Nad propastí

26. dubna 2016 v 14:11 | donPepe |  Životní styl
Kdykoliv jsem stál nad nějakou propastí, myšleno doslova, jeden z prvních pocitů byl, co by se stalo, kdybych spadl dolů. Jak dlouho bych padal ? Cítil bych bolest nebo by konec přišel rychle ? Jaké by byly pocity při pádu ? Proběhl by mi život před očima v těch pár vteřinách ? Ty samé pocity někdy mívám i ve výškách. Ale to asi každý.
V přeneseném slova smyslu je to podobné. Též zvažuji možnosti. Obejít propast ? Spustit se na laně ? Vyspat se z toho a doufat, že propast zmizí nebo do ní spadne tolik lidí, že přestane být propastí ? Nebo prostě skočit a pak se zpátky vyškrábat ?
Máme nekonečný počet propastí. Láska, vztahy, rodina, práce a nezaměstnanost, samota, dluhy, zdraví atd. Hodně záleží, jestli máme možnost se na někoho obráti, říct si o pomoc. I když je to dvojsečné. Když tam stojíme sami, rozhodneme se sami, co s problémem uděláme, zodpovědnost je jen na nás. Když nám někdo v dobré víře poradí a ono to nedopadne, máme tendence svalovat vinu na druhé. To je vždy pohodlnější. Podívat se nad propastí do zrcadla a vynadat si od plic, jak jsem situaci nezvládl, oddaloval rozhodnutí, byl slepý k problému, není zas tak jednoduché.
Pár životních krizí a situací mám za sebou. A musím zhodnotit, že většinou bylo mé rozhodnutí radikální. V přeneseném slova smyslu tedy přímý skok do propasti a na dně se se vším porvat, vyhrát a vyškrábat se zpátky nahoru. A znovu se poprat s následky rozhodnutí. A až těsně nad propastí zjistíme, kdo je opravdový přítel. Kdo je nám po boku před skokem a počká na nás, až se znovu vyhrabem.
Doba je taková, že všichni tančíme kolem různých propastí a občas někdo někam spadne. Ale nesmíme si to tak brát a podléhat skepsi. Stěžujeme si na rychlou dobu, technologii, stres, tlak okolí v práci a životě. Frustaraci pak obracíme proti společnosti a hledáme viníka v době a celé společnosti. Buďme ale soudní, nikdy jsme se neměli tak dobře a pohodlně, a v tom komfortu je asi problém. Nebo snad v nástupu tvrdého komunismu, v době válek se lidé měli snad lépe? Bez sociální pomoci, očkování proti smrtelným chorobám, bez lékařské péče, bez elktřiny a technologií lidé strádali mnohem více.
Tak až budeme zase stát nad propastí deziluze a frustarce a hledat viníka, proč zrovna my, v klidu se nadechněme a děkujme za to, že se máme tak, jak máme a v klidu hledejme řešení bez obviňování společnosti a okolí. Klidně si na okraji propasti můžeme zasdílet situaci, vyfotit se a čekat na ohlasy. Třeba nám názory cizích lidí, kteří byli v podobné situaci pomohou. I když všem přeji, aby u propasti nikdy nestáli sami a mohli se opřít o rodinu a pravé přátele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama