Elektronická komunikace se školou

Včera v 14:29 | donPepe |  Úvahy
Viděl jsem nedávno jednu debatu o školství, kde zúčastnění vyzdvihovali elektronickou komunikaci rodičů se školou, zejména její jednoduchost a přístupnost. Jelikož se pohybuji pracovně v různých rodinách, musím namítnout, že vše nefunguje tak skvěle. Vůbec se nebere zřetel na rodiče, kteří si s technikou moc nerozumí. U nás na Jablonecku na druhém stupni už funguje leckde jen elektronická žákovská. Za prvé se tedy prostě počítá s tím, že v každé rodině už je notebook nebo počítač a stálé připojení k internetu. Je určité procento rodin, kde tomu tak není a zároveň se to bojí přiznat, tak že vlastně ani nemají moc přehled o výsledcích svých ratolestí. Námitka, že stačí chytrý telefon nebo tablet, je pravdivá tak napůl, jelikož obslužný program je dělaný na využití na počítači. Navíc rodiče, kterým nejde ovládat a rozklikávat internet na počítači, do chytrého telefonu nepolezou. Ano, umějí si leccos vygooglit, sledovat videa, ale orientace v Bakalářích jim dělá problémy. Škola sice nabídne, že poskytne jednou za 14 dní výpis z Bakalářů, ale to je dost málo, dovědět se jednou za 14 dní prospěch. A ještě vypadá člověk na schůzkách jak negramot.
Druhým úskalím je, jako u každého podobného systému, včasné vkládání relevantních dat. Dříve rodič požádal dítě o žákovskou, otevřel ji a hned viděl od posledního podpisu, co a jak se změnilo, která poznámka je čerstvá. Dnes si vzpomene a dítě připomene, že pouze na webu. Ale zrovna u počítače někdo je a dělá na něčem, tak se koukne později. Nebo prostě zapomene. A pak se uprostřed týdne koukne na prospěch, nepozná na první pohled, kdy a jaká známka přibyla, za co byla, jak je důležitá. Musí se stejně ptát, dítě mlží, ověřitelnost informací nulová. Sdělení o třídních schůzkách muselo být podepsané. Dnes se dají prošvihnou daleko častěji.
A někteří učitelé systému též nehoví, známky ukládají nepravidelně, většinou na konci týdne. Tak že se vám může stát, že shlédnete prospěch ve středu, vše v pořádku. A v pátek odpoledne tam naskáče několik nedostatečných, vy se už nepřihlásíte, proč taky každý den, co se asi mohlo stát. A v pondělí odpoledne vám volají ze školy, co jako hodláte dělat s tím špatným prospěchem, že snad ani nesledujete známky nebo co. To je asi extrém, ale ukazuje, že když učitel nedává data včas a pravidelně, systém opět pozbývá funkčnosti. Já už naštěstí dítě školou povinné nemám, ale ještě na střední škole si pamatuji předměty, kde se známky ukázaly vždy až na konci čtvrtletí, kdy si asi učitel řekl, že by bylo dobré to tam naházet.
Asi existují školy, kde je elektronická komunikace se školou na vysoké úrovni, ale já se spíše setkal s nedorozuměními nebo pozdními informacemi, kdy škola veškerou odpovědnost předává na rodiče, kteří si ale leckdy opravdu neví rady. Věta ukaž žákovskou byla jasná, výsledky byly vidět hned a kolikrát i trest přišel vzápětí. Tak snad příští roky ukáží to lepší v elektronické komunikaci, která se liší školu od školy.

Ještě bych zmínil jednu drobnost, na třídních schůzkách rodič dostane prospěch na jednořádkovém papíru, jako jsem dostal i heslo a přihlašovací jméno. Chápu, že šetřit lesy se musí. Když ale vím, kolik jiných zbytečných papírů školství dovede vytvořit, tak si jako daňový poplatník při pohledu na ten pidipapírek říkám, kde to jako jsme ??
 

Volební preference

16. června 2017 v 14:33 | donPepe |  Úvahy
Termín volební preference je slyšet i vidět každý den. Stranické aparáty se upínají k volebním průzkumám a dle nich vymýšlejí svá hesla a pokrucují programy. A volič jim na to zase skočí. Ale o tom jindy. Zaujala mě rezignace pana Sobotky na vedoucího muže ve straně. Na podruhé tedy demise vyšla, i když jiná. Nemám nikdy chuť ani nervy poslouchat politické proslovy plné prázdného tlachání. Ale přeci jen jsem zaslechl jeho poznámku, že volební preference ČSSD nejsou takové, jaké by si strana zasloužila, vždyť tak pilně pracuje. Tak vítejte vreálném světě normálních občanů, kteří si za svou práci a odvody zaslouží zdravější, průhlednější, vstřícnější a rychlejší státní aparát.
Pan Sobotka jen pokračuje ve fňukání, proč se tohle děje, vždyť já jsem tak hodný a pracovitý. Nemám rád politiky, kteří nikdy nedělali nic jiného a už jako cucáci naskolčili do poslaneckých lavic. Jejich odtržení od reality je o to větší. Jeho nastřádání si na byt s náhrad za cestovné hovoří za vše, je to jako zi ze sociálních dávek nastřádat na auto. Zkuste to.
Jeho proslov jen odráží jedinou politiku ČSSD, kterou umí. Rozdávat z cizího, přerozdělovat bez rozmyslu na následky jen pro čiré zalíbení se komukoliv. A diví se, že to nefunguje. Ale ty obraty, nerozhodnost, rozhádanost. Ani rozhodnutím soudu se neřídí a odměnu p. Altnerovi (uznávám, že je sporná) nezaplatili. Vymlouvají se na dědické řízení. Ale od občana vyžadují poslušnost vůči státu. Působí jako dítě ve školce, které je protivné a rozmazlené a neustále si ostatní děti kupuje bonbóny, jinak by si s ním nikdo nehrál.
A vše to navíc nahrává panu Babišovi, který si ze státu chce udělat svou firmu. ANO bude lépe, ale jen zaměstnancům té jeho firmy. Ostatní svlékne z kůže, sváže nařízeními za nezbytného elektronického monitoringu. Pořád mluví o výběru daní od živnostníků a drobných podnikatelů. A při tom by stačilo, aby holdingy typu Agrofertu neoptimalizivaly daně a vybraly by se navíc ne jednotky, ale desítky miliard. Naoko se zbavil vlastnictví, ale každému je jasné, že vše jede dle něj.
Jak optimalizoval, vyváděl, půjčoval a přesouval finance - tak by chtěl řídit stát ? Jeho holding je největší požírač dotací v celé EU. Jo, a to není vyčůraný Čech, ale Slovák. Ovšem při řízení státu, žádné dotace nedostane, jedniné dotace jsou ty ve formě daní, co od nás vybere, abych mohl ulevit velkým a zavázat si je. Malé si stačí zavázat koblihou či párkem zdarma.
Bohužel, alternativa není. K volbám sice půjdu, ale obávám se výsledku. A jestli vznikne po Novém roce dvojblok Babiš Zeman, je to pomalu na odchod do ilegality.
Tak že preference ostatních stran, leťte vzhůru, ať zaženete mou noční můru !

Výdaje neziskovek

29. května 2017 v 9:19 | donPepe |  Úvahy
V novinách mě zaujal krátký článek věnovaný výdajům WHO - Světové zdravotnické organizaci. Ročně totiž vydá zhruba 200 mil.dolarů na cestování. Na boj proti AIDS, žloutence, malárii a tuberkulóze vydala zhruba stejnou částku. Ještě pak zmiňuje, že odstupující ředitelka Margaret Chanová sama létala nejdražší první třídou. A určitě nebyla sama. A dalo by se pokračovat směrem, jak byly peníze určené přímo na pomoc postiženým oblastem využity. Věřím, možná naivně, že většina na přímý pobyt lékařského personálu v postižených oblastech a na prohlídky, očkování nebo zákroky. Ale určitě se tam vešlo i nějaké to sympózium v exotické destinaci s bohatými rauty a programem.
Čím větší organizace, tím větší aparát a každá koruna nebo dolar určené k boji proti nemocem a prevenci proti nim, je rozmělněn mezi cestovní výdaje, mzdové náklady (též nemalé), pronájmy sídel, rauty a reklamní předměty. I to samozřejmě patří k provozu, ale jde o vhodnou míru. A podobné problémy mají další organizace a neziskovky. Běžný občan pak tápe. Má přispět na provoz velké neziskovky nebo organizaci, která svým širokým polem působnosti má větší šanci užitečně využít prostředky nebo pomoci malé místní neziskovce, která bojuje na úzce vymezeném hřišti ? Já osobně jsem asi pro druhou variantu. Ale samozřejmě ani já nepřispívám na potkání, protože v každém městě na pěších zónách a náměstích můžeme potkat spoustu lidí, nabízející obrázky, výrobky, hračky atd. za poplatek, který je určen pro specifický účel nebo osobu. Často je tato činnost nabízena jako brigáda a přivýdělek. Ukáží vám i dokument, že tato sbírka je řádně registrovaná u daného ministerstva a výtěžek je určený tam a tam. Už se ale nedozvíte, v jakém poměru. Trochu jsem se o to zajímal, a zjistil jsem, že registrovaná sbírka znamená v podstatě, že je evidovaná a nahlášená. Ale další kontrola je dost nejistá. Vypozoroval jsem, že často má určitá osoba nahlášenu více sbírek, do ulic vyšle spoustu brigádníků, které odmění procentem z vybraných prostředků, sám si něco nechá na "provoz" a něco snad doputuje tam, kam má. Ovšem to už se jako přispěvatel nemáte šanci dovědět.
Ale můžeme se divit malým, že se chtějí přiživit, když velcí hráči si mohou dovolit utrácet i za luxus ? Já pracuji v místní malé neziskovce za malý plat. Nedovedu si představit, že bychom vykázali městu, kraji nebo ministerstvu výdaje za první třídu, rautíky, výjezdní zasedání vluxusním hotelu apod. Asi bychom brzy skončili.

Přispívejte tedy s rozmyslem, protože peněz je na všechno relativně hodně, problém je ve věčném přerozdělování, fakturování služeb, které nejdou dohledat, smlouvách za pronájem kanceláří, skladů nebo službách IT.
 


Nezvladatelný Štěpáneček

5. května 2017 v 12:28 | donPepe |  Životní styl
Dnes jsem byl nakoupit v jednom supermarketu a viděl jsem tam učebnicovou ukázku nezvladatelného (nezvládaného) dítěte a bezradné matky. Bohužel. Vcházeli jsme zhruba nastejno. Představení začalo hned u vchodu, protože Štěpáneček (jak se jmenuje hned věděl celý obchod) chtěl jezdit na kole. Jednalo tedy o takové to odstkovadlo bez šlapek. Následovaly výkřiky různé intenzity jako : Štěpánečku počkej, Štěpánečku to nesmíš a snad nejhorší - Štěpánečku, musíš vydržinkať. Samozřejmě personál upozornil matku, že na kole tedy rozhodně ne. Štěpáneček to nesl nelibě, začal se vztekat a něco nesrozumitelně (alespoň pro okolí) vřískat. Matka jen opanovala tvrezením, že pán to přeci zakázal. Přesunutí odpovědnosti má asi zmáknuté nejlépe. I když jsem se nepohyboval zrovna v jejich blízkosti, měl jsem přesný obraz toho, co Štěpáneček dělá (jako ostatně všichni zákazníci).
Setkali jsem se opět u pokladen, kdy nejčastější výkřiky bylo o tom, aby Štěpáneček vrátil zpátky to, co vzal. Co jsem zasledoval, vrátil to úplně jinam a vzal si něco dalšího. Každou chvíli do někoho vrazil a pak se vyzývavě koukal na dotyčného, co se jako bude dít (zřejmě jeho oblíbená činnost). Ćekal bych spíš reakci typu, to se nedělá nebo nesmí, tohle nesmíš dělat, případně, chovej se slušně nebo ... opět všichni slyšeli jen věty typu, musíš dávat pozor, musíme počkat ve frontě a oblíbené - Štěpánečku, musíš vydržinkať.
Nevím, možná matce křivdím a dítě má nějakou psychickou poruchu. Ale rozhodně doufám, že se už radila s odborníky. Jinak když nezvládne zhruba tříleté dítě, co s ní bude dělat třeba šestileté nebo následně náctileté. To pak sedí v poradně a neví, co s ním. V horším případě podávají vysvětlení na policii. A vůbec ti rodiče nechápou, kde se stala chyba, vždyť přece mu všechno dovolí a všechno má, tak proč pořád takhle zlobí ? Jelikož od mala nemá mantinely. Představa podobných rodičů, kteří naivně omlouvají svého potomka tím, že je takový živější, ale určitě z toho vyroste, je zcela mylná. Jen se jeho tyranství bude projevovat jinak. Pravděpodobně jim zůstane na krku jako nezaměstnaný a bude jim brát věci a peníze. Někteří rodiče dokonce i tehdy dotyčného omlouvají stylem, když on Štěpáneček je takový citlivý, jednou přišel o hodinu pozdě do práce (hned druhý den pracovního poměru) a mistr na něj křičel. A když přetáhl pauzu na oběd o další půlhodinu, tak ho chtěl rovnou vyhodit. A Štepáneček radši odešel sám. S tím vstáváním je to těžké, když on ale přece se musí pobavit večer s kamarády. A my mu nějakou tu korunu na to dáme, vždyť je tak mladý a citlivý. Ne, nepříspívá, proč taky, je to naše zlatíčko. A taky nemá z čeho, z Úřadu práce ho vyhodili, protože parkrát nepřišel. Když oni si ho pozvali na ráno, a víte přeci, jak to má ten náš Štěpáneček s tím vstáváním ...

Cirkus FAČR pokračuje ...

4. května 2017 v 12:44 | donPepe |  Úvahy
Před nedávnem jsem napsal článek o neatraktivnosti naší ligy a špatném prostředí kolem fotbalu. Nenapadlo mě ovšem, jak rychlý spád bude mít další vývoj kolem fotblau, i když se nytýká přímo hry jako takové, ale o celkovém prostředí leccos napovídá. Osobně mě akce přakvapila, jelikož fotbalu vládnou zkušení šíbři vychovaní v korupčním prostředí plném klientelismu. Pravidla současné bafuňářské hry se tvořila v 90. letech, ne nadarmo zvaných divokých, kdy pod dojmem nabyté svobody si řada lidí myslela, že vše je dovoleno. Posty obsadily komunistické kádry, často spojené s vrcholnými funkcemi krajských nebo okresních výborů KSČ nebo rovnou po službě v StB. Někteří jsou tam dodnes.
Proč vlastně dochází k takové akci až nyní ? Fotbal je odvětví sportu samo pro sebe, vždy do něj teklo nejvíce peněz z rozpočtu a jejich přerozdělování byla divočina vždy. Před pár lety unikly maily p. Berbra s dalšími spřízněnými funkcionáři ohledně seznamu svazů, které je volí a těm tedy pošlou ty dotace. Nejhorší je, že tito lidé si ani nechtějí připustit, že dělají něco špatného, je to pro ně norma. A můžu jmenovat další neduhy: penězmi určené na mládež se vylepšují smlouvy a odměny hráčům dospělého áčka, rozpustí se se za provoz klubu, dotace je předem vázána na udělení zakázky spřízněné stavební, dopravní nebo jiank zainteresované firmě. Liberec rovná se Synerov, bohužel platí i pro blízké okolí. Už když Syner sponzorovl hlavně hokejisty Liberce bylo pravidlem pro stavební firmy, které se ucházely o subdodávku, že byla podmíněna sponzorským darem pro Tygry. A jelikož Syner nyní sponzoruje i jablonecký fotbalový klub, pochybuji, že se praxe změnila. Na to ukazuje i jeden z důvodů obvinění ohledně dotace na přestavbu stadiónu. Kdo to asi stavěl a jak probíhalo výběrové řízení ?
Možná to vypadá, že kopu do někoho, kdo se nyní nemůže bránit. Ale o p. Peltovi už jsem v článcích nebo komentářích psal. Pocházím a žiji v Jablonci, tak vím. Stejně jako další místní. Ano, pro jablonecký fotbal toho udělal hodně. A ještě více pro sebe. Jako aktivní člen ODS se vždy podílel už od 90. et na územním plánu a prodeji městských nemovitostí, z čehož plynuly zisky a síť klientelismu.
Jsem zvědavý, jak případ dopadne ajestli ho tedy minulost opravdu dožene a soud spočítá. Dnes byl tedy i obviněn, jak jsem se z médií dozvěděl. Že s jabloneckým fotbalovým klubem to bude na levačku, je nad slunce jasné. Obvinění dalších jako p. Březiny (není to poprvé) nebo p. Jansty jen vykreslují prolezlost korupce a klientelismu v celé funcionářské části sportu. Směna pozemků s fotbalovým svazem, nevýhodné smlouvy o prodeji nebo pronájmu atd. Ale pozor, zatím vidíme jen špičku ledovce. Do sportu a všech svazů vždy teklo hodně peněz, které někdo přerozděluje jen dle svých potřeb a zájmů. Jen se o tom moc nemluví. Je to jen další pokračování funkcionářských excesů jako to bylo v případě SAZKY, kde různí představitelé sportovních svazů seděli v dozorčí radě, ale za úplatu šli na ruku p. Hušákovy. Jak to dopadlo, všichni víme, ale přijmout odpovědnost a odstoupit z funkce a přiznat svůj podíl viny ? To se přece v Čechách nenosí.
Tak že ... zelená je tráva,
fotbal to je hra,
dotace rozkrádat,
věc je záludná,
jen se stím Peltou nepárej,
dlouhé tresty všem hned rozdávej ....

Počítačové hry na OH ?

23. dubna 2017 v 12:02 | donPepe |  Úvahy
Tzv. E - hry jsou stále populárnější a sledovanější. V Asii už je zařadili na oficiální program Asijských her v roce 2022. A dalším logickým krokem je zařazení do programu olympijských her. Krok správným směrem ? Dle mého ne, zároveň jsem i toho názoru, že nějaká olympijská myšlenka soutěžení všech sportovců bez ohledu na národnost a víru, která spojuje všechny a všechno, už dávno neplatí. Zhruba od doby prvního prodeje televizních práv. Ale ani v dávnějších dobách nebyla olympijská myšlenka pro každého. Stačí se podívat na sportovní disciplíny, které byly pilířem prvních her jako zápas, parkurové skákání, šerm, veslování, plavání nebo atletika - v podstatě elitní sporty, kterým se věnovalo horních deset tisíc na elitních školách.
Postupem času se stala samotná Olympiáda výnosný komerční a propagandistický produkt. Hlasování o dalším pořádajícím městě centrem korupce. Peníze především. Proto se na olympiádu vrátili profesionální tenisté, hráči NBA a NHL (ti ovšem se stáhli, neboť samotný produkt NHL je daleko výnosnější - aspoň se na nic nehrají). Kvůli tlaku od sponzorů a majitelů televizních práv. Nové, divácky atraktivní sporty se tlačí na výsluní, staré garnitury tzv. klasických svazů se brání případnému vyškrtnutí. K redukcím disciplín dochází, sami se pak snaží zatraktivnit svá pravidla kvůli televizním divákům.
A do toho přesně zapadá tlak na zařazení e-sportů na olympiádu. Argument, že se tomu může věnovat každý, je závadějící. To by se mohly do programu zařadit například stolní hry jako Carcasonne nebo karetní hry. Třeba takové Člověče, nezlob se je ideální. Hlavním důvodem jsou zase a jen peníze a sledovanost.
A je to vhodná disciplína, které se mají věnovat masy mladých ? Ano, už bez tak tráví hraním spoustu času, tak proč se neprobojovat na olympiádu. Nevím. Ostatní sporty a disciplíny nutí člověka někam chodit, mít fyzickou a psychickou přípravu, trénovat, spolupracovat, žít zdravě. Nepopírám, že sedět u počítače, rychle reagovat na gamepadu a klávesnici, není výkon. Ovšem určitě nevede ke zdravému životnímu stylu. Ale jsetli je to vůle Olympijského výboru, budiž. Ještě malá technická poznámka. Jsem zvědavý, jak to vyřeší hráči s dopingem, jelikož jako olympijský reprezentant si nemůže dávat kávu nebo energetický nápoj, který je nedílnou součástí herní sestavy PC. O dalších nastřelovácích ani nemluvě. Nevím, jestli se to už řeší a hlídá na současných mistrovských turnajích. Doufám, že ano. Jinak by už nám z Olympiády zbyl opravdu jen komerční a nezdravý produkt.
Hezkou neděli všem hráčům a fanouškům.

Velikonoce

10. dubna 2017 v 8:42 | donPepe |  Životní styl
Dlouhý víkend se blíží, počasí zatím dobré, i když přes dvacet stupňů asi nebude. Jelikož už máme duben, nehrozí snad trend posledních let u nás v Jizerských horách - zelené Vánoce, bílé Velikonoce. Sněhu jsme si letos užili po letech dost a slunce nám dodává potřebnou energii plnými paprsky.
Já mám Velikonoce za svátky jara a příprav na léto. Prodloužení víkendu o Velký pátek jsem přivítal, i když církevní svátky jdou mimo mě. Líbí se mi zvyky jako malování vajíček, výzdoba, Velikonoční trhy s rukodělnými výrobky a většinou usměvavé tváře vítající prodloužený víkend. Děti vyrážejí na hon na vajíčka, dospělí se stávají dětmi v honbě za kořalkou. Vlastně někteří se postupně stávají divokou zvěří s nekontrolovatelnými pohyby provázené nevolností. Nic se nemá přehánět.
I já jsem se v mládí účastnil divokých pondělních dopoledních taškařic. Ovšem pokud jde o výprasky pomlázkou děcčat a žen, má účast byla pouze symbolická. Prostě se mi příčí mlácení kohokoliv pod záminkou svátku umocněné každou další kořalkou. K nemlácení mě přivedla zhruba v 17 letech moje holka. Když jsem viděl ta jelita, bylo mi až stydno za všechny muže i rádoby muže, pro které je jedinou stránkou mužství jejich fyzická převaha na ženami. Později tento pocit umocnilo ještě narození dcery, a proto nečiním jiným to, co nechci, aby činili mně nebo mým blízkým. Samozřejmě vím, že svět funguje jinak, ale starám se hlavně o to, abych se mohl podívat do zrcadla a obstál sám před sebou.
A jelikož vím, jakou moc má případný požitý alkohol nad naší vůli a předsevzetími, koledovat nechodím už přes dvacet let. Vajíčka jsme doma malovali a za dohledu otce, si nikdy mládenci netroufli na dceři zkoušet výrazněji svou sílu. Osobně si myslím, že by stačilo se prostě zastavit, navzájem si popřát, dát si i tu skleničku, popřípadě něco k zakousnutí a pokračovat v krasojízdě.
Tak že všem přeji krásné prožití Velikonoc a rozumné požití alkoholu.

Dokončení příběhu

2. dubna 2017 v 14:23 | donPepe |  Tvorba
Nedávno proběhla na Blogu soutěž o dokončení kapitoly v příběhu od Petry Martiškové. Adresováno bylo hlavně dívkám, ale mně to nedalo, a též jsem se účastnil. Kapitola začala trapasem v jídelně před potencionálním klukem od třídní krásky a manipulátorky. Já jsem se nakonec rozhodl směřovat příběh trochu jiným směrem než pomstou, protože si myslím, že svou energii máme vynakládat lepším směrem. Nakonec jsem byl i mezi výherci, tak cenu ve formě knihy pro dívky asi někomu věnuji. Zde je mé dokončení.

Mysl jsem měla zahlcenou nápady a proto jsem nevnímala pohledy a úsměvy od známých i neznámých spolužáků. Bezva, video má úspěch. A Beáta ještě sbírá lajky. Popularita stoupá, jsem už slavná. Ha, ha, ha. Jak se říká: i špatná reklama je dobrá. Ale stojím já o reklamu ? Nestojím. Sama jsem nechápala blbky, co si vedou videodeníček, plácají kraviny a zahlcují tím youtube a vůbec internet.
Ještě pár metrů, schodů a budu venku. Zalezu a už sem nikdy nevkročím. Všude se odhlásím, změním školu bydliště a … Prásk. Další zářez. Jako bych nevěděla, že při a po dešti jsou schody před školou extra kluzké. Architekta by měli zavřít. Nebo tu firmu, stavební dozor, zadavatele, dodavatele, prostě všechny. Sbírala jsem se ze země a očima hledala rozsypané věci včetně sešitů a učebnic. Mám brečet nebo se smát ? Nejradši bych tu vše nechala a pokračovala v rychlém ústupu. Klid holka, vydechni si, nadechni se. A nerozhlížej se. Při dnešní smůle už to možná někdo natočil nebo natáčí a než přijdu domů, nespočítám lajky a komentáře.
V duchu jsem poděkovala tátovi, že mě neustále nutil mít obalené sešity a učebnice. Škoda bude minimální. Sice si ze mě kvůli tomu někdy utahovali, ale jak táta často říká :"Kašli na názor ostatních, ptej se, co to přináší tobě." Naposled jsem mu odpověděla: "A můžu tedy kašlat i na tvůj názor ?" s úmyslem ho naštvat, vykolejit. Prostě jen tak. Vždyť jsem, sakra, puberťák. Čeká se to. Ale pokračoval přednáškou v tom duchu, že jestli je k tomu relevantní důvod, můžu. Nesmím ho ale ignorovat jen z trucu. Základem jakéhokoliv vztahu je komunikace. A vyjmenoval pár příkladů, kdy jsem jeho názor nebrala v potaz a on mě nenutil ho změnit. Vyjmenoval hrozby a potencionální rizika, jak s oblibou povídá a finální rozhodnutí nechal na mně. I se všemi důsledky. A čím jsem starší, musím uznat, že měl a má často pravdu. Občas mu to i přiznám. Pak následuje ujištění, že chybovat je lidské, co on že se navyváděl než kapku zmoudřel. Je super, někdy na zabití s tím svým klidem a praktičností, ale super.
Zase jsem se ztratila ve svém vnitřním světě mezi myšlenkami a moudry. Není to snad zárodek psychické poruchy ?
"Počkej, pomůžu ti," pronesl kluk, sedl si na bobek, sbíral mé věci a podával mi je.
Kdo to je ? Spolužák ? Jeho tvář mi nic neříkala. Nebo jen náhodný kolemjdoucí uviděl bezbranné stvoření nebo-li hromádku neštěstí.
"Si v pohodě ?"
Tak jo, někdo mi pomáhá, mluví na mě a já já mlčím, jak zařezaná. Co to má, sakra, znamenat ?
"Jo, ne, vlastně … nevím," a nasadila tomu korunu. Proč ještě nevynalezli teleport.
"Jestli máš čas, můžem to někde probrat."
Už vím, kdo to je. Nastoupil do posledního ročníku, do áčka. Nový student, dost pohledný, musím uznat. Holky, včetně Beáty se o něm pořád něco vypráví. No jo, Beáta, není to snad ještě pokračování jejích škodolibostí. Rozhlédla jsem se kolem. Pár spolužáků, nikdo nemá mobil nebo tablet namířený naším směrem. Ovšem Beáta stála se svým stádečkem u vchodových dveří ? Má snad za úkol mě pomocník někam zavést a tam dojde k dalšímu ztrapnění ? Ale ne, tak dobrá Beáta není, tolik kroků dopředu nepřemýšlí, jestli vůbec někdy přemýšlí. Naopak její výraz napovídá, že je ohromena až nasrána tím, že stojím na schodech a povídám si s … jak se vlastně jmenuje ?
"Jak se vlastně jmenuješ ?"
"Má chyba. Petr. A smím znát i tvé jméno ?"
"Berenika."
"Zajímavé a zároveň krásné."
"Asi jo, ale ve školce jsem s ním užila dost."
Zasmáli jsme se. Láska na první pohled ? Blbost, ale něco je jinak. Normálně se neseznamuji tak rychle s opravdu atraktivním klukem. Zájem o Robina jako by pohasl. Vůbec vše ustoupilo do pozadí. Petr mi vzal batoh a nabídl rámě. Při zavěšování jsem se na kratičko ohlédla a viděla ty překvapivé až zděšené pohledy Beáty a stádečka. Krásný hřejivý pocit.

Šli jsme mlčky, bylo to opravdu zvláštní. Potkali jsme pár kamarádů. Přiblížili jsme se ke kavárně a on se zeptal: "Sednem si tam, nebo si vemem s sebou někam do klidu ?"
"Jako někam na osamocené místo daleko od lidí ?"
"To bys musela navigovat ty, já to tady moc neznám, bydlím tu krátce. Čemu se usmíváš ?"
"Že se sotva známe a já tě mám vést na osamocené místo. Holka vede kluka do lesa, trochu divný, ne ?"
"Nebo trendy, teď se to všude hemží rozhodnými amazonkami, které řídí vše kolem sebe a rozhodují o osudech ostatních. Ale mé úmysly jsou čisté. Jen jsem tím chtěl říct, že já úplně nemusím sedět v kavárně a ..."
"Promiň, jen něco vyřídím," koukla jsem se na displej, kde jsem měla několik vzkazů od Katky ve stylu, jako co to má být, tys prej odešla s tím novým, co spolu jako máme, kde jsem apod. Napsala jsem, že vše je v pořádku a že chci být sama a večer se ozvu. Schovala jsem přístroj rozhodnuta ho nechat pár hodin bez povšimnutí.
"Kde jsi to skončil ?"
" ...v kavárně a sledovat všechny okolo, jak čučí do displejů a nebaví se spolu. A není to narážka na tebe, tu myšlenku jsem chtěl vyjádřit ještě před tím."
Proč mě ta poznámka zasáhla ? Ne, zamrzela je správný výraz. Nepoznávám se. Jsem zmatená, nejistá a zároveň mám krásné pocity.
"Já nejsem vztahovačná. Copak ty nejsi neustále na příjmu a neházíš na zeď příspěvek za příspěvkem, úspěch za úspěchem ?"
"Myslíš jako na Facu ? Profil sice mám, ale nechodím tam. Nějak mě to nebere. Když jsem s někým, věnuju se mu naplno. O samotě se občas kouknu do virtuality, ale není to pro mě nutnost. A pokud jde o telefon, ani ho s sebou nenosím?"
"To jako vůbec ?"
"Jako vůbec, jen občas kvůli rodičů, když jedu někam ven nebo pryč, aby byli v klidu. Signál wi-fi mě proto nezajímá. Ale jsem dalek odsuzování těch, kteří podlehli svodům technologie. Tak mám vzít kávu s sebou ?"
"Jo, já si dám latéčko."
"Dobře, hned jsem tu."
Čekala jsem před kavárnou. Ještě před chvíli jsem nenáviděla celý svět, tedy aspoň jeho nejbližší okolí a chtěla se zdejchnout někam pryč. A teď ? Čekám na kluka a chci ho odvést na osamocené místo. V nadsázce, samozřejmě. Půjdeme se prostě projít. Jako rande, tak to je fofr. Já, nesmělá introvertka, zavilá nepřítelkyně červené knihovny propadám kouzlu lásky na první pohled ? Nebo jenom blbnu ?
"Tak zde je prosím, tvé latté, a můžeme jít. A nemusí to být opuštěné místo, to bychom museli jít asi hodně daleko. Ještě to tu nemám prochozené, ale běhat chodím do parku u řeky. Můžeme tam, jestli nejsi proti."
"Ty chodíš běhat ?"
"Jo, skoro každý den, někdy ráno, někdy večer, když je nálada nebo naopak není. Radši běhám v přírodě než na pásu."
"Chodíš do fitka ?"
"V minulém bydlišti jo, tady jsem ještě nebyl. Doporučíš mi nějaké klidné, rodinné prostředí, kde se nesleduje hlavně móda a introverta nechají být introvertem ?"
"Jo, jasně. Můžem klidně jít třeba zítra spolu."
"To můžem, budu velmi potěšen."

Strávili jsme krásné odpoledne povídáním o všem možném. Rozebírali jsme i video se špagetami a jako bych slyšela tátu. Až jsem se lekla. Někde jsem četla, že dcery si často volí partnera dle svého otce a synové zase dle matky. Brala jsem to jako nepřirozený nesmysl. Ovšem když rodina funguje a předávají se v ní zkušenosti, tak se to někde projevit musí, ne. To byl jediný malý stín, který mě zasáhl. Jinak mně bylo nádherně. Petr byl pozorný, chápavý, vtipný. On mi řekl to samé. A dodal ještě krásná. Chápete to ? Já krásná, ještě vtipná, to beru, chápavá taky, ale krásná. Domluvili jsme se na zítra do fitka po škole. Nechtěl číslo, ani se spřátelit na Facu. Nejdřív chce se poznat a sblížit v reálu. Sblížit, já se budu sbližovat s krásným, milým klukem, o kterém sní všechny holky ze třídy. Kašlu na pomstu Beátě, ať jde k čertu. Ať si ostatní lajkujou a komentujou do omrzení. Kašlu na to. Já jsem se zamilovala na první pohled. Ta myšlenka rezonuje v hlavě, nic jiného se tam momentálně nevejde. Sama nechápu ten proces, do teď jsem nic tak intenzivního neprožívala. A to jsme si jen povídali a na rozloučenou jsme si dali jen malé políbení. Ať už je zítra.
Došla jsem domů, kde mě přivítal táta slovy:" Akorát včas na večeři. Měla ses ?"
Neodpovídala jsem a hleděla do zrcadla. Roztržitě jsem vyhrkla: "Jo, fajn. Děje se něco ?"
"To mi řekni ty, protože výraz září štěstím dostává nový rozměr. Až se budeš chtít svěřit, můžeš."
"Ale tati, nic se neděje. Zatím, já nevím, nechci to zakřiknout. Promiň, půjdu k sobě, nemám hlad."
"Tak prr. Vem si talíř nahoru, i když se ti to nezdá, tak organismus si žádá své a když tak dobrou a ráno u snídaně."
"Dobře, dobrou, a díky."
A šla jsem k sobě do pokoje zpracovat dnešní odpoledne.

Nezávislí experti, analytici a soudní znalci

31. března 2017 v 11:30 | donPepe |  Úvahy
... a samozřejmě i politilogové, finančníci atd. V každé debatě nám moderátor uvede nezávislého experta na danou problematiku. Ještě jsem aspoň nikdy nezažil představení závislého experta nebo analytika. Znělo by hloupě, hned by byl v podezření z manipulace, ovšem bylo by to pravdivé. Pak umí rozebrat, co se už stalo, argumentovat proč. O budoucnosti se pak už mnoho nedozvíme, jelikož by to byly spekulace. Že prognózy samozvaných expertů a analytiků nefunují jsme se přesvědčili už mnohokrát. Je až s podivem, kolik lidí se uživí špatnými radami, analýzami a rozebíráním minulosti. A ještě se zštiťuje přízviskem nezávislý. Ale je ovlivněm prostředím, vystudovanou školou, životními zkušenostmi. Většina má rodiny a další závazky. Nemohou tedy jít proti proudu, i když si myslí opak. Pracují jako poradci nebo konzultanti, mají zákazníky se svými zájmy Expert na energetiku z ČEZu rozhodně nezávislý nemůže být. Kdo pracuje pro stát, není nezávislý. A tím se dostávám k nezávislým soudním znalcům.
Nezpochybňuji jejich potřebnost, jelikož soudce nemůže rozumnět všemu a posudky jsou nezbytné. Ale jen u mediálně známých kauz se sejde několik posudků s odlišným výsledkem. Někdo to označí za nezávislost, já bych to nazval šlendriánstvím. A samozřejmě se mohl nechat i uplatit protistranou. Ale dobře, budu dělat, že se jen spletl. A hrozí mu snad nějaký postih ? Myslím skutečný. Někdo může dát i trestní oznámení, ať už na známého nebo neznámého pachatele, když ovšem přímo neprokážete zlý úmysl nebo úplatek, nic se nestane. On přeci jen špatně zvážil fakta, nevzal do úvahy to a to... prostě je jen hloupý ... Vyškrtnou ho snad z databáze ? Ne, spíše to poslouží jako reklama pro ty špatné. Tak že shrnutí - expertů máme plno, nezávislých poskrovnu, jestli vůbec.
Nakonec zmíním úsměvnou debatu, která mě přiměla napsat toto krátké zamyšlení. Proběhla v ČT v rozhovoru s stavebním expertem na asfalt (aspoň ho neprezentovali jako nezávislého). Na otázku, proč se více neopravuje v noci, odpověděl: "V první řadě si musíme uvědomit, že v noci je tma." Moc děkuji za odpověď, do teď jsem žil v nevědomosti.
Hezký slunný víkend všem expertům na cokoliv.

Fotbalová liga - atraktivní produkt ?

12. března 2017 v 9:04 | donPepe |  Úvahy
V poslední době se mluví o změnách v systému zápasů naší nejvyšší fotbalové soutěže. Kluby by rádi za své umění dostaly daleko více peněz od televizních společností. Já už se těším, až si vyjednají smlouvu s placenými kanály a přestanou otravovat ve volně dostupných programech. Začala jarní část sezóny a nemůžu se zbavit podezření, že fotbalisté plány své asociace bojkotují. Svým neuměnín, ležérností a malou snahou snižují cenu televizního produktu. Málo gólů, žádné napadání, čekání na penaltu nebo standartku a na pomoc od rozhodčího. A slovní spojení typu - nepovedený první kontakt, střela mu nesedla, špatný centr, hrubá chyba, překvapil ho míč apod. se jen hemží éterem.
Svěží vítr, který před lety přinesla Plzeň s trenérem Vrbou ve formě atraktivní hry dopředu a makáním po celý zápas je pryč. Fotbalisté brzy zjistili, že v naší lize není potřeba makat celý zápas. Proč jezdit po zadku, napadat, rychlými sprinty se dostávat do šancí, hrát na sto procent ? Výplata přece přijde tak jako tak a diváků stejně moc nechodí, tak není důvod bláznit. V klidném poklusu si chvíli zaběhat, spálit pár šancí. Jo, hlavně tu nulu vzádu, ta je důležitá. Nula vzadu ovšem souvisí s nulou vepředu. Jsou týmy, které ještě nedaly na jaře gól (Bohemians) a výsledek 0:0 je nejčastější skóre. Hned za ním je výsledek 1:0. A to ještě můžeme děkovat rozhodčímu, který aspoň pískne penaltu, aby nějaký gól vůbec padl. Nebo "přehlédne" ofsajd či faul. Diváci by vlastně měli děkovat špatným nebo úplatným výkonům rozhodčích, protože by jinak gólů padalo ještě méně. Týmy jako Plzeň, Sparta, Jablonec nebo Slavia se na pomoc rozhodčích mohou spolehnout skoro každý zápas. Jen když hrají spolu, jeden tratí. Na jeden atraktivní zápas připadá sedm zápasů opěvující nudu a katastrofální umění netrefit vůbec nic nebo se ani nesnažit nic trefit.
Obdivuji diváky, kteří na fotbal chodí. Před nějakými 20 lety jsem též chodil, ale spíše kvůli odreagování, zafandění si, pokecání si a nějaké to pivko a klobása padla. Ale kvůli tomu na fotbal chodit nemusím. Tak že přesuňte tu hrůzu na placené kanály, poplácejte se po ramenou na valné hromadě FAČRU, rozdělte si prebendy a dál kažte mládež taktikou nula vzadu, žádné napadání a počekejte si na stadnartku.
Hoši, děkujem !!!

Kam dál