tam tvrdá diktatura stovky let. Tamnější lid vlastně demokracii, jak ji chápeme, nikdy nepoznal. Změna může nastat jen dalším výstřelem z Aurory.
Tak že jsem rád, že EU vznikla, jinak by u nás byl stále komunistický režim. Kromě dalších svobod by neexistovala tato webová stránka. To bych připomněl všem, co odkazují na Rusko, jako ochránce Slovanů a jedinou mírotvornou sílu. Zřejmě čekají, že dostanou něco za odměnu. Stačí se podívat do historie, odměnou jsou žaláře, propadnutí majetku a gulag. Kdyby EU vznikla po 1. světové válce, 2. by už nebyla.
Škoda, že po té druhé jsme nespadli pod západní mocnosti. Patřili bychom mezi zakládající členy a místo abychom zásobovali ocelí a uranem celé RVHP a táhli ho naším průmyslem, stali bychom se evrospskou špičkou v mnoha oborech. Bohužel, to dopadlo jinak. Časem se z EU stává byrokratický moloch neschpný reagovat na rychlé změny. I když zvolí dobré řešení, což se stává čím dál méně. Než se sejdou, odhlasují, schválí jednotlivé parlamenty všech zemích uplyne tolik času, že řešení ztratilo svůj smysl. I tak jsou jiné varianty horší. Všem, co říkají, že by ČR měl vystoupit z EU, že nám nic nepřináší a jen omezuje bych připomněl tu spoustu finančních prostředků, co k nám dotekly. Nemůže fungovat systém dejte nám peníze a nekecejte nám do toho, co s nima uděláme. Svoboda by měla jít ruku v ruce s odpovědností. A to několika našim generacím vzal komunistický režim. Než se to další generace naučí, bude trvat. Jestli se to vůbec podaří. A myšlenky, že bychom mohli být druhé Švýcarsko, jsou úplně mimo mísu. Nemáme hospodářskou sílu, žijeme v bláhové doměnce zlatých eských ručičkách, které nám jdou ale stále více dozadu.
Proto doufám, že Velká Británie v EU zůstane.

Každý má své hřebíky

16. června 2016 v 11:55 | donPepe |  Životní styl
Hřebík do rakve, obyčejně se tím označuje cigareta. Ale hřebíků do rakve je nekonečně mnoho a každý člověk má své. Další půlitr piva, sklenička slivovice, den v práci, zdržení v zácpě, hádka s partnerem, sportovní výkon, složenka, bůček nebo guláš se šesti atd.
Všeobecně všechny stresové okamžiky jsou našimi hřebíky. Ale každému hřebíku existují kleště, které ho mohou vytáhnout. Dejte si tedy cigárko, ale pak se od srdce zasmějte. Smích přece život prodlužuje. Ovšem nesmí se to přehánět, jinak upadnete v podezření, že to není obyčejná cigareta.
I lékařská prohlídka se může stát hřebíkem do rakve. Nejdříve stres v čekárně, netrpělivost a představivost, co že vám to vlastně je. Ano, vůbec čekání je velkým stresorem. Hlavně čekání ve frontě na úřadě, poště nebo bance. To jsou i mé hřebíky, s kterými se snažím bojovat. Mám pravidlo: jakmile si vzpomenu na film Volný pád, je největší čas frontu opustit. Zkouším si vzpomenout na vojnu a uklidňuji se tím, že je to lepší jak na stráži. Neprší, nikdo nebuzeruje, prostě jen v klídku čekám. Pár hřebíčků mi do rakve přidalo pár let manželství. Jako kleště zapůsobil vyhraný soud a svěření dcery do péče. A každá chvíle strávená výchovou působí jako balzám nejen na nervy.
Preventivní opatření proti zatloukání hřebíků jsou těžká. Pro kuřáky - přestaňte, ale pozor na stres a nervozitu, vašemu okolí to moc nepřidá. Podpora blízkých zafunguje. Já se preventivně připravuju na horší variantu situací a pak jsem mile překvapen. Nebo taky ne a jsem stejně nasrán a další hřebík v rakvi mám. Vzpomenout si na něco hezkého nebo naplánovat něco ještě hezčího. V mládí jsem byl výbušný, s rostoucím věkem a zkušenostmi jsem se zklidnil a nenechám se jen tak stresovat. V klidu, práci jsem změnil tak, že mám volnou pracovní dobu, kterou si mohu naplánovat. I budík používám zřídka. Pracuji jako terénní pracovník v sociálně aktivizační službě pro rodiny s dětmi. Zní to hrozně, ale práce mi smysl dává. Peněz mám sice daleko méně než dřív, ale ten pocit a klid za to stojí. Můžu si dovolit, jelikož dcera se už postavila na vlastní nohy a vylétla z hnízda a jako zkušený samoživitel jsem si nikdy nemohl vyskakovat. Tak že poslední dobou jen vytahuji hřebíky, co jsem si do rakve natloukl během těch let.
Jako kleště mi slouží i daleko zdravější životospráva, méně alkoholu, lepší výběr surovin na vaření. Nedržím dietu nebo jednostranně zaměřenou stravu. Od každého trochu, jsme přece všežravci. Pracovně se pohybuji většinou po svých, což podporuje zdravé srdce, navíc jsem přidal pravidelnécvičení. Běh času zastavit nelze a aby tělo řádně fungovalo, je třeba ho podporovat více a více. Už jen ten dobrý pocit stojí za to a vyrovná nějaký ten stres, co se přihodí.
Tak přeji všem kvalitní kleště na ty naše hřebíky do rakví, ať už je nám tam natloukla společnost nebo mi sami.

Platy učitelů

15. června 2016 v 11:13 | donPepe |  Úvahy
Poslední dobou hodně probírané téma. Učitelé vychovávají další generace, proto je to velmi důležitá profese. Převádět odpovědnost za výchovu dětí je poslední dobou stále běžnější. Můj názor je, že škola by měla hlavně kvalitně vzdělávat. Ne že bych nepřál učitelům větší platy, ale třeba hasičům je přeji více.
Hlavně nesmíme čekat, že přidáme někomu peníze, a rázem nastane změna k lepšímu. Z,ěnit se toho musí více, například i vzdělávání učitelů. Akademici dlouhodobě patří mezi konzervativce. Vždy se něco dělalo takto, bude se to dělat i nadále. Dále jestliže je někdo špatný učitel, tak bude i dále špatný. Když jsem studoval na přelomu 80. a 90. let na gymnáziu, panoval takový zvyk, když se někdo nedostal na vybranou školu, šel na peďák. Dnes se k tomu přidalo ještě studium sociální práce různého druhu. Absolventi sice mají titul, ale když neumí jednat s lidmi, chybí jim empatie nebo neumějí učit děti, vznikne skupina nespokojených, která ale má práci. Kdybychom dali nástupní plat učitelů na 50 000 Kč, procento kvalitních učitelů by určitě rapidně nevzrostlo. Školy by byli plné zaměstnanců, kteří umí vystudovat vysokou školu a chtějí se mít dobře. Protože na druhou stranu jako učitel máte volné svátky a prázdniny. Když jste splachovací, nejste sprostý a odevzdáte všechny požadované výkazy řediteli (ředitelce) školy, či-li jste dobrý úředník, máte místo garantované v podstatě napořád se smlouvou na dobu neurčitou. Jen kdyby se rušila škola, tak může nastat problém. Jak kvalitně učíte nikoho nezajímá. Někdy rodiče, ale jejich pravomoce jsou mizivé. Můžete se pustit do křížku s učitelem nebo i ředitele, je to na dlouho, odnáší to dítě, po kterém se vozí, a končí to většinou odchodem na jinou školu.
Doufám, že jsem se na problematiku platů učitelů podíval zase z jiné stránky a článek bude sloužit k zamyšlení z celkového pohledu. Ani peníze nejsou všemocné. Když nasypete peníze do špatně nastaveného systému, situace se většinou zhorší. Když si vezmu, kolik peněz stála příprava maturit nebo kolik stojí provozování nic neříkajíccíh srovnávacích testů, mohli učitelé pobírat daleko více peněz už dávno.

Válka policajtů

11. června 2016 v 9:08 | donPepe |  Úvahy
Tento článek tak trochu navazuje na předešlý, kde jsem řešil problematiku policejníh státu. Chaos v policii se nám posunul opět o kousek dál. Vyhrotil se spor mezi elitnímu oddíly a vedením policie, které chce reorganizací otupit jednotlivá ostří. Začal to pan Ivan Langer, který si z policie udělal soukromou bezpečnostní agenturu, která zametala kauzy pod koberec a kmotři měli ráj. Nejen kmotři z ODS, abych byl spravedlivý, jelikož na krajské úrovni šla ODS s ČSSD ruku v ruce za světlými a bohatými zítřky.
Další díl skládačky je p. Nečasová (Nagyová), která používala rozvědku k osobním záležitostem a sbírala i předávala informace dalším kmotrům. Další zajímavostí je, že skoro všechny u soudu zastupuje p. Sokol, bývalý ministr vnitra. Ale zpět k policii. Už od Langra je post krajského, ale i okresního velitele v podtatě kariérní-politická funkce. Styl prosadíme tě a ty nám půjdeš na ruku funguje dodnes.
A když už to vypadalo, že i politici doplatí na svá jednání bez skrupolí, tak má dojít k reorganizaci, která i kdyby proběhla v pořádku, minimálně zdrží vyšetřování. Autoři počítají samozřejmě i s tím, že lidé budou odcházet, noví se teprve budou seznamovat a výsledkem je získání času na zametání stop a důkazů. Za vší hledej ČSSD, která má momentálně nejvíce starých kostlivců ve skříni.
O stavu policie a lidech na vyšších postech vypovídá i to, že bývalý policejní prezident si v podstatě dá inzerát, budu kandidovat v krajských volbách, jedno za koho. Že má cenné informace o všem možném a potřebné vazby a vliv na probíhající vyšetřování, je jasné.
Sám jsem zvědavý, jaký bude výsledek souboje mocenských skupin. Policejní prezident zatím utíká z tiskovky a schovává se za bezpečnostní radu státu. V každém případě už teď prohrávají všichni normální občané, jelikož plicie se soustředí na své vnitřní škatulata a hry a případy budou u ledu. Ať si každý udělá sám obrázek o tom, komu to vyhovuje.
Platí nové heslo: Vyvolej chaos a dál panuj.

Děti noci

8. června 2016 v 9:08 | donPepe |  Životní styl
V tomto článku se budu věnovat tématu v reálném životě. Termín děti noci asi nejvíce odpovídá fázi dospívání a večírků různého druhu. Je to důležitá fáze dospívání, ovšem není dobré zůstávat v ní příliš dlouho. V dnešní době je ovšem trend opačný, stoupající blahobyt a necílevědomost drží mladé doma stále déle. Protože dokud se nepostavíme na vlastní nohy a nevylétneme z rodného hnízda, jsme pořád dětmi.
Na mou éru dětí noci vzpomínám samozřejmě rád, jako asi každý. Pokud ovšem vzpomínky existují. Já to prožíval v 90. letech minulého století. Napsané to vypadá hrozně. Holdoval jsem výrazně alkoholu, proto vzpomínky někdy nejasné až matoucí. Ale vždy když slyším hudbu v rádiu nebo jiných médiích z těchto let, mozek mi to nastaví na dobu dospívání. A snažím se kontrolovat, aby nezvítězila temná strana dětí noci. Jsem rád, že v mé éře nexistovaly mobilní telefony s fotoaparáty a sociální sítě. Pár sad fotografií z divokých akcí samozřejmě mám. Ale v dobách temna z filmy 36 snímků max. a nekvalitních fotoaparátů nešlo fotit po celou dobu akce. Už jenom výměna filmu osobou pod vlivem byla prakticky nemožná a vedla ke zničení dokumentace. Dnes stačí jen mačkat čudlík a je to. A ještě se rovnou může někde ukládat. To je další nebezpečí. Dnes něco vyvedete, někdo vyfotí, zatweetuje, dá na zeď a při návratu domů máte desítky "lajků, hejtů," nebo komentářů a doma čeká nepříjemný rozhovor o situaci, v horším případě pozdější podání vysvětlení na policii.
Jak jsem psal já holdoval pouze alkoholu, drogy jsem nezkoušel. Nebyly přece jen tolik dostupné jako dnes.Ale všechny návykové látky a chování nás drží nebo vracejí do fáze dětí a nejen noci. Vedl jsem i celkem divoký sexuální život a až se divím, že se mi vyhnuly všechny možné zdravotní komplikace. Mé rodné město čítá zhruba 40 000 obyvatel a někdy je legrace, co dělají vaši kumpáni nebo slečny v dnešní době. Na jakých důležitých pozicích jsou. Existuje i sorta lidí, kteří se právě z fáze Dětí noci nedostali. Někteří za to zaplatili i cenu nejvyšší. Je to nebezpečná doba a je hodně důležité trávit je s dobrými přáteli, na které se můžete spolehnout. Já to štěstí měl, někdy mě podrželi a zachránili, jindy jsem jim to oplatil. Vztahy mezi kamarády se mi zdály pevnější, protože je nenarušovaly virtuální přátelé. Dnes se přátelství uzavírá kliknutím myši nebo dotekem na displeji.
Z toho plyne hlavní ponaučení. Když zrovna prožíváte fázi dětí noci, snažte se mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout. Přátelství uzavřené podáním ruky a utvrzené skutečnými zážitky je pořád pevnější než virtuální vztah plný klikání, lajkování, komentářů. Ale možná ze mě mluví jen nostalgie starých časů a neochota se přizpůsobit nové době. Protože k dětem noci patří i konflikty s rodiči a někdy se zákonem. Tak to nepřehánějte, ať se v klidu dožijete fáze dětí noci u svých dětí a máte srovnání.

Muslimové, nezletilé nevěsty, pedofilie

6. června 2016 v 9:09 | donPepe |  Úvahy
Problém nezletilých nevěst v Evropě nám už klepe na dveře. V Německu o situaci bude rozhodovat soud. Se stále rostoucí uprchlickou vlnou bude problém stále aktuálnější. Navíc si nedělejme iluze, že k tomu už dávno nedochází v uzavřených muslimských komunitách. Výjimkou nejsou 13 leté manželky s dítětem. A co na to multikulturisté a tzv. sluníčkáři ?
Asi nic, jen se nedotknout něčího náboženství a zvyků a pochopit je. Z takového přístupu mně osobně je na zvracení. Ještě by to mohl posvětit Evropský soud a vyplácet uprchlíkovi sociální dávky, aby si mohl užívat se svými třemi 13 letými manželkami. A kdo proti tomu bude protestovat bude vydám muslimské komunitě ke kamenování.
Tak jsem si trochu zapřeháněl, ale ještě před pár lety jsme nemuseli řešit takové problémy a kdyby s tím tehdy někdo přišel, měli by ho ostatní za ignoranta a blázna. Největší problém Islámu je jeho konzervatismus. Vše je předem dáno a žádný vývoj není žádoucí. A proto spousta pravidel je poplatná velmi rannému středověku. Ale snad každý cítí, že muž ve středním věku by neměl mít nezletilé manželky a sdílet s nimi lože. Už tak za za náboženství (jekékoliv) schovává spousta darebáků, psychopatů a sociopatů. Chceme snad dávat návod pedofilům: přistoupit na Islám, objednat si dětské nevěsty např. z Jemenu a stát se legálním pedofilem pod křídly neziskovek a státu.
Tento článek nemá za cíl šířit nenávist, ale má sloužit k zamyšlení nad dalším problémem, který vyvstává se střetem různých kultur a zvyků. Je třeba vidět všechny širší souvislosti i důsledky. Pro konzervativní muslimy jsme jen nevěřící psi, oni nám přinášejí pravou víru do našich zemích, přizpůsobit se máme my.
Pro srovnání, kdyby zde chtěli svoje zvyky provozovat přívrženci temné bohyně Khálí, úřady by určitě zasáhly a neziskovky by nepodporovaly lidské oběti při náboženských rituálech. Pro mě je 13 dívka ve vztahu se zralým mužem oběť, ať už jí k tomu dovedli její rodiče nebo si jí vyhlédli na nějakém trhu.
Sám jsem zvědavý, jak o situaci budou rozhodovat evropské soudy, a jestli se nám dostane pravdivých informací v médiích. První zprávy o nezletilých nevěstách, které už mají i děti, jsou určitě jen špička ledovce. Neměli bychom zavírat oči jen proto, že se děje v uzavřených komunitách. Pedofil zasluhuje trest, ať už je katolík, muslim, hinduista nebo bezvěrec.
Jestli jsem někoho článkem přinutil k zamyšlení nad dalším problémem, splnil svůj účel. A jestli jsem naštval zastánce multikulti, ještě lépe.

Spokojený život

1. června 2016 v 8:42 | donPepe |  Životní styl
Spokojený život přeju všem, kdo si ho přejí. Je hodně lidí, co nespokojenost potřebuje k životu. Nespokojenost nás žene dál. Ale každý potřebuje i etapy spokojenosti. S blížícím se Tour de France se život dá přirovnat k etapovému závodu. Potřebujeme těžké horské etapy, klidné rovinné i dny pauzy.
Asi nejdůležitější je spokojený rodinný život následovaný partnerským a pracovním. Když nejste spokojený v práci, dá se s tím něco dělat. Najít si jinou nebo postoupit či sestoupit v současné. Já se v životě živil jak rukama tak hlavou. Obojí má své výhody i nevýhody stejně tak směnování. Při fyzické práci si nenosíte práci domů. Vše spadne z odchodem z práce. Směnování bych doporučil mladším ročníkům, kdy tělo funguje naplno a regenerace sil je nejrychlejší. Navíc tak netrpí rodinný nebo partnerský život. Když jste nespokojení v práci, rodina vás může nabíjet energií, vždyť pro ni to všechno děláte. Při nespokojeném rodinném životě do práce utíkáte. Když ještě nemáte rodinu, je to jednodušší. Berete ohled jen na jednoho dalšího člověka. Při vašich hádkách a neshodách netrpí nikdo další. Bohužel, ani spokojený a harmonický partnerský život nezaručí klidný přechod k rodinné spokojenosti. Jelikož až s příchodem potomků při řešení krizových situací a nálad se pozná, jak na tom jsme. Dopředu se nikdy nedá odhadnout. Samozřejmě když nám partner lže, má spoustu jiných zájmů nebo sklony k alkoholu či jiné neřesti, tak s příchodem potomka se to asi nezlepší. Je běžné utíkat před zodpovědností, v objemu rozvodů patříme ke špičce v Evropě. Malé odbočení - ještě patříme na vrchol žebříčku v konzumaci alkoholu a lehkých drog. Asi to o něčem vypovídá.
Ale zpátky ke spokojenosti. Někdy stačí ke spokojenosti málo. I nějaký ten koníček, aby se člověk nabyl a odreagoval. Cvičení, běhání, divadlo, četba, sledování filmů a seriálů, galerie, rybaření, lezení, malování, sochaření atd. Je mnoho způsobobů, jak se seberealizovat. A patří sem samozřejmě i nějaký ten blog, kde se podělíme o své zkušenosti a načerpáme zkušenosti ostatních. A patří sem i respekt ke koníčkům partnera a po té i dětí, když jsou už samostanější a nebaví je věci a činnosti, které jsme jim doporučili a ukázali. A nesmíme utíkat ke koníčkům stále častěji. Je dobré si stanovit předem čas a harmonogram v souladu s rodinou, aby nám spokojenost vydržela.
Reagovat na nespokojenost se dá různě. Budď si stanovíte plán, co s tím, nebo hledáte únik. Práce se dá změnit. Partner také, je to stále o nás a jednom dalším. Když měníte rodinu, zasáhne to daleko více lidí na mnoho let dopředu. Vztahy rozvedených jsou komplikované, při vstupu nových partnerů ještě komplikovanější. Setkávám se s páry, kteří mají děti v předškolním nebo ranném školním věku a zůstávají spolu kvůli dětem. Oba jsou nespokojeni, ale mají přece ty děti. Děti stejně vycítí, že něco nehraje. Neshody doma se kupí, hádek přibývá. Žít volné manželství není pro každého a s narůstajícím časem se hroutí čím dál více. Nejhorší asi je, když se zhroutí v pubertě potomků, kdy vše je bráno jako velká zrada dospělých. Druhým extrémem je neustálá výměna partnera a rodiny a útěk při první krizi.
Doba je složitá, vztahy fungují méně díky technologiím. Základem ke spokojensti je komunikace, kdy říkáme i nepříjemné věci a zároveň vyslechneme i nepříjemné věci z druhé strany. Vzájmeně se neurazíme a zkoušíme najít společné řešení, aby se naše životy staly spokojenými.
Toť přeji všem.