Počítačové hry na OH ?

Neděle v 12:02 | donPepe |  Úvahy
Tzv. E - hry jsou stále populárnější a sledovanější. V Asii už je zařadili na oficiální program Asijských her v roce 2022. A dalším logickým krokem je zařazení do programu olympijských her. Krok správným směrem ? Dle mého ne, zároveň jsem i toho názoru, že nějaká olympijská myšlenka soutěžení všech sportovců bez ohledu na národnost a víru, která spojuje všechny a všechno, už dávno neplatí. Zhruba od doby prvního prodeje televizních práv. Ale ani v dávnějších dobách nebyla olympijská myšlenka pro každého. Stačí se podívat na sportovní disciplíny, které byly pilířem prvních her jako zápas, parkurové skákání, šerm, veslování, plavání nebo atletika - v podstatě elitní sporty, kterým se věnovalo horních deset tisíc na elitních školách.
Postupem času se stala samotná Olympiáda výnosný komerční a propagandistický produkt. Hlasování o dalším pořádajícím městě centrem korupce. Peníze především. Proto se na olympiádu vrátili profesionální tenisté, hráči NBA a NHL (ti ovšem se stáhli, neboť samotný produkt NHL je daleko výnosnější - aspoň se na nic nehrají). Kvůli tlaku od sponzorů a majitelů televizních práv. Nové, divácky atraktivní sporty se tlačí na výsluní, staré garnitury tzv. klasických svazů se brání případnému vyškrtnutí. K redukcím disciplín dochází, sami se pak snaží zatraktivnit svá pravidla kvůli televizním divákům.
A do toho přesně zapadá tlak na zařazení e-sportů na olympiádu. Argument, že se tomu může věnovat každý, je závadějící. To by se mohly do programu zařadit například stolní hry jako Carcasonne nebo karetní hry. Třeba takové Člověče, nezlob se je ideální. Hlavním důvodem jsou zase a jen peníze a sledovanost.
A je to vhodná disciplína, které se mají věnovat masy mladých ? Ano, už bez tak tráví hraním spoustu času, tak proč se neprobojovat na olympiádu. Nevím. Ostatní sporty a disciplíny nutí člověka někam chodit, mít fyzickou a psychickou přípravu, trénovat, spolupracovat, žít zdravě. Nepopírám, že sedět u počítače, rychle reagovat na gamepadu a klávesnici, není výkon. Ovšem určitě nevede ke zdravému životnímu stylu. Ale jsetli je to vůle Olympijského výboru, budiž. Ještě malá technická poznámka. Jsem zvědavý, jak to vyřeší hráči s dopingem, jelikož jako olympijský reprezentant si nemůže dávat kávu nebo energetický nápoj, který je nedílnou součástí herní sestavy PC. O dalších nastřelovácích ani nemluvě. Nevím, jestli se to už řeší a hlídá na současných mistrovských turnajích. Doufám, že ano. Jinak by už nám z Olympiády zbyl opravdu jen komerční a nezdravý produkt.
Hezkou neděli všem hráčům a fanouškům.
 

Velikonoce

10. dubna 2017 v 8:42 | donPepe |  Životní styl
Dlouhý víkend se blíží, počasí zatím dobré, i když přes dvacet stupňů asi nebude. Jelikož už máme duben, nehrozí snad trend posledních let u nás v Jizerských horách - zelené Vánoce, bílé Velikonoce. Sněhu jsme si letos užili po letech dost a slunce nám dodává potřebnou energii plnými paprsky.
Já mám Velikonoce za svátky jara a příprav na léto. Prodloužení víkendu o Velký pátek jsem přivítal, i když církevní svátky jdou mimo mě. Líbí se mi zvyky jako malování vajíček, výzdoba, Velikonoční trhy s rukodělnými výrobky a většinou usměvavé tváře vítající prodloužený víkend. Děti vyrážejí na hon na vajíčka, dospělí se stávají dětmi v honbě za kořalkou. Vlastně někteří se postupně stávají divokou zvěří s nekontrolovatelnými pohyby provázené nevolností. Nic se nemá přehánět.
I já jsem se v mládí účastnil divokých pondělních dopoledních taškařic. Ovšem pokud jde o výprasky pomlázkou děcčat a žen, má účast byla pouze symbolická. Prostě se mi příčí mlácení kohokoliv pod záminkou svátku umocněné každou další kořalkou. K nemlácení mě přivedla zhruba v 17 letech moje holka. Když jsem viděl ta jelita, bylo mi až stydno za všechny muže i rádoby muže, pro které je jedinou stránkou mužství jejich fyzická převaha na ženami. Později tento pocit umocnilo ještě narození dcery, a proto nečiním jiným to, co nechci, aby činili mně nebo mým blízkým. Samozřejmě vím, že svět funguje jinak, ale starám se hlavně o to, abych se mohl podívat do zrcadla a obstál sám před sebou.
A jelikož vím, jakou moc má případný požitý alkohol nad naší vůli a předsevzetími, koledovat nechodím už přes dvacet let. Vajíčka jsme doma malovali a za dohledu otce, si nikdy mládenci netroufli na dceři zkoušet výrazněji svou sílu. Osobně si myslím, že by stačilo se prostě zastavit, navzájem si popřát, dát si i tu skleničku, popřípadě něco k zakousnutí a pokračovat v krasojízdě.
Tak že všem přeji krásné prožití Velikonoc a rozumné požití alkoholu.

