Síla vůle

Neděle v 13:50 | donPepe |  Úvahy
Silou vůle hýbat s předměty, popřípadě i se zvířaty nebo lidmi. S takovou silou vůle se snad nikdy nesetkám a já osobně bych jí nechtěl. Protože je otázka, zda by při tak velké síle vůle, bych byl schopen jí ovládat. I malinkatá přání nebo jen záblesky myšlenek by pak rozhýbaly všechno kolem. Tak tolik k počátečnímu odlehčení.
Síla vůle je navazující téma novoročních předsevzetí. Dáme si je a nechť se prokáže, jak jmse na tom s tou pověstnou silou vůle. Nejčastěji ji zmiňujeme při boji s našimi neřestmi jako je kouření, pití a nezdravý životní styl. Já osobně mám zkušenost s přestáváním holdování nikotinu. Jako každý puberťák jsem s cigaretami koketoval v období dospívání. Jako součást vývoje, vzdoru a dokazování, že jsem už přece dospělý. Nikdy jsem nepatřil k velkým vyznavačům kouření, ale v hospodě a baru krabka klidně zahučela. Přestal jsem už před vojnou. a ze dne na den. Koupil jsem si krabičku Peter za 12 Kčs (jo, je to dávno) už s tím, že je poslední. Během dne jsem ji vykouřil a pak už si nezapálil. Bohužel, na vojně jsem zjistil, že je výhodné kouřit a mít při sobě vždy nějaké to retko. Jelikož fungovaly pauzy jen pro vyvolené, tzv. kouřové. Ostatním kolikrát hrozila nějaké jiná, nenpopulární činnost. A samozřejmě na dotaz starého: má někdo cigárko, dáme ? bylo dobré kladně odpovědět a účastnit se rituálu. Navíc nástup nebo stráž v zimě, nekonečné a neustálé čekání na něco, ať už osamoceně nebo hromadně, lépe utíká s kouřovou. Tak že ještě na vojně jsem se ke zlozvyku vrátil, ale nebylo to nedostatkem silné vůle. Hlavní roli hrála prostě účelovost. A po vojně jsem se držel celkem v pohodě. Musím ale přiznat, že za těch dalších zhruba 25 let se naskytlo několik situací, kdy alkohol zcela ovládl jednání a dle vyprávění, jsem si jednu zapálil. Tuším, že se stalo zhruba pětkrát.
Kdo bojuje s tímto nešvarem, má mou sympatii. Někdo musí vynaložit daleko silnější vůli než ostatní. Záleží totiž i na prostředí. Když nechodíte do hospody nebo baru, doma nikdo nekouří a ani vaši přátelé ne, je to snažší. A díky zákonům už ani v té hospodě si za chvíli nezapálíte. Měl jsem jednoho kamaráda, který provozoval bar (samozřejmě kuřácký) a přestával kouřit. A dokázal to i v takovém rizikovém prostředí.
Tak že každý máme nějakou sílu vůle. Když už předem někdo vzdává se slovy: já mám slabou vůli - nešvar zvítězí. Taky je dobré pořád dokola o tom nemlít ve svém okolí, lidem to jde na nervy. Jo, svěřit se, hledat podporu, ale pak už sbojovat sám se sebou. To jsou ty nejtěžší boje, co bojujeme. Nepřítel nás totiž zná velice dobře.
Tak přeju všem silnou vůli, ať už k čemukoliv. Jo, pokud nejde o to, někomu ublížit. Na to se předem vykašlete.
 

Lednové tsunami ve fitku

4. ledna 2017 v 11:17 | donPepe |  Životní styl
Na vlně zvyku dávat si novoroční předsevzetí se zaplňují fitka v lednu. Já sám nijak dlouho pravidelně necvičím, zhruba rok. Ale vždy jsem se o svou životosprávu a váhu staral. Skupina nových příchozích se dá rozdělit na dvě poloviny. První chce shodit opravdu jen těch pár kil, co přibrali na svátky a druhá chce zhubnout víc, chce změnit jídelníček a stravovací návyky, správně se hýbat a zesílit. Pak přijde ta část plná odříkání a bolesti, v prvních týdnech bez viditelného výsledku. Ale kdo vytrvá, výsledků se dočká. Klouby a svaly nás nebolí kvůli námaze, ale hlavně kvůli ztuhlosti a ochabnutí svalstva. Po několika měsíční dřině jsou výsledky už znát, tělo si zvyklo na nový režim, svaly zesílily, psychiky jde nahoru.
Pak se dá plánovat dál. Kolikrát týdně jsem schopný nebo ochotný chodit cvičit, chci nabrat svalovou hmotu, jsem ochoten užívat potravinové doplňky, které to podporují ? Já osobně jsem se svojí váhou i svalovou hmotou spokojen, mým cílem je jen se udržovat v kondici. Ale samozřejmě i já se rád zlepšuji a zvyšuji dávky. Dnes už jsem asi narazil na své hmotnostní limity, jejich zvětšení by už vyžadovalo častější a odbornější cvičení a vedení. Možná někdy v budoucnu.
Hodně záleží i na atmosféře a personálu. Já mám to štěstí, že provozovatele znám ještě z dětských let a ženská část je též velice příjmená a komunikativní. Zablbnout si, zesílit a ještě si dobře pokecat. Panuje zde taková příjemná, až rodinná atmosféra. Lidé mají různá povolání i cíle cvičení, nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Jak já říkám, ve cvičebním úboru jsme si všichni rovni.
Na závěr ještě jeden klasický požadavek nových lednových abonentů. Potřebuji zhubnout, hlavně břicho a stehna, nechci se omezovat moc v jídle, výsledek má bý vidět po pár návštěvách a hlavně, aby to nebylo moc namáhavé. Co se mnou teda uděláte ?
A to je velký oříšek i pro čaroděje ....

Bezpečnost, prevence i slabiny

23. prosince 2016 v 11:54 | donPepe |  Životní styl
Bezpečnost občanů je nyní hodně propírané téma. Už kvůli teroristickým útokům, jejich hrozbě, prevenci nebo i napadení naší přední tenistky. U tohoto případu bych se zastavil. Střežený dům, všude se zamyká a máme tu přece kamerový systém. Jak to, že to lupiče neodradilo ? Takových bytových komplexů je rozseto po naší republice dost. Správce nemovitosti jako největší prvek bezpečnosti používá právě mantru o kamerovém systému. Ovšem potřebujete stálou službu u maonitoru a někoho schopného ihned zasáhnout. Což by ovšem službu značně prodražilo. Nahrávky pak mohou sloužit jen jako prostředek k vyhodnocení průběhu trestného činu a jako nepřímý důkaz u soudu, který zase jako jediný k odsouzení nestačí. Lidé jsou trochu zblblí z televizních seriálů, kde kamery mají obrovské rozlišení, jsou napojené na vyhledávací programy a hned odhalují všechny delikventy. Samozřejmě takové existují, ale zase jsme u ceny služeb a nákladů na ně. Pak nezbývá policii jen požádat občany, aby podle nekvalitní fotografie nebo záznamu, se přihlásili ti, komu pachatel někoho připomíná. A i když máte kvalitní fotku nebo záznam, tak žádná databáze občanů neexistuje. Musíte mít nějaká data o hledané osobě. Dokonce ani když nemá čistý trestní rejstřík, tak počítač nemusí vyhodit správný obličej. Změnit vzhled není zase nic tak téžkého a kvalitní software je drahý. Na normálním oddělení ho nenajdete. Na služebně jsou někdy vůbec rádi, že mají nějaké připojení, natož rychlý internet nebo kvalitní programy.
A když se rozhodnu loupit v střeženém domě, vyřadit kamery zase není takový problém. Nebo jsem magor a je mi jedno, jestli mě na základě záznamu někdo chytí.
A teď k mezinárodnímu terorismu. Zase otázky typu, jak to že policie nezasáhla ? Jak to, že se již odsouzený podezřelý pyšnil šesti identitami ? Oni uprchlíky a imigranty snad neprověřují ? Prověřují, ale zdroje z původních zemí jsou velmi bídné, ať už nedopatřením nebo možná účelově. Jakmile se jednou dostanou na území EU, tak se prostě pohybují zcela volně a pří jejich počtu by bylo značně naivní se domnívat, že lze sledovat každého. Až po útoku se dá zase zpětně dosledovat pohyb. Ozbrojené hlídky v ulicích smysl mají, i když nebezpečí pro okolí při přestřelce hrozí stejně. Stejně jako pro zkušené vojenské komando by nebyl problém hlídku přemoci a použít jejich zbraně k útoku.
Ale čím více preventivních kroků, tím lépe. Cena bude vysoká, ale každý odhalený nebo odražený útok se počítá. Už schází jen výzva, aby i každý jedinec byl v pozoru. Sledoval dění kolem sebe a nebyl lhostejný. Někdy stačí nemít sluchátka při poslechu hudby, netelefonovat nebo nepsat na sociální sítě. Protože zrovna se na vás může řítit útočník, ať už s nožem nebo v autě a vy nevnímáte okolí, protože jste zabráni do hudby nebo chatu.
Příjemné a bezpečné svátky i Nový rok všem.
 


Yutuber - povolaní pro vaše dítě

19. prosince 2016 v 18:38 | donPepe |  Úvahy
Asi neuplyne den, kdyby se kterékoliv dítě aspoň jednou nepřipojilo na kanál Youtube. Videa natáčí a ukládá čím dál mladší děti. A sní o množství odběrů a co největší sledovanosti. Na otázku, co budou dělat za povolání, odpovídají čím dál častěji: budu vymýšlet a natáčet videa na Youtube. Nedávno jsem někde četl, že už na to mají semináře a obor na škole. Otázka zní, je to dobře ?
Přiznám se, že tuto scénu nesleduji. Samozřejmě některá jména znám a úryvky videí též. Mně sice mozek moc nebere, že se někdo živí tím, že kolem sebe rozhazuje jídlo a mluví blbosti, vymýšlí zákeřné pasti na kolemjdoucí, nakupuje a mluví o tom, hraje hry a komentuje atd. Ale budiž, místo na trhu je, tak proč ne. Ti nejsledovanější si vydělají opravdu pěkné peníze, ovšem český rybník je příliš malý. Další otázkou je, jak dlouho bude tento boom trvat a jestli nám rychle se rozvíjející technologie a trh nepředvedou něco zcela nového a odlišného. Obor nefunguje nějak závratně dlouho, až s rozvojem rychlého připojení s velkým množstvím dat přišel Youtube boom.
Zpátky k vlivu na vývoj dítěte. Zase platí - dobrý sluha, zlý pán. Mladí lidé dnes kolem dvaceti samozřejmě sledují, někteří i natáčejí, ale nejsou tolik pohlceni, jako bude mladší gnerace, která je doslovena odkojena počínáním youtuberů a jiné vzory prakticky nemá. Rodiče nestíhají, nevyznají se, rezignují. Pohybuji se mezi školstvím a sociální prací a pozoruji u čím dál mladších dětí závislost na Youtube. Dříve to byly hry,ať už po síti nebo single, dnes natáčejí a sledují videa. Ve škole nedávají pozor, nestíhají, doma odmlouvají, hádají se s rodiči. S kamarády ve škole se nebaví nebo je rovnou nemají. Doma jsou nastěhováni u kamery a mikrofónu. Venku nezdraví, nekomunikují. Rozjedou se jen při natáčení. Od konfliktů a problémů venku utíkají do svého světa. A proč by se měli o něco snažit, učit se, vždyť se přece mohou živit vymýšlením a natáčením videí. K tomu kromě rychlého internetu a vybavení nepotřebují nic, a školu už vůbec ne. Ovšem na jednoho úspěšného, připadají stovky paběrkujících.
Asi největší problém rychlého rozvoje technologií a rychlého internetu - dostupnost všeho z pohodlí a dojem úspěchu na dosah bez tvrdé práce. Netřeba se někam hnát, stačí kliknout. Byla by paráda, kdybychom se všichni živili natáčením videí, navzájem si propojily odběry a jinak nic. Velká utopie, ale nejsem si jistý, jestli ji budou chápat nastupující generace. A co to udělá s jejich sociálnímu návyky a fungováním v rámci společnosti, je další otázka. Více než idylu vidím stále mladší jedince podléhající stresu a trpícími poruchami chování, frustrací z reálného světa depresí a dalšími duševními chorobami. Že zase vidím vše černě a maluji čerty na zeď ? Možná, ale jsem rád, že u svého potomka nemusím řešit otázku špatného vlivu kanálu Youtube na dítě a na otázku v první třídě, čím že to chceš být, neuslyším: "no přeci youtuber !"

Rusko, gangster světového sportu

10. prosince 2016 v 14:53 | donPepe |  Úvahy
Mě osobně zpáva o řízeném dopingu v ruském sportu nepřekvapila. Od dob komunistického režimu a cílů uspět za každou cenu, se nic nezměnilo. A co dál ? Žádná sebereflexe, zamyšlení nebo snad kajícnost. Z ruské strany slyšíme jen bláboly o politickém tlaku ze strany EU a neuplatňování kolektivní viny.
Co znamená nejnovější zpráva pro sportovního diváka ? Že si v letech 2010-2015 Rusko dělalo ze všech srandu, i když je to vlastně k pláči, na všech velkých mezinárodních akcích (a v jiných letech pravděpodobně též). Doping ve velkém, manipulace se vzorky za asistence tajné služby, uplácení představitelů MOV a různých sportovních svazů a organizací. Začalo to ohalením atletů a pokračuje napříč všemi sporty. Degraduje to profesionální sport i olympijský duch jako celek.
Komerce, peníze za televizní práva nebo od sponzorů nade vše, úspěchy sportovců jako odvedení pozornosti od problémů ve společnosti - ukázková propaganda. A většina funkcionářů jen tiše našlapovala kolem podvádějících Rusů nebo je rovnou kryla. Je to přeci velká země, světová velmoc se silnými sportovními svazy. Nemůžeme si to s nimi přeci rozházet. Šup, hlavu pěkně do písku.
A Rusové umějí využít slabosti druhých a budou se chovat stále stejně - podvádět a lhát do poslední chvíle. Domácí propaganda je pak vylíčí jako oběti politické zvůle a obav soupeřů ostatních zemí. Vyloučit je všechny, sebrat jim pořádání všech mezinárodních akcí a třeba po dvou letech přísného dohledu se uvidí. Jenže to zase neprojde. O všem se hlasuje, hlasující jsou úplatní. Nějaká ta podpora od dalších nedemokratických států z Asie, Afriky a Jižní Ameriky se zase najde. Tam všude působí trenéři z bývalého Sovětského Svazu a zavadli tam úplně stejné móresy. Objevují se podezření na sportovce Keni, turecká atletická reprezentace je v podstatě po dopingových skandálech rozprášena.
Rusko se prostě chová jako zločinecká organizace. A představa, že stejné způsoby se upltaňují jen ve sportu, je směšná. Na to si vždy vzpomenu při čtení ruské propagandy na sociálních sítích. V Evropě se stává zvykem zlu neustále ustupovat, jen aby se na nás náhodou nenaštvali. Tak aspoň sestavíme nějakou ostrou rezoluci nebo petici (či-li prosbu).
Pro mě zase o jeden důvod víc nesledovat sportovní přenosy.

Líné mozky

6. prosince 2016 v 14:56 | donPepe |  Úvahy
Dříve platilo jasné schéma v konverzaci - otázka, přemýšlení, dohadování, odpověď. Nešlo ani o správnost, ale o proces. A jak ovlivnil vývoj tento proces ? Každý to zná a už ani nevnímá. Otázka a minimálně jeden člověk se radí s chytrým telefonem. Zeměpisný, historický, matematický, společenský nebo lékařský dotaz. Celý proces myšlení se scvrkl na klikání na různé odkazy a v lepším případě alespoň na částečné třídění informací a diskuzi. Čím větší stupeň vzdělání, tím větší zapojení technologií a informačního boomu. Od střední školy asi v pořádku, i když i tam by občas prospěl referát naspaný vlastní rukou a ne jen tlačítek Ctrl C a Ctrl V. Garantuji, že si mozek více zapamatuje psaním vlastní rukou. Jako u všeho platí, dobrý sluha a zlý pán. Když budeme hranici neustále snižovat, děti si osvojí celý proces jen s využitím technologie. Když jim pak bude odebrán, nastoupí bezradnost řešit jakoukoliv situaci.
To se projevilo při nedávném výpadku Googlu na našem území. Zvláště mladší generace bobmardovala svého poskytovatele připojení, že nejde internet. Jak to a jak dlouho to bude trvat. Starší generace použila jiný vyhledávač, jelikož si dobře pamatuje začátky i úskalí internetu. Pro mladou generaci je Youtube stěžejní zdroj zábavy a informací, bohužel. Najednou nebyly mozky schopné vymyslet náhradní program, jelikož si navykly na neustálou podporu připojení. A to se jednalo o pár hodin a jeden systém.
Někdo namítne, že zase přeháním a vše vidím až příliš černě. Ale až čas ukáže, jak celý problém zapůsobí na evoluci člověka. Jestli klady převáží nad zápory. Zatím mám dojem, že převažují negativa jako neschopnost navázat komunikaci a vztah bez chytrého telefonu, uzavírání se na sociálních sítích, neochota myslet bez vyhledávače, dopravní nehody, nesoustředěnost ve škole i v práci, špatné držení těla včetně zbytečného nepřirozeného zatěžování krční páteře a operace karpálního tunelu u čím dál více mladších ročníků.
Nedávno jsem viděl soubor fotografiií, kde autor vymazal lidem na fotkách telefony. Vypadalo to opravdu směšně až hrůzně. Fotka páru v posteli zády k sobě, jak si koukají do prázdné ruky vystihuje odcizení v blízkém kontaktu při domnělém propojení lidí na celém světě.

Nefunkční veřejné WC

3. prosince 2016 v 12:05 | donPepe |  Úvahy
Zhruba před rokem a půl s velkou slávou došlo ke znovuotevření celé tramvajové trati mezi Jabloncem n.N. a Libercem. Z Liberce do Vratislavic dvoukolejná, krásně zrekonstruovaná, čas jízdy se o pár minut zrychlil. Všechna čest, cestování je lepší, rychlejší, komfortnější. A na konečné v Jablonci vyrostla nová zastávka včetně vyhřívaného nástupiště, stánku s občerstvením, kde je možno zakoupit i jízdenky a dvou kabin veřejných záchodků. Je to podobný typ samoobslužných WC, které jsou nainstalovány v mnoha městech včetně Jablonce a provoz je zdarma.
Ne ovšem na konečné. Zde se musím vhodit 5 korunová mince. Už to jsem hned viděl z počátku jako problém. Nemusíte mít minci. Ale co je tam přece ten stánek, rozmění nám. Ale ouha, už od otevření není zrovna žádné terno. Otevřeno má jen od pondělí do čtvrtka a jen asi do 16 hodin. Posléze se občas i v jiné dny začala objevovat z technických důvodů zavřeno. Stejně tak na WC. Nevím přesně, kolik měsíců nebo spíše týdnů, byly v provozu. Do Liberce jezdím zhruba jednou týdně a vím jistě, že poslední půl rok nefungují v kuse.
Shodou okolností se zúčastňuji jedné skupiny komunitního plánování našeho města - Jablonec n.N. Tam jsem se dověděl, že je poničené zařízení pro odběr mincí, jelikož se někdo dobýval dovnitř. Poprvé bylo opraveno celkem rychle. A pak už ne, z důvodu drahé opravy. Tak že tento rok už asi správa vyčerpala fond na opravy WC, tak možná příští rok se na chvíli otevře. Zde mě napadá, proč nenainstalovali kabiny, kde by použití bylo zdarma ? Představovali si snad, že se provoz vyplatí ? Na opravách by vydělávala asi jen firma, která instalovala WC. Zřejmě převládla obava, aby tam snad nikdo nepřespával nebo se nestahovali narkomani nebo ... já nevím, všechno dohromady a nebo vůbec nemysleli. Výsledkem je, že už přes půl roku nefungují vůbec. A město dělá mrtvého brouka, nechce investovat do opravy a jiné řešení nikoho asi nenapadá. Potom tam WC nemuselo vůbec být.
To je konec takového malého zamyšlení nad investicemi dopravního podniku správy města.

Hektické období ?!

30. listopadu 2016 v 13:09 | donPepe |  Životní styl
Krátké zamyšlení o "hektickém období." Tohle spojení jsem dnes už slyšel nesčetně krát. A upřímně, leze mi krkem. V čem spočívá ona hektičnost ? Abychom neprošvihli super akci na Heru, máslo, cukr. Když se neuklízí celý rok, tak předvánoční úklid je pakárna. Rozhodnutí, které jsme odkládali, se ke konci roku kupí. Děti nemluví o ničem jiném než přáních a dárcích, v lepším případě je nosí aspoň Ježíšek. Na nikoho nezapomenout, vše včas nakoupit, jen aby se stoly prohýbali pod cukrovím, mísami salátu, řízky a kaprem. V marketech na nás útočí koledy a šílení vodiči vozíků, kteří musejí posbírat zboží ze všech akcí, protože se to přece vyplatí a co když už zítra nebude. A v práci se musí též vše zařídit. Uzávěrky, platby, nic neopomenout. Zamluvit hory nebo chatu na Silvestra.
Tak že pohov, klídek, nadechnout se. Žijeme v nádherné době, kdy nám technologie usnadňují práci v největší možné míře. Kdo nestíhá, měl by odtáhnout hlavu od displeje a věnovat se reálnému dění. Když celý rok trávíme desítky a stovky hodin na sociálních sítích v pracovní době nebo volném čase, musí se to někde projevit. Hektickou a náročnou dobu si z toho děláme sami.
V dřívějších dobách lidé řešili daleko více existencionálních problému. Neexisstující zdravotnictví, nedostatek surovin, zvůli panovníků nebo diktátorů. A možná nám právě chybí základní stres z boje o holé přežití, a proto si vymýšlíme svou hektickou dobu, která je tak náročná. Postěžovat si médiích, na zdi nebo na chodbě v paneláku (jak archické). A trochu si poplakat na rychlou dobu, stres v práci a celkové nestíhání.
Tak že klídek, zpomalit, obchody procházet v poklidu, doma se nutrhovat na své blízké kvůli úklidu, vaření a pečení. Když se náhodou něco nepovede nebo nestihne, svět se opravdu nezboří.

DKB

29. listopadu 2016 v 11:40 | donPepe |  Historky z vojny
Zkratka znamená dozorčí kuchyňského bloku. Těchto služeb jsem za základní vojenskou službu absolvoval nejvíce. Následoval dozorčí, nebo pomocník dozorčího roty a člen stráže. O tom zase jindy.
Službu DKB vykonávali hlavně tzv. výkonní prapročíci. Což byla taková pravá ruka velitele roty, starající se o výkazy na stravu, denní rozkazy, přípravu a pokrytí služeb apod. Což jim dávalo určitá privilegia a ostatní na rotě se snažili o dobré vztahy. A zpátky do kuchyně. Do té doby jsem neměl absolutně ponětí, jak to funguje v kychyni. Nejdříve se člověk musel spřátelit s kuchaři, protože ti byli pravými vládci. Kdybych na ně šel z hlediska velení a hiararchie, narazil bych. Byl jsem v podstatě takový úředník, který řídí pomocníky kuchařů sestavené do tzv. směny do kzchyně. Ti mne jakž takž museli poslouchat, i když hlavně záleželo na čísle (počet dnů do civilu). Čím menší, tím větší problémy. Ale zároveň jsem za vše odpovídal. Za provoz, fasování, včasnou přípravu a výdej. A samozřejmě i za kvalitu. Což byl zásadní problém. Protože i když jsem surovinám a jejich přípravě moc nerozumněl, kvalita byla bídná na první pohled. Kuchaři byli taková malá šlechta, většinou ani nejedli to, co připravili pro ostatní.
Jako první přišel tzv. dévéťák - dozorčí celého útvaru - voják z povolání. Ten měl za úkol ochutnat a vždy se samozřejmě ptal, co je lepší. Z počátku jsem se snažil ochutnávat obojí, ale při sledování surovin a přípravy jsem nebyl schopen jíst to, co se ten den připravovalo. Vymlouval jsem se na vegetariánství. Byl jsem sice za vola, ale svůj účel to splnilo. S dévéťákem jsem musel dobře vycházet, kontroloval vše a jeho špatné hodnocení nebo zapsání do rozkazu. U většího průšvihu samozřejmě hrozilo degradování nebo basa. Degradován jsem nakonec byl, ale za jiný průšvih.
Na vojně se kradlo, všemi směry, jedno jestli jste byl záklaďák nebo lampasák. Pamatuji si služby, kdy přišel dévéťák a na rovinu řekl: 4 kila řízků nebo sekaný, 4 bochníky chleba, sýry salámy atd., dle toho, co bylo k dispozici. Sehnalo se, a byl klid.
Na konec přihodím jednu veselou historku. Hlavní provianťák - jistý plukovník, guma jak vyšitá. Přišel jako vždy, nadával, kritizoval, sliboval tresty - to byl takový kolorit. Po pár kontrolách si člověk zvykne. A jednou začal hodnotit dlažbu v kuchyni, jako bych na měl nějaký vliv. Jedna dlaždice byla totiž prasklá.

"Jak to že máte tady prasklou dlaždici, desátníku ?"
"Nevím, pane plukovníku, asi na ni někdo dupnul a praskla."
"Co mi to tady vykládáte za hovadiny. Já tady dupám na dlaždice a nic."
A párkrát dokonce skočil, což při jeho těžké váze hrozilo úrazem. A prásk. Další dlaždice rupla.
"Vidíte co děláte, desátníku. Kvůli vám jsem zničil dlaždici. To vám naúčtujeme k úhradě. To je bordel, ta kuchyně ..."

Jo, dneska to je veselé, tenkrát spíše tragikomické. A takových lampasáků byla plná armáda. Naštěstí jsme žádnému konfliktu čelit nemuseli.
Tak zase někdy příště u veselé nebo absurdní příhody.

Vánoční čas, chystejte hodokvas ...

24. listopadu 2016 v 11:20 | donPepe |  Životní styl
Za chvíli začíná Advent, pro obchodníky žně, pro zákazníky stres. Z televizních obrazovek mi zplývá první adventbí neděle a black friday. Už jen čekám, kdy dárky oficiálně začne nosit zelený hermafrodit Alza. Dále brázdí obrazovky Santa Claus a rozváží Coca-colu, holčička utíká před divočákem a valí super hračky se super funkcemi, bez kterých se přece žádné dítě neobejde. V obchodech se začne linout vánoční hudba, ve městech na náměstích se rozsvítí stromečky a děti mohou napsat svůj dopis Ježíškovi, aspoň doufám, že u nás se Santa Clausovi nepíše. I když ve výzdobě převládá. Když vidím umělé postavy Santa Clause na balkónech s pytlem na zádech, je mi smutno. Mít balkón nebo dům se zahradou, postavil bych šibenici a tam bych ho pověsil na oprátku. Děti by asi morbidní vtip nepochopili a strachovali se o svá přání. Tablet X-Box-One, Wii, notebook, dron. Přání se mění stejně jako doba a technický pokrok. Možná se ani dopis nebo obrázek za okno nedává a někdo přišel s aplikací na chytrý telefon.
Doma se bude uklízet péct cukroví nebo objednávat, kapříci se nechají hromadně a humánně zabít a Češi si v jídelníčku odškrtnou zdravé jídlo - rybu. Ovšem v záplavě salátu a cukroví si zažívání zažije své. Všichni trochu přibereme, jelikož Vánoce se staly svátky obžerství a konzumu, abychom si o týden pro změnu naordinovali nějaké to předsevzetí o zdravějším životním stylu, běhání, fitness apod. V lednu zažívají posilovny vždy boom. Ale řady nových členů záhy prořídnou, protože trenéři neumějí splnit požadavek - potřebuji zhubnout na zadku a stehnech, nejlépe do měsíce a bez větší námahy, jo a pořád chci mlsat a bůček se šesti si taky chci dopřávat. Příště se vykašlete na hubnutí do plavek, ale hubněte pod stromek, udělejte si rezervu, která ve svátky přijde.
Tak šťastné a veselé, ať to znamená cokoliv, užijte si hlavně rodinu a blízké a nestresujte se blbostmi a k dětem přistupujte s trpělivostí, ta masáž z reklam a od kamarádů je obrovská.

Kam dál