kapitola 5 - 2.část

1. prosince 2018 v 15:38 | donPepe |  Mříže - román
Sprcha, tady se to vznešeně jmenuje koupání, ale vana k dispozici není. V soukromém životě nemám preference pokud jde o hygienu. Rozhodoval spíš čas. Navíc ze sprchy vylétnete rychleji, když je potřeba. Ve vaně je člověk zranitelný. Ale pokud jsem potřeboval relax, tak možnost poležet v horké vodě a poslouchat oblíbené písně mládí jsem využil. Zde volba odpadá. Koupání nepracujících je plánováno jednou týdně. Pracující mají sprchy k dispozici každý den na pracovišti. Jinak na umývárnách jsou lavory jako na vojně, dají se naplnit teplou vodou a použít jako menší vanu. Ale pokud jsou zde vcelku a jen pro hubenější. Určitě to bude zakázané, ale jako vše se dá obejít. Otázka hierarchie. Ale mně postačí sprcha a jako kuchař pro noční směnu si ji užiju i v klidu. Ve výkonu trestu budu sbírat jen kladné body, pochvaly a doporučení, pomůže to u soudu k přeřazení do dozoru, kde je více klidu, vycházkový dvůr přes den k dispozici dle chuti, četnější nákupy, balíky i návštěvy. Jako vzorný prvotrestaný vězeň bych mohl mít ještě zkrácený trest. U každého trestu můžete žádat o podmínečné propuštění, někde po polovině trestu, jindy po dvou třetinách. Záleží na charakteru trestu, u násilných platí všeobecně platí ty dvě třetiny. Přesné rozdělení si nepamatuji, ale v místní knihovně bude k nahlédnutí. Vše si musím důkladně rozmyslet. Určitě podmínky splním, doporučení vychovatele získám, ale existuje háček v podobě kurátora, dohledu a faktu, že při jakémkoliv porušení podmínky šup zpátky do lochu. Třeba za špatné přecházení. No, asi ne, ale byla by to příliš výrazná páka pro někoho, kdo bude plánovat nebo provádět pomstu. Zatím není aktuální, problém řešit na pozadí.
Oblékl jsem se do nepříjemného oblečení, vrátil se zpět, kde mě čekala prohlídka mých osobních věcí. K bachařovi Robertovi, sedm jedničce, přibyl zřejmě vychovatel.
"Já jsem vychovatel Modrý."
"Špalek. Číslo 6759. Během mé sprchy se nic vážného nestalo."
"Jestli chcete hned první den strávit na díře, tak jen tak dál."
"Omlouvám se, jen jsem nevěděl, co dál říct, jen jméno a číslo je tak neosobní."
Zachoval jsem opravdu vážnou tvář a díval se zpříma.
"Dobře, tak co tu máme, spoustu zápisníků a psacích potřeb, obálky, dopisní papíry, opravdu hodně známek, knížky, hmm, i učebnice angličtiny..."
"Není pro mě, já mluvím celkem obstojně, ale napadlo mě vést třeba nějaký kroužek angličtiny pro začátečníky, jestli jsou takové věci vůbec možné."
Vychovatel se na mě dlouze zadíval, pak si vyměnil pohled s Robertem, ale nezareagoval.
"Sportovní boty červené, tepláky černé, mikina modrá a černá pletená čepice. Dále tu máme kapesní rádio, to si nechám u sebe, musíte na něj mít povolenku. Předám kolegovi, který vás bude mít na starosti. Tak do týdne ho dostanete zpátky."
"Předem díky."
"Nemáte nějak moc cigaret na to, že kouříte jen občas nebo výjimečně?"
"Tak počítám, že to pokryje mou spotřebu na celý trest. Cigarety se nekazí."
Další výměna pohledů.
"Civilní oblečení tu máme také, modré džíny, kostkovaná košile vínová, modrá zimní bunda. To budete mít ve skladu."
"Zbytek se dozvíte zítra na pohovoru, co s váma a tak."
"Budu se těšit. Jsem možná odsouzený, ale to mi nebrání chovat se slušně a zdvořile."
"Když myslíte. Zítra vám dá vychovatel ještě identifikační průkaz, ten budete mít neustále u sebe, jasný ?"
"Naprosto."
Vychovatel odešel a my pokročili do další místnosti, kde jsem dostal zbytek obleční, mošnu, jídelní nádobí, ručník, utěrku, erární mýdlo, to mě docela překvapilo a nějaké další módní doplňky, abych zapadl. A nejdůležitější věc, stravenku. Což byl lístek skoro jako do kina s označením měsíce a dnů. Asi zde funguje systém odškrtávání, aby si někteří nechodili dvakrát. Podepsal jsem svůj arch skladníkovi, který se zasněně zahleděl na mou zásobu cigaret. Při balení věcí jsem mu nepozorovaně jednu krabku hodil, stav 196. Neměl bych tu hru na na Serváce tak přehánět. Nebo to byl Pankrác, no však to zase budou na svátky dávat. Ale nějaký červený klobouk bych si na vycházku mohl sehnat, nebo aspoň čepici, cylindr mi asi nepovolí. I když co je vycházkovější pokrývka hlavy než cylindr. Aspoň má první úkol pro rodinu nebo advokáta, dle toho s kým se uvidím dřív, určitě advokát.
Celou dobu jsem sledoval ruch ve vysílačce. Posledních dvacet v jídelně, dej tam přípravu, nástup, pusť vršek, poslední parta na áčko z kříže a tak podobně. Pochopil jsem, že sedm nula tomu vevnitř velí, sedm jedna je na áčku, ještě jsem slyšel sedm tři, čtyři a pět. Dvojku ne. To si brzy doplním.
"Sedm tři, já jedna posílám ti toho druhýho na Bé čtyrku."
"Jo, vidím ho."
A viděl, mávl na mě, a já vyrazil se svou koulí na dočasné bydliště. Na ten samý barák zrovna šla jedna skupina odsouzených z večeře. Zvědavé možná i zamilované pohledy, spousta poznámek, z oken výkřiky. Trochu husí kůže, to znám jen z filmů, připravoval se na to, ale zase podléhám atmosféře. Sice je to normální, ale já nejsem normální prototyp vězně. Podle toho musím vystupovat a cítit se. Hned jsem si vzpomněl na film Blázni ve vězení, to jsem se fakt nasmál. Masový vrah Grosberger, který zabil celou svou rodinu a všechny, co jí byli podobný. Na chviličku jsem se usmál. Už s vážnou tváří jsem došel do prvního patra. Bachař odemkl katr, dali jsme se doleva, zase odemčení a hlučná výzva: "Zavolejte mi barákovýho."
Přiběhl postarší svalnatý týpek.
"Tady máte toho druhýho, tak jako vždycky. Ještě jméno."
"Špalek, 6759."
"To si nezapamatuju, ale ty se tu určitě budeš cítit jako doma."
Tenhle bachař komplexy má a lže, moc dobře ví kdo jsem, taky si ho pamatuju. Neurvalec, násilník, dost konfliktů, s měšťákama velký kamarád. Tuším, že se jmenuje Franta, příjmení z paměti nevydoluju. Nezmínil jsem vnitřní kamerový systém v restauraci a na diskotéce, který tam nechal instalovat Norbert. Pro vnitřní potřebu. To jsem chápal. Sběr informací je důležitý, cíle jsme však měli různé. Já spíše ze zvědavosti a formování obrany, on k agresivnímu průniku tam, kam potřeboval. Holky, chlast, drogy, místní honorace, to se vždy něco semele a pak se dá využít. Jo a kamerový systém byl samozřejmě i zde. Kamery mířily na katry, aspoň tady, ale podobné to bude všude. Bylo by dobrý zjistit, jak kvalitní jsou kamery pokud jde o rozlišení, jestli se vše nahrává, kolik lidí sleduje monitory a kolik jich je. Mrtvý úhel by se taky hodil. Třeba už má někdo zmapováno. Je tu zvýšená ostraha a dost prominentních vězňů. Informace se dají vyzvědět nebo koupit. Nejlepší je zdarma zjistit a draze prodat nebo použít ke zjištění dalších informací. To je základ. Základ všeho.
"Tady máš postel, tady skříňku."
"Já jsem nějakej Michal," řekl a podal mi ruku.
"Pepa, dík."
"Za co tu seš?"
"Řekněme za blbost."
"To říká každej."
"Já myslel, že spíš každej je nevinnej."
"To taky."
Byli jsme v místnosti sami, asi součást vstupního rituálu. Před tím jsem na chodbě zahlédl Aleše a vypadal dost zaraženě.
"Tak necháme zdvořilosti. Máš něco na srdci?"
"No, tady musí být každej nějak užitečnej, víš, hochu."
Hochu, hned je jasný, co má za lubem.
"Dobře, a je více způsobů ?"
"Je, můžeš být milý a nebudeš mít problémy..."
"Nebo..."
"Nebo máš něco jinýho nabídnout ?"
"Mám. Ale aby bylo jasno. Můžu poskytnout logistické zabezpečení, ale stejně tak nemám problém s užitím násilí. Asi nakonec prohraju, podle toho, kolik lidí pro ti mně bude stát. Ale pak to bude znamenat nějaký poprask, vyšetřování, nové rozházení po věznici nebo rovnou přemístění. A ty vypadáš jako rozumný člověk, který to má ošéfovaný právě tady a je tu spokojený. Nebo se pletu?"
Další dlouhý pohled.
"A logistický zabezpečení je jako co konkrétně?"
"Pro začátek třeba tohle," dal jsem mu kartón cigaret, stav 186 krabiček.
"Pro začátek dobrý."
"Ale pro jistotu ještě jednou, nemám problém uplatnit sílu, ale zároveň nemám potřebu dělat rozruch a poutat pozornost. Zatím."
"Rozumím."
"Jsem zvyklý si podat ruku, beru to jako dohodu."
"Tady je."
Tvrdý stisk a zase pohled z očí do očí. Stane se to snad denním chlebem ? No, lepší než být milý. Ha, ha. Hlavně že jsme se vyhnuli použití síly.
"Můžu se na něco zeptat?"
"No, jasně,"i při vybalování věcí jsem sledoval Michala a dveře pro případ zvrtnutí situace v můj neprospěch.
"Ty znáš toho velitele, co tě přived?"
"Proč?"
"No, měl jsem ten pocit. Jsem tu už celkem dlouho a pocity jsou důležitý."
"Když už jsme u pocitů, tak já mám pocit, že svěřovat se hned první den, není zrovna moudrý. Ale podali jsme si ruku, tak naznačím. Osobně se neznáme, ale jsme ze stejného města, přibližně stejně starý. A tohle město není zas tak velký a oblíbených míst pro zábavu je omezené množství."
"Ty vole, jestli nechceš pořád někoho srát, tak mluv normálně."
"S tím jsem měl vždycky problém. Na vojně, v práci, v osobním volnu, v rodině a poslední dobou i u výslechu a soudu..."
"A přes držku si kvůli tomu dostal často?"
"Ani ne. Problém je v tom, že každý si to bere osobně. Ale já takhle mluvím pořád. Jo, tak kdybys měl pocit, že machruju, tak to nejni cílený na tvou osobu."
Začal jsem si do skříňky rovnat cigarety.
"Pěkná zásoba, pozor na to, to se hned rozkřikne."
"Jo, je mi jasný. Zámek mám sice kvalitní, ale to tady zřejmě moc neznamená. Jak je to tady, když se odsouzenému něco ztratí, respektive mu to někdo ukradne? Vyšetřuje se to vůbec?"
"Ty máš starosti, co myslíš?"
"Počkej, zamyslím se. Když vezmu v úvahu prostředí a hierarchii, která zde panuje, tak to asi řeší nějakým stylem barákovej. A pravděpodobně se to asi nenahlásí, když ano, dost riskuje a oddělení prevence se tomu věnuje dle toho, jaké má dotyčný informace. Tak že záleží na barákovém, jestli to označí za krádež a podnikne kroky k nápravě."
"Ty vole, ty fakticky mluvíš pořád takhle. Sedíš poprvé, ale informace máš."
"To je asi poznat, že je to první trest."
"Na první pohled ne, ale jak tady spolu kecáme, tak jo."
"Jo, jak tady jsme tak sami, to kdybych musel být milý, tak máme soukromí."
"Přesně tak."
"Nedá mi to, ale nenaser se."
"No, konečně nějaký sprostý slovo."
"Být barákovej na vstupním je docela dobrej šolich."
"Jak jsem říkal, už jsem tu dlouho. Poradil bych si i na normálním oddíle, ale tady je hlavně méně lidí, což mně teď vyhovuje."
"No, vypadáš celkem zachovale, i když životní styl, stravovací návyky a stres nikomu nepřidá. Ale když budou naše vztahy přátelské, poznáš další výhody mé logistické podpory."
"Tak za prvé musíš přestat mluvit v hádankách."
"Sorry. Jak dlouho budu na vstupním oddělení."
"To je různý, někdo tady i zkejsne. Záleží i na vychovateli, ten s tebou bude mluvit zejtra."
"S mým pracovním umístěním nebude problém, půjdu do kuchyně, což je B/6, tak že nebudu mít problém se postarat o lepší stravu pro tebe."
"Na to, že si tady pár hodin, tak si dost fandíš."
"Teda v lochu jsem poprvý, jsem tu chvilku, ale známých jsem viděl už dost na to, abych předpovídal, aspoň částečně, průběh následujících událostí."
"Jasný, to budeš ty."
"Jak já?"
"Něco jsem zaslechl, jseš něco jako jablonecká celebrita. Už chápu. Tys fakt vlastnil hospodu, pořádal party, orgie a tak? To seš tady za nějakej takovej průser?"
"Jo a ne. O důvodů mého pobytu mluvit nechci a nebudu, jelikož je to pryč, stvrzené podáním ruky. Teď se musím soustředit na přítomnost. Budu jako kuchař na B/6 ?"
"Seš prvotrestanej, mohl bys bejt i na C/3. Ale copak," dodal z úsměvem v reakci na mé překvapení, " to je taková novinka. Aby se prvotrestaní moc nezkazili."
"Novinka, sice jsem se o chodu místní věznice dost zjišťoval, ale budu mít čas si doplnit znalosti."
Zase přes mou tvář přeběhl stín pochybností. Co když Michal sbírá informace a předává bachařům ?
A za to ho nechávají v klidu barákovat na vstupním oddělení, kde požívá výhod malého oddílu ?
"Ses ňák zarazil."
"Něco mě napadlo. A teď to vyhodnocuju."
"A co?"
"Ale jen taková maličkost, to víš, moc dojmů. Vraťme se k C/3. Kterej oddíl je výhodnější podle tebe?"
"C/3 je určitě lépe hlídaná, chodí sama na vycházku, na jídlo se nepromísí s ostatníma, je tam víc vychovatelů a pedagogů a podobnejch sraček. Na druhou stranu se dá dobře kšeftovat s bezdrogovkou, těžko říct."
"Jsou tam taky nějaký kuchaři?"
"Myslim, že jo. Ale jinak jsou všichni na tý B/6 a jeden na B/2. Ale pravejch kuchařů je málo, to jsou spíš lidi, co dělaj v kuchyni."
"Můžu nějak ovlivnit, kam mě šoupnou?"
"Nevim, v každém případě o tom rozhodne vychovatel. Tak že třeba ho přesvědčíš. A kam vlastně chceš?"
"No, radši bych asi na tu B/6. Méně lidí, stálejší prostředí, možnost obchodu s dalšími dvěma patry. A taky mě napadá, že na C/3 může panovat větší šikana, protože tam všichni vědí, že každej sedí poprvý, více se tam práská a ty pedagogický sračky musej asi vyhodnocovat pořád nějaký programy."
"No, vidíš, de to."
"Na pohovoru to spíš zkusím přes počet lidí, nějak se to vyvine."
"Koukám, že si potrpíš na kvalitu oblečení."
"Ovlivnit toho můžu dost málo."
"No teď mě omluv, jde koukat na televizi."
"Jo, v pohodě. Já si budu třídit myšlenky, na telku moc nejsem. Kolik nás na pokoji je?"
"Vás, já mám pokoj jinde, méně lidí a více soukromí."
"Víc vědět nepotřebuju. Tak zatím."
Michal odešel na telku. Trvalo ještě pár minut než se přišli mí spolunocležníci.
"Za hoďku je sčíták, tak ať seš na nástupu včas a řádně voháklej."
"Pokusím se. Rozhlasem se to ale vyhlašuje, ne."
"Jo, ale já jsem zástupce barákovýho, tak aby nebyly problémy."
"Nebudou, klídek."
"Prej mám u tebe ňáký cigára."
Tak moje schopnosti se roznesly i bez červeného cylindru. Je čas trochu zabrzdit.
"Myslim, že ne. Pro dnešek je kasička zavřená."
"To jako vážně?"
"Za prvé je slušnost se představit. Já jsem Pepa. Za druhé dost pochybuju, že Michal něco takového nadhodil. Dávám tedy pět bodů za snahu. Co dál ?"
Přistoupil jsem blíže, další dlouhý pohled, zamračení, zpevnění svalů. Zástupce zvažoval své možnosti, hledal podporu v místnosti, kde ale byl už jen Aleš, který se evidentně do ničeho plést nechtěl.
"Tak jo, klídek, snad jsem toho tolik neřek. Si to nech, hamoune."
"Nejsem hamoun, umím se rozdělit, ale stále jsem neslyšel jméno."
"Roman."
"Co podání rukou, slušnost a respekt."
Váhavě podal leklou rybu, nacházel s v defenzivě.
"Vidíš, že to jde. A teď ti na přivítanou věnuji tuto načatou krabku, ale nezvykej si. Na."
Vypadal zmateně, ale celkem šťastně. Žádnej drsňák. Stav 185.
"A teď mě omluv, mám nějakou práci, ale nástup na sčíták mně připomenout můžeš. Tak zatím."
Aleš mě sledoval. Ale nic nakonec neřekl. Každý svého štěstí strůjcem, nemůžu řešit vše. Potřebuji se rozkoukat, vstřebat dojmy, připravit si argumenty na pohovor. Jako kdybych se hlásil na konkurz.
Svým způsobem. Tak jaký oddíl? Asi B/6 ostatně jsem s tím počítal. Hlavní důvod je méně lidí. Navíc z béčka je lépe vidět na bránu, C/3 je schovaná. Na béčku více pracujících, více obchodů. Hlavně dílny kvůli nářadí a údržbě všeho možnýho a skladníci. Jako na vojně nejdůležitější obory kromě kuchařů. Tak volbu máme, teď přesvědčit vychovatele. Snad ta možnost existuje. Snad to nebude známý z hospody nebo zhrzený přítel či manžel. Ať to je někdo neznámý. Nebo třeba někdo, komu jsem pomohl. Vždyť takových lidí je spousta. I spolužák by bodnul. Na základce jsem byl hodnej. Na srazech panuje vždy dobrá atmosféra, dost placení vždy zbylo na mě. Z hotelový školy tady vychovatele asi nikdo nedělá. Ale v kuchyni můžu někoho potkat.
Skočím si na záchod s trojvrstvým papírem s sebou a zamknout skříňku.
 

kapitola 5 - 1.část

1. prosince 2018 v 15:35 | donPepe |  Mříže - román
Kapitola 5

Pratner a Dobrý se opravdu činili. Ve vazbě jsem strávil tři týdny a proběhlo zrychlené řízení. Pokuta dvě stě padesát tisíc a prosadil jsem si i tři roky, tři měsíce a tři dny. Soudce snad i pobavil můj proslov o symbolismu čísla tři. Herecký výkon číslo jedna. Byl jsem nervózní z přítomnosti rodičů, ale vypadali celkem v pohodě. K tomu přispěl i pan Dobrý, vždy se musím usmát, když si řeknu jeho jméno. Pokuta bude uhrazena z osobního účtu, na který už přišla platba za prodaný vůz. Pár desítek tisíc za obhajobu a další služby, které budu případně potřebovat. Podle původních propočtů by i zůstatek na účtě měl stačit na hrazení nájmu. Pronajmout byt mě sice taky napadlo, ale nikomu tak nevěřím, písemnosti a vše osobní si vzala máma. Při kratičkém setkání jsme se dohodli, že mi tam pořídí květiny a bude je jezdit zalévat, utře prach, koukne se, jestli nedošlo k nějaké poruše na zařízení. Tak bude mít pocit, že se o mě stará. Na návštěvu se těším, nechám jí vypravovat o domácnosti, králících, drůbeži, vnoučatech v libovolném pořadí. Ségře bude celkem jedno, kde jsem, švagrovi budou určitě chybět naše občasné výlety za dobrodružstvím. A nakonec se v síni mihl i Petr. Naše pohledy se setkali jen na vteřinu. Viděl jsem tam lítost, vysvětlení, že Norbert jednal za jeho zády, podporu, o kterou si stačí říct? Nebo jen přání, aby to tak bylo. Málo vjemů na správné zhodnocení. Pravda možná zůstane skryta. V podstatě je to jedno. Z nastolené cesty necuknu. Nesmím se ohlížet za minulostí, za tím hezkým, je to jen minulost, uzavřeno. V podstatě je to grázl, já se stanu grázlem, abych se vypořádal s grázlama. Zamotaná věta. Už asi blbnu.
Umístění do Rýnovic vzhledem k blízkosti rodičů a jejich vlivu na mou nápravu klaplo. Opět pochvala pro advokáta a státního zástupce, který se neodvolal. Nejsem si ale jistý, jestli mě rád uvidí i příště. Nic osobního, hektický měsíc v hektické době. Na Tamaru jsem nemyslel, aspoň ve dne, kdy mám mozek pod kontrolou. Ve snech jsem se s ní miloval každou noc. To je asi zatím největší problém, který mi fakticky vadí. Ale čas to zlepší, musí. Jde o zvyk.
Tohle všechno se mi honilo hlavou na mé cestě na novou adresu. V osobních věcech spousta psacích potřeb, bloky, knížky včetně oblíbených Mikulášových patálií. Stále mě rozesmějou, připomínají dětství. Kvalitní sportovní hodinky a malé kapesní rádio. To bude zatím zabaveno, musí se vypracovat povolenka. Tak mě napadá, že by šikovný elektrotechnik do rádia určitě zvládl zabudovat základní desku mobilního telefonu a skrytou klávesnici. Ještě se k tomu vrátíme. Dále kvalitní spodní prádlo a termoprádlo, aby se lépe chodilo v sintru, hnusných tesilových kalhotách, košili a blůze. Vršek by ještě šel, ale ty kalhoty, zřejmě součást trestu. Pokud jde o oblečení vězňů, tak doba nepokročila. Jak na vojně na vycházce, materiál je stejnej, barva jiná. Na vycházku lze mít sportovní oblečení, na nástupy sintr. Má volba padla na červené sportovní boty značky Nike, černé tepláky, tmavěmodrá mikina s kapucí a řerná pletená čepice, máme zimu. Asi budu trávit na pracovišti hodně času, kuchaři jsou oblečeni stejně na svobodě i za mřížemi. A nakonec momentálně nejdůležitější zboží, dvacet kartónů cigaret z velbloudem. Ještě červenej klobouk a bude to jako ve třech veteránech.
Konec cesty, která nebyla dlouhá i když jsem se vezl dálkovou eskortou. To je takovej autobus, kterej rozváží vězně po celé republice. Naštěstí z liberecké vazební věznice je to kousek do jabloneckých Rýnovic. Jinak tam bylo pár kluků, kteří jeli až z Moravy, někteří pojedou až do Prahy, co jsem za tu chvilku pochytil, nebylo moc času.
"Tak vystupovat."
"Špalek."
"Zde."
"Číslo?"
"6759."
"Novotný."
"Zde."
"Číslo?"
"4836."
"Borowiak."
"Tu."
"Návrat polského syna. Číslo?"
"3697."
Stáli jsme před autobusem s fialovým pruhem, na ochozu brány bachař s brokovnicí, mezi vnější a vnitřní bránou několik bachařů a psovod se psem. Předali si dokumentaci, vyměnili si pár poznámek. Mimochodem, bachař na ochozu by těžko mohl střílet, když jsem tam stáli pohromadě, stejně tak vypustit psa by šlo těžko, nikdy nevíte, po kom vystartuje. Jen psychologický efekt. Ale utíkat se nebude.
"Tak jdeme, už se vás tu nemůžou dočkat."
Uvnitř věznice se zbraně nenosí. Dokonce jsem slyšel historku, že když tady byli na návštěvě američtí bachaři, tak při zjištění, že zbraň musí nechat na bráně, dovnitř ani nešli. Jestli je to pravda, kdo ví ? K dispozici je kasr a obušek. Dorozumívají se vysílačkou pomocí volacích znaků, které se nemění. Strážní venku a dozorci vevnitř mají jinou frekvenci, na operačním středisku je jeden velitel směny a dva zástupci. Neplechu je dobré plánovat na dobu, kdy se mění stráže na boudách a vevnitř se jede jídlo. To v podstatě není žádná volná síla, zejména odpoledne a o víkendech, kdy má personál spoustu práce s návštěvami. Na patře je hlavní katr, za ním dva další, které rozdělují patro na dvě oddělení, jedno je vždy menší. Stejné uspořádání jsme měli na vojně, včetně těch katrů, které se ovšem zamykaly jen občas. Jsou tu tři hlavní budovy, jídelna a kuchyně, dílny, pracovní haly a díra s ošetřovnou. Na díře se plní vnitřní kázeňské tresty, nahoře je pak menší oddělení zvýšené ostrahy, tzv. D. Z druhé strany je vstup na ošetřovnu, vnitřně to spojené není. Baráky jsou označeny A ,B , C. Na áčku jsou hlavně školáci. Ano, je tu několik studijních oborů. Na béčku jsou hlavně pracující a v přízemí je oddělení dozoru, které má svůj vycházkový dvůr. Tam bych mohl přejít po uplynutí třetiny trestu. Jako vězeň budu vzorný, neměl by být problém. A pak tu máme barák céčko, kde dole je krizovka, kde se schovávají ti vězni, co jsou psychicky na dně, nebo někoho práskli a ještě se nedořešilo a bezdrogovka, kde se léčí závisláci. Kdo tomu věří, ať tam běží. V každém případě živná půda pro obchod s léky a drogami. Ve dvou zbývajících patrech je ještě tzv. výstupní oddělení pro pár vyvolených, kteří se připravují na žití v normálu a oddíly plné nepracujících, věčně se flákajících pobudů. Z popisu nejhorší barák, kde bílá barva kůže je spíše výjimkou. Zatím zevrubný popis věznice, který mám od Michala, s kterým se možná brzo shledám. Sympatický mi nebyl, ale rad a informací jsem si koupil dost. Ještě jsem zapomněl na prádelnu, kde pracují odsouzení. A dílny jsou též oddělené dalším plotem. Na všech pracovištích dochází k čilému obchodování mezi odsouzenými, kterého se občas zúčastní i civilní zaměstnanci nebo bachaři. Na každém pracovišti probíhají sčítáky každou hodinu, alespoň by měly. Bachaři se moc nemění pokud jde o pracoviště, dílny, prádelna a haly obstarávají spíše zasloužilí příslušníci. Slouží jen přes den. Jinak se směny střídají ve dvanáctihodinových směnách, střídají se zhruba v šest hodin, následuje předávání služby, vystřídání stráží. V jednotlivých směnách dost často platí, stejný barák - stejný příslušník. Narušují to pracovní neschopnosti a dovolené. Všechny informace si ověřím, doplním zanalyzuji. Teď míříme na áčko k lékařské prohlídce a do skladu a pak bychom měli jít na bé čtyřku, vstupní oddělení. Já teda určitě, kolegové se možná vrací od soudu a vrátí se na svůj oddíl. A oddíly se značí písmeno, číslo jedna až šest, od přízemí po třetí patro. A jedna rozlohou menší budova sousedící s vycházkovým dvorem u oddělení dozoru - cáchovna, zde se cáchují odsouzení z menších pracovišť, někdy kuchaři a venkovní čety, sídlí tu knihovna a scházejí se tu různé pobožnosti, tak že další část místního tržiště věcí a informací.
"Tak deme, deme. Nestát, nelelkovat, dělat."
Ještě chybí Kubo, Anče, hajnej. Zabírám si hajnýho.
Zavřeli nás do jedné místnosti s pokynem čekat. Asi než se všichni sejdou. Doktor, možná nějaká sestra, dohlížející bachař a tak dále. Je čas navazovat vztahy.
"Jak dlouho nás tu nechaj čekat?"
Novotný vypadal nejistě až vyděšeně, věk něco málo přes dvacet let.
"Tu se ptaš mně?"
"Kohokoliv, kdo je schopný odpovědět."
"Jesteš novy a hledaš ochranu?"
"Ani ne, spíš sbírám informace. Čím více správných informací, tím lepší pozice."
"Pán chytry, to tutaj ti nepomože."
"Nech pan mně něněrvuje, pokažu panu."
"To ma byt po polski?"
"Proše pana, ja bardzo dobře rozumjem po polski. Ne tak dobře rozmavjam."
Novotný nás jen sledoval.
"Bardzo dobře, kotenku."
"Nejestem kotenek. Ale radši česky. Tady máte na uvítanou," a každému jsem dal krabičku cigaret.
Borowiak přimhouřil oči, pousmál se a vzal si ji. Novotný jen zíral a nevěděl, jak reagovat. Ruku s krabičkou jsem nestáhl, tak i on po chvilce ji vzal.
"Díky."
"Jinak já jsem Pepa."
"Aleš."
"Andrzej."
"Těší mě pánové. A teď, Aleši s tebou si budu mít čas popovídat na B/4, tak si pokecám tady s Andrzejem, protože si myslím, že pojedou podle abecedy, navíc se vrací, tak že bez prohlídky a rovnou na barák. Někam na céčko ?"
"Ty nejesteš novy. Ale neznam tě."
"Ale klidně ti to řeknu, jestem novy, ale informace jsou můj obor."
"Ale jen to tutaj nestači."
"Ja viem, tež umjem bardzo dobře přigotovjať jedzenie. Nevzpomenu si, jak se řekne vařit, slovíčka mi občas vypadávají. A to platí všude, dobrý kuchař se má všude dobře, na vojně, na lodi a myslím, že to bude platit i v base."
"To jest pravda, ale ty nějesteš Polak."
"Ne, první kontakt s Polštinou jsem měl jako malé dítě, no sledoval jsem vaši televizi, která se tady dala chytat, v těch osmdesátých letech super filmy, seriály a písničky. Přebuje dvujky, super věc, i Čtery pancerni i pes jsem sledoval v originále a Sexmise super komedie. A pak jsem si rozvinul polštinu i přes ženy a vaření, vaše kuchyně je v něčem výborná. Ryby, zelenina, domácí uzeniny, bigos, sernik. Asi tak."
"A ty benděš v kuchni?"
"Zaručit to nemůžu, ale s mým životopisem je to dost pravděpodobné. Může se hodit, že. Na nějakou domácí baštu. A třeba i na něco jiného."
"A to?"
"Nějaké polské cigarety, nebo jiné zboží, noviny, časopisy. Ja viem, že vy patrioti, na rozdíl od nás Čechů. Jest tak, proše pana ?"
"Tak jest."
"Kde tedy hlavně operuješ? A nejestem policiant."
"Vracim se na C/6, tam jest naša ekipa gluvna."
"Rozumiem. A předpokládám, že chodíte na bohoslužby, kde se směňuje zboží na ostatní baráky. Tak že si můžeme být užiteční. Budeme v kontaktu. Jako kuchař bych měl být na B/6, tak po roce si zažádám o dozor na B/1. A snad to vyjde."
"Vždy to nefuguje tak, jak chceš. Stači rvačka, úraz, intrik a jesteš ve Valdicích."
"Pravda, když chceš rozesmát Boha, svěř mu své plány. Ale každý má svůj systém přežití. Já jako ateista mám svůj. A tady ještě jedna krabka na rozloučenou, odhaduji, že v hierarchii své ekipy jesteš naguře. Tak …."
"Tak Bartowiak, vracíme se domů. Doufám, že si dostal nášup u soudu."
A prozatím moje spojka na Poláky zmizela.
"A co ty, Aleši, za co tu seš?"
"Já ochranu nepotřebuju, já tu mám dost známejch. Patřim do gangu, kradem auta."
"Já ti vyvracet nebudu, ale nemyslím si, že bys měl bejt takhle sdílnej a navíc lhát, tady se to provalí. Bude tady někdo, kdo tě zná. Asi je lepší mít nějakou drsnou legendu. Dělej, jak myslíš. Tipnul bych to tak na vykrádání aut, možná kvůli drogám nebo hraní, nebo že si žil na ulici, protože rodičům s tebou došla trpělivost. Ne, nechci to vědět, nereaguj. V klidu si popřemýšlej a zapracuj na tom. A teď mě omluv, jdu si třídit myšlenky, stejně budeš za chvíli na řadě. Určitě jedou dle abecedy, takový univerzální systém."
Měl jsem pravdu, ani za pět minut se opět otevřely dveře, příslušník zahlásil jméno, dveře se zavřely a já zůstal osamocen se svou koulí. Naštěstí je s koulí z deky, oblečení a osobních věcí. Doba naštěstí pokročila a železné koule a řetězy už se nenosí, i když někomu bych jí přál.
Něco v podvědomí mě zlobí, nějaký obraz z teďka. Sakra, sakra, co to je? Známá tvář, známá tvář. Jo, ten bachař, co odsud vodí. Znám ho, znám ho. Další věc, přeci jen můj podnik byl celkem vyhlášený, i když jako šéfkuchař jsem se každému neukazoval. Ovšem pařby pak na diskotéce, jak se tehdá říkávalo, to už je jiná. Asi tady bude zaměstnáno dost lidí, pro které jsem vařil ať už na Baště, nebo u mě v Bakla-jeanu. Známých z nočního života tu může být až hanba. Vždy jsem byl celkem přátelský, tak snad bude v pohodě. Jen pasáci mě neměli rádi, jak už jsem uváděl. Pár žárlivých hochů, kterým jsem přebral holku a nebo prostý závistivci, které sere úspěch jiných. Pro někoho jsem mohl být arogantní blb, který si užívá a utrácí prachy, které si nezaslouží.
Zpátky k bachaříkovi, taky slovo. Toho jsem vídal na diskotékách určitě, myslím že je tak o rok mladší, jmenuje se Robert Novák, ne Nováček. Holku jsem mu nepřebral, a mám dojem, že jednou jsem jeho a nějakou partu i zval na panáky. To jsem dělal vůbec často, když se blížila ranní hodina zavírací, tzv. ranní panák pro ty, co vydrželi.
Jde o to, jak se tito lidé budou chovat nyní. Přejdou to a budou dělat, že se neznáme? Koukání jiným směrem asi moc nepůjde. V každém případě počkám na jejich reakci, sám nebudu nic připomínat a pak se uvidí. Nic geniálního. Slabší chvilku si taky musím přece vybrat.
Teď nejsem nadšený z čekání, potřebuji nějakou akci. Tak tři krabičky jsem už rozdal, 197 zbývá. Může mi to někdo ukrást? Řeší to vůbec někdo? Oficiálně asi oddělení prevence, ale nepředpokládám, že by vzájemné okrádání vězňů by někoho zajímalo. Takhle někoho napráskat, že má telefon, pašuje drogy, uplatil vychovatele. To snad půjde všechno mimo mě. Klíček a kvalitní zámek mám. A vůbec, rozházet si kuchaře, to by mohl jen blázen. Navíc se chystám tahat za všechny možný nitky. Až budu pracovat pro barákovýho, ani si nevšimne, že on pracuje pro mě. Manipulace a zase manipulace. I když koncentrace zkušených manipulátorů, psychopatů, sociopatů tu bude značná.
Tak dělej, kde jsi Roberte, už mě to tu neba.
Bohužel telepatie nefungovala, nudil jsem se dalších dvacet minut, na hodinky jsem se podíval jen jednou. Stálo mě to hodně přemáhání, ale jde o trénink a zároveň odhadovat čas bez hodinek, věnoval jsem tomu čas už na vazbě. Shlédnout čas, rozjímat, číst, počítat a pak odhadnout, kolik hodin a minut uběhlo. Čím delší časový úsek, tím nepřesnější odhad, ale do dvou hodin jsem se rozcházel nejdéle o patnáct minut. Jde i o sebekázeň překonat pokušení kouknout se na hodinky.
"Špalek."
"6759," žádný rozžhavený cejch, dík za pokrok.
Robert se díval do papíru a vyloženě se vyhýbal očnímu kontaktu. Pamatuje si, je mu to trapný, zároveň nemá nutkání ponižovat. Že by normální člověk se špatnou volbou povolání? Neukvapujme se, v prostředí věznic se uvolňují traumata a komplexy daleko horším způsobem než venku. Venku, pro mě nyní abstraktní pojem. S vojnou se nedá srovnat, každou chvíli vycházka, hospoda a sex, opušťáky, hospoda a sex. Jak jednotvárné. Ha, ha, tady si sexu třeba taky užiju, až mě bude všechno bolet. Ne, tak daleko to nezajde. Jsem dost silný a vlivný, abych se ubránil. Jen se utěšuj, vole. Jestli by někdo zorganizoval cílené sexuální násilí na mou osobu, zřejmě bych podlehl. Následovat by muselo pomsta, přeložení a další trest. Celý můj plán by se zbortil, někdo jiný by si mnul ruce.
Žádný kroky proti bývalým kumpánům jsem nepodnikl, mír prostě platí.
"Odložte si."
Další pecka, nejen že jsem poznal doktora, který v čase mého sportování dělal lékařské prohlídky, ale zdravotní sestřička Jana Klobouková, aspoň za svobodna. Je to tak deset let, kdy se tradičně zvrhla diskotéka a pokračovala u mě v bytě. Sestry Kloboukovi, Jana a Dana. No jo, vlastně to může být i ta starší Dana. Byly si hodně podobné a na barvu vlasů se spoléhat nemůžu. Zásadní otázka. Proč ? S Janou jsem totiž chodil a oproti svým zvyklostem, jsem jí měl rád. Možná byla ta pravá ? Vzhledem k dalším událostem asi ne. Jmenovky tu nemají, vlastně se divím, že tu dělají ženy, ale zřejmě funguje nedostatek zdravotních bratrů. Kolik muklů asi o ní nebo o kolegyních sní. Všichni. Ale zpátky ke vzpomínce. Sestry Kloboukovy uměly zapařit. Jana úspěšně zakončila zdrávku, Dana už někde dělala. Velkolepá oslava a nepoučen tím, kolik vztahů mi zkazila konzumace alkoholu jsem dopustil, aby sesterská řevnivost posilněná právě alkoholem způsobila švédskou trojku. Ulítlí i na mě. Všechny detaily si nepamatuji, holky se mezi sebou nelíbaly ani nijak nedotýkaly, což bylo jedině dobře. Divnější ráno jsem asi nezažil. Probudili jsme se skoro současně, jak zjistily, co se vlastně v noci semlelo, každá hledala své díly oblečení, provinilé a kradmé pohledy. Já byl zmaten. Kvůli noci, z které si pamatuju jen pár záběrů jsem rozbil super vztah. Po dlouhé době jsem používal větu: mám tě rád. Argument proč ne, mladí jsme jen jednou a má se zkusit vše, mě neutěšoval. Na druhou stranu by mě zajímalo, jestli je ještě někdo měl najednou. Dana pak pronesla větu o tom, že tohle se teda nikdo nesmí dovědět. Jana smutně mlčela, Danu probodávala pohledem. Já slíbil, že budu mlčet jako hrob. Moc jsem je nepřesvědčil, ale já sliby plním. Kdybych byl členem dnešní generace, celé bych to nafotil a umístil na internet. Jo, sociální sítě začínají být opravdu fenomén, do čeho se ještě rozvinou za mé nepřítomnosti. Tady mi vlak ujede. Ne, neudělal bych to, slíbil jsem přece mlčenlivost. Ale kdyby souhlasily … V každém případě jsme se rozešli a prakticky od té doby jsem je vídal zřídka a z dálky.
Cévní systém mi funguje výborně, jelikož v penisu jsou nejužší cévy, daleko užší než u srdce a k prokrvení mého penisu došlo opravdu snadno. Zatím mi reklamy na zlepšení a zkvalitnění erekce přijdou směšné. Jen houšť. Ovšem vzhledem k probíhající prohlídce krajně nevhodné. Zhluboka dýchat a vyčistit si hlavu. Nebyl jsem jediný, Jana nebo Dana, ne, bude to Jana, trochu zrudla a dívala se do země.
"Nějaké obtíže?"
"Ne, cévní systém v pořádku, srdce jako zvon, plíce fungují, játra a ledviny v pořádku, žádné úrazy, zažívací systém bez obtíží."
Doktor se pousmál:" A co hlava, funguje dobře ?"
"Nemůžu si stěžovat."
"Řekněte á ..."
"Aááá."
"V pořádku. Teď dýchejte... zhluboka.... a teď nedýchat... "
Mezitím jsem se uklidnil a erekce ustoupila.
"Udělejte pár dřepů... předklonit ..."
Skoro jak zdravotní prohlídka v oddíle.
"Kouříte ?"
"Výjimečně," zalhal jsem vzhledem k zásobám, aby bachařům nebylo divný, nač tolik kuřiva.
"A alkohol taky jen výjimečně..."
"Tak to jste tady správně."
"Můžete se obléknout."
"Vlastně bych měl jeden dotaz."
"Poslouchám."
"Nějaké doplňky stravy, vitamíny a podobně si můžu objednat na u vás, na předpis nebo nějaká jiná možnost?"
"Pojišťovna nic takového nehradí. Tak je otázka vašeho konta."
"To nebude problém, jen se ptám jak ten systém funguje, pochybuji, že by takové věci mohly být třeba v balíku."
"To opravdu ne. Objednáte se k doktorovi, sdělíte mi své potřeby a já zvážím, jestli je to v pořádku, vypíšu recept, a když bude na vašem kontě dostatečné krytí, objednám a předám."
"Děkuji za informace. A ještě snad jedna věc, mám nízký tlak. Mohl bych poprosit o změření."
"To pro vás budeme moct udělat. Sestři. Změřte pánovi tlak."
Robert se do hovoru nezapojoval, teď mě ale sledoval, snad kdybych chtěl obtěžovat sestru Janu.
Při sedání na židli jsem čekal, až se naše pohledy setkají, mrkl jsem a prstem naznačil mlčení. Robert si gesta nevšiml, protože zrovna do vysílačky mluvil o tom, že sedm jednička dělá posledního. Jana se usmála. Zvláštně, zasněně, nostalgicky. Ne, jen má představivost si hraje s realitou.
"Tak co?"
"Sedmdesát na sto."
"No, to máte dobrou rezervu, na nízký tlak prášky nejsou."
"Já vím, už můj obvodní lékař mi říkal, že se můžu rozčilovat dle libosti, kávu a klidně panáček po ránu na srovnání."
"Tady vám můžu doporučit jen kávu."
"Budu si pamatovat, jen jestli mají dobrou brazilskou kávu."
"Tak to by stačilo, díky doktore, sestři. Dneska vše a my jdem."
"Nashle. A co teď?"
"Dáte si sprchu, nafasujete u skladníka věci, podepíšete inventář, já prohlídnu vaše osobní věci a půjdete na barák. "
"No nemyslel jsem si to."

kapitola 4

25. listopadu 2018 v 11:11 | donPepe |  Mříže - román

Kapitola 4

Budíček v šest, hygienu nemáte kde provést, na záchod fronta dle postavení a zásluh, k snídani kolečko salámu, kus chleba, tzv. bílá káva neurčitého složení, čaj a jablko, to asi jediné mělo svou hodnotu. Jsem zvědavý na sortiment v kantýně, ceny budou určitě vyšší, zřejmě dobrý šolich pro provozovatele, pravděpodobně bývalého příslušníka nebo rodinná vazba. Osvědčený model. Kantýna by měla probíhat dnes po obědě. Hned ráno by měl přijít Pratner, pak se něco doučím o výkonu trestu, oběd, kantýna, další výuka, to by šlo.
"Tak nezapomeň, Camelky mám nejradši."
"Jasný pane učiteli."
Měl jsem pocit, že atmosféra na světnici se uklidnila, ostatní kvitovali, že je kápo zaneprázdněn. Tady se ale angažovat ve vztazích moc nechci, jen rychle získat co nejvíce informací a tradá k soudu a do výkonu trestu.
"Tak Špalek nástup, máš tu advokáta."
Jde to rychleji, než jsem myslel, ale Pratner není můj advokát, ale státní zástupce: "A jak se jmenuje?"
"To fakticky nevim, já vás mám jen přivíst na výslechovku, tak deme."
První ráno a hned překvapení. Tak vzhůru za dobrodružstvím. Dostal jsem pouta, jo až pojedu k soudu, tak dostanu medvěda, což jsou pouta protáhlé přes řemen kolem masu řetězem nebo spíš řetízkem až k nohám. To bude pakárna. Procházeli jsme barákem, došli k dalšímu katru, to znám i z vojny, mimochodem novější kasárna jsou stavěna úplně stejně jako novější kriminály. Zřejmě stejný architekt. Tam si mě beze slov převzali další dva příslušníci, což vypadalo nezvykle. Zaryté mlčení a výměna pohledů při předání, pro mě nic pozitivního. Vešli jsme do výslechovky, odemčení pout na jedné ruce, smýknutí směrem k radiátoru a zacvaknutí, v jednom filmu jsem to viděl.
"Teď se bude dít jako co ? Vylákán k výslechu pod falešnou záminkou ke hře na hodnýho a zlýho nebo budete voba zlý?"
"Nic osobního, ale jinak jsme oba zlí."
Odešli. Chvíle napjatého ticha, jediným logickým vysvětlením je Norbert. No, snad se za chvíli dozvím, jelikož pozice, kterou zaujímám, není vůbec pohodlná. Vida, tamhle v rohu je kamera, tak že asi nefunguje, nebo u monitorů sedí spřízněná duše a nebo nikdo. Vlastně je to jedno, ale musím něčím zaměstnat mozek. Naštěstí jsem čekal jen pár minut, než se otevřely dveře a zjevil se, slavnostní virbl, Norbert.
"Že jsem si to hned myslel."
"Co to zase jako má bejt, vole?"
"Nefunguje nebo máš lidi všude ?"
"Není to jedno ?"
"Je, jen sbírám informace."
"Co to zase vyvádíš, takhle to vůbec nemá bejt."
"Znáš mě, čestný muž, provedl jsem hloupost, přiznal se a kaju se. Protokol si snad četl."
"Samozřejmě, máš štěstí, že jsem nebyl na příjmu, jinak bys byl ještě na cépézetce."
"A proč sis myslel, že to půjde podle tebe?"
"No, myslel jsem, že seš prostě rozumnej. Tohle fakt není dobrý."
"Já bych to nezatracoval, teď čekám, že bude zrychlený řízení a tak tři roky natvrdo."
"A proč, kurva ? To jako myslíš, že to je konec ? Nevim, co máš za lubem, ale ukousnul sis velký sousto, zadusíš se."
"Hele, tak na rovinu. Připravil si boudu, já si vybral jinou cestu. Tím to pro mě končí. Ber to tak, že si mi dal za vyučenou a já teď budu hnít v base."
"To ti jako mám sežrat ?"
"Je to tak, a co Petr ? Posvětil to?"
"Dal mi volnou ruku."
"To asi nevěděl, co dělá."
"Tak jak dál, co bude ?"
"Já svoje řekl, opakuju se, znáš mě. Můžu ti klidně slíbit, že se k tomu vracet nebudu, o důvodu sporu s nikým mluvit nebudu, ty nebudeš zase mluvit o mě a nebudeš na mě posílat nějaký nohsledy."
"To jako vážně?"
"Jo volnou ruku na to, ale nečekej, že budem kamarádi jako dřív."
"To sme už chvíli stejně nebyli."
"Dohodnuto, zde má ruka v krkolomné pozici, za chvíli mi přijde státní zástupce, tak bych se chtěl dát do gala."
Podal mi ruku a řekl:"Tak že mír, já se stáhnu, ty budeš mlčet."
"Já to ani jinak neumím, odemkneš mě?"
"To musíš počkat na klíčníka."
"Co ta kamera, jen tak ze zvědavosti ?"
"Nahlášená porucha, tady furt něco nefunguje, dle potřeby. Jak se znáš s Pratnerem ?"
"Řeklo se mír a ruce to ztvrdily. Bez komentáře."
"Fajn, tak zatím, kdybys něco potřeboval, můžu ztratit slovo."
"Dík, já se nějak protluču."
"Nemáš ani ponětí, do čeho lezeš."
"To úděl nás bláhových, tak zatím a pozdravuj. Jo a co Tamara, nastrčená ?"
"Jak jsi řekl, mír."
"Jasný, tak zdar a sílu."
"To budeš potřebovat spíš ty, vole."
Tak to bychom měli. Jestli bude celá vazba plná rychlých zážitků, tak to uteče. Kdyby to bylo poslední dějství našeho osudu, dopadlo dobře. Ale Norbert se tak snadno nevzdá kontroly, ještě uvidíme co Petr, staví se tady? Spíše ne, možná později při výkonu trestu odnětí svobody, jak se správně říká. Tak kdepak ty dva poskoky, mohli by mě odpoutat, snad brzy dorazí Pratner. Mám mnoho dotazů a instrukcí. Naši už vědí, to je asi největší problém. Jinak mně na názorech lidí nezáleží. Jako bych slyšel:"Já to hned říkal, průserář, to nemohlo jinak skončit, kdyby si našel poctivou práci..." A máma:"Chudák, to je určitě omyl, to ty kamarádi, mně se nikdy nelíbili...."
Hlavně aby se moc nestresovali, táta bude asi v pohodě celkem, ale mám strach o mámu, aby si to moc nebrala. Toho hovoru se bojím nejvíc, ale je dost času na taktickou přípravu. Musím hlavně vypadat dobře, nechat ji nějaké pokyny a starost pokud jde o můj byt a zapůsobit na ostatní členy rodiny, aby jí rozptylovali návštěvami, výlety a tak.
"Tak deme na celu"
"Inu dobrá, možná za chvíli po mně bude zase sháňka."
"A co jako, tady není hotel, vše má svůj čas, neznamená, že si někdo vzpomene a my vyskočíme a jdeme."
"Tak jsem to nemyslel, třeba by stačilo, jen odpoutat, zamknout dveře, já bych tu počkal, v podstatě i vám ušetřím pár kroků. Ale nechci se vměšovat, jen v rámci úsporných opatření, ve vší slušnosti ..."
"Ukecanej, to sedí. A když nikdo nedorazí? Tak jak?"
"Tak tomu dejte třeba hodinu, jak jste sám říkal, že se hned někam neběží, obviněný čeká, tak budu čekat, ostatně si aspoň zvyknu."
"Dobře, hodina, buď advokát nebo zpátky na oběd."
"To mně připomnělo, jde si posílat oběd odněkud ?"
"Nejsi v seriálu, můžeš si dokoupit v kantýně nějaký věci, ale menu tady nedonášíme."
"Škoda, ani na lékařské doporučení kvůli zdravotní anamnéze ?"
"To dejte si na něj pozor a moc se s ním nevybavujte, dává smysl."
"Beru zpátky, počkám na někoho jiného."
Starší mě odpoutal a oba odešli. Vlastně mluvil jen ten starší. Jen tak pro sebe si budu muset zjistit jména a trochu těch podrobností. No, vše bude celkem trénink na makovici, zapamatovat si tolik detailů. Budu muset si nějaké údaje zamaskovat v písemnostech. Deníček bude vypadat blbě, tak že koncepty dopisů, ty snad nepodléhají kontrole. Tak že skříňky jako na vojně, zámky. To je vlastně k smíchu, ve vězení asi zámky moc nepomůžou. Ostatně ani na vojně to nepomáhalo. Tak že na pracovišti nechávat podstatnější informace ? Nechám to až na místě. Základem správné analýzy je dostatek správných informací. Ještě ani nejsem odsouzený a už plánuji úschovu kompromitujících materiálů. Ale asi kódování v dopisech bude nejlepší. Nepředpokládám, že by v personálu věznic byli mimořádně inteligentní lidé. Vůbec taková práce se dělá kvůli jistotě výplaty, poslouchají se rozkazy, v klidu v davu vegetuje, tu a tam si možná přilepší při nějaký černotě. Stabilní zaměstnání kvůli hypotéce a je to méně náročné než u policie, kde přeci jen musejí být trošku aktivnější a samostatnější, aspoň na určitých pozicích. V Rýnovicích čeká brutální průzkum na všechny směry. Už zase přemýšlím příliš dopředu, ale ke všemu se přiznám, spolupracuji a mám blízko rodinu, budu se aktivně zapojovat do své nápravy, velmi toho lituji a další bla, bla. I na to mám dost času.
Vlastně ani moc neznám strukturu velení, už vím, že jsou nějaké směny, tak že se dá dost předpokládat, kdo kdy slouží. V době dovolených více změn, méně personálu.
Asi je výhodné pracovat třeba v kuchyni, ve skladu, na různých pracovištích jako vedoucí a nebo ve škole jako učitelé jako v Rýnovicích, jak si pamatuji z exkurze. Za lepší peníze a méně nasazení. Vězni ve svém zájmu musí poslouchat na pracovišti, ve škole se žádné zázraky neočekávají. I doktoři vlastně mají svou klientelu jistou a nemusejí se s ní mazat. Když člověk překousne, s kým se musí stýkat, vydělá si více, než na stejné pozici někde jinde díky příplatkům za prostředí. Pro průměrného pracujícího, který chce mít jistotu příjmu, ideální řešení. Že mě to nenapadlo dříve. Ne, dělám si srandu, já rozhodně nejsem průměrný a uživím se sám bez nadřízených dobře.
Tak kdepak máme pana státního zástupce ? Asi se mu hlavou též honí spousta variant. Abych na něj nenaložil příliš. Nesmí příliš vyčnívat, určitě mu taky někdo dozoruje a hlídá si své zájmy, cokoliv vybočuje z normálu, může být podezřelé. Hlavně aby se Norbert držel zkrátka, ale dojednali jsme mír, potvrdili rukama. V dnešní době možná naivní, ale při zhodnocení průběhu našeho přátelství by to mělo platit tak z osmdesáti procent. Hlavně musím zapůsobit na Petra, aby držel Norberta zpátky, jen pro jistotu. Pak moc nevyčnívat a ničím nenaznačovat, že jsme ještě neskončili. Samozřejmě mír platí i pro mě, ovšem týká se hlavně neotvírání starých záležitostí, a v hlavě můžu připravovat různé scénáře. Na svobodě pak čeká pokračování. Ale to je opravdu ještě strašně daleko.
Doufám, že vše půjde rychle. Ve zprávách jsem zaslechl něco o zrychleném řízení a jeho zavádění do praxe. Týká se případů, kdy obviněný spolupracuje, přizná vinu. Ovšem jestli se týká všech případů, těžko říct. U vraždy pochybuji, vůbec u násilných činů. Ale na doporučení státního zástupce a okolí, které se bude podílet na nápravě, to snad klapne. Není to sice banální trestní čin jako například lehčí havárie, ale okolnosti, že jsem to vzal místo dlužné částky do zástavy, k žádnému prodeji nedošlo, jinak bezúhonný občan. Snad mi vše Pratner potvrdí, nerad bych se tu zdržoval déle, než bude nutné. Zde nemusím budovat vztahy a plýtvat energií a prostředky.
Zachrastil klíč a objevil se zase starší příslušník z Norbertovy party, tentokrát sám. Zřejmě má hlavní slovo nebo jen kolega jinou práci.
"Máš štěstí, dorazil státní zástupce i s advokátem, tak deme, deme."
Jako na zavolanou. Tak vzhůru do toho, jsem zvědavý, jakého advokáta mi vybral. Spoléhám na jeho solidnost.
"A kam deme, myslel jsem, že tohle je výslechová místnost."
"Jo, ale taková speciální."
"A radši se neptat."
"Přesně tak"
Přešli jsme o několik dveří dál a vešli do úplně stejné místnosti. Zde kamera asi bez závad. Pratner s kolegou byli na místě.
"Ta pouta nebudou nutná."
"Jak myslíte."
"Až skončíte, stisknete tento knoflík, ale to už znáte."
"Děkujeme."
Příslušník odešel a já se seznámil se svým advokátem, dr. Karlem Dobrým. Ať případ dopadne jakkoliv, můj advokát bude Dobrý. Jestlipak mu jméno zvyšuje gáži.
Náš rozhovor respektive výslech probíhal dle plánu. Držel jsem se původní verze, zodpověděl pár doplňujících otázek. Tak snad dobrý. To jméno mě bere. Ale dál, Soud by měl proběhnout v tzv. zrychleném řízení. Měl jsem jen mlhavou představu, jak to probíhá. Přiznal jsem se, vypovídal, litoval, aktivně se chci napravit. Součástí je i navrhnutí výše trestu. Na tom jsme se trochu zadrhli. Já si chtěl prosadit 3 roky, 3 měsíce a 3 dny. Varovali mě, aby to soudce nebral jako recesi. Risknu to s vysvětlením o osobní symbolice. A samozřejmě součástí bude i pokuta dvě stě tisíc korun, prý v takových případech obvyklá plus náhrady řízení a vyšetřování. To by mělo soudu stačit a k žádnému dalšímu finančnímu nároku, jako propadnutí části majetku by dojít nemělo. Zde musím věřit svému obhájci.
Pratner vyjádřil spokojenost s podklady, soudce by měl v podstatě jen posvětit. Samozřejmě mi pak ještě připomněl, že by v normálním řízení možná soud dospěl k mírnějšímu trestu vzhledem k dosavadní bezúhonnosti. Taky za mnou už nepřijde, pouze kdybych o to požádal. Větší intenzita by mohla někomu vadit. Na tom jsme se shodli. Dobrý bude docházet dle dohody. S ním budu řešit technické věci jako plnou moc, kontakt s rodinou, prodej auta a dohledu nad pravidelným placením všeho, co bude třeba.
Dále mě pak Pratner vyprávěl o setkání s mými rodiči. Žádné překvapení, hlavně máma nevzala dobře, táta na sobě nedal nic znát. Zhruba jim nastínil další průběh, předal kontakt na dr. Dobrého. O našem přátelství nemluvil, jen zdůraznil, že mně věří, že jsem se jen špatně a lehkovážně rozhodl. Mámu trochu uklidnil, ale nějaký bezesný noci asi budou. To jediný mě mrzí, hlavně nezhoršit zdraví mých rodičů stresem. Návštěvy připadá v úvahu až ve výkonu trestu.
Překvapilo mě, že k soudu by mohlo dojít během pár týdnů. Dalo by se prý urychlit vybráním laskavosti. Snad jsem se neunáhlil přijetím této nabídky. Ale možná jsem až moc paranoidní, soudy jsou zaplavené případy a jeden zrychlený proces s bezvýznamným překupníkem,kterým jsem se bohužel stal, i když k dalšímu prodeji nedošlo, nebude pod drobnohledem nějaké inspekce. Ostatní své nosy snad nechají v klidu. Otázka pro tři scénáristy - mě, Norberta a Petra. S Dobrým jsme se dohodli na pozítří, plnou moc jsem mu podepsal, u našich dostane podklady k dalšímu. Když prodám auto a peníze použiji na uhrazení nákladů, něco málo zbude i na placení služeb v bytě. Ten prodávat nechci. Na účtu, z kterého hradím nájem mám dostatečnou rezervu na celý pobyt v nápravném zařízení. Jinak bezhotovostní platby rád nemám, ale u placení nájmu se vždy hodnotí pravidelnost. A kdyby něco chybělo během let, doplníme z jiných účtů. Na zahraniční účet nepolezu, nikdo o něm nemusí vědět.
Tak na první návštěvní den by stačilo. Plán je znám, o termínu budu informován, jinak nic nepotřebuji. Jen kdyby pobyt byl delší než měsíc, tak peníze na konto. Potřásli jsme si rukama, rozloučili se a rozešli. Tedy mě odvedli zpátky na celu, kde se podával oběd. Pak je v plánu vycházka, budu mít hodinu na defragmentaci své mysli.
K obědu bramborová kaše z prášku včetně glutamátu, kousek unaveného uzeného s ještě unavenější okurkou. Polévka se hrdě nazývala vývarem, jinak ochucená voda se směsí rozvařené zeleniny. Pamatuji se jeden film s Belmondem, kde jako polda mimo jiné říkal:"Po dvaceti letech v kriminále budeš starej a nemocnej ze špatnýho jídla." A něco dál, to už si přesně nepamatuji. Stačí jeden den a chápu. Další důvod najít tesaře i s jejich dírou. Snědl jsem ale vše, jelikož zatím nevím, jak je zásobena předražená kantýna a sílu budu potřebovat. Jako na vojně, když máš možnost se najíst, využij ji.
Pak následovala má první vycházky na vazbě. Kolikrát jsem projížděl okolo a nikdy mě nenapadlo, že se tu v těch jednotlivých oplocených kójích budu jednou procházet. Chodil jsem sám na přeplněném vycházkovém dvoře. Aspoň že nepršelo. Zase jako na vojně na stráži, kousek tam a zpátky. V Rýnovicích nebo jinde jsou už doufám velké společné dvory, kde se bude dát běhat. Posilovny na barácích, oficiální termín, určitě jsou. A v hierarchii budu záhy nahoře, tak se v denním rozpise místo vždy najde. I zde se mi bude hodit mé kuchařské vlohy. Lidi prostě budou žrát vždy, na vojně a na lodi je kuchař nejdůležitější persóna, tak ve vězení to musí též platit. Zbytek vycházky jsem se snažil myslet na osamělé výlety v přírodě a do ZOO, kde jsem si vždy krásně vyčistil hlavu. To mi bude chybět. Seznam věcí a činností, které budu dělat první dny na svobodě bude opravdu dlouhý. Ve zkratce: rodina, čištění hlavy, sex s ženou (možná se překryje), příprava a provedení pomsty. Je snad jasné, že mír je jen dočasný. A tohle bude ta nejzábavnější hra, co jsem zažil. Analýza, plánování, technická podpora, logistické zabezpečení, finální likvidace. Natěšený, nakopnutý, nadopovaný, plný elánu. Ale to má čas, ve vazbě potřebuji absorbovat hlavně informace o chodu věznic, různých skrýších, systému návštěv a kontrol a cokoliv dalšího. Mozkové buňky těšte se.
Filcování, koňování, sčítáky. Skrýše v botách, knížkách, jídle nebo v tělesných otvorech, hodí se vychytávky jako sádra a obvazy, ty bachaři neradi kontrolují. Někteří vůbec neradi osobní prohlídky, to budou ty normálnější. Roztřídit, zapamatovat si složení směn, poslouchat řeči o nemocných parťácích a dovolených. Vše využít. Cesty zakázaného zboží vedou přes pracoviště a kuchyň. I úplatní zaměstnanci se hodí, i když tam je nebezpečí odhalení a prozrazení všech cest a zúčastněných. Následuje rozhození všech jinam, další soudy a vše znova. To nikdo nepotřebuje.
Zbraně na osobní útok vyrobené z kartáčků na zuby, žiletek, tužek, nářadí maskované v brýlích, páscích nebo náboženských přívěscích. Spousta vězňů, kteří neumí napsat dopis, nemá prostředky na cigarety, které nahrazují platidlo. Ještě lepší jsou drogy, ale s tím už nechci nic mít, i když s mým paragrafem se to bude těžko vysvětlovat. Rezolutní distanc hned od začátku, vymezení pravidel a hranic, stát si za svým, držet slovo a totéž požadovat po ostatních. Loajalita, která se dnes nenosí. Radši si nebudu sám sebe malovat v růžových barvách, budu muset manipulovat, korumpovat, využívat schopnosti ke svým cílům. Navázat známosti s nebezpečnými lidmi. Vše se může vymstít. Sleduji svůj cíl, pomsta do posledního dechu, buď jejich nebo mého.
Nejvíce lituji, že jsem ublížil rodičům. Ale snad to zpracují, ostatně, co zbývá. Naštěstí svou rodinu a jak vyšlo najevo ani přítelkyni. Tak a teď se protrhne hráz myšlenek a teorií o Tamaře. Mozek je úžasný. Držel téma dlouho v pozadí. Dobře ví, že jakmile se angažuji emočně, analýzy nejsou přesné, plány nevycházejí. Proč mě to tak trápí? Nešťastná láska je jen pojem. Ne, sere mě, že jsem ji neodhalil. Pokud ovšem byla od začátku nasazená. Je důležité to vůbec rozkrýt? V současnosti určitě ne, svou roli sehrála, já naletěl, poučení pro příště, když má holka svítek na tvoje narozeniny, tak jí nevěř. Potřebuji to rozfázovat a rozkrýt, aby měl mozek pokoj. Ješitnost, že všechno objasním. Je ale dost pravděpodobné, že pravdu se dovím až na svobodě. Tak pryč s myšlenkou na Tamaru, teď se nehodí. Stačí, že se mi určitě o ní bude zdát, o jejích prsou, ústech, mušličce, jazyku, pohybech. Paráda, a už mi stojí. Další hrozná myšlenka, jak bez sexu ty tři roky. Ano bez sexu, nehodlám provozovat homosexuální hrátky ani na jedné straně. Tak že jedna velká hoňka. Soukromí se bude hledat těžko. Asi nejlepší bude flek nočního kuchaře pro bachaře. Dokonce se to rýmuje. Pravděpodobnost, že tam bude sedět další excelentní kuchař, je nízká. Ale bude tam, se svojí pozicí spokojen. Tak že podraz nebo úplatek, uvidíme na místě. Třeba bude mít venku manželku a dítě v tíživé finanční situaci. Peníze se budou hodit jen venku, vevnitř cigarety a jídlo. Určitě i sim karty a telefony jsou dobrým zbožím, ale vadí mí závislost na někom jiném. Kartóny cigaret, spousta psacích potřeb, knížky, několik kartáčků na zuby. Nějaký jednoduchý systém na poznámky, kódované zprávy. Sice jsem dobrej, ale některé informace je nutné mít zaznamenané. Zároveň věci do sebe zapadnou, až když je vidím vedle sebe na papíře.
Tak že vzhůru do dobrodružství, hra začíná.
 


kapitola 3

16. listopadu 2018 v 13:33 | donPepe |  Mříže - román
Kapitola 3
První noc ve vazbě. Jak se znám, bude bez spánku, navíc to chrápání taky nepomáhá. Fakt jak na vojně. Od Michala jsem slyšel spoustu informací, tak je snažím aspoň trošku utřídit a zapamatovat. Zde je malé shrnutí.
Ve výkonu trestu hodně závisí na tom, kam se člověk dostane. |Jsou tvrdší, po staru řízené kriminály jako Valdice a |Mírov a pohodovější jako Vinařice a Rýnovice. K blízkosti všech zúčastněných bude asi dobrá volba poslední jmenovaná. I když na druhou stranu tu můžou být známí a silný Norbertův vliv. Ale i mně se bude shánět lépe podpora z blízkých zdrojů. A když mě bude chtít znepříjemnit život, tak si cestu najde i na Mírově. Pod svícnem bývá tma, tak uvidíme. Ale dále tu máme na každém patře barákového, který je takovým styčným důstojníkem s veliteli, což je nejčastější oslovení vězeňského personálu, samozřejmě se dají používat i hodnosti. Obracejí se na něj při shánění lidí na různé činnosti, při sčítání vězňů hlásí stav. Tomu se říká sčíták, většinou probíhá při ranním a večerním předávání služby a samozřejmě na pracovištích. Další hezký slovo je filcování. Je to vlastně kompletní prohlídky všeho, může být lokální při podezření nebo po nějakém incidentu a pak bývá i tzv. velký, který probíhá v celém areálu najednou, naštvaní jsou samozřejmě jak vězni, tak i personál. Smyslem je najít různé nedovolené předměty. Ovšem velcí šéfové o něm stejně ví dopředu díky podchyceným velitelům nebo dalším tzv. civilním zaměstnancům, což jsou vychovatelé, psychologové, sociální pracovníci, kuchaři, zdravotnický personál, mistři na pracovištích a asi ještě další. Na baráku přijdu do kontaktu hlavně s vychovateli, mají na starosti evidenci, vhodný individuální plán na převýchovu a průběh trestu. S nimi je dobré vycházet, mají na starosti i posudky a doporučení na různé výhody jako podmínečné propuštění, mimořádné návštěvy, přerušení trestu a nestandartní návštěva, což znamená ženskou, fakt zajímavé. Trochu přeskakuju v tématech, ale je toho moc na zpracování.
Tak že nedělat kázeňské přestupky, v práci podávat dobré výkony, dělat činnost navíc, třeba úklid apod. Kurzy vaření mně asi nepovolí, ale doučování angličtiny ? Proč ne ? Cesta povede k pochvalám a výhodám. Vše ale podléhá vlivu barákového, který má samozřejmě kolem sebe své lidi. Nevyplácí se ho obcházet k výhodám přes odborný personál, vždy má k dispozici prostředky, jak znepříjemnit život. Ze začátku držet hubu a krok a postupně stoupat po žebříčku. Jasný, ale jak celý proces urychlit ? Co můžu nabídnout? Znalosti, styky, peníze pro rodinu venku, prostě se zavděčit vrchnosti. Práce je jasná, kuchyň, tam brzy zjistí, kdo jsem a jakou restauraci jsem vedl. Tím se otvírá možnost, že si mě vytáhnou bachaři, i to se stále používá, na svou kuchyň pro noční směnu. Jo, noční večeře, já bych zrovna svíčkovou v jednu v noci nejedl, ale budiž. Při úspěchu budou následovat vynikající vztahy s bengama, další hezký výraz, se hodí. Ale netlačit na pilu. Ale to už odhadnu. Pořád hrozí i varianta osobní známosti s personálem, i když z hlavy nevím o nikom, kdo pracuje ve věznici, ale nikdy jsem podobné informace nesháněl. Už jako bych počítal, že skončím skoro v domácích Rýnovicích. Je na čase si i přehrát moji návštěvu tam, za prvé jsme tam byli se školou na exkurzy a pak jsem tam byl navštívit bratrance, který tam chvíli pobýval za zpronevěru tržby. Pracoval v hospodě s výherními automaty, použil tržbu, prohrál a zmizel. Geniální zločin, udělat to u mě, dostane nakládačku, bratranec nebratranec.
Tak že první úkol je si zajistit umístění do Rýnovic. Blízkost zdrojů, možné užší vazby s personálem, variabilnější možnost návštěv, jsou tam pracovní haly, což znamená pravidelnou dopravu různého materiálu, v kuchyni opět možnost známých. Negativa jsou v možnostech, že mě pozná moc lidí, Norbert může jednodušeji zasahovat, jelikož určitě tam sedí hodně lidí z rodného Jablonce. Každý někomu něco dluží, dají se ovládat přes rodinu zvenčí. To se dá samozřejmě využít i v můj prospěch. Budu mít zhruba týden až dva v nástupním oddělení zjistit, jaká bude skladba známých grázlů. Jo, s grázlama mám dost zkušeností. V očích normálního občana i já jsem byl grázl mající navíc dostatek peněz, což se zdálo podezřelé, tudíž jasnej lump. Dost lidí mi současný pád bude přát jako potvrzení faktu o nelegálnosti nabytého majetku. Co si myslí cizí lidé, mi je ukradený, ale pořád mě trochu děsí, jak to vezme rodina, respektive rodiče. Pravdu říct nemůžu, to ostatně nikomu. Krycí historka zní sice věrohodně, navíc dr. Pratner působí věrohodně, ale stejně. Problémy s drogami nikdy nebyly, tak že za blbost, špatné známosti, lehkovážnost. Stejná historka na všechny strany.
Zpátky ke grázlům, když vlastníte něco úspěšného, objeví se. Před většími mě chránilo přátelství s Petrem a Norbertem. Ty si tím kryly vlastní aktivity. Špinavé prachy jsem nepral, drogy jsem v podniku netoleroval, ale 24 hodin jsem nikdy nebyl na místě a v pozoru. Sám jsem měl problémy s lidmi, kteří chtěli platit své závazky zbožím, samozřejmě výhodně, tak že kradený. Přiznám se, že občas jsem podlehl, dle nálady, ksichtu a případně úrovně vztahů. Někoho jsem podržel, policii nepráskal, a např. s vyhazovačema jsem měl lepší vztahy. Prezentoval jsem se jako štědrý hostitel. Za katrem mohou být i odsouzení, kteří mi jsou tak trošku zavázáni. Na druhou stranu i někdo, komu jsem sám rozbil hubu, nechal ho vyhodit, nepustil ho dál. Určitě mezi ně budou patřit pasáci, kteří si nevážili svých oveček. Když už někdo ženy ovládá a nutí je k prostituci, nemá používat násilí. Ne každý je samozřejmě taková svině, znám spoustu "hodných" pasáků a holek, které živnost provozovaly z vlastní vůle pro prachy, pasák prostě bere provizi a chrání je při problémech. Tak by to mělo fungovat. Ale pořezání, zmlácení, když chce skončit? To neberu. Vzdáleně jsem to sledoval několikrát, aktivně jsem se zapojil jednou. Jak říkám, Jablonec je malý město, když někoho znáte osobně, vkrádají se emoce, člověk neuvažuje racionálně. Už jako kluk jsem do akcí lítal po hlavě. Stačilo cítit vyšší spravedlnost a poslání a bylo to. K tomu výborné reflexy, snížený práh bolesti a předem kvalitní analýza protivníka. S postupujícím věkem rostl zájem o různá bojová umění, zaměřený na tvrdou obranu a bleskové ochromení soupeře. Prostě, co potřebujete na ulici k přežití. Paragánský výcvik na vojně se taky hodil. No a do toho všeho přijde zmlácená spolužačka s brekem. Jak to mohlo dopadnout? Dotyčný skončil v nemocnici, bohužel patřil ke skupině balkánců. Opatřoval holky, oni ho nechali si hrát na šéfa a poskytovali ochranu. Výsledkem byla nakonec dohoda o neútočení a odškodnění z mé strany za cenu svobody holky. Tady mi asi prvně opravdu zachránil krk Norbert. Použil svůj vliv a styky na urovnání. Já bych samozřejmě šel do otevřeného konfliktu a pravděpodobně mě to stálo život nebo aspoň podstatnou část zdraví. Zde jsem poprvé pochopil, proč jsme jako Češi vytlačováni zahraničními gangy. Tam panuje předem daná hierarchie, věrnost, gang se postará o rodinu v případě smrti nebo uvěznění. Což u našich organizovaných skupin moc nefunguje. Když je Čech v hajzlu, chrání si vlastní kůži, praská, co se dá. U top organizací to možná neplatí, ale já se s tím nesetkal. Třeba mě to právě čeká. Svým způsobem mě ty Albánci fascinovali právě tím, že mají nějaký svůj kodex a jsou mu věrní, stejně jako sobě navzájem. Já jsem zvyklý, když si člověk na něco plácne, tak to platí. Bohužel, se to v poslední době moc nenosí. Ale i tak se tím řídím. Slib je slib, poslání je poslání, slovo je slovo. Podání ruky vše stvrzuje. Tak budu jednat i nadále. Ne kvůli pověsti, ale vnitřnímu řádu, který mi poskytuje klid. Možnost podívat se do zrcadla, a být spokojen. Vděčím za to asi kvalitní výchovou rodičů v raném dětství, i když v té době mě to asi štvalo.
Fakt hrozná první noc, budu to zvládat? Žádné soukromí, asi se vůbec nevyspím, vazba je asi horší než samotný výkon trestu. Zatím se budu utěšovat. První den, noc a už si nejsem jistý sám sebou? Ne, jen je to opravdu velký skok. Zkusím aspoň na chvilku se prospat, měl by se zastavit advokát, proces snad bude rychlý. Normálně to probíhá jinak, ale já nejsem normální občan. Použiju veškerého svého vlivu a různých dluhů a službiček, abych za chvíli seděl v Rýnovicích a plánoval další kroky. Určitě se nějak projeví Petr a Norbert. Dle mého, Petr ještě ani neví, co se děje. Musím je oba udržet v domnění, že z mé strany to takhle končí a že nehrozí odvetná opatření. Tady budu muset hlavně působit na Petra, snad udrží Norberta v pro mě přijatelných mezích. Ale teď už opravdu dobrou, ani minulou noc jsem mnoho nenaspal. A spánek je součástí regenerace sil, důležitých pro věci budoucí.

kapitola 2

11. listopadu 2018 v 11:19 | donPepe |  Mříže - román
Kapitola 2

Uspokojení nad vytvořením plánu mně dopřálo pár hodin spánku. Kolik máme, něco po šesté. Zřejmě dojde ke střídání stráží, tak hned po té si řeknu o telefonát a poznám, co vlastně Norbert řekl ostatním. Doufám, že někdo čestný na stanici je. Trochu se protáhnout, zacvičit si, krev se rozproudí, mozek začíná lépe pracovat.
"Haló, haló, nějaká stráž? Služba? Příslušník?"
Žádná odpověď.
"Pomáhat a chránit. Já bych potřeboval pomoct. Haló, haló, dobré ráno."
"No, no, nějak moc hluku po ránu. Nevyhovuje snad ubytování?"
"Ubytování je v pořádku, nádherně jsem si odpočinul. Pokud se nepletu, mám nárok na nějakej telefonát a káva by též bodla."
"Káva by mohla být, telefonát taky, komu pak budete volat? Příteli na telefonu?"
"Něco takového, protože diváci mi asi moc nepomůžou."
"Jo, srandisty mám rád, doprovodím vás k automatu, můžete si vybrat kávu dle libosti."
"Děkuji, v tom případě bych poprosil o příslušný obnos z mých zatím zadržených věcí."
"S tím telefonátem to můžem udělat takhle, buď je tu automat, můžete volat, komu chcete, ze svého mobilu vás nechám zavolat jen pod mým dohledem."
Číslo bych stejně musel hledat v seznamu, navíc hovor s p. Pratnerem bude krátký, snad bude mít čas a zastaví se tu rychle. Když ho nezastihnu, zkusím to později. Doufám, že Norbertovo odpoledne znamená pozdější odpoledne a že současný přítomný příslušník není tak úplně zasvěcen do detailů, i když něco mu říct musel. Jsou vlastně dvě možnosti, buď s ním táhne za jeden provaz nebo ho naopak nesnáší. Druhá možnost by bodla.
Káva byla celkem dobrá, taková automatová, jsou vlastně všechny stejné. Dnes ani nejde přímo o ni a její kvalitu, ale o rituál popíjení. Rituály nás hlavně uklidňují. Když vás něco vyvede z míry, zklidníte se známou činností, pak se lépe uvažuje a rozhoduje. U mě rozhodnutí už padlo, probíhá jen zklidnění emocí před akcí, prach se usazuje, substance krystalizuje, obraz se stává zřetelnějším.
"Tak jak s tím telefonem?"
"Zavolám si ze svého pod dohledem."
"Dobrá, počkejte chvíli."
Blíží se osmá hodina, doufám, že netráví Nový rok na horách, ale pokud si pamatuji, ani moc na Silvestra neslaví, dcera je s přítelem na horách, on s manželkou v klidu doma. Bude asi dost překvapen. Čím stručnější popis, tím lépe. Hlavně aby se rozhodl přijít co nejrychleji, pak můžeme celou akci včetně domovní prohlídky stihnout za dopoledne. Asi to takhle obvykle neprobíhá, dovedu si představit, jak obviněný člověk čeká, až bude mít někdo čas, výpovědi a spisy leží v lepším případě na stole dny a týdny, nemoci, dovolená nebo rovnou lenost a neschopnost, případně apatie. Je na čase využít všechny životní cheaty, které mám k dispozici. Ve vězení nasbírat další, včetně dalších skillů a zkušenostních bodů. Včera začal tutorial, dnes začíná první level. Tak vzhůru. Hra začíná.
"Dobrý den, pane doktore. Já vím. Jasně, rád bych využil vaší nabídky na laskavost. Blbostí jsem se dostal do prekérní situace. Mohl byste se zastavit na policejní stanici v Jarní ulici, kde jsem momentálně zadržen? Je to nestandartní, ale velmi bych to kvitoval. Kdyby to šlo, co nejdříve. Do půl hodiny, skvělé, moc děkuji. Zatím nashle."
"Jste volal advokáta, jo?"
"Něco takovýho."
"To s ním musíte být za dobře, když dorazí tak rychle, pokud vím, ještě neproběhlo ani obvinění. Vůbec je to zadržení nějaký divný. Ale to není moje věc, jen tu sloužím. Tak půjdeme zpátky na celu."
"Zajisté, děkuji moc."
Tak divný zadržení. Že by finta? Ale ne, vypadal celkem upřímně, žádné napětí, pohledy stranou, prosté konstatování člověka, který je nasranej, že tu musí trávit Nový rok. Tak mám půl hoďky na relaxaci. Historka stále stejná, krátká, výstižná s trochou detailů, které dodávají věrohodnosti, Ještě aby to nevypadalo příliš strojově. Přidat trochu gest, vzteku, rozhazování rukama, politovat se a přijmout odpovědnost.
"Tady je, ale zatím k tomu nic moc nemáme."
"Zdravím pane doktore."
"Tomu říkám novoroční překvapení."
"Mám obavy, že bude platit i jak na Nový rok, tak po celý rok."
"Necháte nás o samotě?"
"Jasně."
Použil jsem co nejkratší verzi připravené historky. Pozorně ji vyslechl a konstatoval: "Proč mám pocit, že se to nestalo přesně takhle. Pokud by to tak bylo, tak ti zase až tak moc nehrozí, s dobrým advokátem. Ale jelikož se známe, tak pravděpodobnost jakéhokoliv spojení tebe a drog mi vůbec nesedí."
"Dobře, ale čím míň budeš vědět, tím lépe. Je to vlastně taková bouda, od někoho, kdo si myslí, že nedělám to, co bych měl."
"Hodně neurčité."
"Bude to tak lepší, já bych od tebe potřeboval, co nejrychleji tento případ uzavřít, včetně domovní prohlídky, a to nejlépe dnes dopoledne."
"Cože, to by bylo hodně nestandartní. Jestli to všechno je jinak, dá se přece s tím pracovat, sehnat důkazy, zjistit kdo za tím je."
"To já vím, všechny ostatní varianty jsou nebezpečnější, proto ty detaily nechceš znát."
"No jestli bych to hypoteticky dostal na stůl já, tak bych to viděl tak na dva až čtyři roky, kdyby se ovšem neobjevily další skutečnosti."
"To byl i můj odhad, aby se neobjevily ty další skutečnosti, potřebuji to uzavřít dnes dopoledne."
"To nejde, jsou určité postupy."
"Nemám nikoho jiného, komu bych mohl věřit v tomto oboru. Nerad to dělám, ale opravdu tuto přátelskou službu potřebuji. Taky máš určitě někoho, kdo ti dluží laskavosti. Nějaký neúplatný vyšetřovatel, který rychle uzavře případ, klidně pod tvým dozorem, nebo někoho jiného, komu věříš. Dnes dopoledne uzavřít a hurá někam na vazbu."
"Skromný v požadavcích rozhodně nejsi, ale jelikož vlastně chceš přijmout trest za něco, cos neudělal a nechceš se jen z něčeho vykroutit, udělám to. Znám pár spolehlivých lidí. Půjdu to vyřídit s přítomnými příslušníky, vyřídím pár telefonátů, a mělo by to proběhnout rychle."
"Teď budu dlužníkem zase já, jinak se z toho ale zase stáhni, jak nejrychlejc to půjde, nerad bych tě dostal ještě do dalších problémů."
"Jo, budu si krýt záda. Je to tedy neobvyklá laskavost, ale ty jsi vyřídil daleko zapeklitější záležitost, kterou jsem vlastně ani já vyřešit nemohl. Tak zatím. Ať to odsejpá."
A opravdu to odsejpalo. Kapitán Kruneš, sdělení obvinění, sepsání výpovědi domovní prohlídka, byla dobrodružstvím i pro mě z nevědomosti, kam až Norbert zašel. V jejím průběhu mi teprve začaly docházet další skutečnosti, jako někomu předat mobil, zajistit placení nájmu a energií, co s autem, jak informovat co nejšetrněji rodiče, sehnat si neúplatného poctivého právníka, aby většnu těchto věcí vyřídil. To bude asi základní kámen. Nechám si poradit od Pratnera, potřebuji někoho spolehlivého nestranného místním poměrům. Blížila se druhá hodina a já se pomalu blížil k vazební věznici. S Pratnerem jsem se domluvil, že mě zítra přijde navštívit v rámci vyšetřování, nechal si ten případ na starosti. Doufám, že se Norbert bude držet zkrátka, resp. ho ukočíruje.
A jestlipak se ozve Petr? Myslím si ostatně, že Norberta za průběh operace moc nepochválí, jestli to teda nevymyslel on, ale to mi na něj moc nesedí, má přeci jenom jemnější zákulisní metody. A vůbec jak to Norbert přijme, divím se, že jsem žádnou reakci nezaznamenal během dneška. Že by podcenil situaci, neohlídal si to vlastním člověkem a pak nezasáhl. Asi si myslel, že hrubá síla a lež zvítězí nad pravdou a láskou, jako ve většině případů. Nějaká reakce určitě přijde, uvidím, kolik lidí přijde na návštěvu v příštích několika dnech.
Nevinný člověk, který nemá absolutně páru o tom, jak funguje systém a nemá známosti, musí zažít šok. Zavřou vás a obviní, seberou věci, daj na celu s úplnými idioty nebo psychopaty, pro sebe máte za 24 hodin jen hodinu vycházky. Jelikož já spolupracuji, tak asi samostatná cela nehrozí. A tahat za nitky, pokud to není nutné, se nevyplácí. Hlavně nenápadně. Asi jsem se usmál, protože nerudný příslušník vězeňské služby pronesl:" Něco k smíchu?"
"Jen jsem se zamyslel, kde jsme přestali?"
"Tady podepište seznam věcí, po té s vámi bude provedena osobní prohlídka. Máme udělat test na drogy a alkohol."
"Proč? Jestli to je běžné, tak do toho, ale budete zbytečně navyšovat náklady."
"No, že se místama přihlouple usmíváte."
"Omlouvám se, ale připadám si jako Alenka."
"To se vám tady může dost hodit."
"Konečně příslušník se smyslem pro humor, jaké osvěžení. Jen nevím, kdy mě vyhledá Kloboučník nebo Královna."
"Ruce."
Odemkl pouta a já se chystal na svou první osobní prohlídku, pravděpodobně důkladnou. Snad to nebude vypadat jako vyšetření prostaty. Aspoň, že vám ve vazbě nechají civilní oblečení, ale stejně si budu muset o nějaké náhradní říct, což mě přivádí zpět k rodině, jak to přijmou. Spoléhám na Pratnerovy zkušenosti. Od něj to vezmou daleko lépe. Ale asi to není standartní postup, aby státní zástupce informoval rodiče obviněného. Snad z toho nebude malér, musím zůstat spíše ve skrytu a neupozorňovat na sebe. Taky je snad stačí informovat dříve než vyšetřující policista, i když i Kruneš vypadá solidně.
"Ještě dřep."
Tak to by šlo, trochu jsem se obával důkladnějšího testu, možná záleží na příslušníkovi.
"Tak se oblečte. Nyní vás čeká zdravotní prohlídka."
To jsem ani nečekal, asi jen formalita, takový to krytí, že obviněný je v pořádku, netrpí depresí a není po výslechu v dezolátním stavu. Schválně jestli to bude trvat jako u obvoďáka. Je to asi dobrej šolich, dělat doktora ve vězení. Ve výkonu trestu se nemusí obávat, že by si někdo stěžoval, jen nesmí podcenit vážnou nemoc. Nějaký příplatky za tu práci asi taky má a nemusí se starat o klientelu. Lidi budou páchat zločiny pořád, ani nějaká amnestie to moc nespraví.
"Tady se svlékněte do spodního prádla a čekejte."
Proces by šel urychlit, na osobní prohlídku by dohlížel doktor a rovnou by provedl tu zdravotní. Cílem ovšem není nic urychlit, všichni jsou placeni od hodiny, a taky zájem obviněných o co největší rychlost všech úkonů nikoho nezajímá. Odhadem mohlo být tak něco po třetí hodině, mobil samozřejmě nemám. Hodinky, první věc, co tady budu potřebovat. Dříve jsem se bez nich neobešel, stále sledovat čas. Ještě dlouho jsem se díval na prázdné zápěstí, mobil je nahradil. I když od té doby, co jsem se stal rentiérem, tak pro mě čas ztratil význam. Tak to tady platit nebude. Bude se hodit prožití vojny, jen mě čeká o dost delší metr a žádné vycházky. A asi daleko více pitomců, zakomplexovaných darebáků. Můžu v klidu probudit svou temnou stránku, ve vězení žádní nevinní nejsou. Bezbranní a slabí asi jo, ale uvidíme. To si promyslím až první noc ve výkonu trestu.
"Máte nějaké zdravotní obtíže?"
"Nevím o nich."
"Nějaká operace, vážná nehoda?"
"Ne."
"Alergie?"
"Ne."
"Nějaká zranění, bolesti hlavy?"
"Ne."
"Váš ošetřující lékař?"
"Mudr. Bílý, Rychnov n.N."
"Tak se můžete zase obléct a pokračovat v kolečku."
Kolečko, hezké. Ještě vědět, v jaké části se nacházím. Nějaké fasování věcí jako deka a nějaké jídelní nádobí, zřejmě ešus nebo že by tu šli s dobou a používaly jednorázové nádobí a tácy. Nechme se překvapit.
Skutečně další zastávkou byla u skladníka, dostal jsem deku, nějaké erární oblečení, které snad nebudu muset použít, ale zřejmě jsou zavíráni i lidé bez prostředků. A starý dobrý ešus a příbor i s mošnou.
"Tady se moc lidí neusmívá."
"Spousta hezkých vzpomínek na vojnu," od zítra se musím lépe ovládat, ale není nad to, když něco odhadnete a zároveň ta situace prostě úsměvná je, teda pro mě.
"Ty se můžou hodit."
"Díky, zatím nashle."
Byl to civilní zaměstnanec nebo někdo pověřený, který je ve vazbě? To se musí zjistit, zásobovací důstojník je důležitý. Dobrá logistická podpora je základ. Tak ještě překvapení, s kým budu sdílet celu. Hlavně ne nějakého žvanila. Nějaké peníze jsem naštěstí měl, informace kdy a jak funguje kantýna, co si můžu koupit a co ne snad ještě dostanu.
Člověk bere svou existenci a svůj život jako něco výjimečného, ale pak zapadne do mašinérie, kde se stává číslem. Nechtěl bych se sem dostat nevinný. Ne bez zkušeností a vědomostí. V jednu chvíli si plánujete dovču s přítelkyní, a pak jedete antonem do vazby. Říkáte si, jak tenhle rok bude ještě lepší než minulý. I když třeba bude, co tě nezabije, to tě posílí. Čeká mě těžká zkouška. Nechci tvrdit, že nejtěžší. Přežití a pomsta. Jsem schopný, vytrvalý, inteligentní, znám slabiny lidské duše, dobrý odhad lidi, organizátor s dostatečnými finančními prostředky, vynikající paměť a výjimečné analytické schopnosti. Zdravé sebevědomí bude třeba, zároveň nechci nějak vyčnívat. Vazba nebude ani tak důležitá, budu si zařizovat a připravovat spíše technickou podporu. Ale ve výkonu už se budu muset protlačit rychle na žebříčku predátorů, ale zůstat v pozadí a tahat za nitky. Všichni ve vězení musí jíst, kuřáků tu bude též dost. Do kuchyně se s mým životopisem dostanu v pohodě, kuřivo bude sloužit jako vězeňská měna. A …
"Rozuměl jste tomu?"
"Omlouvám se, myšlenkami jinde, nějakej uvítací leták s informacemi by nebyl. Nebo odkaz na stránky?"
"Jen blbni."
"Smysl pro humor je základ lidské pospolitosti."
"Tak si uchovej na celu pro své spolubydlící."
"Předpokládám, že služební číslo vyjadřuje dobu nástupu, u vás jde zatím o nejnižší číslo, co jsem zatím viděl."
"Uvidíš i nižší."
"Osobně mi to nevadí, ale předpokládal bych, že nemáte obviněným tykat. Ve výkonu už jsou všichni špatní, ale i tak to asi v nařízeních je."
"Ty se budeš řídit nařízeními, jaký uznám za vhodný. Jsi jen číslo, když budeš blbnout, pocítíš to."
"To nebyl útok, jen sbírám informace."
"Tak přestaň a budeš třeba v pohodě."
"Já jsem vždycky v pohodě," dál bych neměl pokračovat, nemusím si dělat nepřátele mezi personálem hned první den. Výborně, personál, jestli to vězni ještě nepoužívají, určitě se to ujme. Když už jsem se stal součástí vězeňství, zanechám stopu. Ale musím se vrátit k "hlavně nenápadně."
"Beru na vědomí. Jen se ještě zeptám na nákupy v kantýně, peníze mi zabavené jste mi zřejmě převedli na nějaké konto."
"Něco z toho jsem říkal, když jste byl myšlenkami mino. Tak že na cele visí řád. Času na čtení budeš mít dost. Večeře je v pět."
A dveře se zaklaply, opona padá, další obraz. Šest postelí, smrad, záchod v koutě za plentou, výhled z okna do zdi. Nebude to nejmodernější vazba.
"Tyhle dvě postele jsou volný."
"Nahoře by něco nebylo?"
"Kdo dřív přijde, ten dřív mele."
Jelikož se do debaty nikdo nepřipojil a jen jeden přihlížející nás sledoval přímým pohledem, tak jsem hovořil z vedoucím cely. Vedoucí, asi se budu muset seznámit s hantýrkou. Tak copak má na triku pan vedoucí, tipoval bych loupežné přepadení, dále tady máme jednu cikánskou socku, asi dvěstěpadesátá krádež, jeden postarší pán, který je evidentně unavený životem, pak ten zainteresovaný mladík, dle výrazu něco s drogama, tipoval bych trávu. Stejně nevím, co na tý trávě dnešní mladá generace vidí. Samozřejmě jsem to také zkoušel, ale už jen to vdechování kouře mi není příjemné. Nic moc pro nekuřáky.
"Ví někdo, kolik je hodin?"
Krátké ticho, kradmé pohledy na vedoucího, jen trávař nezklamal.
"Tady je to jedno, vole. Svý oblíbený telenovely nestihneš."
"Samozřejmě, že někdo ví, ale každá informace může něco stát," ozval se vedoucí.
"Dle atmosféry jste asi něco, jako samozvaný nejvyšší cely předpokládám."
"Kápo světnice."
"Světnice, no s názvoslovím bych potřeboval seznámit."
"Máš cigára?"
"Nekouřím."
"Na to jsem se neptal."
"Vždy se snažím neodpovídat."
"Zase nějakej chytrolín, kterej si myslí, že vše se točí kolem něj. Aby bylo jasno, sráči, tady nikoho nezajímá, co si venku, tady v týhle světnici platí, co řeknu já."
Že se takhle rychle budu muset uchýlit k násilí, není příjemné, navíc ještě nemám zmapováno, kdo je kdo, jestli to není nastrčenej špicl, jelikož většina kriminálníků spolupracuje s policií do nějaké míry. Když mu ublížím, může mně to prodloužit trest, když ustoupím, podvolím se a hned první konflikt prohraji. Tak zkusíme něco mezi tím.
"Máme dvě možnosti."
"A to?"
"Silové řešení, někomu se něco stane, vyšetřování, lékař, přesun a nevím, co ještě může následovat. Druhá možnost je, že mi řekneš kolik je hodin, a pak mě postupně seznámíš se slangem, režimem v různých věznicích, soudím, že máš bohaté zkušenosti a já se budu revanšovat nákupem věcí v kantýně. Na ceně se určitě dohodnem. Já jsem pro druhou variantu, ale nebojím se ani té první."
Přistoupil jsem o krok blíže, přímý pohled do očí. Adrenalin stoupá, pozorně sleduji sebemenší náznak útoku. Jako když se v savaně potkají dva dravci, přistoupí k sobě, zvažují své šance. Deset vteřin, dvacet, půl minuty, svalové napětí. Ostatní se stáhli stranou, periferně sleduji, jestli někdo nepodniká něco proti, ale nevypadá to, že by se někdo chtěl připlést. Minuta, upřený pohled polevil, napětí v tváři se malinko uvolnilo a trochu se pousmál.
"Dobrá, dobrá. Proti obchodu nic nemám a na variantu číslo jedna je času dost."
"Tak že?"
"Bude tři čtvrtě na pět, do večeře si můžeš přečíst řád a pak dáme řeč."
"Jsem zvyklý si po dohodě podat ruku."
Zase neúprosný oční kontakt, deset vteřin a podává mi ruku. Oba se snažíme o silný stisk, nikdo se nepouští, dalších deset vteřin.
"Já jsem Josef."
"Michal."
Napětí ustoupilo, ruce se rozdělily a všichni si vnitřně oddechli, Já se přesunul k nástěnce si přečíst řád, abych se vnitřně připravil na zcela nový řád dne, který bude následovat.
Tak řád je v podstatě jak na vojně, akorát se nikam nechodí, krom vycházky, nákupu v kantýně, doktorovi a na výslech. Prostor budu sdílet jen s přítomnými, opravdu na palici, a to jsem tu jen chvíli. Musím si domluvit spoustu výslechů a jednání s advokátem, na cele zjistit potřebné informace.
Vyrušilo mě sklopení okénka ve dveřích: "Večeře, ešusy sem."
Dostal jsem porci buchtiček s krémem, jablko a čaj. Buchtičky mám fakticky rád, i když kuchař nebude asi virtuos, ale uznávám, že tady není cílem ohromit hosty.
"Díky moc, to si dám."
"Proč tolik nadšení?"
"Tohle jídlo mám rád už od školy."
"Až ho budeš mít každej tejden, tak tě ty chutě přejdou, vole."
"No, doufám, že tady tak dlouho nebudu. A je nějaká možnost si nechat jídlo posílat odjinud?"
"Tady nejsi v seriálu, ale teoreticky by to třeba šlo, třeba ze zdravotních důvodů, a samozřejmě musíš mít prachy."
"Zajištěnej jsem dostatečně."
"Tak první rada, nedávej každýmu pořád najevo, že finance nejsou problém. Jsou důležitý, ale votravuje to vostatní a přitahuje maléry, nejdřív si zjistí, kdo má jakej vliv a postavení, na koho se obrátit a pak smlouvej vo ceně."
"Díky moc, je mi to jasný. Ještě si pořád zvykám, ještě včera jsem slavil silvestra a dnes tohle. Ale já to zmáknu. Tak teď bych uvítal, Michale, o takový úvod do pobytu ve vězeňském zařízení včetně názvosloví."
"Ty seš ňákej učitel nebo co?"
"Ne, ale problém s mým vyjadřováním učitelé měli vždy, ale to nechme, tak povídej, přísun cigaret zajistím zítra, jen stačí říct značku."
"Tak jo, tak já seděl v několika kriminálech, tak že sem takovej znalec a můžu vlastně učit, tak poslouchej…."

kapitola 1

9. listopadu 2018 v 13:22 | donPepe |  Mříže - román
Část I.

Kapitola 1

"Proč jedem tak brzo domu, ses nebavil nebo co?"
"No, moc ne, nemám rád silvestry, nejhorší je to, že chlastaj i ty, co normálně nepijou, a pak jsou nejvíc otravný, vlezlý a uchylný."
"Aha, zapomněl si na to, že ženy jsou povolný."
"To mě zajímalo, když mi bylo 20, na vožralý ženský není nic sexy, a sex stojí stejně za hovno, to je lepší si ho vyhonit před spaním než se válet s vožralkou."
"Tomu říkám posun, já slyšela o tobě trochu jiný historky."
"Jo vývoj, už mi není lásko dvacet let."
"Hele, chtěla bych s tebou mluvit."
"Mluvíme, ne."
"Ale vážně."
"No, počká to snad do zítra, fakt jsem unavenej a nemám hlavu na vážný věci. Co kdybychom se po Novým roce na chvíli uklidili někam pryč? A tam můžeme debatovat do aleluja."
"Brzdi, nevidíš?"
"No, jo, ani na Silvestra si nedaj pokoj!"
Hlídka na Silvestra, švestky potřebujou připlepšení, takovej čtrnáctej plat. No, ještě že na Silvestra nepiju, ale na Nový rok mám v úmyslu se zlinkovat.
"Copak se děje, strážníku. Jedu pomalu, na zelenou, myslím semafor samozřejmě."
"Aby vás to vtipkování nepřešlo, pane řidiči. Ukažte mi řidičský a technický průkaz."
"Jo, jo, klídek."
Tak to se mi fakt dlouho nestalo. Doufám, že nebude prudit dlouho.
"Můžete vystoupit z vozu a otevřít kufr?"
To si snad dělá prdel?
"Promiň, Pepo, nemohla jsem jinak."
"Co?!"
"Vystupte si."
"No, jo, do hajzlu, kam se podělo pomáhat a chránit ?"
Nedává to smysl. Komisní policajt, jeho nervózní kolega, Tamara s omluvou, co to kurva jako je.
Vůbec se mi to nelíbí.
"Otevřete ten kufr."
Klap, a je to v pytli. Úhledně zabalený balíček, omotaný páskou, obsahem prášek, je jen otázka, kolik to váží. Že by proto ta omluva nebo se chystá ještě něco dalšího.
"Co to je?"
"Nemám ponětí?"
"Aha, staré známé: to není moje."
"Vypadá to tak, ani nevím, co to je, do kufru auta to mohl dát kdokoliv. Dost dlouho stálo před hospodou."
Hodil jsem očko po Tamaře, policajt ji pokynul hlavou:"Ty můžeš jít."
Fakt skvělý, opravdu jsem idiot nebo se jen nastřelil neznámou látkou a noční můra začíná nabírat na síle?
"Můžu znát vaše jméno a služební číslo?"
"Možná jindy, dejte ruce tak, abych je viděl, pouta," pokynul kolegovi. Co teď, mám je sejmout, utéct, zjistit, jaký druh polízanice na mě kdo připravil? Nemám náladu bejt takhle akční zrovna na Novej rok, to bych se pak v průběhu nezastavil. Jasný je, že Petr s Norbertem vymysleli nějakou hovadskou boudu. Hlavně Norbert, to bude z jeho hlavy, začína být fakt nebezpečnej. Ale že tak riskuje, chtíc mě naštvat. Nebo to je jen trest? Neposloucháš, budeš do díry. Snad si nemyslí, že na mě vyrobí páku a já budu tancovat na jeho melodii. Jak daleko zašel? Nemám i něco doma schovanýho, až přijdou na domovní prohlídku? Kdyby tam ještě nechal nějaké zbraně s trestnou minulostí a další zboží, tak bych asi přišel o svou heterosexualitu. Jakou roli sehrála Tamara? Chtěla mi to říct? Omluva? Ta mi nepomůže, určitě něco věděla, nebo to tam přímo dala. Chtěla mluvit i o něčem jiném? Byla na mě nasazená hned od začátku, nebo si ji našli pak? Tolik kombinací, potřeboval bych klid na přemejšlení.
"Tak rozumíte tomu?"
"Čemu jako?"
"Co bude následovat."
"Jo, v pohodě, ale situaci nechápu. Fakt nevim, jak se to tam dostalo, co to je a čí to je."
"To se uvidí, zatím jste předběžně zadržen, než rozhodne státní zástupce, co dál."
"Tak šup se mnou na celu, dám si nějaký čaj a dobrou, jsem fakticky ospalej."
Nasedli jsme a jeli. Hlavně potřebuji klid na rozvinutí teorií a následných kroků. Dobrý řešení neexistuje, musím si vybrat nejmenší zlo nebo spíše stranu ? Vždy pro mě bylo důležitější, abych se mohl ráno podívat do zrcadla. Nemám sice běžný žebříček hodnot, ale jedu podle něj. Nesnáším násilí na ženách a dětech, drogy, zkorumpované politiky, soudce a poldy. Ale stýkal jsem se s nimi. Je to těžký, když někoho znáte dlouho, a on se pořád mění k horšímu. Říkáte si, ještě to není nejhorší, hranice je pořád daleko. Červená kontrolka svítila už dlouho, přelepil jsem ji páskou a ignoroval. A zde je výsledek. Nejsem nevinný, následek mých dřívějších rozhodnutí se hlásí, i když pravděpodobně skončím v base za něco, co jsem neudělal. Čeká mě zajímavá noc, předpokládám, že se ukáže Norbert s geniálním řešením, pokud to je páka. Jestli to je trest, pak ... Jedna jistota je jasná: " Ráno moudřejší večera."
Dojeli jsme na okrsek, služba zapsala vše potřebné, telefonát jsem odmítl a popřál dobrou noc. Cela předběžného zadržení neboli "cépézetka." Minimálně se naučím slangové výrazy. Než jsem měl možnost začít s analýzou, objevil se Norbert. Tak že páka.
"Ale kohopak to tu vidím?"
"To je z tvé hlavy, asi jsem tě podcenil."
"Nejspíš, ty si musíš uvědomit, kde je tvoje místo, co můžeš a co musíš, kurva. Nikdy jsem nechápal, že tě Petr tak žere, že se zapojíš jen když máš chuť a náladu."
"Ani nemůžeš pochopit. Známe se tak dlouho, ale kdybychom se poznali teď, tak se s váma rozhodně nespolčím. Nezajímaj mě ani peníze ani jejich utrácení, nemám rád ubližování slabším. Nemám rád gaunery, kteří zneužívají svou moc...."
"Bla,bla, bla. Ty projevy si nech, zamotal ses do obchodování s drogama. Samozřejmě se to dá nějak urovnat, ale nebude to zadarmo."
"Obchod s drogama, první varianta, někdo mi to podstrčil, jestli ovšem nemáte zpracovanou Tamaru, která bude svědčit proti mně. Třeba jsem začal zkupovat drogy a pak je všechny zničím a tím ochráním společnost."
"Seš magor?"
"Určitě bych ho dokázal zahrát, ale radši se nechám zavřít do vězení než do blázince. Nesnáším sedativa a utéct se dá i z vězení.
"Ty víš o vězení hovno, nevydržíš tam. Navíc máme své cesty, jak znepříjemnit pobyt."
"Ty vole, jak jsme se dostali až sem, kdy si překročil tu hranici? Tak dlouho jsem ignoroval vaši činnost, až jsem tady."
"Ale nemusí to tak skončit, stačí dotáhnout naši záležitost a já to zařídím. Zabezpečí to všechny."
"Prachy, prachy, prachy. Dobře víš, že když jsem Petra poprvé vytáhl z průseru a našel mu výhodné řešení, tak mi přines sto táců v hotovosti a já si je nevzal. Žádné závazky, žádné páky. Co na tom nechápeš. Myslíš snad, že změním názor pod nátlakem? Finální střetnutí je asi nevyhnutelné."
"Nejsi v řecké tragédii, vole. Koukáš se na to pořád špatně. Jede v tom hrozně moc lidí, ty vo tom víš hodně, je v tom hodně prachů, nemůžem tě nechat běhat mimo jen tak. Ochrana investic."
"To má být jako likvidační výhružka?"
"Zase špatně, když slíbíš, že to dotáhneš a víc se zapojíš, tak tohle zmizí."
To se mi fakticky snad zdá, kurva, do píči.
"Nechám tě přemýšlet, stavím se tu odpoledne. Rozmysli se dobře, jinak si zvykni na mříže a spoustu volného času."
"Dobrou, Pepičko," mrknul a odešel.
Kéž by zmizela celá scéna i s kulisami.
Noc strávená za mřížemi, další zkušenost k nezaplacení, ovšem výkon trestu bude zase něco nového. Jestli budu zavřenej na vazbě, prostuduji všechny zákony, které do toho patří. Abych byl užitečný a vybudoval si pozici, budou se hodit i zákony v oblasti sociální a daňové. Ale to až pak. Nyní se pokusím zhodnotit své šance, možnosti a hloubku boudy.
Pár zvratů v životě už nastalo, ale tento za poslední pětiletku asi vede. Jak se z rentiéra může stát vězeň. Naštěstí moje životní styl znamená být připraven na vše možné, tak peníze mám rozděleno na několika účtech, z toho dvou zahraničních, na které se mi nedostanou. Možná zabavěj prostředky na běžném, to je připravený kus žvance, aby bylo učiněno spokojenosti za dost. Ve financích problém nebude. Po prodeji restaurace jsem akorát rodičům koupil menší domek kousek za městem, aby si užili spokojeného stáří, sobě menší byt se skromným vybavením a auto. Zbyl mi zhruba "one million." Mé aktivity mi zhruba pokrývali průběžné výdaje a něco mi káplo z kursového sázení a karet. Podobné aktivity jsem vyhledával kvůli adrenalinu. Žádný život na vysoké noze, drahé dovolené a náročné přítelkyně. Anonymita samotáře, o to tu běží. Švagrovi jsem přispěl na chatku a zahradu v zahrádkářské kolonii. Tam mimochodem mám jeden z únikových balíčků. Není úplně jak ve filmu, ale je tam hotovost v různých měnách, mobilní telefony s předplacenými kartami, jedna 9mm pistole plus sto nábojů. Jediná zbraň, kterou jsem si sehnal nelegálně mimo místní zónu, konkrétně na Moravě, kontakty z vojny na darebáky z dalekého okresu se přeci hodily, a ještě budou hodit. Dále balíček obsahuje zašifrované seznamy s kontakty. Zatím si většinu pamatuji, ale mozek není neomylný. Zbrojní průkaz samozřejmě mám, ale žádná registrovaná zbraň. Jak prozíravý krok, bouda mohla být mnohem sofistikovanější. I když jestli jede Norbert na vlastní triko, nemusím se zase moc obávat komplikovanosti. Tak že snad na mě nečeká ještě nedobrovolné ozbrojování nebo spáchání trestného činu legálně drženou zbraní. Střelec jsem, mimochodem, nadprůměrný. Sháněl jsem jí na Moravě z důvodů utajení. Ostatně těm dvěma jsem vždy radil, že je lepší páchat trestnou činnost mimo oblast trvalého bydliště. Pro mě byla důležitá anonymita, pro ně ovšem moc ovládat okolí a samozřejmě peníze. Abych to uvedl na pravou míru, nejsem žádný zákulisní "mafián", ale vždy mě bavilo řešit problémy druhých, předvídat jednotlivé kroky a dopady. Když někomu radíte z průseru, tak se občas namočíte. Ale nikdy jsem neubližoval nevinným a slabým. Hrozný klišé, ale já své zásady dodržuji, dávají mému životu smysl, jinak bych teď ty dva vedl a byl na vrcholu místního žebříčku grázlů. Ale dát za uši manželovi, co týrá mou bývalou spolužačku, vyzrát na úplatného úředníčka nebo policajta. Setkal jsem se i se zneužíváním v rodině svého kamaráda, strýc zneužíval jeho neteř, odvolaná výpověď a nic. Po mém zásahu se sám pak přiznal a doufám, že ve vězení stráví daleko více času než já. Ještě jsem nastavil co nejlepší péči o kamarádovu neteř. I když se z následků asi nedostane nikdy naplno, nejhorší má za sebou. U podobných případů jsem neváhal investovat vlastní prostředky. Když jsem pomáhal jednomu darebákovi přechcat jinýho, nechal jsem si to zaplatit, ale pro neznámé lidi jsem dělal jen na doporučení od důvěryhodného zdroje a v jiném kraji. Na domácí půdě jsem se vlastně spíš bavil a nezávisle radil těm dvěma. Tak mě napadá, že ve vězení mě možná čekají známí. Uvidí mě asi rádi, někteří aby se mohli pomstít, na ty druhé se budu moct spolehnout. Kurva, kurva, kurva, kam jsem se to dostal, s prohlubující analýzou se otvírá geometrickou řadou další a další možnosti. Bude fakticky zkouška schopností, znalostí a dovedností. Musím se vrátit ke konkrétním věcem, co mě čekají v nejbližších hodinách. Do toho.
Je čas si vybrat laskavosti od lidí, kterým jsem pomohl. Jako první bude na řadě státní zástupce Pratner, něco mezi čtyřiceti a padesáti, nikdy nevyzvídám. Potkali jsme se na tenise, dali do řeči nad šálkem kávy. Měl problémy s dcerou, respektive se špatnou volbou přítele, takový malý dealer se záznamy za drobnou kriminalitu. Promluvil jsem s ní a s ním a dobře to dopadlo. Zlepšila se ve škole a vypadá to na studium sociální práce na univerzitě v Hradci. Samozřejmě to bylo trochu složitější a na více etap. Občas se potkáváme na tenise, něco na oplátku jsem si ještě nevybral. Jen aby byl zrovna v práci a mohl podniknout rychlé kroky, moc se nevyptával a přijal mou historku: dlužil mi nějaké peníze, nabídl do zástavy "zboží", já nezodpovědně přijal, přijímám odpovědnost, očekávám trest něco kolem tří let. Stručný popis osoby, znám jen křestní a přezdívku "Slon", známe se z dob mé základní vojenské služby v Žatci, nikdy jsem neznal jeho příjmení. Místní. Nevím, na co potřeboval mé půjčené peníze nebo odkud měl ten pervitin. Čím kratší historka, tím lépe se pamatuje, pár detailů jako např. tetování a jizva. Jinak popis sedí opravdu na jednoho žateckého grázla, který ovšem v současné době je někde mimo republiku, navíc se za těch 14 let asi změnil. Tak dobrá naše policie zase není, aby někoho našla. Maximálně si napíšou, jestli tam někoho takovýho mají v evidenci, a tím to hasne, moc papírovaní. Ne, nevím, jaký má vůz, v autech se opravdu nevyznám, něco červeného, ne, jako mé BMW to nevypadalo. Je mi líto, opravdu více nevím. Byla to chyba, prověřte si mě, nemám zapotřebí si vydělávat tímto způsobem. Více k tomu nemám, co říct.
Přesně tak, rozhodl jsem se to urychlit bez vlivu Norberta, přijmu přechovávání za účelem prodeje, vzhledem k odhadu množství zhruba 2 kg, aspoň myslím, s tím fakt nemám moc zkušeností, bych to viděl na trest něco kolem 3 let, spolupracovat budu, polehčující okolnosti, za rok můžu být na podmínku venku. No, jestli budu mít zájem. Ale o tom později.
Jak rychle a zajímavě utíká čas v CPZ, ještě že jsem tu sám a nikdo mě neruší pitomostma o nevinně a blbých policajtech, vždyť je kurva Nový rok, no né! Vlastně mě to začíná bavit, adrenalin se ustálil, a osobní pomstu takového rozsahu jsem ještě neplánoval. Horší to bude vysvětlit rodině. Historka musí být stejná, stále musíte všem tvrdit to samé, nevíte, co a kdy bude možno porovnat. Ale pochopení a odpuštění. Naštěstí je to opravdu první klopýtnutí, oficiální. Výhrady k mému životu měli vždy, od kdy se konečně usadíš a najdeš si nějakou stálou přítelkyni, až po měl by jsi zase začít pravidelně pracovat, nejde přeci jen tak přežívat a utrácet postupně své vydělané peníze z prodeje. Jinak jsem byl ovšem hodný chlapec, kterého má každý rád, splnil jsem jim dost přání, kromě vnoučat ovšem, to je jediný mínus. Ještě je přesvědčit, že to je první a jediný úlet s přechováváním drog, aby si nemysleli, že snad bydlí v domku z drogových peněz. Ale koupě sedí s prodejem restaurace. Ne, to nebude problém, ostatně i státní zástupce mi věří.
Sedím si tu na zemi, bilancuji a plánuji, čeká mě po vojně asi největší odloučení ode všeho možného. Skromný život se mi bude hodit. I doma mám jen bar, stoličky, velkou matraci na zemi, ledničku, televizi, skříň, konferenční stolek, kulečníkový stůl. Taková jeskyně s příslušenstvím pro movitější poustevníky. Holky, které tady občas trávili noc, mě aspoň nepodezřívali z majetnosti. I samotář potřebuje sex, a já nikdy nebyl na vztahy. Vlastně skoro půl roku s Tamarou je můj rekord, že bych stárnul? A další bod Tamara, jestli se vůbec tak jmenuje, ale asi ano. S novými událostmi je jasné, že nějaký podíl na taškařici má. Ale jak hluboký, zainteresovaná a nasazená od začátku, získána v průběhu vztahu, a kým? Chtěla mi něco říct před zatčením. Chtěla se přiznat, varovat?
Mám pocit, že v tom je ještě něco, zatracený šestý smysl. Teď ji stejně stáhnou a někam zašijou, jelikož až zjistí, že nespolupracuji a reagoval po svém, nikomu nebýt dlužen a zavázán, nastane třaskavá situace. Bude záležet i na tom, kdo přesně a jakou část připravil. Dle mého o Tamaře věděli oba, to znamená, že buď mě chtěli mít pod dohledem už půl roku, jestli to připravovali, tak vytipování správné holky, její zasvěcení chvíli trvalo. Navíc jsem jí vůbec neznal, není místní, ale pravděpodobně i kuplíři mají nějaká partnerská města. Tohle bude spíše Petrova příprava, Norbert je přeci jen na hrubší práci. Na druhou stranu si stále myslím, že prozatímní konec má na svědomí Norbert sólo. Mám kontaktovat Petra a prosit o odpuštění? Nasrat, už jsem se rozhodl, navíc v těch pozemcích lítá opravdu mnoho peněz mnoha vlivných lidí. Všichni to můžou brát jako zakončení naší spolupráce. Budu si muset dát pozor na případné dlouhé prsty a nestát se obětí nehody při odpykávání trestu odnětí svobody. Schopnost manipulovat, dovednost přežít při skromných podmínkách, znalosti zákonů, které získám, finance, které vlastním a bezpochyby i zkušenosti rváče se znalostí anatomie, se stanou hlavními atributy mé příští existence. Pár měsíců na vazbě, pak aklimatizace v řádu týdnů v konkrétním vězení, získání potřebných kontaktů vně i venku. Naplánování pomsty. Už teď se těším.

- prolog -

3. listopadu 2018 v 17:20 | donPepe |  Mříže - román

M Ř Í Ž E

- román o zločinu, který se nestal, trestu, jenž se stal druhou šancí a plánování pomsty, které přineslo mnoho dobrého


Prolog

Mříže, dnes už spíše psychologická hranice mezi obviněnými, odsouzenými a okolním světem.
V dnešní době mobilních telefonů, bezdrátového připojení, návštěv, mimořádných návštěv, přerušení trestu, úplatných dozorců a vychovatelů, může být člověk v blízkém kontaktu s kýmkoliv. Otázka dostatečných informací, ceny a různých pák. Samozřejmě i v dřívějších dobách existovala propojenost přes motáky, instrukce pro advokáty a skrz rodinné příslušníky. Ale v době globalizace a moderních technologií je propojení ještě snadnější. Každý má slabiny, stačí je odhalit a použít. Správně zanalyzovat situaci. A právě to mě dostalo až sem. Dnes mám poslední noc na uspořádání událostí minulých a přípravu budoucích. Je čas na malé shrnutí.
Trojku jsem bral vždy za své šťastné číslo. Mám ji u data narození hned dvakrát a třeba nejoblíbenější činností byla svého času švédská trojka. Ale to jsem trochu odbočil. Zítra tomu bude tři roky, tři měsíce a tři dny, co jsem strávil za mřížemi. Ne že bych osobně překročil zákon, ale stýkal jsem se s nesprávnými lidmi. Nikdo tu není nevinně i když 90 procent osazenstva tvrdí opak. Minimálně blbost hrála roli. Ale zpátky k posledním událostem.
Před třemi dny, zase trojka, jsem měl finální návštěvu s očekávaným vyúčtováním. Překvapením byl navýšený bonus. Zase bouda ? Ladil se hlavně způsob i forma vyrovnání. Nerad bych přebíral kufřík s penězi, které mohou pocházet z trestné činnosti. A stačí telefon a jdu zpátky. Čekal jsem Norberta osobně, ale ...Ani Terezu neposlali. Snad neztratila důvěru ? Co neovlivníš, neřeš. Stále váhám, jak pokračovat. Pomsta, pomsta, pomsta - hlavní téma myšlenek v počáteční fázi trestu. Má bez konečné pomsty vůbec smysl celá anabáze ? Nebo byl smyslem očistec, srovnání priorit, restart s novými cíli ? Víc otázek, než odpovědí, vole. Takhle se shrnutí nedělá. Máš na stole nabídku na odškodnění. Dva milióny, adekvátní suma ? Z části odškodnění, z části odměna, bonus. Jako u pojišťovny se spořícím programem. Spojím se svými zdroji a můžu rozjet cokoliv nebo se už jen válet. Máš vztah, nerad bys ho ohrozil realizací pomsty. Oddělit pomstu a ostatní život půjde stěží. Vzít si peníze, vyčkat a pak udeřit. Zpronevěřil bych se svým zásadám, které jsem ovšem odložil na vězeňské půdě, protože mezi gaunery přežijí jen silní. Stojím na rozcestí. Můžu vzít prachy a věnovat je vztahu s Janou, přestěhovat se někam pryč a začít znovu, konec jak z červené knihovny. Prachy si nevemu, vyhlásím otevřenou válku se zlým koncem, ať už pro kohokoliv. Nejbližší varianta je vzít si prachy, vyčkat a rozjet akci později a po špatném konci protistrany peníze vrátit a použít je jako důkaz trestné činnosti. Jinak zlým koncem myslím vězení nebo i smrt těch dvou a možná dalších, co mi zkříží cestu. Záleží na mnoha proměnných. Zvrtnout se může cokoliv. Smrt za tak krátkou dobu ve vězení se zdá až příliš velká cena. Nezastírám, že jsem komplikovaná osoba patrně s psychopatickými sklony, schopná velmi dobře manipulovat s okolím. Každý si nese svá traumata a vypořádání s nimi se vždy podepíše. Někdo potřebuje terapii, víru nebo to v sobě dusí, až dojde k jisté explozi charakteru a ubližuje sobě a okolí. A v koutku duše vidím i poslední možnost, že se plán nepovede a já zemřu. Ve vězení už neskončím. Přizpůsobil jsem se, žil si dobře, získal potřebné kontakty pro všemožné plány. V podstatě bych mohl rozjet zločineckou kariéru. Ale radši zemřu než se sem vrátit. Nebo zdrhnu, to se zdá rozumnější. Představu o útěku i nové destinaci mám, krytí místního organizovaného zločinu je připraveno. Ale co potom Jana ? Nechám to plynout a zaimprovizuju. Rámcově mám plán pro každý řádek ve složité spleti algoritmů dalšího vývoje.
Úplně na začátku příběhu byli tři kluci, co spolu chodili do školy. Já, z celkem běžné normální nerozvrácené rodiny, Petr pro změnu z rozvrácené rodiny s otcem tyranem alkoholikem a Norbert z navenek dokonalé policejní socialistické rodiny. Podle toho, jak se jeho povaha vyprofilovala, se tam za zavřenými dveřmi děly zřejmě děsivé věci. Nikdy jsme si ovšem o tom nevyprávěli.
Naše osudy se po základní škole rozdělily, ale z dohledu jsme se neztráceli. V středně velkém okresním městě to ani nejde. Já si splnil sen absolvováním hotelové školy, od které mě ovšem zrazovali rodiče i učitelé vzhledem k mému výbornému prospěchu. Petr s vypětím všech sil dokončil ekonomickou školu, Norbert absolvoval policejní školu a pokračoval v rodinné tradici.
Nejradši vzpomínám na divoká devadesátá léta. Svoboda byla cítit všude kolem, každý si ji vykládal jinak. Darebáci si pořídili živnostenské listy, zakládali firmy, legalizovali peníze z trestné činnosti, výhodně nakupovali pozemky a nemovitosti v napojení na místní politiky a změnami územního plánu, podváděli s daněmi. Kdo se rychle zorientoval, zbohatl. Všechny města mají podobné příběhy. Když si člověk uvědomí, jak dnes úspěšní místní podnikatelé, úředníci a politici na radnici, úplatní policisté a soudci, ovlivnili vzhled a chod města a jak jsou propojení, jímá ho až hrůza. Osobně znám spoustu ctihodných podnikatelů, začínali s výpalným, vydíráním, s krádeži ve velkém za bývalou železnou oponou, bývalé policisty, co přešli, s využitím informací a konexí, na druhou stranu, nebo se stali těmi úplatnými. Přesně sem patří Petr i Norbert. Ani nevím, kdo z nich se první nechal zlákat temnou stranou.
Já se stal úspěšným kuchařem, šéfkuchařem známých podniků v republice, pár úspěšných stáží jsem absolvoval i za hranicemi. Vrátil jsem se zpět do Čech, když zemřela má babička a já zdědil byt, výhodně prodal, koupil restauraci, přejmenoval ji na "Bakla-Jean", připadalo mi to jako vtipná slovní hříčka. Díky mým analytickým a organizačním schopnostem i skvělému kuchařskému umění restaurace výborně prosperovala. Ale nebylo to nic pro mě. Vést poctivě podnik, dodržovat všechna pravidla a být slušný tu prostě nejde. Klacky pod nohy hází stavební, živnostenský a samozřejmě finanční úřad. Začal jsem uvažovat o prodeji. Zhruba ve stejnou dobu jsme se začali opět scházet s Petrem a Norbertem v mé restauraci. Na karty a na pokec. Petr chtěl do podniku vstoupit, rozšířit o diskotéku a zřejmě i penzión, či spíše bordel. Samozřejmě jsem tušil o jeho aktivitách v drogách a prostituci, přechovávání kradeného zboží, vydírání a tak dále. Podnik by samozřejmě sloužil k legalizaci příjmů. Norbert mi samozřejmě radil, ať do toho jdu, že on se postará o to, aby nám nikdo nepřekážel.
Kontrolka v mozku svítila dost červeně na to, abych do toho šel. Je rozdíl něco tušit a přehlížet špatné vlastnosti přátel nebo se aktivně podílet na jejich kšeftech. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou.
Druhý den mě navštívila dvojice s ruským přízvukem, že by byla škoda, kdyby takový podnik třeba vyhořel. O bojová umění jsem se zajímal vždy, vojenskou službu absolvoval u paragánů. Asi nebyli dost informováni. Když byli přivázaní k židlím, zavolal jsem Norbertovi, že bych potřeboval pomoc. Přijel, zasmál se, potvrdil mi, že nemá cenu to dál řešit oficiální cestou. Hodil s nimi řeč a pak odešli.
"Vidíš, to by se nestalo, kdyby si přizval Petra, ten by si to vyřešil."
"Chceš říct, že já bych to naplánoval a ty bys to vyřešil."
"A nebylo by to fajn, my tři pohromadě, nikdo nás neporazí. Má to i finanční bonusy, spousta holek a tak."
"Znáš mě, jsem samotář, a peníze mě taky tolik neberou a ženský znamenaj akorát komplikace. Pár nezávislých rad už jsem vám dal, ale to pro naše přátelství, ne pro prachy. Nechci být nikomu zavázanej, ani vám. Žádné páky. I tohle bych moh vyřešit sám, schopnosti mám, zbroják i zbraň taky. Ale nechce se mi. Dohodni schůzku s Petrem. Nepřiberu ho, ale prodám to, sepíšem to přes advokáty"
"To je snad zbytečný, ne?"
"Jsem prostě takovej, dobré účty, smlouvy a obchody dělají dobré přátele."
"To znám trochu jinak."
"Vylepšená verze, vole. Tak zítra touhle dobou s právními zástupci a o ty dva se nemusím už starat?"
"Jako by se nestalo, zapomeň."
"Ok, pak tu uděláme akci, jak za starejch časů, a na můj účet, jo."
"To je to nejrozumnější, co jsi dneska řek, vole."
Když o tom dnes přemýšlím, tak možná i ty dva rádoby výběrčí výpalnýho možná zpunktovali ti dva. Ale vše zapadalo i do mého plánu, tak mě to bylo jedno. Podnik jsem prodal za tři mega, mejdan byl fakt ohromnej, ukončil jsem živnost, vypořádal se všemi úřady a vzal si čas na rozmyšlenou. Pravidelně jsme se scházeli v "Bakla-Jeanu", který se stal centrem různých neřestí, a já byl rád, že papírově na tom nemám žádný podíl. Užíval jsem si nicnedělání a občas pomáhal řešit problémy. Tu s berňákem, tu s konkurencí, takový nezávislý poradce bez smlouvy. Sám jsem se falešně ujišťoval, že když jen něco vymyslím, nadhodím různé varianty řešení, ale nepodílím se aktivně na provedení, jsem prostě ten hodnej. Výstražná kontrolka svítila stále jasněji. Když ale v něčem žijete den co den, tak zhoršování situace tolik nevnímáte. Když to teď vyhodnocuji jako celek, jak jsem mohl být tak bláhový. Když něco nechceme vidět, nevidíme to. Nikdy jsem si od Petra nic nevzal, i když hlavně na začátku se mi snažil vyplatit můj podíl na věci, jak s oblibou říkal. Moje odpověď vždy zněla:"Jen nastiňuju varianty a kalkulace, vybral sis sám, nechci znát podrobnosti. Žádné závazky, žádné páky."
Tato neústupnost se mi stala osudnou. Z malého grázlíka se časem stal nebezpečný člověk, kterého kryl vysoce postavený kriminalista i další z jejich malé chobotničky. S jídlem roste chuť, největší výnosy má vždy obchod s pozemky spojené se změnami územního plánu nebo řízených dražbách nastrčeným nuceným správcem. Naše vzájemné střetnutí se týkalo první varianty. Vše měli podchycené, změna byla připravená, lidi zaplacení, ale ještě neměli po kupě všechny pozemky.
Ale tlačit na rodinné příslušníky, hledat slabiny u obyčejných lidí, zlomit je, ublížit jim pro mrzký mamon? Nadneseně řečeno, toho jsem se účastnit nechtěl. Odmítl jsem se v tom angažovat, chytli jsme se. Neuváženě jsem konstatoval, že jestli toho nenechaj, postarám se o to, aby celá ta věc neproběhla. Velká chyba, otevřeně hrozit, Norbert se už vymykal kontrole, jak se takový psychopat schová na postu kriminalisty, to mi hlava nebrala. Ale podle toho ta policie i vypadá a pracuje, jak jsem se měl v nejbližší době přesvědčit. Blížil se konec roku 2005 a já se hned po Silvestru chtěl na čas zdekovat. Bylo však pozdě. Stačil jsem aspoň si většinu peněz převést na zahraniční účty a připravit několik únikových balíčků na různých místech. Stará dobrá paranoia.

Chytrá síť O2

14. října 2018 v 10:38 | donPepe |  Úvahy
Tímto hlášením se představuje při každém telefonním spojení. Od O2 využívám internet. Od minulého operátora jsem odešel hlavně kvůli nekomunikaci v případě poruchy. Až do nedávna jsem byl se službou spokojen. Asi před 14 dny mi přišla na mobil zpráva o plánované odstávce v rámci zkvalitňování služeb, která bude trvat od 9 do 20 hodin. Nemusím být na síti neustále připojen, ale pracovní maily vyřizovat musím. Tak jsem si řekl, že i kdyby měli nějaké to zpoždění, večer budu dostatek prostoru vyřídit denní agendu. Dost jsem se zmýlil. Kolem 22 hodiny jsem volal na linku. S nikým jsem spojen nebyl, automatický systém mi odpověděl, že se pracuje na odstranění poruchy na ústředně s dovětkem, že budu informován o zprovoznění služby. To se stalo, ovšem až ve 2 hodiny ráno, kdy mně přišla sms. Kdybych si ovšem sám nezavolal, nevěděl bych vůbec nic. Nechápu, proč při nedodržení termínu neinformovali hned, že se oprava nebo údržba zbrzdí s nějakým horizontem opětovného zprovoznění. Obzvláště, když mě neustále otravují novými nabídkami na produkty nebo služby, ať už na telefonu nebo mailu. Ale větší naštvání mělo teprve přijít.
Další den služba běžela normálně, Ovšem ten další zhruba kolem 14 hodiny internet opět vypadl. Volám na linku - vítá vás chytrá síť O2 - a po krátké komunikaci s automatickým systémem jsem byl spojen s tím jejich guru. Po nahlášení poruchy se na chvíli odmlčel a pak mi sdělil, že je porucha na ústředně, že tam posílá techniky. Já jsem pak odešel pracovně pryč. Vrátil jsem se zhruba po 18 hodině navečer v domnění, že internet už půjde. Omyl. Úvodní hlášení o chytré síti už mě začínalo pomalu štvát. Byl jsem upozorněn, že spojení s guru může trvat déle než 10 minut. Tak že i tu půl hodinu bych čekal. Vyzváněcí spojovací melodii jsem nechal hrát skoro hodinu a půl bez jakéhokoliv užitku. Při dalším zavolání už by mně bylo rovnou oznámeno, že mě ani nespojí, že chytrá síť děkuje za pochopení, že to mám zkusit později. Zase, žádná informace, žádná omluvná sms s nějakým výhledem.
Ráno moudřejší večera moc neplatilo, opět mě přivítala chytrá síť a byl jsem spojen s guru. Rovnou jsem oznámil, že mi včera bylo řečeno, že je nějaká poruchy na ústředně a že bych opravdu uvítal aspoň nějaké informace. Bylo mi řečeno, že tam má poznámku, že mezi 7 a 8.30 tam budou pracovat technici. Hned jsem nabyl podezření, že tam den před tím ani nikdo nebyl. Rovnou jsem se zeptal, co mám dělat, když ani po 8.30 internet nepůjde. Na stalo chlácholení, že určitě půjde nebo se mi technik ozve a bude mě informovat. Půl desáté a samozřejmě nic. Další přivítání s chytrou sítí O2 bych asi nedal, tak jsem vyrazil do města přímo na pobočku O2 reklamovat službu a hlavně jednání. Personál se mnou stížnost sepsal. Zeptal jsem se, jestli si mohu na prodejně aspoň shlédnout maily. Ano, dejte si na nás kafe a můžete. Ale já jsem kafe prostě nechtěl, ani nic jiného. To ale prý nejde, protože oni to mají s kavárnou tak domluvené, že si prostě něco na ně musím dát, jinak si tam na notebooku nesmím nic dělat. Což už mě fakt vytočilo a odešel jsem "někam jinam do hajzlu."
Domu jsem se vrátil k obědu a internet už šel, žádné info během dopoledne. Jen mail, že reklamaci vzali na vědomí. Od té doby nic. Internet jde a doufám, že půjde dál, protože na úvodní slogan - Vítá vás chytrá síť O2 - jsem začal být docela alergický.
A jaké máte zkušenosti vy ? Podobné nebo jsem výjimka ?
Hezkou neděli všem.

Hlavně umírněně

2. září 2018 v 12:06 | donPepe |  Úvahy
Pakliže existuje umírněný islám, musí existovat i umírněný fašismus nebo nacismus. Nevím ovšem, co si pod těmito pojmy představit. Snad jen umírněný komunista mi dává trošku smysl, máme jich ostatně v Parlamentu dost.
Zpátky k umírněnému islámu. Musí tedy existovat umírněný násilník (právo Šaría jen se souhlasem obviněného, místo kamenů polystyren, hůl obalena molitanem), umírněný sexuální násilník (používá jen malé množství násilí), umírněný homofob (jen verbální nenávist), umírněný pedofil (s nezletilými má styk jen se souhlasem rodiny a mladé nevěsty). Patrně existuje i umírněné zohavení ženských pohlavních orgánů obřízkou. Na území EU samozřejmě souhlasy písemné, ve shodě s GDPR.
Ale slovo umírněný můžeme rozvíjet i dále. Umírněný xenofob má patrně pifku jen na lidi z jiných světadílů, sousedé s příbuznými kořeny mu nevadí. Umírněný rasista nenávidí jednu rasu nebo svou nenávist dává najevo jen mírně. Umírněná genocida a umírněný holokaust - fakt nevím. Umírněný anarchista obsazuje cizí domy, pěstuje trávu, sprejuje pouze mimo pracovní dobu, jinak chodí do práce (IT nebo politik). Umírněný narkoman nepáchá trestnou činnost a vede řádný život.
Jednou mě v přítmí parku oslovila dvě individua, chtěli cigarety, neměl jsem, tak chtěli peníze. Naštěstí to byli zřejmě umírnění lupiči, postavil jsem se jim na odpor a utekli. Umírněný vrah zřejmě vraždí jen v krajní situaci a zásadně humánně a s citem.
Jen udavači dnes umírnění nejsou, udávají a chlubí se o sto šest. Tak snad aspoň bude umírněný vyšetřovatel popřípadě soudce.
Tak že hlavně umírněně …

Chemnitz - vrcholek ledovce

1. září 2018 v 12:55 | donPepe |  Úvahy
Jako každý jsem zaregistroval případ vraždy v německém Chemnitzu, následné demonstrace, reakce politiků i reportáže v médiích. Vládní politici všechny demonstrující označili za krajní pravici plnou rasistů a xenofobů. Na demonstracích samozřejmě byli, následovaní zase krajní levicí, ovšem většinu protestujících tvořili běžní občane, kteří mají strach o sebe, své děti a blízké a došla jim trpělivost s nečinností vlády. Žádná pokora a sebereflexe politiků přímo odpovědných za tuto situaci jsme se nedočkali.
Zkráceně a zjednodušeně - pozvali sem spoustu lidí, většinou mladých mužů, kteří nemají úctu k ženám a problémy jsou zvyklí řešit násilím a nůž mají jak nezbytný a praktický doplněk. I pachatelé oné vraždy k nim patří. Ze zatím dostupných informací vyplývá, že to bylo loupežné přepadení s cílem získat peníze za každou cenu, o čemž svědčí počet bodných ran a brutalita útoku. Alespoň u jednoho z nich bylo azylové řízení ukončeno s negativním výsledkem a už měl být vyhoštěn, což ovšem úřady nestíhají nebo rovnou neumějí. Další odpovědnost vládních politiků. Jejich počínání se dá opět zjednodušit - pozvat uprchlíky, většině neudělit azyl, nevyhostit je, rozmístit je po EU, strčit hlavu do písku a čekat, že se to samo nějak vystříbří.
Vyhošťování se všeobecně nedaří a když už dotyčného naložíte do letadla, blondýna svým chováním znemožní odlet. Odbočím od tématu - být já majitelem letecké společnosti, dámu popadnu a vyhodím z letadla na první dobrou. Tak že zachránila před deportací násilníka, který týral svou ženu a děti. A Alláh ví, co má ještě na triku dalšího. Což otvírá další téma, jak v nekontrolovatelném množství do Evropy proudili a proudí násilníci, váleční zločinci a vrazi. Ať už usvědčení nebo ne. A samozřejmě, že při deportaci jim doma hrozí vězení nebo smrt, jako každému "normálnímu" zločinci. Pak se stává, že opravdová uprchlice a oběť potká v Německu svého otrokáře a trýznitele, opět za vydatné pomoci úřadů. K pláči nebo k smíchu ? Opravdu směšně pak působí, jak usvědčení somálští piráti i s rodinou pobírají sociální dávky a v klidu si žijí na území EU nebo nebozí uprchlíci si za peníze ze sociálních dávek jezdí každou chvíli na dovolenou do země, s které přeci museli uprchnout.
Zpátky k Chemnitzu. Narůstal počet migrantů, vzrůstal počet obtěžování žen a dětí nejen na plovárnách, vzrůstala drobná kriminalita, obchody začali zavírat dřív, některé zavřeli úplně, po setmění starousedlíci raději nevycházeli. A policie a úřady ? V podstatě nečinné. Pak se stane vražda a lidi si řeknou a dost. A vyjdou do ulic. Jsou ihned označeni za rasisty, xenofoby, nacisty a fašisty. A vláda na ně pošle zástupy policistů a těžkooděnců. Najednou je policistů dostatek a konají.
V menším měřítku to známe z každého většího českého města. Nějaká problematická ubytovna, pár nepřizpůsobivých, celý den se poflakujících pod vlivem alkoholu nebo drog, obtěžující školáky a pracující sprostými nadávkami a vyvolávající konflikty. Z radnic zní nemastné neslané prohlášení, občas je vidět hlídka městské policie. Ale zkuste zorganizovat na daném místě protest proti poměrům. Také jste hned nácek, rasista, xenofob, policistů jak mnichů v zimě v klášteře a z radnice zní: tohle v našem městě nestrpíme.
Ať si každý udělá svůj obrázek o situaci. V každém případě vždy bude existovat určité procento lidí nedbajících zákonů a pravidel bez ohledu na rasu nebo náboženství. A když jim vytváříme podmínky pro jejich pohodlný život, nesmíme se divit, že jich je čím dál více a jsou více slyšet.

Kam dál