Minulé, přítomné, budoucí

24. května 2016 v 9:53 | donPepe |  Úvahy
Tentokrát téma svádějící k náboženským nebo filozofickým úvahám. Já osobně na stěhování duší nevěřím. K takovému nahlížení na svět je víra nezbytná. Mě vrtá hlavou, jak by se duše přizpůsobovala různým nárokům a pdmínkám ? Jednou duše člověka a pak například myši ? Myš s duší člověka by se dle mého nevyrovnala s vědomostmi, které neumí uplatnit. Nebo je vždy duše vynulována ? Pokud by platilo stěhování duší jen v rámci stejného nebo podobného biologického druhu, kde se berou neustále nové duše ? Za sto let nás přibylo o nějakých 6 miliard. A co duše převtělené do mentálně nebo tělesně postižených lidí ? To se v minulém životě provinili ? Nebo při reiknarnaci došlo k chybě a do lidského těla se dostala duše zvířete na nižší mozkové úrovni ?
Doufám, že jsem neurazil něčí víru. Debatám toho druhu se nevyhýbám ani na veřejnosti. Respektuji víru ostatních za předpokladu respektování mého ateismu.
Teď bych rozvinul téma v rámci života jedince. Každého z nás čeká několik druhů života, když není násilně přerušen. Začíná životem nemluvněte, z kterého si nic nepamatujeme, ovšem má zásadní vliv na naše formování sociálních vztahů. Následuje batolecí a předškolácký život. Z něho už občasnějaké vzpomínky máme, i když se nám kryjí s historkami vyprávěných rodiči. Vliv na naše budoucí chování ve společnosti a rodině je ještě větší. Co se v tomto životě zanedbá nebo se nám stane, ovlivní naše další životy. Zjednodušeně - vliv rodiče, bohužel většinou jen matky, je obrovský. Proto radím všem otcům, co nejvíce se zapojovat od prvních okamžiků do výchovy i uspořádání rodiny. V dalším životě už nelze moc ovlivnit a jen hasíte problémy.
Další je školní život. Na základní škole se seznamujeme s dalšími autoritami, s hledáním svého místa v kolektivu. Oporu hledáme u rodičů. Míra nespravedlnosti s určitými událostmi se nám zdá větší. Neřešené problémy se opět odrazí na našem dalším směřování.
Středoškolský a učňovský život je velmi zábavný, ale svádí k častým nepravostem. Ale i ty nás formují, ti schopnější se z chyb poučí, ti méně zdatní je neustále opakují až do dospělosti a mnohdy i pak. V tomto životě jsou pro nás rodiče důležití hlavně pokud jde o rodinné a finanční zázemí. potřeba svěřovat se ustupuje, puberta pracuje a utváří vzdorovité chování. K vývoji člověka patří. Nejdůležitější je v rodině i společnosti komunikace o všem možném, i když se nám do ní nechce. Období se vyjadřuje bezstarostností, neohlížením se na následky, prostopášností a pocitu, že svět patří nám.
Následuje život dospělého, který si dnes mnozí oddalují delším pobytem u svých rodičů. Pro pohodlí nechtějí převzít odpovědnost, ale zároveň si chtějí dělat, co chtějí, jsou přece dospělí, ne ? Tady se projevují nenávratné omyly z minulých životů. Ze strany rodičů nezbývá než přitvrdit a spoléhat na to, že potomek přeci jen dostane rozum.
Další život je - život rodiče. Asi nejlepší život ze všech. Vše si pamatujeme, zaznamenáváme, aplikujeme své výchovné názory, ať jsou odlišné od těch, které jsme zažili v životě minulém - dětství, nebo opakujeme stejné postupy jako naši rodiče. Na našich dětech nám pak záleží celý život, chceme pro ně to nejlepší. Až teď kolikrát pochopíme jednání našich rodičů a dáme jim v něčem za pravdu a rozumíme si.
Další život - život rodiče s dopělými dětmi. Stále se o ně zajímáme, varujeme je před chybami, které jsme udělali my, nesouhlasíme s jejich názory na výchovu. Musíme se naučit respektovat jejich rozhodnutí, podporovat je, i když nemusíme souhlasit s jejich jednáním. Opět je důležitá komunikace. Opomíjené problémy se bez toho nevyřeší. Jinak nedospějí, nemůžeme je chránit v bublině napořád, některé chyby a situaci si musí každý prožít sám. Ale podpora a komunikace je pak ještě důležitější.
To bylo k mým minulým životům. Čeká mě život prarodiče, aspoň doufám a život důchodce. Ten si představuji, vzhledem k vývoji technologií, odpočinkem a promítáním 3D filmů a simulací a hraním her známých ze ZX Spectra, které mi připomenou jeden z minulých životů - život mládí. A doufám, že minulými životy jsem zformoval svého potomka tak, že se za mnou přijde často podívat a bude sdílet své životy se mnou.
Vše nejlepší do všech přítomných a budoucích životů, minulé už neovlivníme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 25. května 2016 v 9:16 | Reagovat

Moc hezký pohled na "minulé" životy.
Coby ateistka taky nevěřím na jiné životy; leč reinkarnace by se mi líbila (dosud nerozhodnuta, zda chci být zrnko v poušti, či kámen u prašné cesty...:-D), takže se mi zdá, že v začátku svého blogu zaměňujete duši s kapacitou mozku...to víte, když chci svou "duši" eventuálně reinkarnovat do šutru... :D...

2 donPepe donPepe | 25. května 2016 v 18:36 | Reagovat

Jo, duši si neumím představit, ale beru ji jako vědomí, nějaké informace musí nést, tak mozek je ideální pro její úložiště :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama