Domov jako klidný přístav

14. února 2016 v 16:10 | donPepe
Každý potřebuje domov jako ten klidný přístav, kde se schová před bouří, načerpá sily potěší se s nejbližšími. Jako novorezenci nevnímáme domov jako byt nebo dům, ale jako místo bezpečí, kde se o nás postarají rodiče. Je mi líto všech, kteří to nepoznali, musí jim to chybět celý život. Postupně se otrkáváme a součástí domova se stávají hračky, postel, starší sourozenec, kterého štveme a nebo mladší sourozenec, který štve nás. Já osobně byl ten mladší.
Když ná tam vtrhne návštěva, chráníme si své hračky a svůj prostor. Pokud nás hlídá někdo jiný, jsme celí nesví. tím jsme větší, tím se nám domů kolikrát nechce. Chceme být dlouho venku, objevovat neznámé. To tedy píšu za sebe, za ročník 1973. Pokud to převedu do současnosti, mám pocit, že dnes je na domově nejdůležitější, jestli tam je signál a internet, nejlépe wi-fi. Já si z dětství pamatuji, jak se součástí domova stala barevná televize, dnes si děti neumí představit domov bez mikrovlnné trouby, pračky, myčky, rychlého internetu, notebooku, tabletu, bez sociálních sítí. Nehodnotím to jako horší nebo lepší, je to jiné. Sám neuznávám povzdechy mého ročníku, proč ty děti dnes sedí pořád u počítače, my byli pořád venku. No protože tenkrát internet nebyl a počítače se teprve objevovaly. Samozřejmě že když jsem doma měl můj první osobní počítač Didaktik Gama (obdoba ZX Spectrum), tak jsem na něm trávil mnoho času. Ale přeci jen to nebylo velkou součástí dětsvtí.
Standartní domov se nám během let proměnil a neustále mění, co dříve nebylo součástí, dnes je samozřejmostí. Ale co se nemění, je potřeba harmonického a klidného domova, kde se členové navzájem podporují a kde panuje láska, upřímnost a něha. Můžete mít suprově vybavený byt, ale když tam vládne nenávist a násilí, nebude to domov. Adresa trvalého pobytu nám určuje pouze místo, ale doma se můžu cítit třeba ve stanu s těmi, co mám rád.
Vůbec nejkrásnější je budovat domov pro své děti. Své dceři jsem se snažil dopřát, jak tu materiální stránku, tak i ten pocit bezpečí a lásky. Protože když se nám toto podaří, budou se za námi potomci vracet kamkoliv, a pořád to bude domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 14. února 2016 v 18:25 | Reagovat

Jak pravdivé. :)

2 pepevize pepevize | 14. února 2016 v 18:28 | Reagovat

[1]: Díky

3 Tea Tea | Web | 14. února 2016 v 23:35 | Reagovat

Je mi 20 a pořád vnímám domov jako místo kam se strašně ráda vracím za mou rodinou což je moje mamka a mladší ségra :) tady se opravdu cítím v bezpečí a i když nadávám že tu nebudu do 30 nedovedu si představit bydlet někde jinde sama..ještě vím že na to nejsem připravená a nevím kdy budu :) Dávám článek do výběru na Tema-Tydne.blog.cz

4 pepevize pepevize | 15. února 2016 v 10:12 | Reagovat

[3]: Díky, ať se daří vše dle plánů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama