To musíš zažít I

8. dubna 2016 v 12:00 | donPepe
V tomto článku bych zrekapituloval své zážitky v životě, na které se téma týdne hodí, i když zážitky z ranného dětství mohou být zkreslené.
První cesta do školky, vztekání a nechuť být v cizím prostředí. První dny jsem myslel, že rodiče mě tam dali za trest, tak jsem seděl z rukama za zády a vůbec si nehrál a přál si, abych tam chodit nemusel. Bylo mi vysvětleno, že to není za trest, a že sem budu stejně chodit. První deziluze a frustrace, ale oklepal jsem se,a pak si hrál a hrál. Se školkou souvisí i další případ. Nevím jak nyní, ale v 70. letech minulého století nutily jíst soudružky učitelky všechny ty hnusná jídla. Jednou mi nebylo dobře a hrachová kaše byla obzvlášť nechutná. Přes mé varování, že mi není dobře a že mi to nechutná, to do mě nacpaly. Ovšem jen dočasně a poblil jsem se. Od té doby už mě nenutily jíst. První vzdor soudružkáma malé vítězství se systémem, i když zvracení není zrovna příjemné. Jídlo nás nutili jíst i na základní škole. Tak to už nynější generace nezažijí.
První den ve škole už byl v pohodě, dokonce jsem se těšil. První jedničku už si nepamatuji, ale asi dobrý zážitek. Každý musí zažít první zapomenutý úkol, první rychlé dodělávaní o přestávce a první napodobení podpisu rodičů pod domácím úkolem, samozřejmě lehce odhalitelné. Následuje první poznámka.Družina byla otravná, sbírání černých a červených puntíků také hezká zkušenost. Dnes též nehrozí, sbírají se globální smajlíky.
Do školních let spadají skvělé zážitky jako slib jiskry, pionýrský slib a nošení kroje, prvomájové průvody a každoroční kreslení Aurory kvůli VŘSR. To byste museli zažít.
První lásku ani pusu si nepamatuji, ale určitě super zážitek též pro každého. Za to si pamatuji prázdninové lásky za přispění rekreace s ROH. Největší byla na dovolené mezi 3. a 4. třídou, Dana z Prahy. Pus jsme si dali nepočítaně, z hecování staršcíh dětí proběhly i první francouzáky, i když pocit v těchto letech hodně smíšený.
Na školních výletech v 7. a 8. třídě francouzáky a ošahávání s velmi dobrými pocity, jinak ale ve vší počestnosti. A pak samozřejmě první zkušenosti s alkoholem s tradiční kázeňskou dohrou.
Přijímací zkoušky na gymnáziu s maximálním počtem bodů za matematiku výborný zážitek. V prváku první trvalá, symbol vzdoru proti autoritám. Z dnešního hlediska směšné, ale jednalo se o tom i na konferenci, jak si to ten 14 letý chlapec vlastně představuje. Jo, a stálo mě to 300 korun československých, což pro maldistvého byla tehdy docela raketa. Ale nazapadal jsem do škatulky představitele socialistické mládeže. A rád.
První zamilovanost a sex, bohužel se většinou nesejde. A hlavně pro kluky je v těchto letech důležitý jen ten sex, když se k tomu přidá láska dobrý, ale není podmínkou. To se časem nezměnilo, akorát dnes je lemováno fotkami, sdílením a komentáři na sociálních sítích. A samozřejmě první diskotéky a mejdany. Kontroly občanek a nenalití alkoholu. První opilost jako totálně na sračky, zvracení, kocovina a sliby, že už nikdy.
Přišel listopad 1989 a zvonění klíčemi. Generální stávka, nekonečné debaty ve škole, doma a venku. Jo, tenkrát, když jste se chtěli pobavit o něčem, museli jste zvednout zadek a jít přímo na místo. To když nezažiješ, nepochopíš.
A konečně 18 let, už můžu vše, svět patří nám, opojný pocit násobený právě budující se svobodnou zemí. Super zážitek. Neopakovatelný.
Co se musí zažít, jinak nepochopeno je odvod v souvislosti se základní vojenskou službou a psoléze nástup na ni. Šikana, přijímač, první stráž, služba v kuchyni, rajóny, průběžka a opušťák. A zvláštní druh přátelství, které poznají jen druhové ve zbrani. Opět, to se musí zažít. Nemůžu se zbavit dojmu, že spoustě mladých by prospělo, ale valná většina by vůbec nezvládla. Rozmazlenost a daleko větší závislost na rodičích i na technologiích se jeví jako nepřekonatelná překážka. Ukazuje se při přijímacím řízení k armádě nebo policii.
Ještě krátce k přátelství. Mně je utvářely společně prožité chvíle, zážitky a emoce, hádky a usmiřování, stisk ruky a diskuse tváří v tvář, u táboráků i v zákopech a ne jen kliknutím myší. Opět - to se musí zažít.
Něco z toho mladí zažívají i teď, ale něco prostě nemohou a nikdy nebudou moct. A ty zážitky, ať špatné nebo dobré, nás formují, bereme si z nich ponaučení, někdy opakovaně.
K tématu se ještě vrátím - co musíme zažít v dospělosti a zralejším věku. A teď šup, běžte něco zažít do skutečného světa bez klikání, sdílení a tweetování.
Hezký den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama