Květen 2016

Co nám ukázala kauza OKD

31. května 2016 v 12:22 | donPepe |  Úvahy
Kauza OKD nám ukázala ve vší nahotě neblahé důsledky kontroverzních privatizací, ať už státního nebo obecního majetku a firem. Na začátku je prodej pod cenou, jelikož klíčoví znalci pracující pro stát jsou zainteresovaní na druhé straně. Po ovládnutí se naberou půjčky nebo vydají dluhopisy a pomocí dividend nebo fiktivních faktur dceřinným firmám se vyvádějí peníze. Vše funguje až po úplné vyčerpání a předlužení. Těsně před koncem se dosavadní majitel zbaví podílu a po mě potopa. Po celou dobu se s ním ale státní představitelé fotí a chlubí, jak to tady máme úspěšné podnikatele a manažery. Není to jen p. Bakala, ale připomněl bych třeba i p. Charouze, kdy se dluhy jeho firem podílely na pádu IPB.
Ztráty těchto rádoby úspěšných podnikatelů pak splácíme všichni. Oni dál působí zase v jiných firmách a žijí si ve své bublině úspěšnosti.
Ve stručnosti: získat něco pod cenou nebo si půjčit a zaručit se nabytým majetkem
vydat dluhopisy nebo nabrat další úvěry na provoz
pomocí dividend a fiktivních faktur dceřinným firmám vysát, co se dá
včas opustit firmu
žít si dál úspěšný život boháče.
Neplatí jen u velikých firem, i ovšechny obce by našli podobného kostlivce ve skříni. Liší se jen výše prostředků vynaložených na škody z kapes daňových poplatníků.
Ale může platit i při prodeji majetku do zahraničí. Mám velké obavy o vodovody a kanalizace. Zahraniční vlastníci pomocí dividend už odčarpali daleko více, než zaplatili. A až budou nezbytné masivní opravy, hrozí že vše radši prodají. Obcím nebo státu nezbyde nic jiného než sítě koupit zpět a na opravy přispějeme všichni. A nemyslím si, že i zpětný prodej bude nějak levný. Ale to nás teprve čeká, i když bych se rád mýlil. Vodu potřebuje každý, kdo nemá vlastní studnu.
Tak snad příští můj článek už bude optimistický. Jinak by to byl opravdu škaredý týden.

Advokacie a nezávislé soudy

30. května 2016 v 9:53 | donPepe |  Úvahy
K napsání článku mě vedl aktuální soudní spor, kdy se advokáti p. Nečasové snaží o to, aby odposlechy nebyly přijaty jako relevantní důkaz. Obsah je znám, je jasné, co se tam řeší. Když ovšem nebude důkaz připuštěn, tak se jako nic nestalo. Ani se nesnaží tvrdit, že se daná věc nestala, jen, že důkaz je nepřípustný. K tomu jen, že je velice smutné, kdo v této zemi a jakým způsobem vládl a je to přesně odpovídající naší politické kultuře.
Ale chci se zamyslet všeobecně nad vývojem soudů a advokacie. Advokacie vznikla jako nástroj možné obhajoby nevinných před soudní mašinérií. V uplynulých stoletích vás někde chytli a to přiznání z vás vyttloukli. Nebo jste byl prostě nepohodlný, tak na vás něco hodili. Zastání žádné. Určitě je dobré, že advokáti pracují na obhajobě svého klienta. Ale v posledních desetiletích nastal posun k tomu, že systém slouží mocným a elitám k úniku před spravedlností. Nepřípustné důkazy, kličky, zdržování procesu, promlčení atd. Neděje se samozřejmě jen u nás, ale v celém světě.
A řeči o nezávislých soudech mi připadají též k smíchu. V danné době se tvrdilo vždy, že soudy jsou nezávislé a dobře víme, s odstupem, že to tak nebylo. A není tomu ani dnes. Kontroverzních rozhodnutí máme dostatek. Soudcové a soudkyně vždy touží po přízni mocných a vlivných. Je jedno, kolik berou, chtějí prostě víc a chtějí si upevnit pozici. Některé okresní soudy jsou prolezlé klientelismem, každý to ví, ale stále budeme slýchat, že máme nezávislé soudy.
Systém se prostě přizpůsobí vlivu mocných elit, kteří rozhodují o zákonech, které jsu psané často na zakázku. A politici ve sněmovně nejsou leckdy žádní myslitelé, aby odhadli, co všechno je v sázce.
I když systému justice a advokacie nevěřím, jsem rád, že funguje aspoň takto. Více na východ je situace daleko horší.
Aktuální případ budu sledovat, i když nevěřím tomu, že bude někdo odsouzen. A jestli k tomu dojde, tak nastoupení trestu je další nejistá věc. Ale třeba se pletu. Časový odstup nám ukáže, jak to bylo s důkazy, advokáty a soudci.

Zákony, zákonodárci, lobisté

27. května 2016 v 9:20 | donPepe |  Úvahy
Poslední dny ve všechna média řeší krach přijetí protikuřáckého zákona. Nebudu řešit samotnou normu nebo kouření. Jen zmíním, že jsem nekuřák a pokud jde o mě, zakázal bych tabákové výrobky úplně. Což v dnešní době je samozřejmě nesmysl. Další z linie bojů mezi svobodou jednotlivce a bezpečím společnosti. Když se rozhodnu, že budu kouřit, měl bych více odvádět do zdravotnictví. Ale co pak obézní lidé ? Také mají více zdravotních rizik. A tak dále, a tak dále. Jsme tak různorodá společnost, až z toho jde hlava kolem.
Asi nejspravedlivější společnost v tomto ohledu byla prvobytně pospolná společnost. Sice zde vládlo právo silnějšího, ale ti kdo se nepodřídili křehkému společenství danné skupiny, nepřežili. Dnes přežívají všichni, i ti, kteří společnosti nic nepřináší, škodí jí a jsou na obtíž. Kdo tam patří je námět na další článek.
Ale zpět k našim zákonodárcům. Problém není jen v kuřácké lobby. Máme tu stavební, hazardních her, exekutorská, lékařská, právnická atd. Každá skupina má své zájmy chce si ze společného koláče ukrojit, co nejvíce. A každý zákonodárce, ale vlastně i místní politik přistupuje ke svému úřadu a postavení, jak feudální pán, ketrému věnoval panovník léno. A z toho musí vytěžit vše. Neví totiž, jak dlouho ho bude spravovat. A tak se nechá oslovit různými lobisty, prosazuje zájmy stavebních společností a na obyčejné lidi si vzpomene až před volbami, kdy nám pravicí kyne přesně jako feudální pán. Tak že jediný rozdíl od feudalismu je, že opravdu můžeme volit toho, kdo nám bude další volební období kynout pravicí ze svého trůnu.
O povaze zákonodárců vypovídá i přehled hypoték, které si vzali hned po uvedení do úřadu. Musí je přece nějak splatit. Odvětví je mnoho, vždy se najde někdo, kdo něco potřebuje. Netýká se jen protikuřáckého zákona. Když se vžiji do majitele kuřácké hospody, tak by mě nejvíce štvala ta nejistota mého podnikatelského prostředí. Nejdříve vybuduji kuřářrny. Za pár let my jsou k ničemu ? A co si vymyslí příště ? Pronájem vzduchu, denní světlo ? Jako v té pohádce:"To máme čestvý vzduch a denní světlo, 30 zlatých. A u nás se platí každé ráno."
Prostě politici jsou úplatní, myslí jen na sebe, jou i hloupí a neschopní. Lžou a kradou jako ostatní ve společnosti. Žádná revoluce jim nehrozí, na to jsou dnes lidé až příliš zahledění do sebe a svých displejů. Leda by na to někdo vymyslel aplikaci, kde stačí kliknout. Možná za pár let.

Posedlost právy bez povinností

26. května 2016 v 8:43 | donPepe |  Úvahy
Přečetl jsem si článek o poměrech ve výchovném ústavu pro mladistvé v Chrastavě a o zprávě ombudsmanky i ministerstva školství. O porušování práv místních chovanců, o metodách výchovných trestů, neoprávněných kamerách atd.
Souhlasím jen s tím, že řád musí být pevný a jasný. Nesmí být udělovány vyjímky, všichni vychovatelé, speciální pedagogové i dozor by se měli chovat a hodnotit stejně dle metodiky. Jsou sice krizové situace, kde se člověk musí rychle rozhodnout, někdy i špatně. Po té nastat diskuse a přijmout nějaké opatření.
Ale zpět k právům. Některá práva prostě ztratili spácháním trestného činu. Kde byla práva vychovatelky, kterou zde před několika lety brutálně napadli. Kde jsou práva obětí, ke kterým se o víkendu vrací do trvalého bydliště pachatel přepadení nebo znásilnění a směje se obětem do ksichtu. To samozřejmě ombudsmanka neřeší. Je tu sice od toho, aby se zasazovala o práva menšin, ale i práva majoritní společnosti by neměla opomíjet. Ne se zviditelňovat výroky o právech pachatelů na cokoliv nebo právem nosit šátky a burky kdekoliv.
Sám jsem pracoval ve vězeňství, některé pracovníky z Chrastavy znám. Je to náročné povolání. Když někdo chce práva, musí plnit i povinnosti. Celá společnost pořád volá po nějakých právech někoho na něco. Musím respektovat cizí vyznání, sexuální orientaci, náboženské zvyky. Nesmím si z nich dělat legraci. Pak by mělo platit, že menšiny si nesmí dělat legraci z ostatních a všichni musí respektovat mou nevíru. Práva, práva, práva o povinostech k ostatním a celé společnosti nic.
Když máte salmonelózu, nikdo se vás na nic neptá, zjišťuje se vše veřejně ve vašem okolí. Když máte nemoc HIV, bez souhlasu nikdo nebude řešit nic.
Nerad bych zažil dobu, kdy se budu muset naoko přidat k nějaké menšině nebo přijmout víru, abych sehnal práci a mohl chodit ven. Společnost prochází vývojem. Nerad bych se dožil zahalování na veřejnosti, svateb nezletilých na jedné straně nebo registrovaným partnerstvím pedofilů, kteří se legálně osvojují své oběti. Zdá se absurdní ? Před dvaceti lety by se zdálo absurdní spousta věcí z naší přítomnosti.
Právo bez povinosti nesmí existovat.

Minulé, přítomné, budoucí

24. května 2016 v 9:53 | donPepe |  Úvahy
Tentokrát téma svádějící k náboženským nebo filozofickým úvahám. Já osobně na stěhování duší nevěřím. K takovému nahlížení na svět je víra nezbytná. Mě vrtá hlavou, jak by se duše přizpůsobovala různým nárokům a pdmínkám ? Jednou duše člověka a pak například myši ? Myš s duší člověka by se dle mého nevyrovnala s vědomostmi, které neumí uplatnit. Nebo je vždy duše vynulována ? Pokud by platilo stěhování duší jen v rámci stejného nebo podobného biologického druhu, kde se berou neustále nové duše ? Za sto let nás přibylo o nějakých 6 miliard. A co duše převtělené do mentálně nebo tělesně postižených lidí ? To se v minulém životě provinili ? Nebo při reiknarnaci došlo k chybě a do lidského těla se dostala duše zvířete na nižší mozkové úrovni ?
Doufám, že jsem neurazil něčí víru. Debatám toho druhu se nevyhýbám ani na veřejnosti. Respektuji víru ostatních za předpokladu respektování mého ateismu.
Teď bych rozvinul téma v rámci života jedince. Každého z nás čeká několik druhů života, když není násilně přerušen. Začíná životem nemluvněte, z kterého si nic nepamatujeme, ovšem má zásadní vliv na naše formování sociálních vztahů. Následuje batolecí a předškolácký život. Z něho už občasnějaké vzpomínky máme, i když se nám kryjí s historkami vyprávěných rodiči. Vliv na naše budoucí chování ve společnosti a rodině je ještě větší. Co se v tomto životě zanedbá nebo se nám stane, ovlivní naše další životy. Zjednodušeně - vliv rodiče, bohužel většinou jen matky, je obrovský. Proto radím všem otcům, co nejvíce se zapojovat od prvních okamžiků do výchovy i uspořádání rodiny. V dalším životě už nelze moc ovlivnit a jen hasíte problémy.
Další je školní život. Na základní škole se seznamujeme s dalšími autoritami, s hledáním svého místa v kolektivu. Oporu hledáme u rodičů. Míra nespravedlnosti s určitými událostmi se nám zdá větší. Neřešené problémy se opět odrazí na našem dalším směřování.
Středoškolský a učňovský život je velmi zábavný, ale svádí k častým nepravostem. Ale i ty nás formují, ti schopnější se z chyb poučí, ti méně zdatní je neustále opakují až do dospělosti a mnohdy i pak. V tomto životě jsou pro nás rodiče důležití hlavně pokud jde o rodinné a finanční zázemí. potřeba svěřovat se ustupuje, puberta pracuje a utváří vzdorovité chování. K vývoji člověka patří. Nejdůležitější je v rodině i společnosti komunikace o všem možném, i když se nám do ní nechce. Období se vyjadřuje bezstarostností, neohlížením se na následky, prostopášností a pocitu, že svět patří nám.
Následuje život dospělého, který si dnes mnozí oddalují delším pobytem u svých rodičů. Pro pohodlí nechtějí převzít odpovědnost, ale zároveň si chtějí dělat, co chtějí, jsou přece dospělí, ne ? Tady se projevují nenávratné omyly z minulých životů. Ze strany rodičů nezbývá než přitvrdit a spoléhat na to, že potomek přeci jen dostane rozum.
Další život je - život rodiče. Asi nejlepší život ze všech. Vše si pamatujeme, zaznamenáváme, aplikujeme své výchovné názory, ať jsou odlišné od těch, které jsme zažili v životě minulém - dětství, nebo opakujeme stejné postupy jako naši rodiče. Na našich dětech nám pak záleží celý život, chceme pro ně to nejlepší. Až teď kolikrát pochopíme jednání našich rodičů a dáme jim v něčem za pravdu a rozumíme si.
Další život - život rodiče s dopělými dětmi. Stále se o ně zajímáme, varujeme je před chybami, které jsme udělali my, nesouhlasíme s jejich názory na výchovu. Musíme se naučit respektovat jejich rozhodnutí, podporovat je, i když nemusíme souhlasit s jejich jednáním. Opět je důležitá komunikace. Opomíjené problémy se bez toho nevyřeší. Jinak nedospějí, nemůžeme je chránit v bublině napořád, některé chyby a situaci si musí každý prožít sám. Ale podpora a komunikace je pak ještě důležitější.
To bylo k mým minulým životům. Čeká mě život prarodiče, aspoň doufám a život důchodce. Ten si představuji, vzhledem k vývoji technologií, odpočinkem a promítáním 3D filmů a simulací a hraním her známých ze ZX Spectra, které mi připomenou jeden z minulých životů - život mládí. A doufám, že minulými životy jsem zformoval svého potomka tak, že se za mnou přijde často podívat a bude sdílet své životy se mnou.
Vše nejlepší do všech přítomných a budoucích životů, minulé už neovlivníme.

Ubulené století

21. května 2016 v 13:28 | donPepe |  Životní styl
Žijeme v ubuleném století, resp. my pořád bulíme. V posledních pár týdnech pořád slyším:" jakej hrozný stres, ty zkoušky" nebo skasky o nemilosrdných šéfech, o právu na internet, o právu mít nevypověditelnou smlouvu s tučnýcm odstupným. Představitelé levice bombardují svět názory, na co má člověk právo. A masám se to líbí. Jen povinnosti se nám vytrácejí. Ideální představa pak je, že mám práci, kde se nepředřu a nemohou mě vyhodit, nebo ještě lépe, žádná práce, ale vše ostatní zdarma, počínaje vzděláním a zdravotnictvím a konče příspěvkem na auto.
Já na to mám přece právo. S rostoucím blahobytem ztrácíme soudnost. Flexibilita a chuť udělat se vytrácí. Těm málo odvážlivcům, kteří jdou proti proudu, staví systém byrokratické překážky, jejichž cílem je přerozdělit zdroje, aby se dostalo na ty masy, aby se mohli zvednout z gauče jen v případě voleb. Jestli tu ty zdroje vůbec jsou, nikoho nezajímá. Na zhruba 10 mil. obyvatel Čech vydělává 1,5 miliónu zaměstananců. Zbytek jsou starobní a invalidní důchodci, děti, nezaměstnaní a nepřizpůsobiví a armáda státních zaměstnanců, které je ve většině záležitostí spíše na obtíž.
Ale zpátky k tomu stresu a pracovnímu vypětí, na které si většina stěžuje. Svádí se to na náročnou a zrychlenou dobu. Vraťme se ale na zem ztěch bláhových výšin. Zažívali snad naši předci ve válkách menší stres ? V době krize bez sociálního systému opravdu živořili. V ještě vzdálenější minulosti v robotě na cizím snad trpěli méně ? Určitě ne.Ale museli makat a přijmout vše kolem, jen aby přežili. V dnešní době nejde o přežití, ale aby se člověk měl jak prase v žitě. Jak to, že soused něčeho dosáhl, tak vymyslíme zákon, který mu něco vezme a nám část dá. Navíc své levičácké názory může sdílet s celým světem a ukájet se na internetu svou nesmírnou důležitostí.
To mě fakt štve, když slíším stálé nářky dokola na zlou vládu a společnost, která nám nedopřává. Žádné zlaté české ručičky, ale vychcanost, to nám jde.
"Já bych ti pomohl, třeba počítat ty zlaťáky..." tento citát z jedné pohádky nás vystihuje.Nejradši neplatit žádné daně, pobírat různé úlevy a dávky, nic nenabídnout. Ale na vše nárok zdarma. Já si to zasloužím, já chci.
Doufám, že svou kritiku a pesismismus nepřehnal. Ale když slyším některé nářky, poslal bych dotyčné do minulosti na pole na cizí panství, aby se seznámili s pravým stresem, bídou bez zdravotnické a sociální péče.
Važme si toho, co máme hlavně díky svým předkům a přestaňme jen bulet. Když se nám něco nelíbí, něco proti tomu udělejme kromě toho sdílení.
Hezký víkend všem.

Pravda, zkreslování, lež, cenzura

17. května 2016 v 13:35 | donPepe |  Úvahy
Jako by témata týdne na sebe navazovaly, sám jsem zvědavý, kam až dojdeme. Heslo, je to na internetu, musí to být pravda, musí být myšleno ironicky. V zemích, kde je připojení internetu normou, jsme zahlceni informacemi, dezinformacemi, lží, fikcí a někdy i pravdou. Dříve člověj nemohl tak snadno oslovit publikum nebo čtenáře. Omamující pocit - něco napíšu a můžu to poslat do celého světa. Komentovat, rozvíjet bláznicvé i seriózní teorie, vydávat se za někoho jiného, zahlcovat internet zbytečnými fotkami a komentáři. Ověřit si všechny informace nelze, nejsou zdroje ani čas. Navíc při tom narazíme na spoustu dalších informací. Že nemůžeme věřit všemu dojde snad každému. Hledám, googluji, klikám na odkazy. A informace se samozřejmě různí, často si odporují. Spolehnout se nedá ani na oficiální weby tiskových agentur. Já si myslím, že zde jsou informace vesměs pravdivé, ale někdy jednostranné dle toho, komu web slouží. Když hledám konspirační teorie, tak musím počítat s neověřitelnými údaji. Pořád jsem rád, že žiji v necenzurované zemi. Aspoň prozatím. V diktátorských a nedemokratických režimech se běžně internet blokuje, některá slova ve vyhledávačích nefungují, jakmile se objeví někde informace proti místnímu režimu, článek a stránky mizí. Někdy zmizí i autor.
Musíme ke všem informacím přistupovat s rozumem. Vidíme fotku se smutným výjevem, pod ní úderné heslo a článek. Přečteme ho a nestačíme se divit. Tohle, že se někde děje ? To musím sdílet. Fotka vytržená s kontextu, stejně tak nesouvisející video. Na Facebooku teď též moderní fotka nějaké známé nebo slavné osobnosti doplněná citátem. Ale ověřit si, jestli dotyčný něco takového vyslovil, většinou nelze.
Všechny politiky stále láká myšlenka internet spoutat, kontrolovat. Pro každou další generaci je internet stále hlavnější zdroj informací. Kdo ovládá informace, ovládá masy, kdo ovládá masy, dostane nejvíc žrádla z koryta. Jsem zvědavý, kam se to posune za další roky. Třeba za deset let zde napíšu kritický článek, ten zmizí i s blogem. Doufám, že opravdu přeháním.
Abych to shrnul. Články a informace na internet umísťují lidé. Lidé sledují určité cíle a dost často lžou.Ale to se dělo vždy. V dávné historii umělo psát vždy jen malé procento obyvatel. Navíc dějiny vždy píše vítěz. Proto i dějepisné údaje načerpané ze starých kronik mohou být velmi zavádějící. Každý se chtěl vykreslit v lepších barvách, panovník chtěl být považován za spravedlivého. Tak že s upřímností údajů je to pořád stejné. Lže se ve jménu boha, politické strany a peněz. Akorát těch šiřitelů informací je mnoho a každý chce mít svou pravdu. Nemusí se jen lhát, ale jen využít informace zapadající do studie nebo projektu, informace nehodící se se prostě zamlčí. Používá se ve všech oborech přes vědu, zdravotnictví, stavebnictví, statistiku atd. atd. Asi nejnebezpečnější je použítí polopravd a lží v oblasti zdraví. Zkusit si ověřit informace u dalšího zdroje, nejlépe mimo internet.
Není všechno zlato, co se blýská. Nad všemi informacemi je třeba se zamyslet. Kdo je autor a co tím získá ? Komu článek prospěje. Na závěr všem popřeju internet bez cenzury, já si chci sám rozhodovat, co a jak vyhodnotím.

Tak nám urazili úředníčka

13. května 2016 v 8:23 | donPepe |  Úvahy
Začalo to přijetím zákona o státní službě. Normu požadovala EU, to se nedá nic dělat. Do paragrafů nám už nikdo nemluvil, kvalitu tedy mají na triku naši zákonodárci. Nelíbí se mi stále opakovaná mantra o tom, jak zákon zkvalitní státní aparát. To by platilo za předpokladu, že na všechna místa, kterých se to týká, by byla vyhlášená nová výběrová řízení. Chápu, že je to neproveditelné. Když byl úředník špatný a arogantní, zůstane jím i nadále i s výhodou skoro neodvolatelnosti. Došlo jen k zakonzervování současného stavu. Přidáno dostali ti dobří i ti špatní. Každý ať si udělá obrázek dle vlastních zkušeností. A teď nám ještě schválili jeho neurazitelnost, resp. když budu upřímný, zaplatím pokutu.
Týká se i policistů, ti občas udělají i něco dobrého, dostávají se do krizových a stresových situací často. I když si myslím, že by se dalo řešit i současnými zákony, ale dejme tomu. Vymahatelnost pokut od nepřizpůsobivých lidí a darebáků, s kterými se potkají ve službě je stejně velmi nízká, jako vymahatelnost práva v ČR vůbec.
Vrátím se k úředníkům. Když nebudu spokojen, dám to najevo slušně sdělením o pomalosti a neschopnosti, bude to urážka ?
Vztahovačný úředník ve své bublině moci bude považovat za urážku jakékoliv negativní sdělení. Kdo to rozhodne ? Správní soud ? Budu se moci odvolat k soudu, ke kterému si nechám vypracovat znalecký posudek o konkrétním úředníkovi, že je opravdu vůl, blbec, idiot, neschopný lempl nebo trotl ?
Můžu jen doufat, že se nedostanu do křížku se státní mocí, resp. zvůlí. Bohužel, na některé úřady člověk chodit musí.
Zbývá jen parafráze ze známého českého filmu: úředník není vůl, úředník je korunovanej ...
Hezký den všem.

Grilovací daň

10. května 2016 v 14:09 | donPepe |  Tvorba
Na veřejnost prosákly informace, že vláda chystá zavést daň z grilování nebo-li grilovací daň. K naplnění rozpočtu využije oblibu Čechů v grilování. Před nastupujícím létem budete vyzváni přiznat se k vlastnictví grilu. Z něho odvedete daň dle velikosti a počtu v rozmezí 2000-5000 Kč. Kontrolu bude provádět místní samospráva, která bude mít povolen vstup do vašich domovů a zahrad. Pro ten účel je počítáno s náborem úředníků, kteří to budou mít na starosti. Kdo gril zatají, dostane navíc pokutu, za celé období platnosti zákona. Jedná se zatím o pracovní verzi, parametry se ještě mohou změnit. Tak si všichni užijme poslední léto bez platnosti tohoto zákona.
Usmívající seHezké slunné dny všem.Usmívající se

Víra a důvěra

10. května 2016 v 13:58 | donPepe |  Životní styl
Zajímavé je, jak se seřadily psoldení témata týdne. Nad propastí, svět kolem nás a zavři oči a věř. Snad nedošlo k narušení webu a nějaká nadnárodní loby nás povede slepě do propasti.
A teď trochu vážněji. Když jsem se zamyslel nad sloganem: Zavři oči a věř, došel jsem k závěru, že jsem se jím nikdy neřídil.
Mám zřejmě problém s důvěrou i vírou. Jsem bezvýhradný ateista, který věří, že pak nic není. Tak že vlastně také věřím. Až přijde konec, zavřu oči a budu věřit, že konec je. Jestli na to budu mít čas, uvědomit si konec. Na rozdíl od věřících si nemyslím, že naše skutky zde - v reálém světě, mají vliv na umístění po smrti. I tak se snažím být tolerantní, upřímný, nekrást, vyhýbat se násilí. A nečekám za to pobyt v nějakém nebi. Ani bych tam nechtěl. Pokud funguje dle metodiky různých církví, mohl bych tam narazit na spoustu darebáků, od zlodějů, násilníků a pedofilů, kteří přeběhli k víře za cenu spasení. V pekle by pak byli jenom hajzlové a darebáci a podle toho, bych se tam k nim choval.
Věř a víra tvá tě uzdraví. Já si jí přeložím, že musím věřit sám sobě, svým schopnostem, zanalostem a sebekázni a tím podpořím svůj organismus. Nejsem asi s xhopen důvěřovat naplno někomu jinému. Ani sám sobě si nemůžu věřit na sto procent. Můžu jen předpokládat svoje chování v krizové situaci, ale až když opravdu nastane, dozvím se výsledek. Rozhodně nebudu zavírat oči a věřit. Mám s důvěrou problém i s otevřenýma očima. Partnerský vztah je příliš složitý, zatím se nepotkal nikoho, komu bych se oddal s bezmeznou důvěrou. A jelikož s vzrůstajícím věkem klesá hladina hormonů, už se mi to asi vyhne. Chyby byly samozřejmě na obou stranách.
V průběhu psaní tohoto článku, mě jedna situace napadla, kde bych mohl použít slogan týdne, jen bych ho doplnil na:
Zavři oči a věř svým instinktům ! To si dovedu představit. V ohrožení života, při požáru, v boji, v panice si člověk vzpomene na ty základní instinkty a zachrání mu život. Samozřejmě při hledání únikové cesty nebo obrany před násilníky se musí oči následně otevřít. Bohužel mám pocit, že mladší a nastupující generace tyto vlastnosti zcela ztratí. Když nemůžete používat určité vlastnosti, protože ty situace prostě nejsou, ztácí se. Dnes při krizové situaci se lidé utíkají schovat do bezpečí virtuálního světa. V případě nebezpečí se jen hledá signál, připojení a googluje se. Čekáme, že někam zavoláme, zavřeme oči, a někdo to vyřeší za nás.
V tom případě můžu jen popřát mnoho štěstí, já osobně oči hned zase otevřu a půjdu mu naproti nějakou akcí.

Pomníky obětem versus malichernosti dneška

9. května 2016 v 11:54 | donPepe |  Úvahy
Dnes nabídnu je n krátké zamyšlení. V těchto dnech si připomínáme konec 2. světové války, uctíváme oběti a oceňujeme pamětníky, kterých valem ubývá. Já osobně se v těchto dnech vždy zastavím u pomníku obětem války a bezpráví v hezkém parku ve svém rodném městě. V duchu vzdávám všem, kterých se to týká, velký hold a vděčnost.
A teď k té malichernosti dneška. Pamětní deska vzdává čest a uctívá všechny padlé ve válce v letech 1939-1945 a dále obětem bojů za svobodu v letech 1948-1989. Hezké rozdělení. Ti, co bojovali za svobodu a podíleli se na budování republiky v letech 1946-1947, mají zřejmě smůlu. A že takové oběti byly. To jen připomíná, jak si jen nějaká politická strana, hnutí a uskupení, si honí triko a zviditelňuje se na úkor obětí, které padly v boji za svobodu. Ať byly členy levice nebo pravice.
Já si v duchu vzpomněl i na oběti, které pamětní deska opomíjí. Možná je to i z mé strany malichernost, že se řídím doslova lety, které jsou zde uvedeny. Určitě to autoři a politici mysleli jinak. V tom případě tam letopočty být vůbec nemusely a památník měl být věnován všem obětem války a diktatury.
Čest jejich památce a nezapomínejme.

Posedlost sekáním trávy

8. května 2016 v 10:54 | donPepe |  Úvahy
Jaro už jede na plné pecky. Já si užívám vůně rozkvetlých luk a stromů, prozpěvováním ptáčků a čerpání energie ze slunce. Lidé jsou usměvavější, jen alergici láteří. Ale zřejmě je jejich loby velmi silná. Jen co se tráva zazelenala a pampelišky začaly vydávat svůj pyl včelám, vyrojily se po městě skupiny lidí s různými nástroje, kteří nemilosrdně ničí zeleň. Určitě je potřeba se trochu starat o bujnou zeleň a vegetaci, ale nic se nemá přehánět. Zase si člověkk myslí, že všemu rozumí a ví lépe než příroda, co je pro ni dobré. U nás ve městě to obstarávají pracovníci tzv. veřejně prospěšných prací. Je dobře, že takový projekt funguje. Ale psolední dobou zjišťuji, že se tráva ani nestačí vzpamatovat, kvítky vykvést a už jsou tam zase a nemilosrdně kosí vše, co roste. Taková práce se dobře prodává a zároveň kontroluje. Dnes neexistují místa s vysokou travou a různorodými polními květinami, kam by se mohly jít děti ve městě vyřádit. Trochu vyroste a lup, už tam je anglický trávníček. Vždyť i ty včely a čmeláci z toho musí magořit. Jeden den všeho dostatek a druhý den v okolí kilometru jen pahýlky trávy. Ještě že zatím nevtrhly tyto komanda do soukromých zahrádek. Ale kdo ví, třeba nám politici připraví další překvapení a po kotlích budou kontrolovat i trávu, kytky, ovoce a zeleninu. Na to se peníze určitě najdou.
Krásné slunné dny všem, sekáčkám nazdar.

Svět je krásnej

4. května 2016 v 17:14 | donPepe |  Úvahy
Svět je krásný, jen kdyby tu nebyli lidé. Svět dostává i mnoho negativních přízvisek jako nespravedlivý, bláznivý, temný, absurdní, na hovno atd. Ale to vždy souvisí s chováním lidí. Samotný svět a přírody je nádherná. Místa bez působení člověka, hlavně toho tzv. moderního, už prakticky nejsou. Kácíme, těžíme, znečišťujeme. Vše v zájmu pokroku. Když někdo žije v souladu s přírodou, přijde vzdělaný bílý muž a káže o civilizaci, technologii a prospěšnosti pokroku. A hned se svět změní k horšímu. Při tom jsme ho dostali je n do pronájmu, ale chováme se k němu, jako k majetku. A jako správci si nevedeme dobře. Ale on nám svět nakonec ten účet vystaví. Nebude to hned a ještě chvíli to bude vypadat celkem dobře. Já už konec civilizace nezažiji. Leda by světu pomohl nějaký agresivní virus, asteroid nebo řada obrovských katastrof.
K pousmání je i elita, která káže o znečišťování planety, chrlí návody, co a jak, a na svá sympózia se přesouvá soukromými tryskáči a žije v blahobytu.
Na pokoru je už pozdě, jelikož je nás na tento svět už příliš mnoho. Koho by na začátku 20. století napadlo, že se miliarda lidí na planetě za 100 let zvýší na 7 miliard. A to jsme se velmi snažili tento počet zredukovat válkami. Zdrojů je málo, lidí moc a navíc se lidé chtějí mít co nejlépe. Hlavně ve vyspělých zemích. Debaty na sociálních sítích jsou většinou jedinou formou protestu. Zkritizujeme palmový olej, těžení nerostů v krásách Afriky, dětskou práci a znečišťování ovzduší a řek v Asii. A pak si dáme chleba s nutelou (palmový olej), použijeme tablet a telefon (nerosty) a jdem si koupit něco na sebe (znečištění). Z tohoto hlediska je náš svět velmi pokrytecký.
Z dalšího pohledu je náš svět plný reklam na nepotřebné zboží a absurdit, kdy fotbalisté ze špičkového klubu mohli ze svých výplat utáhli roční rozpočet rozvojové země.
Ale dost bylo pesimismu. Svět je opravdu krásný a užívejme ho tak, aby nás takový obklopoval i nadále, aby ho další generace neznali jen ze 3D animací. A každý může přispět svým malým dílem nepoužíváním určitých výrobků, nenakupováním blbostí a uvědoměním si, že nejdál dojdeš po svých.