Ráno je třeba vítat

24. února 2016 v 9:25 | donPepe |  Životní styl
Vstávat a cvičit. A proč? Protože je ráno. Ale já mám ještě noc.
Tento nádherný dialog dvou králíků si budu pamatovat asi navždy. Byl to můj oblíbený večerníček. Já osobně jsem se vstáváním problém neměl, co mně paměť sahá. Z vyprávění vím, že do školky se mi chodit nechtělo, tak že nějaké scény zřejmě probíhaly. Nesouviselo to s ránem a vstáváním, ale nepříjemným očekáváním. Týkalo se to hlavně prvního oddělení, kde se ještě muselo po "o" spát. To si matně pamatuji, to byla pruda. Jelikož já jsem už doma dávno nespal. Dalším negativním jevem bylo nucení jídla. To jsem vyřešil tak, že po hrachové kaši se mi udělalo velmi zle, od té doby už si učitelky dávali bacha. Byla to norma asi ve všech školkách, podobnou historku má mnoho mých vrstevníků.Tak že když má dcera chodila do školky, bral jsem jí po "o" často. Také nespala a v prvním oddělení se spí pořád, bez ohledu na jednotlivce. Jídlo se zlepšilo několikanásobně. O víkendech jsem jako malý větu o ránu a vstávaní neslyšel, vstával jsem velmi brzy. Protože žádné povinnosti a tolik volného času se musí prostě využít. Geny se projevily i zde, a dcera jako malá vstávala stejně. Naštěstí bylo už dost pořadů pro děti a jako dospělý jsem se mohl v klidu dospat.
Do školy jsem už vstával na budík, na rádiu Hvězda nám školákům pak připomínali, že máme čas vyrazit do školy každou chvíli. Menší potřeba spánku mi zůstala, o víkendu jsem nedospával ani když se dostavily první prohýřené noci. I když jsem dorazil k ránu, nejpozději po desáté už jsem byl vzhůru. Dříve když člověk chtěl něco stihnout, zjistit a zažít, musel vstát a někam jít. Žádný telefon, internet, sociální sítě. Dnes člověk ani z té postele nemusí vstát a domluví spoustu věcí, studuje a pracuje.
Za svůj život jsem vstával v různou hodinu, pracoval i na směny. Každé ráno jsem se snažil vítat, každý den čeká něco hezkého. I po noční jsem ráno vítal, lépe se spalo. Dost často fungovaly biologické hodiny, po určité době si člověk zvykne vstávat v určitou hodinu, teda mozek, který nás řídí. Např. na vojně jsem se budil asi 10 minut před budíčkem, mělo to výhody na záchodech a v umývárně, kde po budíčku panoval chaos a vládlo číslo do civilu.
A s rostoucím věkem si každého rána vážím víc, a vítám ho. Když k tomu svítí slunce a obloha je modrá, je to bonus navíc. Tak že všichni vítejte svá rána, vždy čeká něco hezkého, když ne, musíte něco změnit.
Tak vstávat a cvičit !
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tee Tee | Web | 24. února 2016 v 12:57 | Reagovat

ráno hned ráno cvičit nebudu... :D až odpoledne... :D

2 pepevize pepevize | 25. února 2016 v 13:51 | Reagovat

Apspon tak :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama