Ta naše ochranka česká ...

17. ledna 2018 v 13:03 | donPepe |  Úvahy
… není vůbec moc hezká. Navíc se zdá, že chybí sebereflexe zodpovědných lidí. Máme vlastně štěstí, že nejsme zemí atentátníkům zaslíbená. Jinak bychom v posledním desetiletí měli dva státní pohřby.
Ve starším případě u pana prezidenta Klause to bylo až trapné. Neznámý se přiblížil, vyndal pistolku a stiskl spoušť. Bez jakékoliv reakce. Jen prezident pronesl památnou větu: "to se vám moc nepovedlo." což naprosto vystihuje situaci. "Atentátník" ještě v poklidu odkráčel, k jeho zadržení došlo až o něco později. Kdyby byl opravdu ozbrojen a vystřelil, bylo po prezidentovi. Možná by pak ochranka reagovala rychle a útočníka zneškodnila, možná by zmatkovala a obětí by bylo víc. Naprosté neomluvitelné selhání. Už dříve prosakovaly zprávy, že chování prezidentského páru k ochrance není nejlepší a často se zabývá nošením nákupních tašek. Ovšem je to zase jen věc vedoucího pracovníka, který si musí umět prosadit přesnou náplň a podmínky ochranné služby prezidenta, jinak nemá na svém místě co dělat.
A čerstvý incident u voleb ? Reakce ochranky celkem v pořádku, zneškodnění, zadržení. Podcenění přípravy návštěvy prezidenta ve volební místnosti určitě. Chabá prověrka osob v bohorovosti, že se přece nemůže nic stát. Pravý atentátník by to asi opět stihl a ve volební místnosti by nastalo peklo. Chápu, že ochranné rámy detekující kovy nemohou být v každé volební místnosti, ale když tam má přijít prezident, proč ne. Nebo nejjednodušší způsob - jde volit prezident, všichni ven. A nebral bych to jako aroganci nebo papalášství, protože prezident představuje symbol státu, ať s ním souhlasím nebo ne.
Když pak sledujete tiskové konference vysokých šarží policie nebo ochranné služby, nevěříte svým očím a uším. Vše funguje, plán výcviku se plní, samý úspěch a samý klad. A pak se stane průser. Najde se obětní beránek a jede se dál ve stejném stylu, rutina na náhodu, spoléhání na klidný průběh události. A není to pak problém a odpovědnost řadových příslušníky, ale ředitelů a jejich zástupců v ozbrojených složkách. Ale na konci si vždy čelní představitelé rozdají statisícové odměny za plnění stanovených úkolů a cílů. Hodnotí se data a statistika, počet hodin výcviku a podobně. O kvalitě a připravenosti to ovšem moc nevypovídá. Často jezdí na různá školení lidé, kteří daný výcvik nepotřebují, jen se musí vyplnit kolonka a občas to policista z kanceláře bere jako povyražení. Nedostatek je těch v aktivní službě přímo na ulici, ti se pak dostanou k výcviku nejméně, protože za ně nemá kdo sloužit. Nebo to dostanou rozkazem třeba po noční službě nebo v přesčasu, kdy jsou unavení a přetížení. Smysl a výsledek takového školení nebo cvičení je přinejmenším sporný.

Závěrem snad jen přání, abychom se nestali atraktivní zemí pro teroristy a atentátníky, protože by to byl jejich předčasný ráj. Jelikož nepředpokládám, že by se nějak razantně měnil způsob a vedení policejních a ochranných služeb.
 

Vánoce 2060

8. prosince 2017 v 16:23 | donPepe |  Tvorba
"Je přesně osm hodin ráno, přeji příjemný den. Je 24. prosince - Štědrý den. Dodržíte tradici půstu nebo si přejete snídani ?"
Staromódní tradice. Udělám tím ale radost rodičům.
"Bez snídaně, pouze kávu."
"Rozumím. Káva bez cukru. Měsíční doporučená dávka překročena."
Jako bych to sám nevěděl, někdy bych ty aplikace nejradši vypnul.
"Hudba - motivační výběr jedna."
Příjemné tóny se linuly z reproduktorů. Sprcha, hygiena. Žádný spěch. Volný sváteční den. V šest večer naplánována virtuální rodinná večeře. Technologie opravdu pokročila, žádné zbytečná setkání, žádné zdržování. Jak mohli předchozí generace vůbec žít v tom technologickém pravěku ? Stejně si myslím, že děda někdy přehání. Bez telefonu, tabletu, připojení, aplikací. Samé jednání tváří v tvář, zdlouhavé cesty a návštěvy. Nakupování dárků v obchodech, tlačenice u … pokladen, ano pokladen. Někdy ta stará slova zapomínám. Nebo opravdový ruční úklid bez robotů nebo pečení cukroví. Vůbec příprava jídel v domácích kuchyních, jak nehygienické …
"Porucha systému, nelze navázat spojení, přesměrovávám … probíhá restart systému … vyčkejte ve svých obydlích ..."
Co to ? Jeden výpadek si pamatuji jako malý kluk. Rodiče vypráví o častých výpadcích před dokončením poslední fáze technologické revoluce všehopropojení. A dědovi historky zní vůbec jako staré báchorky.
Co je s tím restartem ? Voda přestala téct, světla zhasla. Záložní systémy nenaskočily. Nemožné ? Sám pracuji jako programátor. K podobné situaci nemůže dojít ani v nejhorších scénářích. Ale stále se nic neděje. Že by hackerský útok skupiny Návratu k přírodě ? Intermédia je přece vykreslují jako pomatenou mládež bez prostředků.

Hledím z okna. Všechna pohybovadla stojí, lidé zmateně postávají, marně se pokoušejí zprovoznit komunikátory. Co se to děje ? Byt je odemčen. Vycházím z bytu, žádná hlášení, stále bez signálu. Budou to snad první Vánoce bez Všehoprpojení po 20 letech nebo jeto počátek konce naší civilizace a návratu k přírodě ? Budeme toho vůbec schopni ?

Kajínek - glorifikace zločince

18. listopadu 2017 v 11:41 | donPepe |  Úvahy
Zítra televize Prima odvysílá druhý díl dokumentární série o panu Kajínkovi. Já se rozhodně dívat nebudu, z prvního dílu jsem viděl pár fragmentů a stačilo mi to. Je mi velmi nepříjemná glorifikace zločince, i když chápu komerční televizi ženoucí se za ziskem a zároveň i fascinaci lidí téměř mytickou bytostí, která byla schopna utéct z ostře střežené káznice. I ve filmech lidé často fandí druhé a temné straně místo policistům a justici. Sympatie veřejnosti měli různí zločinci od Babinského až právě po Kajínka.
Kajínkovi nahrává fakt, že celý svůj případ prezentuje jako boj s nespravedlivou justicí, která mu ublížila. Navíc vůbec nezapírá, že zločincem je. Jeho případ jsem v reálu sledoval jen okrajově, ale jméno jsem samozřejmě zaregistroval. Sám jsem na přelomu milénia pracoval ve věznici Rýnovice. Proto si moc dobře pamatuji jeho útěk, kdy ve všech věznicích byl vyhlášen poplach a přijímaly se různá opatření jako ponaučení z útěku, ke kterému by při dodržování předpisů a norem nemělo vůbec dojít. Ve věznici už dávno nepracuji, ale někteří kolegové ještě slouží. Pro ně znamenala přítomnost Kajínka v Rýnovicích jen nepříjemnou publicitu, práci navíc a pod drobnohledem.
Když jsem sledoval davy lidí okupující závoru při východu z areálu věznice Rýnovice, kteří čekali až Kajínek opustí vězení, bylo mi až špatně. Novináři předhánějící se v servilnosti a narcistní psychopat na výsluní.
Co vás práce ve vězení dá a ukáže ? Na minimálním prostoru spoustu intrik, výhrůžek, skrytého násilí, neskonalé vynalézavosti odsouzených a hlavně neuvěřitelné příběhy a fabulace o bezpráví a nespravedlnosti. Ano, setkal jsem se s i pro mě kuriózními případy, že mi trest nepřipadal adekvátní. Ale je to hodně o informacích. Jsou to prostě pohádkáři, kteří se kolikrát živí manipulováním a podváděním lidí. I když je pak chytí a odsoudí, jsou v tom výborní. Čeho ve vězení mají nejvíce je čas. Mohou ho trávit neustálým vzpomínáním, plánováním a vyšperkováním svých příběhů.
A to pan Kajínek obratně zvládá. Na jedné straně získává sympatie prohlášením typu, že ví čím je, když někdo něco udělá, má být potrestán, že ho rodiče vedli ke svobodě apod. A pak začne vyzdvihovat svou výjimečnost. Všichni ostatní za to dostávali podmínky a já rok natvrdo ? Zase ta nespravedlnost proti jeho osobě. Samozřejmě se mu nedivím, že kuje železo, dokud je žhavé a hodlá se zabezpečit ještě lépe. A společnost mu to žere, tak televize natáčí.
Nevím, jestli Kajínek vraždil nebo ne. V nebezpečném prostředí se pohyboval a když tančíš s ďáblem, nesmíš se divit, že ti šlápne kopytem na nohu nebo praští ocasem. Za svou kariéru mohl zabít klidně i někoho jiného. Jeho hlavním argumentem je fakt, že byl celkem zajištěný, bohatý, úspěšný zloděj s nahromaděným majetkem, což se dá z dnešního hlediska těžko ověřit. Peníze uměl určitě hezky roztočit, v centru dění a mezi ženami se snažil být vždy. Tak proč by měl vraždit a ještě za tak málo ? Hypotéz se dá napsat mnoho. Například osobní zášť, konkurenční boj, vlastnictví kompromitujících materiálů a vydírání atd. Čím jsou 90. léta ne opakovatelná je náhlým prorůstáním zločinu do policie a naopak. Vznikaly elitní útvary, které potřebovaly určitý typ lidí, hodně policistů odešlo a začalo podnikat využívající a zneužívající své kontakty v podsvětí i policie. Boj o moc, peníze, území, korupce. Tím si procházelo každé střední a větší město v naší republice.
Narcistní psychopat nejedná jen pro peníze, když nabude dojmu, že mu někdo překáží nebo ho urazil, zesměšnil, ztrácí právo žít. Střílel tenkrát Kajínek, byl tam sám, dělal jen řidiče nebo ho opravdu jen využili a je nevinný ? Možná už to neví ani on sám. Na Plzeňsku bylo podsvětí propojeno s policií až hrůzostrašně. Důkazy se ztrácely a nastrkovaly i v jiných případech, sposta lidí je po smrti. Poslední zamyšlení - proč by tehdejší svědek lhal a tak dlouho si trval na svém ? Pro peníze ? Sotva by mu někdo dal tolik, aby 25 let fabuloval. Falešní svědci se v takových případech nenechávají tak dlouho na živu. Zbavit se jich hned nebo po čase je vždy levnější a bezpečnější. Lhal tedy ze strachu nebo z pomsty ? Zase, možná už to neví ani on sám a možná mluví prostě pravdu.

Každý ať si vybere svou verzi příběhu a klidně se na dokument podívá. Mě je glorifikace zločinců proti srsti a proto budu volit jiný program. Hezkou neděli všem.
 


Politikův syndrom nepostradatelnosti

10. listopadu 2017 v 12:48 | donPepe |  Úvahy
Volby proběhly, jednání se rozjely, politici na nás chrlí svá stanoviska, strategie, zásady a moudra. Někteří předsedové a další čelní představitelé tradičních stran sklidili drtivou porážku. První reakce požadující jejich odchod na sebe nedaly dlouho čekat. Postupně podlehli hlasům členů a stáhnou se z vedení svých stran. Každému to trvalo jiný čas, někteří kolem sebe kopou dodnes. Nejvíce mě svou prvotní rekcí rozesmál předseda KSČM Vojtěch Filip. Na první hlasy volající po jeho odchodu z funkce řekl něco v tom smyslu, že odejít je jednoduché, zůstat a bojovat je těžší. Zde je syndrom nepostradatelnosti úplně zvrácený. Léty neochvějné pozice ztratil veškerou soudnost a sebereflexi. Vždyť přece jen on ví, jak to dělat dobře, dělá to přeci tak dlouho. A pomíjím fakt, že dle mého, lidé patřící mezi členy nebo příznivce KSČM soudnost nemají už z principu. U ČSSD rozhodne až sjezd, tam ze z funkcí po debaklu též moc odcházet nechce. Dalo by se shrnout, že v neúspěšných pravicových stranách se čelní představitelé svých funkcí vzdali a odpovědnost přijali rychleji a lépe. Asi to nebude náhoda, že levicově orientovaní politici se nechtějí vzdát svých prebend. To ovšem neznamená, že třeba pan Kalousek se vzdává a syndromem nepostradatelnosti netrpí. Z vedení strany se sice stáhl, ale poslaneckou sněmovnu by nejradši zablokoval i kdyby byl jediným poslancem své strany.
A pak tu máme ty úspěšné, kteří mají své funkce z místních nebo krajských zastupitelstvech. Někde mají strategii danou a mají si vybrat, např. ANO. Ale zatím to neučinili úplně všichni. Vždyť přece jsou tak dobří a výjimeční, že zvládnou oba mandáty. A k tomu samozřejmě ještě členství v pár dozorčích radách. Jako např. I primátor Jablonce n. N. pan Bietl, ten zvládne vše najednou. A určitě na sto procent. Jen on přece ví nejlíp, co občané Jablonce chtějí, jak správně město řídit, komu přiklepnout jakou zakázku nebo prodat majetek obce. A teď přece může své dovednosti ukázat i na celostátní úrovni. Tomu se přece odolat nedá. Zde je syndrom plně vyvinutý a může ještě gradovat.
Jsem zvědavý, jakých kousků se od něj dočkáme na obou úrovních.
Syndrom nepostradatelnosti politika vidíme samozřejmě u dalších a dalších. U pana Babiše už možná přešel na mesiášský level. Jen za něj to šlapalo, všichni ostatní jen kecají a navíc ho jen očerňují a pořádají štvavé nepravdivé kampaně. Jeho rozpočet se vezl na vlně růstu po největší krizi posledních desetiletí. Svůj majetek a majetek firem na něj navázaných dokázal za čtyři roky zněkolikanásobit. Ještě mu zbývá ta voda na víno a z mrtvýchvstání.
Závěrem jen poznámka, že syndromu samozřejmě podléhají politici napříč světem bez rozdílu. Putin v Rusku, čínský prezident, v některých zemích na to mají i rodinné klany jako v KLDR, ale i USA - Bushovi a Clintonovi. A je bláhové se domnívat, že tomu někdy bude jinak.

Proč mladí preferují levici

19. října 2017 v 16:17 | donPepe |  Úvahy
Samozřejmě hrají roli rodinné a sociální poměry i místo bydliště. Pokud vyrůstáte vedle vyloučené lokality a jste denně svědkem hluku, obtěžování a drobné kriminality, osloví vás spíše pravice. Ale většina se přece jen setkává s problémy pouze zprostředkovaně pomocí médií a internetu. Mládí znamená elán, naději a optimismus. Mělo by být přeci normální, že úspěšní se dělí s neúspěšnými, že se podporují rodiny s dětmi, opatřují se senioři, financuje se hlavně školství, věda a zdravotnictví, vše v souladu s přírodou. Prostě spolu žít v míru, pomáhat si, ochraňovat menšiny a slabé.
Každé volební období je slyšet, že klasické strany selhaly, že je potřeba volit nová řešení. Proto se již dříve dostali do parlamentu Zelení, kteří oslovují asi nejvíce mladé optimisty. Ovšem ti svou šanci hodně propásli. Jejich hašteření, nespolehlivost až trapnost způsobili, že další období se do parlamentu nedostali a pochybuji, že budou mít někdy další šanci.
Jejich místo po té zaujali Piráti, kteří se sice sami jako levicoví nedefinují, ale mladými jsou takto vnímáni. Dále je oslovují tématy využití IT technologií ve státní správě nebo legalizací marihuany. Proto bývají zřejmě nespravedlivě označováni za stranu smažek. Já bych zmenšení byrokracie též přivítal, ale se zkušeností s velkými IT zakázkami různých ministerstvech si myslím, že i zde by narazili v realizaci na spoustu problémů. A starší generace se zase všeobecně bojí zavádění technologií do správy státu. EET, elektronický recept, občanka s PINem, pouze bezhotovostní platby prostě někoho děsí. Ne tak mladé, kteří bez chytrého telefonu a jeho aplikací neudělají ani krok nebo rozhodnutí. Jestli to je dobře a do jaké míry se dá zavést více do fungování celé společnosti ukáže čas.
Mladí doma často poslouchají stížnosti rodičů, jak je vše na houby, všichni kradou a běžný občan nemá zastání. A právem se ptají, proč to tak je ? Proč s tím tedy nic rodiče neudělali nebo nedělají ? Odpovědí bývá, že tomu nemůžou rozumět, a že ještě poznají, jak to na světě chodí. A je tedy logické, že se jim nejvíce líbí ideje rovnoprávnosti, solidarity a štěstí pro všechny. Levicové názory jsou v podstatě součástí dospívání a vzdoru proti zaběhaným autoritám a rodičům. Někteří vytrvají a jsou označováni časem za Sluníčkáře (nemyslím to hanlivě), další vystřízliví a přehodnotí své názory a nebo rezignují a přestanou se o politiku zajímat.

V každém případě je dobré si priority a názory sepsat a po pár letech se nad seznamem zamyslet a zhodnotit, kam se člověk posunul. Dobré je nepřijímat hned v mládí žádná dogmata. A jen bych apeloval na mladší ročníky, kteří si diktaturu proletariátu nezažili a nedokáží posoudit, jak komunistický režim pokřivil společenské i rodinné vztahy, kdy vše patřilo všem, nikdo o nic nepečoval a všichni si kradli pod sebe nebo donášeli na souseda, aby nepodléhaly svodům komunistické strany, jediné zhoubné levice, která nám hrozí. Jinak mladým popřeji mnoho štěstí při volbě a splnění všech ideí a snů.

Střídavá péče

11. října 2017 v 15:27 | donPepe |  Úvahy
Střídavá péče se stala oblíbenou mantrou systému jako nejlepší řešení pro děti. Ale je tomu tak skutečně ? Mně to přijde jako nejvhodnější řešení pro dospělé. Působí to na mě jako vytvoření si alibi nebo obhajoby - vždyť jsme se dohodli, dítě bude mít oba rodiče, a to je pro něj to nejlepší. Jsou případy, kdy to rozhodně platí, ale existují samozřejmě takové, kdy by bylo lepší svěřit jednomu rodiči.
Kdyby se opravdu hledělo na zájem dítěte, vypadala by střídavá péče následovně. Dítě by bydlelo ve stejném bytě ve stabilním prostředí a střídali by se u něj naopak rodiče. Což je samozřejmě utopie.
Nejlépe asi funguje těsně po rozsudku. Dítě pendluje po jednom týdnu mezi rodiči, většinou ve stejném městě. Sžívá se s novou situací, oba rodiče se snaží být ohleduplní. Často dítěti věnují více času, když je u nich, snaží se ukázat, jak jsou rozumní a dokázat si, jací jsou výborní rodiče. Po čase může přijít na řadě soutěživost, kdo je vlastně ten lepší rodič. Dítě může využít k materiálnímu obohacení nebo ústupkům - u mámy můžu, táta mi to dovolil. Zde by měla fungovat spolupráce a společný postup. Ale už to kolikrát není jen o rodičích toho konkrétního dítěte nebo dětí. Už jsou na scéně další partneři a partnerky. Každý má na výchovu jiný názor. V horším případě se někdo odstěhuje do jiného města a dítě začne pendlovat po dvou týdnech z města do města, dvě školy, různí kamarádi, různé prostředí. To je nejlepší pro klidné dětství a dospívání ? Je to nejlepší pro dítě nebo pro rodiče, kteří si chtějí dokázat, jak jsou skvělí ?
Další úskalí čeká v rodinách, kde dojde k narození dalšího potomka z nových vztahů, kdy se pak rodinná ekonomika dostává do úzkých. Když se k tomu přidá například ztráta zaměstnání, úraz, nemoc nebo rozchod s novým partnerem jen u jednoho z rodičů, může nastat emocionální kolotoč.
V současném trendu rozhodování soudů časem dojde ke kumulaci střídavých péčí. Každý partner má ze svých bývalých vztahů ve střídavé péči své dítě nebo děti a mají ještě dalšího potomka spolu v nových vztazích. A až se rozjedou, bude zase střídavka ? Sestavit více rodinný harmonogram a pravidla střídavých péči je po té velký oříšek.
Většinou to končí tak, že až dítě dospěje do věku teenagera, zažádá si samo o úpravu a svěření do péče jednoho rodiče. Možná to je i dobou, žijeme v době sdílené. Sdílená ekonomika zasahuje do všech odvětví. A střídavá péče je technicky sdílení dětí s bývalým partnerem dle daného harmonogramu.

Dříve byly děti automaticky svěřovány do péče matky, nyní zase převládá střídavá péče. Ode zdi ke zdi. Možná se dočkáme i rozumného postupu rodičů i soudů a posuzování případů individuálně. I když v současném trendu práv dětí, kdy pracovnice OSPOD dle metodických příruček učí děti při výslechu lhát, protože přeci mají právo lhát, mají právo chodit za školu, užívat alkohol nebo drogy (skutečně je to tak), se můžeme dočkat i zcela nepředvídatelných postupů a absurdních rozhodnutí.

Mezinárodní a světové dny ... čehokoliv - 2. část

29. září 2017 v 15:09 | donPepe |  Úvahy
Dnes zkouknu a ohodnotím další dny v druhém pololetí. Sám jsem zvědavý, co se tam skrývá.

6.7. - Mezinárodní den proti zapomínání a Světový den UFO - tak že nezapomínejme, nejsme tu sami.
11.7. - Světový den populace - může slvait opravdu každý.
20.7. - Mezinárodní den šachu - čas rozehrát aspoň jednu partii.
28.7. - Světový den boje proti žloutence - kdo není, tak hybaj na očkování, jinak si umýt ruce a bacha na jehly.
6.8. - Světový den boje za zákaz jaderných zbraní a Mezinárodní den boje lékařů za mír - v obojím značně pokulháváme.
12.8. - Mezinárodní den mládeže - důvod propařit další prázdninový večer.
13.8. - Den leváků - všichni bacha na levou ...
29.8. - Mezinárodní den proti jaderným zkouškám - stále marné ...
5.9. - Mezinárodní den charity - pomoci není nikdy dost, ale kam ty peníze přesně tečou ? K potřebným nebo na provoz ?
8.9. - Mezinárodní den gramotnosti - važme si povinné školní docházky ...
10.9. - Světový den prevence sebevražd - v dnešním zrychleném a odcizeném světě, kde jednotlivci žijí ve virtualitě aktuální.
16.9. - Mezinárodní den ochrany ozónové vrstvy a Den církevního školství - já si vybírám vrstvu, církve ovzduší spíše znečišťují.
21.9. - Mezinárodní den míru - je to marný, je to marný, je to marný ...
22.9. - Mezinárodní den bez aut - tak schválně, kdo šel pouze po svých ...
1.10. - asi nejplodnější den vůbec - 4 mezinárodní a 2 světové: Mezinárodní den seniorů, kávy, lékařů a hudby Světový den cyklistiky a vegetariánství
- musí si vybrat každý: dát si něco zeleniny, projet se na kole, šálek kávy, návštěva lékaře a navštívit prarodiče.
4.10. - Mezinárodní den zvířat a Světový den lidských sídel - oslava domestikace zvířat ...
5.10. - Světový den učitelů - žáci zásadně neslaví ...
9.10.. - Světový den pošty - ať se daří, mohla by oslavit dodáním všeho na správné místo a včas ...
11.10. - Mezinárodní den dívek - další genderově vyvážený svátek ...
12.10. - Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof - nevím přesně, komu je určen, přírodě bude zřejmě fuk ...
16.10. - Světový den páteře, Světový den výživy a Mezinárodní den proti McDonald´s - žádné ohýbání se, zdravou svačinu a oslava nejlépe v KFC ...
17.10. - Světový den úrazů - snad má na mysli prevenci, nechce se mi zraňovat sebe ani druhé.
20.10. - Mezinárodní den kuchařů a Světový den statistiky - vyražte na kvalitní gáblík a nechte si to zpočítat ...
31.10. - Den UNICEF a Světový den spoření - zřejmě čas založit dětem spořící účet.
3.11. - Den bez pesticidů - no, dodržování v naší krajině dá fušku.
10.11. - Světový den vědy pro mír a rozvoj - dobré myšlenky se nám už vymkly mnohokrát, jen si to připomínejme.
15.11. - Den vězněných spisovatelů - vláda je povinna uvěznit alespoň jednoho spisovatele ...
17.11. - Mezinárodní den studenstva - netřeba komentů ...
19.11. - Světový den prevence týraní a zneužívání dětí - ještě bych dodal - a přísnějších trestů proti pachatelům oněch činů.
25.11. - Mezinárodní den za odtranění násilí páchaného na ženách a Mezinárodní den bez nákupů - žádný šoping a rozbijte hubu nějakému muži ...
1.12. - Světový den boje proti AIDS - žádný náhodný sex ani půjčování jehel ...
2.12. - Světový den počítačové gramotnosti a Mezinárodní den boje za vymýcení otroctví - šup k PC a staňte se otroky internetu ...
9.12. - Mezinárodní den proti korupci - hlavně pro politiky, aspoň v tento den obálky nebrat !
10.12. - Den lidských práv - v pořádku, možná pro některé by se mohl rozšířit o plnění občanských povinností.
11.12. - Světový den dětství a Mezinárodní den hor - výlet s dětmi do hor ideální oslavou.
18.12. - Mezinárodní den migrantů - jestli platí i pro imigranty opravdu nevím ...
20.12. - Mezinárodní den lidské solidarity - jo, blíží se Vánoce, komerční čas, potřebujeme si naše hříchy odčinit pomocí potřebným.
21.12. - Mezinárodní den datlí a datlů - doporučuje se hrst datlí a zadatlovat si na starém psacím stroji.
29.12. - Mezinárodní den biologické rozmanitosti - sečíst vyhunulé druhy během roku a dát si předsevzetí, že další rok bude opravdu úspěšnější.

Jak vidno, připomínat a slavit se dá leccos. Tak si něco vyberte a hurá do ulic. Průvodů a manifestací není nikdy dost.


Mezinárodní a světové dny ... čehokoliv - 1. část

22. září 2017 v 13:10 | donPepe |  Úvahy
Včera jsme měli mezinárodní den míru, dnes máme mezinárodní den bez aut. V hlavní evropské montovně aut to působí až úsměvně. Všechny mezinárodní dny zavání pokrytectvím. Jako jeden den si něco připomeneme, chováme se jinak a zbytek roku na vše kašleme. Navíc už samotný seznam všech mezinárodních dnů je tak plný, že se slaví více druhů ve stejný den.
V první části si připomeneme dny od ledna do června. nedostane se na všechny, seznam je opravdu dlouhý.
1.1. - Nový rok, dejme tomu a zároveň dublující Světový den míru, míru není nikdy dost.
21.1. - Světový den objímání, tak ře vzůru do ulic a objímat, tento den žádné se obtěžování nebude vyšetřovat.
28.1. - Den ochrany osobních údajů, slaví hlavně zloději, jejichž foto a údaje nelze zvěřejnit bez postihu.
2.2 - Světový den mokřadů, čas vyráchat se v bahně.
11.2. - Světový den nemocných a Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, chlapci se hodí marod a nechají pracovat dívky.
20.2. - Světový den sociální spravedlnosti, slavit může každý, kdo cítí spravedlnost i nespravedlnost.
21.2. - Mezinárodní den průvodců mezinárodního ruchu a Mezinárodní den boje proti kolonialismu, trochu si protiřečí, čím více kolonií, tím více průvodců.
3.3. - Světový den divoké přírody, hurá do přírody a když se pár dnů zdržíte, můžete tam oslavit i tolik známý .....
8.3. - Mezinárodní den žen - netřeba komentů.
14.3. - Den pí a Mezinárodní den akcí pro řeky a proti přehradám, vypočtěte si pár obsahů kruhu a protrhněte nějakou hráz.
15.3. - Světový den spotřebitelských práv, vzhůru do obchodů.
20.3. - Světový den štěstí a Světový den vrabců, u nás vrabci moc štěstí nemají, z přírody díky naší péči spíše mizí.
22.3. - Světový den mimů a Světový den vody, tak že prosím o nějaká představení na hladině přehrady nebo jezera.
23.3. - Světový den meteroologie, běda za každou špatnou předpověď.
1.4. - nejen apríl, ale i mezinárodní den ptactva, slavit mohou všichni ptáci.
3.4. - Mezinárodní den prádla, vyprat a usušit minimálně jednu pračku.
6.4. - Mezinárodní den sportu za rozvoj a mír, zase míru není nikdy dost.
7.4. - Mezinárodní den zdraví a Vzpomínka na genocidu ve Rwandě, snězte něco zdravého. Genocidu nám některé státy předvádějí dodnes.
16.4. - Mezinárodní den hlasu, není nad to, někoho pořádně seřvat nebo si zazpívat cestou z hospody.
19.4. - Světový den investičních fondů, pro všechny tuneláře a napálené investory.
20.4. - Mezinárodní den marihuany, zde se mohou výše jmenovaní maličko odreagovat.
22.4. - Mezinárodní den Země, prosím o jednodenní šetrnost k naší planetě.
24.4. - Mezinárodní den skautů a skautek a Světový den laboratorních zvířat, spojení velmi komické. Hurá do přírody ulovit nová pokusná zvířata.
29.4. - celkem tři Mezinárodní dny: Tance, obětí chemických válek, Imunologie. Podpořit imunita a vyrazit někam do tančírny, kde podávají alepsoň nějaké chemické látky.
1.5. - Svátek práce, hurá do průvodu a mavátka s sebou.
5.5. - Mezinárodní den porodních asistentek a Mezinárodní den hygieny rukou, domácí porod pouze s umytýma rukama.
6.5. - Mezinárodní den proti dietám, nažerte se.
13.5. - Světový den koktejlů, okusit vše a pořádně se zlít.
15.5. - Mezinárodní den odpůrců vojenské služby a Mezinárodní den rodiny, první už není tak aktuální, chlapci už kvůli kratší vojně nemusí někoho zbouchnout.
21.5. - Mezinárodní den kachliček, oblakdači všech zemí spojte se !
23.5. - Světový den želv, hezky zpomalit, klídek.
24.5. - Evropský den parků, po klidném dni vyražte na procházku.
28.5. - Světový den her, kdo si hraje, nezlobí ! Neplatí pro aplikace na chytrých telefonech.
31.5. - Světový den bez tabáku, doporučuje se v hospodách se zamčenými vchodovými dveřmi.
1.6. - Mezinárodní den dětí, Světový den rodičů a Světový den mléka, vyražte jako celá rodina do mlíčného baru.
2.6. - Mezinárodní den prostitutek, možná mají i nějaké ty slevy, nevím jestli platí i pro prostituty, jinak je to diskriminace.
5.6. - Světový den životního prostředí, neházejte odpadky v lese, nejezděte autem, třiďte odpad.
12.6. - Světový den proti dětské práci, neplatí v domácnosti pro úklid, mytí nádobí a vynášení košů.
14.6. - Světový den dárců krve, kdo může, ať daruje.
16.6. - Den afrického dítěte, pro ty, kdo nestihli 1.6., platí jen v Africe.
20.6. - Světový den uprchlíků, neplatí pro ekonomické miganty.
21.6. - Světový den hudby, Mezinárodní den triček, Mezinárodní den trpaslíků a Mezinárodní den skateboardingu - fakt nálož, tak že sluchátka na uši, tričko a na zahradě mezi sádrovými trpaslíky zkusit pár triků na prkně.
23.6. - Mezinárodní den vdov, další diskriminace pro muže.
27.6. - Světový den rybářství, neplatí pro pytláky, kupte si rybářský lístek.

Tak doufám, že si každý vybral další dny pro oslavu a příště si zrekapitulujeme druhé pololetí.
Hezký víkend všem.

Je libo samopal ?

12. září 2017 v 15:01 | donPepe |  Úvahy
Střežený areál po výbuchu ve Vrběticích se stal opět velmi diskutovaným tématem. Až nyní vychází najevo, že v areálu nebyly jen výbušniny, ale i samopaly či útočné pušky. Vše střežila armáda a policie. Zajímalo by mě, jestli vůbec bylo známo, co vše dotyčná firma skladovala. Nedivím se rozhořčení občanů a starostů, bydlících nedaleko. Ochrana stála a stojí daňové poplatníky spoustu peněz. Byli jsme několikrát ujištěni pověřenými osobami, že nehrozí další výbuchy, areál je uzavřen a střežen. Dobře střežen.
A zase šlendrián, pro naši republiku tak pověstný. Dobře střežit nebezpečný materiál a zbraně znamená, rozmístit pár fotopastí a kamer a obehnat plotem se zákazem vstupu. Opět by mě zajímalo, kolik stojí tato "ochrana", co všechno si policie a vojsko vykazují. Možná příliš spoléhali na obavu lidí z možných výbuchů a celkové nebezpečí areálu. To ovšem s časem pominulo a policie nebo armáda měly zareagovat. Odborníků a expertů mají dost. Strach vždy pomine. Policii situace zevšední a z hlídání se zřejmě stala rutina až zašívárna.
Máme tomu rozumět, že areál není ani dostatečně prozkoumán a není přehled o tom, co kde je ? V době dronů se mi ani nechce věřit. Slyšíme výmluvy na rozlohu areálu a délku plotu. Ale už uběhlo dost času na alespoň zmapování areálu a eliminaci nebezpečí. Že by vše stálo moc peněz ? To je právě práce policejních manažerů v armádě a policii na generálním ředitelství, vysvětlit a zdůvodnit. To by zřejmě nevyšlo na bohaté roční odměny. Asi si řekli: budeme spoléhat na plot, ceduli, pár fotopastí a strach lidí z areálu. Rozmístit čidla a kamery po celé délce plotu by určitě nebyla o tolik nákladnější než nynější nefunkční ochrana. A zase nikdo nebude odpovědný, přijmou se opatření a jede se dál. Do dalšího průšvihu.
V dnešní napjaté době je zarážející naivita našich bezpečnostních složek. Zloději nebyli žádní myslitelé jen recidivisté, sedící vesměs za krádeže a další drobnou kriminalitu. Ale co kdyby se o to zajímali protřelejší zločinci nebo rovnou teroristé ? Kolik zbraní mohlo skončit v rukou nepřátel našeho zřízení nebo zločineckých skupin ? Existuje vůbec soupis zbraní a výbušnin, které ve skladech měly být ? Nabízí se ještě jedna hypotéza výbuchu, a to sabotáž s cílem zakrýt chybějící zbraně, které byly mezitím přeprodány třetí straně. Konfliktů ve světě je dost. A kdo bude hledat zbraně ve vybuchlém areálu, jsou přeci zničené. Možná se jen vymkla z rukou připravená sabotáž, kdo ví ? Ale dost strašení.
Doufám ,že se nebude opakovat a ve střežení areálu dojde k nápravě. Asi nedojde k vyvození odpovědnosti velitelů armády a policie, to se u nás, na rozdíl od šlendriánu, moc nenosí.

Teď už musíme všechno vyhrát ...

4. září 2017 v 13:28 | donPepe |  Volný čas
Jen krátká glosa. Dnes čeká naši fotbalovou reprezentaci prý zápas o všechno, který musí bezpodmínečně vyhrát. Už dávno nejsem zarytý fanoušek reprezentace a fotbalu vůbec. Ale sleduji od počátku kvalifikace pozápasové rozhovory se stejným námětem : zápas se nám nepovedl, musíme zabojovat v dalších zápasech a vyhrát je. A zase nic. Takže teď se stane zázrak a vyhrají třikrát za sebou ? Určitě ne. Jsem vlastně rád, že ne. Protože reprezentace, která ve fotbale je schopna porazit jen San Marino nebo Azerdbajdžán na MS nemá co dělat. A je načase, aby to vzali na vědomí jak hráči a stali se pokornějšími, tak fanoušci. Objevilo se jen pár náznaků a mladých talentů, kteří při systemtické práci mohou reprezentaci posunout patra výše. A konečně přestali hrát hráči za zásluhy. Jednalo se o postarší hráče, kteří kolikrát nehráli v klubu, ale z počátku jsme jen slýchali, že nikoho jiného nemáme.
Tak že dnes v Severním Irsku nevyhrajeme. A spadneme na pomyslné dno, z kterého se snad během let poctivým přístupem a bojovností zase vyškrábeme nahoru.

Kam dál