Dokončení příběhu

2. dubna 2017 v 14:23 | donPepe |  Tvorba
Nedávno proběhla na Blogu soutěž o dokončení kapitoly v příběhu od Petry Martiškové. Adresováno bylo hlavně dívkám, ale mně to nedalo, a též jsem se účastnil. Kapitola začala trapasem v jídelně před potencionálním klukem od třídní krásky a manipulátorky. Já jsem se nakonec rozhodl směřovat příběh trochu jiným směrem než pomstou, protože si myslím, že svou energii máme vynakládat lepším směrem. Nakonec jsem byl i mezi výherci, tak cenu ve formě knihy pro dívky asi někomu věnuji. Zde je mé dokončení.

Mysl jsem měla zahlcenou nápady a proto jsem nevnímala pohledy a úsměvy od známých i neznámých spolužáků. Bezva, video má úspěch. A Beáta ještě sbírá lajky. Popularita stoupá, jsem už slavná. Ha, ha, ha. Jak se říká: i špatná reklama je dobrá. Ale stojím já o reklamu ? Nestojím. Sama jsem nechápala blbky, co si vedou videodeníček, plácají kraviny a zahlcují tím youtube a vůbec internet.
Ještě pár metrů, schodů a budu venku. Zalezu a už sem nikdy nevkročím. Všude se odhlásím, změním školu bydliště a … Prásk. Další zářez. Jako bych nevěděla, že při a po dešti jsou schody před školou extra kluzké. Architekta by měli zavřít. Nebo tu firmu, stavební dozor, zadavatele, dodavatele, prostě všechny. Sbírala jsem se ze země a očima hledala rozsypané věci včetně sešitů a učebnic. Mám brečet nebo se smát ? Nejradši bych tu vše nechala a pokračovala v rychlém ústupu. Klid holka, vydechni si, nadechni se. A nerozhlížej se. Při dnešní smůle už to možná někdo natočil nebo natáčí a než přijdu domů, nespočítám lajky a komentáře.
V duchu jsem poděkovala tátovi, že mě neustále nutil mít obalené sešity a učebnice. Škoda bude minimální. Sice si ze mě kvůli tomu někdy utahovali, ale jak táta často říká :"Kašli na názor ostatních, ptej se, co to přináší tobě." Naposled jsem mu odpověděla: "A můžu tedy kašlat i na tvůj názor ?" s úmyslem ho naštvat, vykolejit. Prostě jen tak. Vždyť jsem, sakra, puberťák. Čeká se to. Ale pokračoval přednáškou v tom duchu, že jestli je k tomu relevantní důvod, můžu. Nesmím ho ale ignorovat jen z trucu. Základem jakéhokoliv vztahu je komunikace. A vyjmenoval pár příkladů, kdy jsem jeho názor nebrala v potaz a on mě nenutil ho změnit. Vyjmenoval hrozby a potencionální rizika, jak s oblibou povídá a finální rozhodnutí nechal na mně. I se všemi důsledky. A čím jsem starší, musím uznat, že měl a má často pravdu. Občas mu to i přiznám. Pak následuje ujištění, že chybovat je lidské, co on že se navyváděl než kapku zmoudřel. Je super, někdy na zabití s tím svým klidem a praktičností, ale super.
Zase jsem se ztratila ve svém vnitřním světě mezi myšlenkami a moudry. Není to snad zárodek psychické poruchy ?
"Počkej, pomůžu ti," pronesl kluk, sedl si na bobek, sbíral mé věci a podával mi je.
Kdo to je ? Spolužák ? Jeho tvář mi nic neříkala. Nebo jen náhodný kolemjdoucí uviděl bezbranné stvoření nebo-li hromádku neštěstí.
"Si v pohodě ?"
Tak jo, někdo mi pomáhá, mluví na mě a já já mlčím, jak zařezaná. Co to má, sakra, znamenat ?
"Jo, ne, vlastně … nevím," a nasadila tomu korunu. Proč ještě nevynalezli teleport.
"Jestli máš čas, můžem to někde probrat."
Už vím, kdo to je. Nastoupil do posledního ročníku, do áčka. Nový student, dost pohledný, musím uznat. Holky, včetně Beáty se o něm pořád něco vypráví. No jo, Beáta, není to snad ještě pokračování jejích škodolibostí. Rozhlédla jsem se kolem. Pár spolužáků, nikdo nemá mobil nebo tablet namířený naším směrem. Ovšem Beáta stála se svým stádečkem u vchodových dveří ? Má snad za úkol mě pomocník někam zavést a tam dojde k dalšímu ztrapnění ? Ale ne, tak dobrá Beáta není, tolik kroků dopředu nepřemýšlí, jestli vůbec někdy přemýšlí. Naopak její výraz napovídá, že je ohromena až nasrána tím, že stojím na schodech a povídám si s … jak se vlastně jmenuje ?
"Jak se vlastně jmenuješ ?"
"Má chyba. Petr. A smím znát i tvé jméno ?"
"Berenika."
"Zajímavé a zároveň krásné."
"Asi jo, ale ve školce jsem s ním užila dost."
Zasmáli jsme se. Láska na první pohled ? Blbost, ale něco je jinak. Normálně se neseznamuji tak rychle s opravdu atraktivním klukem. Zájem o Robina jako by pohasl. Vůbec vše ustoupilo do pozadí. Petr mi vzal batoh a nabídl rámě. Při zavěšování jsem se na kratičko ohlédla a viděla ty překvapivé až zděšené pohledy Beáty a stádečka. Krásný hřejivý pocit.

Šli jsme mlčky, bylo to opravdu zvláštní. Potkali jsme pár kamarádů. Přiblížili jsme se ke kavárně a on se zeptal: "Sednem si tam, nebo si vemem s sebou někam do klidu ?"
"Jako někam na osamocené místo daleko od lidí ?"
"To bys musela navigovat ty, já to tady moc neznám, bydlím tu krátce. Čemu se usmíváš ?"
"Že se sotva známe a já tě mám vést na osamocené místo. Holka vede kluka do lesa, trochu divný, ne ?"
"Nebo trendy, teď se to všude hemží rozhodnými amazonkami, které řídí vše kolem sebe a rozhodují o osudech ostatních. Ale mé úmysly jsou čisté. Jen jsem tím chtěl říct, že já úplně nemusím sedět v kavárně a ..."
"Promiň, jen něco vyřídím," koukla jsem se na displej, kde jsem měla několik vzkazů od Katky ve stylu, jako co to má být, tys prej odešla s tím novým, co spolu jako máme, kde jsem apod. Napsala jsem, že vše je v pořádku a že chci být sama a večer se ozvu. Schovala jsem přístroj rozhodnuta ho nechat pár hodin bez povšimnutí.
"Kde jsi to skončil ?"
" ...v kavárně a sledovat všechny okolo, jak čučí do displejů a nebaví se spolu. A není to narážka na tebe, tu myšlenku jsem chtěl vyjádřit ještě před tím."
Proč mě ta poznámka zasáhla ? Ne, zamrzela je správný výraz. Nepoznávám se. Jsem zmatená, nejistá a zároveň mám krásné pocity.
"Já nejsem vztahovačná. Copak ty nejsi neustále na příjmu a neházíš na zeď příspěvek za příspěvkem, úspěch za úspěchem ?"
"Myslíš jako na Facu ? Profil sice mám, ale nechodím tam. Nějak mě to nebere. Když jsem s někým, věnuju se mu naplno. O samotě se občas kouknu do virtuality, ale není to pro mě nutnost. A pokud jde o telefon, ani ho s sebou nenosím?"
"To jako vůbec ?"
"Jako vůbec, jen občas kvůli rodičů, když jedu někam ven nebo pryč, aby byli v klidu. Signál wi-fi mě proto nezajímá. Ale jsem dalek odsuzování těch, kteří podlehli svodům technologie. Tak mám vzít kávu s sebou ?"
"Jo, já si dám latéčko."
"Dobře, hned jsem tu."
Čekala jsem před kavárnou. Ještě před chvíli jsem nenáviděla celý svět, tedy aspoň jeho nejbližší okolí a chtěla se zdejchnout někam pryč. A teď ? Čekám na kluka a chci ho odvést na osamocené místo. V nadsázce, samozřejmě. Půjdeme se prostě projít. Jako rande, tak to je fofr. Já, nesmělá introvertka, zavilá nepřítelkyně červené knihovny propadám kouzlu lásky na první pohled ? Nebo jenom blbnu ?
"Tak zde je prosím, tvé latté, a můžeme jít. A nemusí to být opuštěné místo, to bychom museli jít asi hodně daleko. Ještě to tu nemám prochozené, ale běhat chodím do parku u řeky. Můžeme tam, jestli nejsi proti."
"Ty chodíš běhat ?"
"Jo, skoro každý den, někdy ráno, někdy večer, když je nálada nebo naopak není. Radši běhám v přírodě než na pásu."
"Chodíš do fitka ?"
"V minulém bydlišti jo, tady jsem ještě nebyl. Doporučíš mi nějaké klidné, rodinné prostředí, kde se nesleduje hlavně móda a introverta nechají být introvertem ?"
"Jo, jasně. Můžem klidně jít třeba zítra spolu."
"To můžem, budu velmi potěšen."

Strávili jsme krásné odpoledne povídáním o všem možném. Rozebírali jsme i video se špagetami a jako bych slyšela tátu. Až jsem se lekla. Někde jsem četla, že dcery si často volí partnera dle svého otce a synové zase dle matky. Brala jsem to jako nepřirozený nesmysl. Ovšem když rodina funguje a předávají se v ní zkušenosti, tak se to někde projevit musí, ne. To byl jediný malý stín, který mě zasáhl. Jinak mně bylo nádherně. Petr byl pozorný, chápavý, vtipný. On mi řekl to samé. A dodal ještě krásná. Chápete to ? Já krásná, ještě vtipná, to beru, chápavá taky, ale krásná. Domluvili jsme se na zítra do fitka po škole. Nechtěl číslo, ani se spřátelit na Facu. Nejdřív chce se poznat a sblížit v reálu. Sblížit, já se budu sbližovat s krásným, milým klukem, o kterém sní všechny holky ze třídy. Kašlu na pomstu Beátě, ať jde k čertu. Ať si ostatní lajkujou a komentujou do omrzení. Kašlu na to. Já jsem se zamilovala na první pohled. Ta myšlenka rezonuje v hlavě, nic jiného se tam momentálně nevejde. Sama nechápu ten proces, do teď jsem nic tak intenzivního neprožívala. A to jsme si jen povídali a na rozloučenou jsme si dali jen malé políbení. Ať už je zítra.
Došla jsem domů, kde mě přivítal táta slovy:" Akorát včas na večeři. Měla ses ?"
Neodpovídala jsem a hleděla do zrcadla. Roztržitě jsem vyhrkla: "Jo, fajn. Děje se něco ?"
"To mi řekni ty, protože výraz září štěstím dostává nový rozměr. Až se budeš chtít svěřit, můžeš."
"Ale tati, nic se neděje. Zatím, já nevím, nechci to zakřiknout. Promiň, půjdu k sobě, nemám hlad."
"Tak prr. Vem si talíř nahoru, i když se ti to nezdá, tak organismus si žádá své a když tak dobrou a ráno u snídaně."
"Dobře, dobrou, a díky."
A šla jsem k sobě do pokoje zpracovat dnešní odpoledne.
 


Nezávislí experti, analytici a soudní znalci

31. března 2017 v 11:30 | donPepe |  Úvahy
... a samozřejmě i politilogové, finančníci atd. V každé debatě nám moderátor uvede nezávislého experta na danou problematiku. Ještě jsem aspoň nikdy nezažil představení závislého experta nebo analytika. Znělo by hloupě, hned by byl v podezření z manipulace, ovšem bylo by to pravdivé. Pak umí rozebrat, co se už stalo, argumentovat proč. O budoucnosti se pak už mnoho nedozvíme, jelikož by to byly spekulace. Že prognózy samozvaných expertů a analytiků nefunují jsme se přesvědčili už mnohokrát. Je až s podivem, kolik lidí se uživí špatnými radami, analýzami a rozebíráním minulosti. A ještě se zštiťuje přízviskem nezávislý. Ale je ovlivněm prostředím, vystudovanou školou, životními zkušenostmi. Většina má rodiny a další závazky. Nemohou tedy jít proti proudu, i když si myslí opak. Pracují jako poradci nebo konzultanti, mají zákazníky se svými zájmy Expert na energetiku z ČEZu rozhodně nezávislý nemůže být. Kdo pracuje pro stát, není nezávislý. A tím se dostávám k nezávislým soudním znalcům.
Nezpochybňuji jejich potřebnost, jelikož soudce nemůže rozumnět všemu a posudky jsou nezbytné. Ale jen u mediálně známých kauz se sejde několik posudků s odlišným výsledkem. Někdo to označí za nezávislost, já bych to nazval šlendriánstvím. A samozřejmě se mohl nechat i uplatit protistranou. Ale dobře, budu dělat, že se jen spletl. A hrozí mu snad nějaký postih ? Myslím skutečný. Někdo může dát i trestní oznámení, ať už na známého nebo neznámého pachatele, když ovšem přímo neprokážete zlý úmysl nebo úplatek, nic se nestane. On přeci jen špatně zvážil fakta, nevzal do úvahy to a to... prostě je jen hloupý ... Vyškrtnou ho snad z databáze ? Ne, spíše to poslouží jako reklama pro ty špatné. Tak že shrnutí - expertů máme plno, nezávislých poskrovnu, jestli vůbec.
Nakonec zmíním úsměvnou debatu, která mě přiměla napsat toto krátké zamyšlení. Proběhla v ČT v rozhovoru s stavebním expertem na asfalt (aspoň ho neprezentovali jako nezávislého). Na otázku, proč se více neopravuje v noci, odpověděl: "V první řadě si musíme uvědomit, že v noci je tma." Moc děkuji za odpověď, do teď jsem žil v nevědomosti.
Hezký slunný víkend všem expertům na cokoliv.

Fotbalová liga - atraktivní produkt ?

12. března 2017 v 9:04 | donPepe |  Úvahy
V poslední době se mluví o změnách v systému zápasů naší nejvyšší fotbalové soutěže. Kluby by rádi za své umění dostaly daleko více peněz od televizních společností. Já už se těším, až si vyjednají smlouvu s placenými kanály a přestanou otravovat ve volně dostupných programech. Začala jarní část sezóny a nemůžu se zbavit podezření, že fotbalisté plány své asociace bojkotují. Svým neuměnín, ležérností a malou snahou snižují cenu televizního produktu. Málo gólů, žádné napadání, čekání na penaltu nebo standartku a na pomoc od rozhodčího. A slovní spojení typu - nepovedený první kontakt, střela mu nesedla, špatný centr, hrubá chyba, překvapil ho míč apod. se jen hemží éterem.
Svěží vítr, který před lety přinesla Plzeň s trenérem Vrbou ve formě atraktivní hry dopředu a makáním po celý zápas je pryč. Fotbalisté brzy zjistili, že v naší lize není potřeba makat celý zápas. Proč jezdit po zadku, napadat, rychlými sprinty se dostávat do šancí, hrát na sto procent ? Výplata přece přijde tak jako tak a diváků stejně moc nechodí, tak není důvod bláznit. V klidném poklusu si chvíli zaběhat, spálit pár šancí. Jo, hlavně tu nulu vzádu, ta je důležitá. Nula vzadu ovšem souvisí s nulou vepředu. Jsou týmy, které ještě nedaly na jaře gól (Bohemians) a výsledek 0:0 je nejčastější skóre. Hned za ním je výsledek 1:0. A to ještě můžeme děkovat rozhodčímu, který aspoň pískne penaltu, aby nějaký gól vůbec padl. Nebo "přehlédne" ofsajd či faul. Diváci by vlastně měli děkovat špatným nebo úplatným výkonům rozhodčích, protože by jinak gólů padalo ještě méně. Týmy jako Plzeň, Sparta, Jablonec nebo Slavia se na pomoc rozhodčích mohou spolehnout skoro každý zápas. Jen když hrají spolu, jeden tratí. Na jeden atraktivní zápas připadá sedm zápasů opěvující nudu a katastrofální umění netrefit vůbec nic nebo se ani nesnažit nic trefit.
Obdivuji diváky, kteří na fotbal chodí. Před nějakými 20 lety jsem též chodil, ale spíše kvůli odreagování, zafandění si, pokecání si a nějaké to pivko a klobása padla. Ale kvůli tomu na fotbal chodit nemusím. Tak že přesuňte tu hrůzu na placené kanály, poplácejte se po ramenou na valné hromadě FAČRU, rozdělte si prebendy a dál kažte mládež taktikou nula vzadu, žádné napadání a počekejte si na stadnartku.
Hoši, děkujem !!!

Protiteroristické zákony

2. března 2017 v 8:12 | donPepe |  Úvahy
Za protiteroristický zákon se dá schovat kde co. Nedávno EU slavnostně schválila, že příprava a schvalování teroristického činu bude trestným činem. U přípravy to je snad jasné v dosavadních zákonech, neb každá příprava je zároveň i kriminálním činem. U schvalování nevím, dle mého je i schvalování vraždy, přepadení, podvodu, znásilnění nebo zneužívání odsouzeníhodné. Navíc při zjišťování skutkové podstaty nám mohou projet soukromí, až se budeme divit.
Dál tu máme navrhovanou úpravu o legálnosti zastřelení teroristy. Fajn, ale když zastřelím jiného násilníka nebo vraha, budu mít problém ? Nebo když se ukáže, že to nebyl terorista, ale šlo o psychicky narušeného ? Budu pak stíhán ? Příliš mnoho nejasností. Každý trestný čin spojený s násilím (i nenásilný) je odporný. Má být trestán více šílený střelec bez motivu, vyšinutý vrah, terorista nebo prostě jen sadistický sociopat ? A kdo bude rozhodovat, zda je čin teroristický nebo je spáchán z náboženských nebo rasových důvodů ? Korektní média v některých evropských zemích často používají spojení, že motiv je nejasný. Pak někdo udělá odvetu, další to v hospodě nebo na síti bude schvalovat a to už zase bude teroristický čin nebo ne?
Objevovaly se další návrhy jako odposlechy bez soudního příkazu, vazba, výslechy a prohlídky bez soudního příkazu. Reakcí většiny dotázaných bylo něco jako: je to v pořádku, kvůli naší bezpečnosti, jen tak na ně, jsem pro apod. Zřejmě v domnění, že se jich to netýká. A to je asi nejzásadnější omyl. Netýká se vousatých nebo holohlavých mužů, zahalených nebo odhalených osob. Týká se každého. Bude stačit podezření a jste v kobce s pytle na hlavě bez vědomí kohokoliv Odposlechy poběží ještě více. Už jsme se přesvědčili, že policejní i justiční mafie existuje. Tímto by ti špatní a úplatní dostali nástroj na další obohacení, vydírání nátlak. Dalo by se zneužít v obchodních přích i politickém boji.

Nejsem přítelem k přijetí podobných zákonů, už tak je to s vymahatelností práva pro normálního člověka dost na levačku. Policie bojuje s justicí, justice se státními zástupci, politici si přihřívají polívčičku okázalými projevy. Trestní oznámení lítá z jedné strany na druhou. Opravdu si nemyslím, že by nám podobné tzv. Protiteroristické zákony přinesly něco dobrého, spíše naopak.

Očkování

1. února 2017 v 12:13 | donPepe |  Úvahy
Očkovat či neočkovat, to je to, oč tu běží. Farmaceutické firmy vymýšlejí další a další očkování, snaží se, aby bylo hrazené, protože to znamená vyšší zisky. U něčeho se rozhodujeme vyloženě sami dle potřeb, ale první očkování kojenců je skoro povinná nutnost.
Začal bych dobrovolným očkováním. Když jsem náchylný k nemocem horních cest dýchacích, prodělal jsem těžkou nemoc nebo úraz, je asi rozumné aspoň uvažovat o očkování proti chřipce. Jestli vás opravdu ochrání celou zimu před všemi kmeny opravdu nevím. Jelikož se řadím mezi celkem zdravé, dobře opečované jedince, tuto varinatu jsem nikdy nezvolil. Kdybych uvožoval o cestování do exotických krajin, budu uvažovat o očkování proti místním chorobám. Ani to však nezaručuje, že si nějakou exotickou nemoc nepřivezu. Potom by mě čekalo martirium v našem zdravotnictví. Ale jako prevence očkování proti žluté zimnici, různým typům horeček a dalším infekčním chorobám, které přenáší hlavně komáři, je i tohle očkování v pořádku. Já jako prevenci používám necestování do exotických destinací. A když budu pracovat ve zdravotnictví nebo sociálních službách, je očkování proti žloutence typu A i B v podstatě nutnost. Pak existuje očkování děložního čípku u mladých dívek, které prý zamezí pozdějšímu vzniku rakoviny, i když jsem četl články, které to vyvrací a tvrdí opak. Nemohu posoudit. Je to na zvážení každého člověka.
Co nás právě ovlivňuje v rozhodování o očkování je internet a jeho četné diskuze na toto téma. Argumenty pro a proti, od klidných až po nenávistné komentáře z obou táborů. Pokusím se rozebrat bez zbytečných emocí. V první fázi svého života očkování vnímáme jako nepříjemnou povinnost spojenou s bolestí. Rozhodně si myslím, že je očkování tzv. hexavakcínou je důležité. Na nemoci jako dávivý kašel, obrna, tenanus a další běžně umírali právě ti nejmenší ještě v minulém století. A pokračuje to spalničkami, neštovicemi, zarděnkami nebo příušnicemi. Zase platí, že zdravé mimino by si mělo i s proděláním posledně jmenovaných poradit. Ale chce to dnes někdo riskovat ? Narodil jsem se v 70. letech a proti neštovicím a příušnicím jsem očkován nebyl, prodělal jsem je. U příušnic hlavně chlapci riskují svou plodnost, když je prodělají v pozdějším věku. Poslední dobou se objevily případy, kdy příušnice prodělal i ten, který se nechal očkovat, a dokonce opakovaně. Lidský organismus je složitý a jedinečný, u jednoho stačí jedna dávka a vytvoří si proti látky, u někoho k tomu dojde až po druhé nebo až třetí. Též doba platnosti a účinnosti je u každého jiná, uvedené doby jsou spíše doporučující.
Někteří rodiče dnes nechtějí své děti očkovat. Narážejí pak na spoustu potíží v předškolní i školní výchově. Dle mého právem. Argumenty, že se některé nemoci už ani nevyskytují, jsou spíše spoléháním na ostatní, kteří se očkovat nechají. Nebezpečné viry a bakterie se neztratily, jen čekají na svou příležitost. Všechny nemoci napříč živočišnou říší existují jako prostředek přirozeného výběru na kvalitu genů a potomků. Musíme si uvědomit, že při pplošném neočkování se nám nemoci vrátí a lidé budou zase umírat, ať už přímo na následek konkrétní nemoci nebo komplikace spojené s léčbou. Opravdu si myslím, že už nejsme jako společnost připraveni na to, že nějakých 20 procent dětí bude prostě umírat. A to by prostě zákonitě následovalo.
Dalším argumentem neočkovat je často škodlivý vliv na dítě, spojuje se například s autismem, ADHD a dalšími psychickými poruchami. To by ovšem musel prokázat řízený výzkum přímo na dětech, což je opět nereálné. Všechny tyto poruchy se dají vysvětlit samozřejmě jinak. Vývoj plodu je velmi složitá a zázračná věc. Daleko větší vliv na jeho vývoj mají návyky rodičů jako konzumace drog, alkoholu, nikotinu, karcinogenů a prostředí, pracovní i životní návyky, stres atd. A vliv má samozřejmě i věk rodičů. Častější odkládání výchovy potomků má za následek horší kvalitu buněk a genů, z kterých nový život vznikne. Tyto faktory mají daleko větší vliv než očkování. Ale vždy je jednodušší obvinit někoho nebo něco jiného, než hledat u sebe. Když otec holduje alkoholu a nikotinu, je obézní, trpí vysokým tlakem, má náběh na cukrovku a matka experimentovala s drogami, co může z tohoto koktejlu vzniknout ? Zdravý jedinec určitě ne. Ne vždy za to mohou jen rodiče, už od svých prarodičů jsme něco zdědili. Vliv na nás mělo i hromadné používání pesticidů a dalších toxických látek, bydlení v blízkosti oceláren nebo chemiček. Toto dědictví mělo a má vliv na další generace. Příroda pracuje dlouhodobě, náš život je pro ni jako jeden den pro náš lidský život.
Tak že závěrem, velmi složité téma, mějme jen na paměti, že přírodě a jejím zákonitostem většinou nerozumíme. Co platí pro jednoho, nemusí fungovat u druhého. I odbroníci mají různá stanoviska, existují zastánci mnoha proudů. A my laici se v tom ztrácíme a podléháme zaručeným studiím obou táborů. Ale vytvořit věrohodnou studii, zařadit jen argumenty vyhovující a pomlčet o nedostatcích není žádný problém.
Ale já osobně jsem své dítě očkovat nechal, tetanovku si hlídám, proti žloutence jako pracovník v sociálních službách očkovaný jsem, proti chřipce ne. Tak že čiňte, jak uznáte za vhodné, ale pozor, někdy rozhodujete o jiných na dlouhou dobu dopředu.

Chudák šátek

27. ledna 2017 v 14:02 | donPepe |  Úvahy
První verdikt ohledně údajné diskriminace studentky kvůli nošení šátku dopadl dle předpokladů a selského rozumu. Nedoložením povolení k trvalému pobytu ani nesplnila podmínky k nastoupení studia. A kolik už proces stál, kolik se popsalo papíru, kolik lidí se zviditelnilo z obou táborů. A úplně zbytečně. Po pár měsících se pak ohání nenastoupením studia z důvodů diskriminace.
A já se ptám, jak k tomu přijde ten chudák šátek, který se stal symbolem boje buď s diskriminací nebo s nenávistnou muslimskou ideologiíí. A při tom šátek vždy sloužil k zakrytí hlavy v nečasu a zimě, používal se k nošení různých břemen, byl vhodným módním doplňkem. A co teprve trojcípý šátek. Kolik rukou znehybnil, podpíral a pomáhal léčit. A jak by vypadali piráti nebo motorkáři bez šátku ? Já sám jsem se něco nanosil šátku po barech a hospodách. Dodnes šátek používám ke zkrocení své kštice při sportování. Tohle si šátek opravdu nezaslouží, být propůjčen k nějakému ideologickému a náboženskému boji.
Každá vyjímka v pravidlech přibližuje chaos. Jsem vyznavačem SM praktik ? Mám přece právo na podle toho se oblékat ? Tak že prostě budu chodit do školy v latexu a v masce se zipem. Právo na víru a orientaci nikomu neberu. Ale mají se ostatní přizpůsobovat ? Z náboženských důvodů si nosí šátek, ale já nemůžu chodit vystrojený jako pirát. Ani toho papouška na rameni mi škola nedovolí. To je opravdu skandální, zneužívat módní doplněk v boji za práva. A z druhé strany. Jsou lidé, které bych radši viděl jen zahalané. A nejen pod šátkem, klidně na ně hoďte deku.
Šátkem to začne, pak je škola povinna vyjít vstříc jídelníčkem, zakáže ostatním se oblékat do minisukní, protože muslim má právo na své prostředí. A opovažte se v jeho blízkosti grilovat vepřové. To je útok na jeho víru. A nechte ho se v klidu oženit s tou desetiletou dívkou, už má menstruaci, tak že je to žena. Já se asi dám na uctíváníí indické bohyně Khálí. V opuštěném lomu vystavím chrám a na ulicích si budu vybírat lidské oběti. A stát mi to pěkně dovolí, protože já na to mám přece právo, má víra mi to dovoluje a ostatní se musí podřídit.
Tak že šup, šátky na hlavu a do ulic. Šátek na hrad. Vyhoďte ortézy, fixujte šátkem. Vyhoďte čepice, stříhejte kapuce. A nikdo vás nesmí odnikud vyhodit s šátkem na hlavě ani na ruce, popřípadě kolem krku. Ani z bazénu nebo ze sauny. Protože na to máte přece právo, ne ?!
Předem se těším na komentáře o mé xenofobii a nenávisti. Ale vraťme šátku jeho důstojnost a nepoužívejme ho k ideologickému a náboženskému boji. Nezaslouží si to. Ať žije šátek.

Síla vůle

15. ledna 2017 v 13:50 | donPepe |  Úvahy
Silou vůle hýbat s předměty, popřípadě i se zvířaty nebo lidmi. S takovou silou vůle se snad nikdy nesetkám a já osobně bych jí nechtěl. Protože je otázka, zda by při tak velké síle vůle, bych byl schopen jí ovládat. I malinkatá přání nebo jen záblesky myšlenek by pak rozhýbaly všechno kolem. Tak tolik k počátečnímu odlehčení.
Síla vůle je navazující téma novoročních předsevzetí. Dáme si je a nechť se prokáže, jak jmse na tom s tou pověstnou silou vůle. Nejčastěji ji zmiňujeme při boji s našimi neřestmi jako je kouření, pití a nezdravý životní styl. Já osobně mám zkušenost s přestáváním holdování nikotinu. Jako každý puberťák jsem s cigaretami koketoval v období dospívání. Jako součást vývoje, vzdoru a dokazování, že jsem už přece dospělý. Nikdy jsem nepatřil k velkým vyznavačům kouření, ale v hospodě a baru krabka klidně zahučela. Přestal jsem už před vojnou. a ze dne na den. Koupil jsem si krabičku Peter za 12 Kčs (jo, je to dávno) už s tím, že je poslední. Během dne jsem ji vykouřil a pak už si nezapálil. Bohužel, na vojně jsem zjistil, že je výhodné kouřit a mít při sobě vždy nějaké to retko. Jelikož fungovaly pauzy jen pro vyvolené, tzv. kouřové. Ostatním kolikrát hrozila nějaké jiná, nenpopulární činnost. A samozřejmě na dotaz starého: má někdo cigárko, dáme ? bylo dobré kladně odpovědět a účastnit se rituálu. Navíc nástup nebo stráž v zimě, nekonečné a neustálé čekání na něco, ať už osamoceně nebo hromadně, lépe utíká s kouřovou. Tak že ještě na vojně jsem se ke zlozvyku vrátil, ale nebylo to nedostatkem silné vůle. Hlavní roli hrála prostě účelovost. A po vojně jsem se držel celkem v pohodě. Musím ale přiznat, že za těch dalších zhruba 25 let se naskytlo několik situací, kdy alkohol zcela ovládl jednání a dle vyprávění, jsem si jednu zapálil. Tuším, že se stalo zhruba pětkrát.
Kdo bojuje s tímto nešvarem, má mou sympatii. Někdo musí vynaložit daleko silnější vůli než ostatní. Záleží totiž i na prostředí. Když nechodíte do hospody nebo baru, doma nikdo nekouří a ani vaši přátelé ne, je to snažší. A díky zákonům už ani v té hospodě si za chvíli nezapálíte. Měl jsem jednoho kamaráda, který provozoval bar (samozřejmě kuřácký) a přestával kouřit. A dokázal to i v takovém rizikovém prostředí.
Tak že každý máme nějakou sílu vůle. Když už předem někdo vzdává se slovy: já mám slabou vůli - nešvar zvítězí. Taky je dobré pořád dokola o tom nemlít ve svém okolí, lidem to jde na nervy. Jo, svěřit se, hledat podporu, ale pak už sbojovat sám se sebou. To jsou ty nejtěžší boje, co bojujeme. Nepřítel nás totiž zná velice dobře.
Tak přeju všem silnou vůli, ať už k čemukoliv. Jo, pokud nejde o to, někomu ublížit. Na to se předem vykašlete.

Lednové tsunami ve fitku

4. ledna 2017 v 11:17 | donPepe |  Životní styl
Na vlně zvyku dávat si novoroční předsevzetí se zaplňují fitka v lednu. Já sám nijak dlouho pravidelně necvičím, zhruba rok. Ale vždy jsem se o svou životosprávu a váhu staral. Skupina nových příchozích se dá rozdělit na dvě poloviny. První chce shodit opravdu jen těch pár kil, co přibrali na svátky a druhá chce zhubnout víc, chce změnit jídelníček a stravovací návyky, správně se hýbat a zesílit. Pak přijde ta část plná odříkání a bolesti, v prvních týdnech bez viditelného výsledku. Ale kdo vytrvá, výsledků se dočká. Klouby a svaly nás nebolí kvůli námaze, ale hlavně kvůli ztuhlosti a ochabnutí svalstva. Po několika měsíční dřině jsou výsledky už znát, tělo si zvyklo na nový režim, svaly zesílily, psychiky jde nahoru.
Pak se dá plánovat dál. Kolikrát týdně jsem schopný nebo ochotný chodit cvičit, chci nabrat svalovou hmotu, jsem ochoten užívat potravinové doplňky, které to podporují ? Já osobně jsem se svojí váhou i svalovou hmotou spokojen, mým cílem je jen se udržovat v kondici. Ale samozřejmě i já se rád zlepšuji a zvyšuji dávky. Dnes už jsem asi narazil na své hmotnostní limity, jejich zvětšení by už vyžadovalo častější a odbornější cvičení a vedení. Možná někdy v budoucnu.
Hodně záleží i na atmosféře a personálu. Já mám to štěstí, že provozovatele znám ještě z dětských let a ženská část je též velice příjmená a komunikativní. Zablbnout si, zesílit a ještě si dobře pokecat. Panuje zde taková příjemná, až rodinná atmosféra. Lidé mají různá povolání i cíle cvičení, nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Jak já říkám, ve cvičebním úboru jsme si všichni rovni.
Na závěr ještě jeden klasický požadavek nových lednových abonentů. Potřebuji zhubnout, hlavně břicho a stehna, nechci se omezovat moc v jídle, výsledek má bý vidět po pár návštěvách a hlavně, aby to nebylo moc namáhavé. Co se mnou teda uděláte ?
A to je velký oříšek i pro čaroděje ....

Kam dál