Střídavá péče

Středa v 15:27 | donPepe |  Úvahy
Střídavá péče se stala oblíbenou mantrou systému jako nejlepší řešení pro děti. Ale je tomu tak skutečně ? Mně to přijde jako nejvhodnější řešení pro dospělé. Působí to na mě jako vytvoření si alibi nebo obhajoby - vždyť jsme se dohodli, dítě bude mít oba rodiče, a to je pro něj to nejlepší. Jsou případy, kdy to rozhodně platí, ale existují samozřejmě takové, kdy by bylo lepší svěřit jednomu rodiči.
Kdyby se opravdu hledělo na zájem dítěte, vypadala by střídavá péče následovně. Dítě by bydlelo ve stejném bytě ve stabilním prostředí a střídali by se u něj naopak rodiče. Což je samozřejmě utopie.
Nejlépe asi funguje těsně po rozsudku. Dítě pendluje po jednom týdnu mezi rodiči, většinou ve stejném městě. Sžívá se s novou situací, oba rodiče se snaží být ohleduplní. Často dítěti věnují více času, když je u nich, snaží se ukázat, jak jsou rozumní a dokázat si, jací jsou výborní rodiče. Po čase může přijít na řadě soutěživost, kdo je vlastně ten lepší rodič. Dítě může využít k materiálnímu obohacení nebo ústupkům - u mámy můžu, táta mi to dovolil. Zde by měla fungovat spolupráce a společný postup. Ale už to kolikrát není jen o rodičích toho konkrétního dítěte nebo dětí. Už jsou na scéně další partneři a partnerky. Každý má na výchovu jiný názor. V horším případě se někdo odstěhuje do jiného města a dítě začne pendlovat po dvou týdnech z města do města, dvě školy, různí kamarádi, různé prostředí. To je nejlepší pro klidné dětství a dospívání ? Je to nejlepší pro dítě nebo pro rodiče, kteří si chtějí dokázat, jak jsou skvělí ?
Další úskalí čeká v rodinách, kde dojde k narození dalšího potomka z nových vztahů, kdy se pak rodinná ekonomika dostává do úzkých. Když se k tomu přidá například ztráta zaměstnání, úraz, nemoc nebo rozchod s novým partnerem jen u jednoho z rodičů, může nastat emocionální kolotoč.
V současném trendu rozhodování soudů časem dojde ke kumulaci střídavých péčí. Každý partner má ze svých bývalých vztahů ve střídavé péči své dítě nebo děti a mají ještě dalšího potomka spolu v nových vztazích. A až se rozjedou, bude zase střídavka ? Sestavit více rodinný harmonogram a pravidla střídavých péči je po té velký oříšek.
Většinou to končí tak, že až dítě dospěje do věku teenagera, zažádá si samo o úpravu a svěření do péče jednoho rodiče. Možná to je i dobou, žijeme v době sdílené. Sdílená ekonomika zasahuje do všech odvětví. A střídavá péče je technicky sdílení dětí s bývalým partnerem dle daného harmonogramu.

Dříve byly děti automaticky svěřovány do péče matky, nyní zase převládá střídavá péče. Ode zdi ke zdi. Možná se dočkáme i rozumného postupu rodičů i soudů a posuzování případů individuálně. I když v současném trendu práv dětí, kdy pracovnice OSPOD dle metodických příruček učí děti při výslechu lhát, protože přeci mají právo lhát, mají právo chodit za školu, užívat alkohol nebo drogy (skutečně je to tak), se můžeme dočkat i zcela nepředvídatelných postupů a absurdních rozhodnutí.
 

Mezinárodní a světové dny ... čehokoliv - 2. část

29. září 2017 v 15:09 | donPepe |  Úvahy
Dnes zkouknu a ohodnotím další dny v druhém pololetí. Sám jsem zvědavý, co se tam skrývá.

6.7. - Mezinárodní den proti zapomínání a Světový den UFO - tak že nezapomínejme, nejsme tu sami.
11.7. - Světový den populace - může slvait opravdu každý.
20.7. - Mezinárodní den šachu - čas rozehrát aspoň jednu partii.
28.7. - Světový den boje proti žloutence - kdo není, tak hybaj na očkování, jinak si umýt ruce a bacha na jehly.
6.8. - Světový den boje za zákaz jaderných zbraní a Mezinárodní den boje lékařů za mír - v obojím značně pokulháváme.
12.8. - Mezinárodní den mládeže - důvod propařit další prázdninový večer.
13.8. - Den leváků - všichni bacha na levou ...
29.8. - Mezinárodní den proti jaderným zkouškám - stále marné ...
5.9. - Mezinárodní den charity - pomoci není nikdy dost, ale kam ty peníze přesně tečou ? K potřebným nebo na provoz ?
8.9. - Mezinárodní den gramotnosti - važme si povinné školní docházky ...
10.9. - Světový den prevence sebevražd - v dnešním zrychleném a odcizeném světě, kde jednotlivci žijí ve virtualitě aktuální.
16.9. - Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy a Den církevního školství - já si vybírám vrstvu, církve ovzduší spíše znečišťují.
21.9. - Mezinárodní den míru - je to marný, je to marný, je to marný ...
22.9. - Mezinárodní den bez aut - tak schválně, kdo šel pouze po svých ...
1.10. - asi nejplodnější den vůbec - 4 mezinárodní a 2 světové: Mezinárodní den seniorů, kávy, lékařů a hudby Světový den cyklistiky a vegetariánství
- musí si vybrat každý: dát si něco zeleniny, projet se na kole, šálek kávy, návštěva lékaře a navštívit prarodiče.
4.10. - Mezinárodní den zvířat a Světový den lidských sídel - oslava domestikace zvířat ...
5.10. - Světový den učitelů - žáci zásadně neslaví ...
9.10.. - Světový den pošty - ať se daří, mohla by oslavit dodáním všeho na správné místo a včas ...
11.10. - Mezinárodní den dívek - další genderově vyvážený svátek ...
12.10. - Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof - nevím přesně, komu je určen, přírodě bude zřejmě fuk ...
16.10. - Světový den páteře, Světový den výživy a Mezinárodní den proti McDonald´s - žádné ohýbání se, zdravou svačinu a oslava nejlépe v KFC ...
17.10. - Světový den úrazů - snad má na mysli prevenci, nechce se mi zraňovat sebe ani druhé.
20.10. - Mezinárodní den kuchařů a Světový den statistiky - vyražte na kvalitní gáblík a nechte si to zpočítat ...
31.10. - Den UNICEF a Světový den spoření - zřejmě čas založit dětem spořící účet.
3.11. - Den bez pesticidů - no, dodržování v naší krajině dá fušku.
10.11. - Světový den vědy pro mír a rozvoj - dobré myšlenky se nám už vymkly mnohokrát, jen si to připomínejme.
15.11. - Den vězněných spisovatelů - vláda je povinna uvěznit alespoň jednoho spisovatele ...
17.11. - Mezinárodní den studenstva - netřeba komentů ...
19.11. - Světový den prevence týraní a zneužívání dětí - ještě bych dodal - a přísnějších trestů proti pachatelům oněch činů.
25.11. - Mezinárodní den za odtranění násilí páchaného na ženách a Mezinárodní den bez nákupů - žádný šoping a rozbijte hubu nějakému muži ...
1.12. - Světový den boje proti AIDS - žádný náhodný sex ani půjčování jehel ...
2.12. - Světový den počítačové gramotnosti a Mezinárodní den boje za vymýcení otroctví - šup k PC a staňte se otroky internetu ...
9.12. - Mezinárodní den proti korupci - hlavně pro politiky, aspoň v tento den obálky nebrat !
10.12. - Den lidských práv - v pořádku, možná pro některé by se mohl rozšířit o plnění občanských povinností.
11.12. - Světový den dětství a Mezinárodní den hor - výlet s dětmi do hor ideální oslavou.
18.12. - Mezinárodní den migrantů - jestli platí i pro imigranty opravdu nevím ...
20.12. - Mezinárodní den lidské solidarity - jo, blíží se Vánoce, komerční čas, potřebujeme si naše hříchy odčinit pomocí potřebným.
21.12. - Mezinárodní den datlí a datlů - doporučuje se hrst datlí a zadatlovat si na starém psacím stroji.
29.12. - Mezinárodní den biologické rozmanitosti - sečíst vyhunulé druhy během roku a dát si předsevzetí, že další rok bude opravdu úspěšnější.

Jak vidno, připomínat a slavit se dá leccos. Tak si něco vyberte a hurá do ulic. Průvodů a manifestací není nikdy dost.


Mezinárodní a světové dny ... čehokoliv - 1. část

22. září 2017 v 13:10 | donPepe |  Úvahy
Včera jsme měli mezinárodní den míru, dnes máme mezinárodní den bez aut. V hlavní evropské montovně aut to působí až úsměvně. Všechny mezinárodní dny zavání pokrytectvím. Jako jeden den si něco připomeneme, chováme se jinak a zbytek roku na vše kašleme. Navíc už samotný seznam všech mezinárodních dnů je tak plný, že se slaví více druhů ve stejný den.
V první části si připomeneme dny od ledna do června. nedostane se na všechny, seznam je opravdu dlouhý.
1.1. - Nový rok, dejme tomu a zároveň dublující Světový den míru, míru není nikdy dost.
21.1. - Světový den objímání, tak ře vzůru do ulic a objímat, tento den žádné se obtěžování nebude vyšetřovat.
28.1. - Den ochrany osobních údajů, slaví hlavně zloději, jejichž foto a údaje nelze zvěřejnit bez postihu.
2.2 - Světový den mokřadů, čas vyráchat se v bahně.
11.2. - Světový den nemocných a Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, chlapci se hodí marod a nechají pracovat dívky.
20.2. - Světový den sociální spravedlnosti, slavit může každý, kdo cítí spravedlnost i nespravedlnost.
21.2. - Mezinárodní den průvodců mezinárodního ruchu a Mezinárodní den boje proti kolonialismu, trochu si protiřečí, čím více kolonií, tím více průvodců.
3.3. - Světový den divoké přírody, hurá do přírody a když se pár dnů zdržíte, můžete tam oslavit i tolik známý .....
8.3. - Mezinárodní den žen - netřeba komentů.
14.3. - Den pí a Mezinárodní den akcí pro řeky a proti přehradám, vypočtěte si pár obsahů kruhu a protrhněte nějakou hráz.
15.3. - Světový den spotřebitelských práv, vzhůru do obchodů.
20.3. - Světový den štěstí a Světový den vrabců, u nás vrabci moc štěstí nemají, z přírody díky naší péči spíše mizí.
22.3. - Světový den mimů a Světový den vody, tak že prosím o nějaká představení na hladině přehrady nebo jezera.
23.3. - Světový den meteroologie, běda za každou špatnou předpověď.
1.4. - nejen apríl, ale i mezinárodní den ptactva, slavit mohou všichni ptáci.
3.4. - Mezinárodní den prádla, vyprat a usušit minimálně jednu pračku.
6.4. - Mezinárodní den sportu za rozvoj a mír, zase míru není nikdy dost.
7.4. - Mezinárodní den zdraví a Vzpomínka na genocidu ve Rwandě, snězte něco zdravého. Genocidu nám některé státy předvádějí dodnes.
16.4. - Mezinárodní den hlasu, není nad to, někoho pořádně seřvat nebo si zazpívat cestou z hospody.
19.4. - Světový den investičních fondů, pro všechny tuneláře a napálené investory.
20.4. - Mezinárodní den marihuany, zde se mohou výše jmenovaní maličko odreagovat.
22.4. - Mezinárodní den Země, prosím o jednodenní šetrnost k naší planetě.
24.4. - Mezinárodní den skautů a skautek a Světový den laboratorních zvířat, spojení velmi komické. Hurá do přírody ulovit nová pokusná zvířata.
29.4. - celkem tři Mezinárodní dny: Tance, obětí chemických válek, Imunologie. Podpořit imunita a vyrazit někam do tančírny, kde podávají alepsoň nějaké chemické látky.
1.5. - Svátek práce, hurá do průvodu a mavátka s sebou.
5.5. - Mezinárodní den porodních asistentek a Mezinárodní den hygieny rukou, domácí porod pouze s umytýma rukama.
6.5. - Mezinárodní den proti dietám, nažerte se.
13.5. - Světový den koktejlů, okusit vše a pořádně se zlít.
15.5. - Mezinárodní den odpůrců vojenské služby a Mezinárodní den rodiny, první už není tak aktuální, chlapci už kvůli kratší vojně nemusí někoho zbouchnout.
21.5. - Mezinárodní den kachliček, oblakdači všech zemí spojte se !
23.5. - Světový den želv, hezky zpomalit, klídek.
24.5. - Evropský den parků, po klidném dni vyražte na procházku.
28.5. - Světový den her, kdo si hraje, nezlobí ! Neplatí pro aplikace na chytrých telefonech.
31.5. - Světový den bez tabáku, doporučuje se v hospodách se zamčenými vchodovými dveřmi.
1.6. - Mezinárodní den dětí, Světový den rodičů a Světový den mléka, vyražte jako celá rodina do mlíčného baru.
2.6. - Mezinárodní den prostitutek, možná mají i nějaké ty slevy, nevím jestli platí i pro prostituty, jinak je to diskriminace.
5.6. - Světový den životního prostředí, neházejte odpadky v lese, nejezděte autem, třiďte odpad.
12.6. - Světový den proti dětské práci, neplatí v domácnosti pro úklid, mytí nádobí a vynášení košů.
14.6. - Světový den dárců krve, kdo může, ať daruje.
16.6. - Den afrického dítěte, pro ty, kdo nestihli 1.6., platí jen v Africe.
20.6. - Světový den uprchlíků, neplatí pro ekonomické miganty.
21.6. - Světový den hudby, Mezinárodní den triček, Mezinárodní den trpaslíků a Mezinárodní den skateboardingu - fakt nálož, tak že sluchátka na uši, tričko a na zahradě mezi sádrovými trpaslíky zkusit pár triků na prkně.
23.6. - Mezinárodní den vdov, další diskriminace pro muže.
27.6. - Světový den rybářství, neplatí pro pytláky, kupte si rybářský lístek.

Tak doufám, že si každý vybral další dny pro oslavu a příště si zrekapitulujeme druhé pololetí.
Hezký víkend všem.
 


Je libo samopal ?

12. září 2017 v 15:01 | donPepe |  Úvahy
Střežený areál po výbuchu ve Vrběticích se stal opět velmi diskutovaným tématem. Až nyní vychází najevo, že v areálu nebyly jen výbušniny, ale i samopaly či útočné pušky. Vše střežila armáda a policie. Zajímalo by mě, jestli vůbec bylo známo, co vše dotyčná firma skladovala. Nedivím se rozhořčení občanů a starostů, bydlících nedaleko. Ochrana stála a stojí daňové poplatníky spoustu peněz. Byli jsme několikrát ujištěni pověřenými osobami, že nehrozí další výbuchy, areál je uzavřen a střežen. Dobře střežen.
A zase šlendrián, pro naši republiku tak pověstný. Dobře střežit nebezpečný materiál a zbraně znamená, rozmístit pár fotopastí a kamer a obehnat plotem se zákazem vstupu. Opět by mě zajímalo, kolik stojí tato "ochrana", co všechno si policie a vojsko vykazují. Možná příliš spoléhali na obavu lidí z možných výbuchů a celkové nebezpečí areálu. To ovšem s časem pominulo a policie nebo armáda měly zareagovat. Odborníků a expertů mají dost. Strach vždy pomine. Policii situace zevšední a z hlídání se zřejmě stala rutina až zašívárna.
Máme tomu rozumět, že areál není ani dostatečně prozkoumán a není přehled o tom, co kde je ? V době dronů se mi ani nechce věřit. Slyšíme výmluvy na rozlohu areálu a délku plotu. Ale už uběhlo dost času na alespoň zmapování areálu a eliminaci nebezpečí. Že by vše stálo moc peněz ? To je právě práce policejních manažerů v armádě a policii na generálním ředitelství, vysvětlit a zdůvodnit. To by zřejmě nevyšlo na bohaté roční odměny. Asi si řekli: budeme spoléhat na plot, ceduli, pár fotopastí a strach lidí z areálu. Rozmístit čidla a kamery po celé délce plotu by určitě nebyla o tolik nákladnější než nynější nefunkční ochrana. A zase nikdo nebude odpovědný, přijmou se opatření a jede se dál. Do dalšího průšvihu.
V dnešní napjaté době je zarážející naivita našich bezpečnostních složek. Zloději nebyli žádní myslitelé jen recidivisté, sedící vesměs za krádeže a další drobnou kriminalitu. Ale co kdyby se o to zajímali protřelejší zločinci nebo rovnou teroristé ? Kolik zbraní mohlo skončit v rukou nepřátel našeho zřízení nebo zločineckých skupin ? Existuje vůbec soupis zbraní a výbušnin, které ve skladech měly být ? Nabízí se ještě jedna hypotéza výbuchu, a to sabotáž s cílem zakrýt chybějící zbraně, které byly mezitím přeprodány třetí straně. Konfliktů ve světě je dost. A kdo bude hledat zbraně ve vybuchlém areálu, jsou přeci zničené. Možná se jen vymkla z rukou připravená sabotáž, kdo ví ? Ale dost strašení.
Doufám ,že se nebude opakovat a ve střežení areálu dojde k nápravě. Asi nedojde k vyvození odpovědnosti velitelů armády a policie, to se u nás, na rozdíl od šlendriánu, moc nenosí.

Teď už musíme všechno vyhrát ...

4. září 2017 v 13:28 | donPepe |  Volný čas
Jen krátká glosa. Dnes čeká naši fotbalovou reprezentaci prý zápas o všechno, který musí bezpodmínečně vyhrát. Už dávno nejsem zarytý fanoušek reprezentace a fotbalu vůbec. Ale sleduji od počátku kvalifikace pozápasové rozhovory se stejným námětem : zápas se nám nepovedl, musíme zabojovat v dalších zápasech a vyhrát je. A zase nic. Takže teď se stane zázrak a vyhrají třikrát za sebou ? Určitě ne. Jsem vlastně rád, že ne. Protože reprezentace, která ve fotbale je schopna porazit jen San Marino nebo Azerdbajdžán na MS nemá co dělat. A je načase, aby to vzali na vědomí jak hráči a stali se pokornějšími, tak fanoušci. Objevilo se jen pár náznaků a mladých talentů, kteří při systemtické práci mohou reprezentaci posunout patra výše. A konečně přestali hrát hráči za zásluhy. Jednalo se o postarší hráče, kteří kolikrát nehráli v klubu, ale z počátku jsme jen slýchali, že nikoho jiného nemáme.
Tak že dnes v Severním Irsku nevyhrajeme. A spadneme na pomyslné dno, z kterého se snad během let poctivým přístupem a bojovností zase vyškrábeme nahoru.

Sochy a pomníky minulosti

4. září 2017 v 10:19 | donPepe |  Úvahy
Problémy soch, památníků a názvů měst, ulic nebo náměstí lidstvo provází od nepaměti. Vyhraná bitva nebo válka, změna panovníka nebo režimu, víry nebo náboženství. Stavění a následné bourání , pojmenování a přejmenování. U nás ve městě máme Horní náměstí, nedávno Náměstí Rudé armády, na kterém sídly katolický kostel. Už to byl zajímavý paradox. Po druhé světové válce zde přibyla socha Rudoarmějce na oslavu a připomenutí osvobození. Celkem v pořádku. Pochopitelně v hektickém roce 1968 byla socha poničena, posléze opravena. A po listopadu 1989 nakonec zmizela úplně. Nejsem přítel SSSR, ale na vítězství a našem osvobození měli velký podíl a mně osobně socha nevadila. Kdyby to byla socha Lenina, Stalina, Gottwalda tak bych její odstranění chápal. Ale doba si žádala oběti.
Ještě dříve na náměstí vedle kostela stála socha německého rytíře, která byla zase odstraněna z jiných nacionalistických důvodů. A nyní se objevily snahy, sochu rytíře na náměstí vrátit. A rozjela se ostrá polemika příznivců i odpůrců. Nevím přesně, komu patří pozemek, na kterém by měla socha stát. Bude na majiteli, jak s tím naloží. A můj názor ? Sochy a památníky mají lidi spojovat, ne rozdělovat. Já bych tam klidně vrátil jak rytíře tak rudoarmějce, když už tam jednou stáli. Připomínali by nám různá období vývoje naší země. Jak je jednoduché podlehnout síle davu, bořit, vyhánět v nenávisti. Stáli by hezky bok po boku. Než by zase proběhla nová událost a proces se opakoval.
Asi bych ani nesvedl spočítat ulice, které ve 20. století měnily jméno. Švermovo náměstí, Gottwaldova ulice, pak několik ulic pojmenovaných po řeckých a dalších revolucionářích. Dnes Dolní náměstí, Podhorská, Nová pasířská atd. Dnes máme zase třídu Milady Horákové, náměstí Eduarda Beneše a dokonce nám vrátili Zlín. Což byla asi největší změna v poválečné historii, město snad už přejmenovávat nebudeme.

Blíží se volby a opět hrozí, že podobné pomníky, sochy a jiné památníky budou zneužívány k rozdělování společnosti, místo aby nás spojovali. Sám jsem zvědavý, jestli se socha rytíře objeví a stane se chloubou města, které má silnou česko-německou historii. Žili tu pospolu celé generace, než divoké dvacáté století tomu udělalo přítrž a zvítězila nevraživost a nenávist. Tak snad se do sebe nepustí oba tábory při případném slavnostním uvedením nebo jiné akci.

Vždy to jde

3. srpna 2017 v 9:39 | donPepe |  Životní styl
Kdybych tak mohl změnit svůj život. Takto položená otázka mě vlastně ani nenapadla. Prtotože vždy to jde. Někdy snáz, někdy lehčeji, občas k lepšímu, občas k horšímu. Vztah, rodina, práce, životní styl -nejčastější témata změn. Pokud je člověk sám a nemusí se ohlížet na ostatní, je změna čehokoliv snadnější. Stačí první krok. Já sám jsem zastáncem spíše radikálnějších kroků a změn než pozvolných. Asi z důvodu, že se člověk nemůže rozmyslet a vrátit změnu zpátky. Pochopitelně s rostoucím věkem se stvávám konzervativnějším a radikální změny nehledám.
Mnohokrát pokus o změnu souvisí s výročím významných událostí jako jsou narozeniny, Nový rok, svatba, rozvod, rozchod nebo narození dítěte. Při radostnějších událostech nastartujeme změnu obvykle plánovaně a k lepšímu ve snaze dát okolí to nejlepší z nás. Při špatných událostech a změnách kolem nás si naši nastávající proměnu ani nemusíme uvědomit, o to devastující mohou být následky. Záleží pak i na našich blízcích, jestli změnu k horšímu zastavíme, ustojíme a vrátíme se zpátky.
Já osobně jsem naposledy udělal pár změn v životě těsně po 40. narozeninách. Tentokrát nebyly překotné, rozmýšlel jsem se celkem dlouho, čas mě netlačil. Hledal jsem hlavně něco, co mě bude bavit, vnitřně naplňovat a budu to zvládat i s rostoucím věkem. Rozhodl jsem se pro práci v sociálních službách, absolvoval jsem rekvalifikace, několik dalších návazných kurzů a jsem dnes spokojený. Práce mě nestresuje, rozvrh si dělám sám a mám pocit, že pomáhám. Jediným slabým místem je tabulkové ohodnocení mé práce, ale i tak si myslím, že vnitřní pohodou, nestresováním a pravidelným denním režimem si svůj život prodlužuji. Uznávám, že podobnou změnu bych si nemohl dovolit s malými dětmi nebo hypotékou, což jsou nejzávažnější faktory, které nás ovlivňují.
Další změnou, i když ne tak výraznou byla úprava jídelníčku a pravidelnějšího sportování. Naštěstí jsem i dosavadní život žil aktivně a v kuchyni jsem vždy rád experimentoval a pouštěl se do pro mě nových věcí. Do jídelníčku jsem přidal více zeleniny a bylinek (hlavně pokrmy s červené řepy) a začal pravidelně dvakrát v týdnu navštěvovat fitko. Neformuji postavu a netrhám rekordy. Zároveň si krásně vyčistím hlavu, pokecám se známými úplně z jiných oborů, prostě krásný relax. Zde se musím přiznat, že poslední dva měsíce má docházka drhne. Za prvé obecně moc dobře nesnáším vedra a trošku laboruji s loktem a ramenem. Asi budu muset svůj život změnit i návštěvou specialisty a zjistit, jestli to už je prostě věkem nebo je tam jiný zádrhel. Já zatím k doktorovi chodím jen na preventivní prohlídky vždy po dvou letech (všechny hodnoty jsou v pořádku) a na zubařské prohlídky. Jinak doktory nevyhledávám, při onemocnění se léčím sám.
Tak že třeba jsem někoho isnpiroval ke změnám. Pokud máte čas, neškodí si hodit na papír plán. Současný stav a kam se chci posunout, rozepsat jednotlivé kroky a časový rámec. Protože můžete odhalit překážky, které vás čekají nebo i slepé uličky. Ale nic by nás nemělo odrazovat k neustálým změnám k lepšímu. Pracujeme na sobě celý život. Ovšem potřebujeme i časové období stability a neměnosti, kdy čerpáme síly pro další zítřky.
Tak že, šup, změňtě svůj život, o hodně či málo, ale s rozmyslem.

Prázdniny u babičky

18. července 2017 v 10:45 | donPepe |  Životní styl
K době prázdnin patří trávení času u příbuzných. Mě se týkalo v 80. letech minulého tisíciletí (zní to fakt hrozně). Tehdy připadala v úvahu dovolená s ROH, pionýrský tábor a babičky z obou stran rodičů. Devizový příslib jsme nedostali a do Jugoslávie jsem se nepodíval. Ale náhradní pobyt u Balatonu nebyl špatný. Psal se rok 1980 a pamatuji si, že naši fotbalisté vyhráli Olympiádu v Moskvě. Tehdy jsem ještě moc nevnímal rozdělený svět a bojkot západních sportovců. Ale české dospělé osazenstvo si u rádiových přijímačů náležitě užívalo.
Ale zpátky k babičkám. Já měl dvě bydlící v diametrálně odlišných místech a prostředích. Brumov na Valašsku a Ústí nad Labem. Nejdřív k Ústí, když jela chemička na plný výkon, to byla fakticky síla. nedivím se, že děti z tohoto kraje jezdily k nám do Jizerek na školu v přírodě. jestli to bylo celkově něco platné, opravdu nevím. Nejradši jsem měl výlety na Střekov, kde každé léto měla pravidelná vystoupení šermířská skupina. Babička bydlela na sídlišti pod Střekovem, tak že jsme chodili pěšky lesem, což byla též zábava. Samozřejmostí byly návštěvy hřbitova, kde odpočíval děda, kterého jsem si už nepamatoval. Když babička dávala květiny, upravovala hrob a povídala si s dědou, tak já se potloukal kolem, četl si náhrobky a představoval si, co se asi stalo, když tam psali tragicky nás opustil. Celé dětství jsem si pamatoval jména, datumy úmrtí i jména hrobů, které se nacházeli v okolí toho dědovo.
Dalším milým zpestřením byli návštěvy zologických zahrad v Ústí nebo Děčíně. Tím dítě nikdy neurazíte. Nevím tedy, jak to bavilo babičku, ale mně se zpátky domů nikdy nechtělo. Kousek od Ústí v Povrlech jsem měl tetu, strejdu a dva bratrance. Tam mě babička vozila za klukovskou zábavou. Blbnout po lesích a v bazénu. Posledním bodem zábavy byly výlety do obvhodního domu Labe. Znáte to, spousta jezdících eskalátorů a zboží. A nesmím zapomenout spoustu hodin Člověče, nezlob se ! a poslechu gramofónových desek s Hurvínkem. Občas k sousedce nad námi přijela též vnučka zhruba v mém věku, tak že některé hry a výlety pak byly společné. Možná mezi námi i něco zajiskřilo a chvíli jsme si i dopisovali. A když nedorazila ve stejném termínu, tak jsem si na hřišti vyhlédl na kamarádění a dopisování jiné děvče. Jsem narozen ve znamení Blížence, tudíž se rád ružím od mala. Skamarádit se s holkou na dovolené, táboře nebo i ozdravovně a získat adresu na dopisování byla snad povinnost. Většinou to skončilo tak dvěma dopisy na obě strany, co také psát, když je vám tak deset let.
Styl života u babičky v Ústí byl takřka totožný s tím mým v Jablonci n.N. Něco úplně jiného bylo malé hospodářství u babičky v Brumově. Malá vesnička, jedno náměstíčko, jeden krámek. Slepice, králíci, koza, štípaní dříví, blbnutí v potoce. Též se nás tam sjíždělo vícero (táta byl s pěti dětí) a bratranci a sestřenice patřili k prázdninám. Jednou byla bouřka a velkej slejvák a nás s bratrance napadlo jít chytat ryby do síťky. naše teorie, že v tom větším proudu se musejí ryby nechat unášet a stačí ponořit do proudu síťku a určitě něco chytíme. Ha, ha, ha. Ponořil jsem síťku, nevím co se do ní chytlo, protože jsme ji už nikdy neviděli. strhlo mě to s sebou ... Pár vteřin jsem plul na zádech proudem, jedním okem jsem si všiml zděšeného bratrance. Pak zvítězila logika a prostě jsem se postavil na nohy, jelikož potok nebyl zase tak hluboký. Jak jsem cítil trochu pevné půdy pod nohama, zklidnil jsem se. Sice mi proud podrážel nohy, ale ke břehu jsem doklopýtal a bratránek mě pomohl vylézt. Byl jsem úplně durch a měl pořezanou dlaň. Nepřemýšleli jsme jako správní kluci o tom, jak tragicky to mohlo taky skončit, ale nechtělo se nám domů, jelkož jsme tušili průšvih. Ten den nás tam totiž rodiče přivezli a ještě si tam povídali a neměli ani páru, že jsme někde venku. Byla mi zima, tak jsme se šli přiznat. Na dlani mám malou jizvu, dostal jsem suché šaty a teplý čaj se slivovicí a spalo se mi fakticky nádherně. Vynadáno jsme dostali až druhý den.
V Brumově měl malé hospodářství ještě tátův bratranec (tak že asi strýc z druhého kolene) a vyráželi jsme ještě na návštěvy do nedaleké Poteče, kde bydlel a ještě stále bydlí můj nesjtarší strýc. Starost o domácí zvířata, brzké vstávání, blbnutí v přírodě nebo dvorku jsem si fakt užíval. A když jsem chtěl něco pdobného dopřát i své dceři, musel jsem zase vyrazit do Brumova ke strýci, který stále ještě hospodaří. Dcera se tam zase potkala se svými sestřenicemi a užívali si dost podobně. Aspoň venku, doma přeci jen vítězili telefony a internet. Ještě vím, že strejda v Poteči a jeho nejstarší syn též hospodaří. Ale jinak se všichni přesunuli do města nebo se hospodaření přeměnilo jen na bydlení na venkově.
Tak že opravdu nevím, kam moje dcera by mohla jet se svými dětmi na venkov, aby to zůstalo v rodině, jelikož přes pár generací se většina přesunula do města. Asi na tom vylidňování venkova něco je. Tak že buďme vděčni za každou babičku a dědečka na venkově ( a samozřejmě vůbec za jejich přítomnost a lásku).

Elektronická komunikace se školou

28. června 2017 v 14:29 | donPepe |  Úvahy
Viděl jsem nedávno jednu debatu o školství, kde zúčastnění vyzdvihovali elektronickou komunikaci rodičů se školou, zejména její jednoduchost a přístupnost. Jelikož se pohybuji pracovně v různých rodinách, musím namítnout, že vše nefunguje tak skvěle. Vůbec se nebere zřetel na rodiče, kteří si s technikou moc nerozumí. U nás na Jablonecku na druhém stupni už funguje leckde jen elektronická žákovská. Za prvé se tedy prostě počítá s tím, že v každé rodině už je notebook nebo počítač a stálé připojení k internetu. Je určité procento rodin, kde tomu tak není a zároveň se to bojí přiznat, tak že vlastně ani nemají moc přehled o výsledcích svých ratolestí. Námitka, že stačí chytrý telefon nebo tablet, je pravdivá tak napůl, jelikož obslužný program je dělaný na využití na počítači. Navíc rodiče, kterým nejde ovládat a rozklikávat internet na počítači, do chytrého telefonu nepolezou. Ano, umějí si leccos vygooglit, sledovat videa, ale orientace v Bakalářích jim dělá problémy. Škola sice nabídne, že poskytne jednou za 14 dní výpis z Bakalářů, ale to je dost málo, dovědět se jednou za 14 dní prospěch. A ještě vypadá člověk na schůzkách jak negramot.
Druhým úskalím je, jako u každého podobného systému, včasné vkládání relevantních dat. Dříve rodič požádal dítě o žákovskou, otevřel ji a hned viděl od posledního podpisu, co a jak se změnilo, která poznámka je čerstvá. Dnes si vzpomene a dítě připomene, že pouze na webu. Ale zrovna u počítače někdo je a dělá na něčem, tak se koukne později. Nebo prostě zapomene. A pak se uprostřed týdne koukne na prospěch, nepozná na první pohled, kdy a jaká známka přibyla, za co byla, jak je důležitá. Musí se stejně ptát, dítě mlží, ověřitelnost informací nulová. Sdělení o třídních schůzkách muselo být podepsané. Dnes se dají prošvihnou daleko častěji.
A někteří učitelé systému též nehoví, známky ukládají nepravidelně, většinou na konci týdne. Tak že se vám může stát, že shlédnete prospěch ve středu, vše v pořádku. A v pátek odpoledne tam naskáče několik nedostatečných, vy se už nepřihlásíte, proč taky každý den, co se asi mohlo stát. A v pondělí odpoledne vám volají ze školy, co jako hodláte dělat s tím špatným prospěchem, že snad ani nesledujete známky nebo co. To je asi extrém, ale ukazuje, že když učitel nedává data včas a pravidelně, systém opět pozbývá funkčnosti. Já už naštěstí dítě školou povinné nemám, ale ještě na střední škole si pamatuji předměty, kde se známky ukázaly vždy až na konci čtvrtletí, kdy si asi učitel řekl, že by bylo dobré to tam naházet.
Asi existují školy, kde je elektronická komunikace se školou na vysoké úrovni, ale já se spíše setkal s nedorozuměními nebo pozdními informacemi, kdy škola veškerou odpovědnost předává na rodiče, kteří si ale leckdy opravdu neví rady. Věta ukaž žákovskou byla jasná, výsledky byly vidět hned a kolikrát i trest přišel vzápětí. Tak snad příští roky ukáží to lepší v elektronické komunikaci, která se liší školu od školy.

Ještě bych zmínil jednu drobnost, na třídních schůzkách rodič dostane prospěch na jednořádkovém papíru, jako jsem dostal i heslo a přihlašovací jméno. Chápu, že šetřit lesy se musí. Když ale vím, kolik jiných zbytečných papírů školství dovede vytvořit, tak si jako daňový poplatník při pohledu na ten pidipapírek říkám, kde to jako jsme ??

Volební preference

16. června 2017 v 14:33 | donPepe |  Úvahy
Termín volební preference je slyšet i vidět každý den. Stranické aparáty se upínají k volebním průzkumám a dle nich vymýšlejí svá hesla a pokrucují programy. A volič jim na to zase skočí. Ale o tom jindy. Zaujala mě rezignace pana Sobotky na vedoucího muže ve straně. Na podruhé tedy demise vyšla, i když jiná. Nemám nikdy chuť ani nervy poslouchat politické proslovy plné prázdného tlachání. Ale přeci jen jsem zaslechl jeho poznámku, že volební preference ČSSD nejsou takové, jaké by si strana zasloužila, vždyť tak pilně pracuje. Tak vítejte vreálném světě normálních občanů, kteří si za svou práci a odvody zaslouží zdravější, průhlednější, vstřícnější a rychlejší státní aparát.
Pan Sobotka jen pokračuje ve fňukání, proč se tohle děje, vždyť já jsem tak hodný a pracovitý. Nemám rád politiky, kteří nikdy nedělali nic jiného a už jako cucáci naskolčili do poslaneckých lavic. Jejich odtržení od reality je o to větší. Jeho nastřádání si na byt s náhrad za cestovné hovoří za vše, je to jako zi ze sociálních dávek nastřádat na auto. Zkuste to.
Jeho proslov jen odráží jedinou politiku ČSSD, kterou umí. Rozdávat z cizího, přerozdělovat bez rozmyslu na následky jen pro čiré zalíbení se komukoliv. A diví se, že to nefunguje. Ale ty obraty, nerozhodnost, rozhádanost. Ani rozhodnutím soudu se neřídí a odměnu p. Altnerovi (uznávám, že je sporná) nezaplatili. Vymlouvají se na dědické řízení. Ale od občana vyžadují poslušnost vůči státu. Působí jako dítě ve školce, které je protivné a rozmazlené a neustále si ostatní děti kupuje bonbóny, jinak by si s ním nikdo nehrál.
A vše to navíc nahrává panu Babišovi, který si ze státu chce udělat svou firmu. ANO bude lépe, ale jen zaměstnancům té jeho firmy. Ostatní svlékne z kůže, sváže nařízeními za nezbytného elektronického monitoringu. Pořád mluví o výběru daní od živnostníků a drobných podnikatelů. A při tom by stačilo, aby holdingy typu Agrofertu neoptimalizivaly daně a vybraly by se navíc ne jednotky, ale desítky miliard. Naoko se zbavil vlastnictví, ale každému je jasné, že vše jede dle něj.
Jak optimalizoval, vyváděl, půjčoval a přesouval finance - tak by chtěl řídit stát ? Jeho holding je největší požírač dotací v celé EU. Jo, a to není vyčůraný Čech, ale Slovák. Ovšem při řízení státu, žádné dotace nedostane, jedniné dotace jsou ty ve formě daní, co od nás vybere, abych mohl ulevit velkým a zavázat si je. Malé si stačí zavázat koblihou či párkem zdarma.
Bohužel, alternativa není. K volbám sice půjdu, ale obávám se výsledku. A jestli vznikne po Novém roce dvojblok Babiš Zeman, je to pomalu na odchod do ilegality.
Tak že preference ostatních stran, leťte vzhůru, ať zaženete mou noční můru !

Kam dál